Č. 9350.

Učitelstvo. — Vojenské věci:* Předpis § 4 zák. č. 195/20 o požitcích neaktivních gážistů při mobilisaci, ve válce a při demobilisací, nevztahuje se na učitele veřejné školy národní jako bývalého gážistu v záloze rakousko-uherské armády, který se nestal členem česko- slovenského vojska ani domácího ani zahraničního.
(Nález ze dne 3. září 1931 č. 6814.) Prejudikatura: Boh. A 7253/28, 3197/24.
Věc: František P. v G. proti ministerstvu školství a národní osvěty o požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem zšr-y mor. z 5. března 1924 zastaveny byly st-li, učiteli obecné školy v G., dodatečně koncem prosince 1919 civilní požitky upravené podle zemských zákonů učitelských a bylo nařízeno, aby mu byly vyplaceny za dobu od 1. ledna 1920 do 31. října 1920 civilní požitky učitelské podle § 4 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. toliko rozdílem, o který jeho plné aktivní požitky učitelské převyšovaly po uvedenou dobu jeho požitky, jež pobíral ve vojště v hodnosti vojenského gážisty.
K odvolání st-lovu, ve kterém uplatňoval nárok za uvedenou dobu na plné aktivní požitky, min. škol. rozhodnutím z 24. července 1926 zrušilo napadený výnos zšr-y pro vadné řízení. V důsledku tohoto rozhodnutí vydala zšr, slyševši mor. zv, výnos z 10. května 1927, ve kterém uvedla, že se na st-le vztahuje ustanovení § 4 zák. č. 195/20, podle něhož podrží gážisté ze svých civilních požitků, jsou-li ve státní službě nebo v jiné službě veřejné na roveň postavené službě státní, jen rozdíl, o který civilní požitky převyšují vojenské. Jelikož cit. zákon výslovně stanoví, že příslušná pokladna civilní hradí toliko rozdíl, o nějž civilní platy převyšují požitky vojenské, nemůže st-l požadovati u civilní pokladny požitky, jež mu snad příslušely z titulu vojenské služby a jest mu zůstaveno na vůli, aby se o výplatu požitků vojenských obrátil na vojenskou správu. Následkem toho nevyhověla zšr žádosti st-lově o výplatu plných civilních požitků v době od 1. ledna 1920 do konce října 1920.
Odvolání st-lovo proti tomuto výnosu zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodu výnosu zšr-y a z těchto dalších důvodů: »Mezinárodní haagská mírová konference mimo to stanovila, že o výživu zajatého vojína starati se musí stát, který jej zajal. Měl tudíž stát zajavší vojína povinnost alimentační a musel mu v tom směru poskytnouti zásadně vše jako svým vlastním vojínům, jestliže vzájemnými smlouvami nebylo jinak ujednáno. O bývalé zajatce bylo tedy podle těchto předpisů postaráno a proto žádný z nich nemá nároku, aby mu československý stát nahradil to, co mu stát ho zajavší neposkytl. Přejímání vojenských gážistů býv. rak. uher. armády do branné moci republiky čsl. bylo upraveno zákonem č. 194/20 a vl. nař. č. 514/20. Poněvadž státním převratem byl dřívější vojenský služební poměr takových gážistů rozvázán a nový nastal teprve vyřízením přihlášky o přijetí do čsl. armády podle cit. zákona, neměli dotčení před vyřízením přihlášky vůbec nároku na nějaké služební platy od čsl. vojenské správy, jestliže nekonali činnou službu vojenskou.«
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad netvrdí, že by služební poměr st-lův jako učitele vůči nositelům platební povinnosti byl zrušen nastalým převratem dne 28. října 1918; naopak vychází žal. úřad z toho, že st-l má i po převratu nárok na požitky učitelské, má však za to, že st-li za dobu od 1. ledna 1920 do 31. října 1920 nenáležejí požadované požitky ve výměře podle učitelských zákonů, nýbrž že mu podle § 4 zák. č. 195/20 náležejí učitelské požitky toliko ve výměře rozdílu mezi civilními požitky a požitky vojenského gážisty čsl. armády; úřad má za to, že § 14 posl. odst. zák. č. 274/19, resp. § 6 zák. č. 53/1890 byl zrušen uvedeným §em 4 zák. č. 195/20.
Podle § 4 zák. č. 195/20, o kterýžto předpis se nař. rozhodnutí opírá, příslušejí »neaktivním gážistům, zařáděným do hodnostních tříd . . . při mobilisaci a ve válce, pak při demobilisaci tytéž požitky jako aktivním gážistům, za to však podrží ze svých civilních požitků, jsou-li ve státní službě, nebo v jiné službě veřejné, na roven postavené službě státní. . .., jen rozdíl, o který civilní požitky převyšují požitky vojenské «
Zákon č. 195/20 pojednává podle svého nadpisu o úpravě služebních požitků čsl. vojska; předpisy zákona toho, tudíž také ustanovení jeho § 4, platí tedy jenom pro příslušníky vojska československého, ať domácího ať zahraničního (srov. nál. Boh. A 3197/24, 7253/28), nikoliv však pro příslušníky bývalého vojska rakousko-uherského. — Gážista býv. vojska rak.-uherského pak nestal se gážistou vojska čsl. ipso facto, nýbrž jenom výslovným převzetím, provedeným podle zák. č. 194/20 a vl. nař. č. 514/20; na převzetí takové pak není — jak nss ustáleně judikuje — právního nároku.
Předpis § 4 zák. č. 195/20 platil by tedy na st-le ve sporné době jenom tehdy, kdyby st-l v oné době byl de jure gážistou armády čsl. Leč st-1 tvrdil již v odvolání a tvrdí opět ve stížnosti, že ve sporné době, t. j. od 1. ledna 1920 do 31. října 1920, nepobíral žádných požitků jako vojenský gážista a že ho vůbec v oné době nelze pokládat} za vojenského gážistu. Ze správních spisů pak neplyne, že v době, o níž jde, byl st-l ve smyslu právě uvedených předpisů převzat jako vojenský gážista do čsl. vojska domácího, ani že by byl býval gážistou čsl. vojska zahraničního. Že st-l nebyl ve sporné době gážistou čsl. armády, uznává ostatně i sám žal. úřad v nař. rozhodnutí. Nebyl-li však st-l v uvedené době vojenským gážistou čsl. vojska, ani domácího, ani zahraničního, pak nelze na něho vztáhnouti ustanovení § 4 zák. č. 195/20, nýbrž nutno jeho nárok na civilní požitky posuzovati podle zákonů v oné době platných pro učitele škol národních.
Jestliže tedy žal. úřad použil na st-le ustanovení § 4 zák. č. 195/20, vycházel z nesprávného právního názoru. Na tom nemohou nic měniti dodatečné důvody připojené v nař. rozhodnutí (odkaz na Haagskou konferenci a na přejímání rak. uh. voj. gážistů), poněvadž i ony vycházejí ze zásadního názoru, že na st-le platí zák. č. 195/20, zejména jeho § 4, čemuž však tak není.
Proto bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž mohl nss zkoumati, jaké jsou st-lovy nároky na požitky učitelské za uvedenou dobu podle zákonů učitelských.

Citace:

č. 14173. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 169-170.