NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9016.

Živnostenské právo: * Oprávnění k prodeji látek a preparátů, určených za léky (§ 15 č. 14 živn. řádu), zahrnuje v sobě i oprávnění k prodeji uvedených předmětů v malém.
(Nález ze dne 29. ledna 1931 č. 27).
Věc: František S. v K. proti zemské správě politické v Brně o koncesi dle § 15 č. 14 živn. ř.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody : Podáním z 21. července 1927 žádal st-l za udělení koncese drogistické dle § 15 č. 14 živn. řádu s oprávněním k prodeji jedů, látek a preparátů k účelům léčebným, pokud nejsou výslovně vyhrazeny lékárnám, jakož i umělých minerálních vod a vřídelních výrobků. Rozhodnutím ze 13. ledna 1928 udělila osp v Prostějově st-li koncesi k výrobě a prodeji strojených minerálních vod a k prodeji jedů, nevyhověla však žádosti za udělení úplné koncese dle § 15 bodu 14 živn. řádu, protože místní potřeba v K., který má 2274 obyvatel, udělení takové koncese nepřipouští.
Odvolání, popírající nedostatek místní potřeby, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z téhož důvodu a s tím, že koncese k prodeji látek a preparátů určených za léky, pokud jich prodej není vyhrazen lékárnám, jest koncesí pro velkoobchod s uvedenými látkami a preparáty a jako takové jí není v K. zapotřebí, žadatel by jí pak patrně zneužíval k prodeji léčivých preparátů v malém. K informaci žadatelově bylo pak podotknuto, že léčivé látky a preparáty, pokud jich prodej dle § 15 bodu 14 živn. řádu ve velkém není vyhrazen lékárnám, smějí v malém prodávati pouze lékárny; pokud prodej zmíněných látek v malém se provozuje v tak zvaných »drogeriích«, děje se tak nesprávně a podobná činnost zakládá přestupek živn. řádu.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost dovozuje, že znění § 15 bodu 14 živn. ř. neposkytuje opory pro výklad žal. úřadu, nýbrž že koncese dle § 15 bodu 14 zahrnuje v sobě i oprávnění k prodeji zmíněných látek a preparátů v malém. Stížnosti bylo dáti za pravdu.
Slovo »prodej« znamená již dle svého gramatikálního výkladu obojí, jak prodej ve velkém tak i prodej v malém, a byl by zákonodárce, kdyby byl chtěl výklad v jednom nebo druhém směru vyloučiti, tento svůj úmysl musel jasným způsobem vyjádřiti. Že výraz »prodej« (Verkauf) lze vykládati jen jako prodej ve velkém, nelze také dovozovati z okolnosti, že v dalším ustanovení téhož bodu 14, kde se mluví o výrobě a prodeji strojených vod minerálních, užívá německý (autentický) text slova »Verschleiss«, kterýžto výraz znamená prodej v malém, neb tato rozdílnost užitého výrazu by mohla nanejvýše snad vésti k interpretaci, že koncese dle § 15 bodu 14 živn. řádu opravňuje toliko k prodeji strojených minerálních vod v malém, nikoli však k výkladu, že výraz »Verkauf«, jenž v sobě zahrnuje jako minus i »Verschleiss«, tento »Verschleiss« ve smyslu prodeje v malém vylučuje.
Že tomu tak jest a že zákonodárce nechtěl prodej v malém vyloučiti, plyne bez jakékoliv pochybnosti z materiálu k novele živn. řádu z r. 1907. V zákoně z 15. března 1883 č. 39 ř. z. zněl § 15 bod 14 takto: »Die Darstellung von Giften und die Zubereitung der zur arzneileichen Verwen- dung bestimmten Stoffe und Praeparate sowie der Verschleiss von Beiden, insoferne dies nicht ausschleisslich den Apothekern vorbehalten ist«. Novela z r. 1907 převzala doslovně celou textaci tohoto ustanovení, nahradila však slovo »Verschleiss« výrazem »Verkauf«. Tato záměna se stala úmyslně, jak plyne z vývodů k tomuto § (T 2141 příloh ke stenografickým protokolům poslanecké sněmovny, 17 zasedání 1905), kde se praví: »V § 15 bodu 14 platného živn. řádu staví se prodej (Verschleiss) látek a preparátů určených za léky, pokud není vyhrazen lékárníkům, prodeji (dem Verschleiss) jedů vzhledem na nutnost koncese na roveň«. »Ježto vzhledem k nedostatku autentické interpretace výrazu »Verschleiss« se tohoto v praxi užívá ve stejném smyslu jako »prodej v malém« (Verkauf im Kleinen), jest důsledek toho diskrepance, že se obchod ve velkém a malém s týmiž životu a zdraví nebezpečnými věcmi, jako jsou jedy, vzhledem na nutnost koncese různě posuzuje. Avšak i obchod s léčebnými látkami a preparáty, jenž vyžaduje největší opatrnosti a odborné znalosti, nedovoluje v zájmu bezpečnosti takovéto různé praxe a musí se, jak nejvyšší zdravotní rada vytýčila, i pro velkoobchod se zmíněnými látkami požadovati koncese. Této úvaze vyhovuje osnova tím, že nahražuje slovo »Verschleiss« širším výrazem »Verkauf« a také v § 23 stanoví požadavek místní potřeby; přijetí této změny bude míti za následek také pozdější změnu, resp. rozšíření min. nař. ze 17. září 1883 č. 151 ř. z. stran průkazu zvláštní způsobilosti žadatele o koncesi«.
Z uvedeného plyne, že nahražením slova »Verschleiss« výrazem »Verkauf« sledoval zákonodárce jedině rozšíření nutnosti koncese též na velkoobchod, nikoliv však vyloučení prodeje v malém z oprávnění § 15 bodu 14 živn. řádu. Také z ustanovení min. nař. ze 17. září 1883 č. 152 ř. z. nelze ničeho pro názor žal. úřadu dovozovati.
Vycházeje z mylného právního názoru, že koncese ve smyslu § 15 bodu 14 živn. řádu, pokud st-li nebyla udělena, jest výlučně koncesí pro velkoobchod a neopravňuje též ku prodeji shora uvedených látek a preparátů v malém, nezkoumal žal. úřad, je-li v této relaci místní potřeba dána, nýbrž spokojil se konstatováním, že této místní potřeby pro velkoobchod není. Ale pak zůstala skutková podstata nedostatečně zjištěna, a ježto tato vada jest důsledkem mylného právního nazírání žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9016. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 288-290.