NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2660.

Vojenská stráž požívá ochrany §u 68 tr. zák., zakročujíc proti pachateli, který ji insultoval.
(Rozh. ze dne 15. února 1927, Zm I 492/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Hradci Králové ze dne 13. července 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného, násilí podle §u 81 tr. zák. a přestupkem podle §u 312 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. Ve směru formálním (čís. 5 §u 281 tr. ř.) vytýká, že zjištěný v rozsudku děj odporuje spisům a postrádá náležitého odůvodnění. Tento zmatek provádí pochybeně, stavíc proti skutkovým předpokladům rozsudku, že obžalovaný (odstrčením a kopnutím) násilím se zprotivil vojínovi R-ovi, konajícímu službu, v úmyslu, by zmařil své předvedení, a že jiného vojína G-a, rovněž ve službě, slovy urazil, — své vlastní libovolné závěry, opřené o udánlivé seznání svědka št. kapitána V-y, že ani G. ani R. nebyli ve službě, poněvadž prý vrátný není stráži a nemá dozoru na silnici před kasárnami a R. v době činu vůbec nekonal službu — a dovozujíc na tomto vratkém, podkladě, že rozsudek odporuje »skutkovému stavu věci«, čímž ovšem neprovádí uplatňovaného zmatku po zákonu. Budiž podotknuto, že svědek štábní kapitán V., na jehož seznání založil nalézací soud své zjištění o tom, že oba vojínové konali službu v době kdy se obžalovaný jednomu z nich násilím vzepřel, druhého slovy urazil, — udal, že u divisního skladiště, kde se čin stal, jest kromě vlastní stráže, která má za účel hlídati a obcházeti budovy, ještě druhá část stráže, která obstarává různé úkony na př. službu u telefonu, službu vrátného atd. První část stráže dodává děl. pluk č. 104, druhou divisní zbrojní sklad, obě části podléhají rozkazům velitele stráže, poddůstojníka komandovaného od děl. pluku č. 104. Všichni vojíni nacházející se ve službě se střídají ve 3 skupinách, třetina jich koná službu, třetina je pohotově na strážnici, třetina se volně pohybuje na dvoře a u brány do dvora zbrojnice vedoucí, může se i volně baviti, vždy ale i tato třetina patří ke stráži, která toho dne koná službu a nesmí se dávati do rozhovoru s mimojdoucími; kdyby někdo stráž insultoval, má právo ho zatknouti a použíti i zbraně. Vrátný má povinnost nikoho nepovolaného nepouštěti dovnitř a dbáti toho, by civilní osoby před branou se nezastavovaly a se nepouštěly se strážními vojíny do hovoru. Má právo vyzvati každého, kdo se u brány závadně chová, by šel dále a, neuposlechne-li, povolati na pomoc stráž. V tomto případě byl jak vrátný tak i vojíni, kteří se za obžalovanými pustili, ve službě a jednali v mezích svého oprávnění a podle své povinnosti. Z toho jest patrno, že nikoliv zjištění rozsudku, nýbrž tvrzení zmateční stížnosti odporují seznání svědkovu a že o rozporu se spisy nemůže býti řeči. Výtka nedostatku důvodů byla by odůvodněna tenkráte, kdyby pro výrok o rozhodné okolnosti nebyly uvedeny žádné důvody nebo ne logické. Že by takovouto vadou byl stižen napadený rozsudek, zmateční stížnost sama netvrdí, prohlašujíc odůvodnění rozsudku za nenáležité a stěžovatele nepřesvědčující.
Hmotněprávní zmatek čís. 9 a) §u 281 tr. ř. provádí zmateční stížnost proti zákonu tím, že nedbajíc rozhodných skutkových předpokladů napadeného rozsudku, nahražuje je libovolnými zjištěními v rozsudku neobsaženými a popírajíc pří tom trestný úmysl v rozsudku formálně bezvadně zjištěný a na tomto vadném podkladě dovozuje, že stěžovatel byl odsouzen neprávem. Tak popírá proti opačným zjištěním rozsudku, že vrátný G., který se snažil obžalovaného od brány odvésti a dva vojíni, kteří ho za účelem zjištění měli předvésti na strážnici, konali službu, ačkoliv rozsudek výslovně zjišťuje, že všichni tři, jsouce ve službě, jednali na přímý rozkaz velitele stráže. Tvrdí, že spor vyvolal vrátný zbytečným rozhovorem, čehož rozsudek vůbec nezjistil, že obžalovaný nevěděl o rozkazu velitele stráže G-e, ačkoliv rozsudek podrobně odůvodňuje své přesvědčení, že o něm věděl a musel jej slyšeti, že se vojínu R-ovi násilím nezprotivil, kdežto rozsudek zjišťuje, že když ho chtěl R. z rozkazu velitele stráže předvésti, se mu vymkl, strčil do něho, takže upadl a pak ho ještě kopl do hlavy, vše to v úmyslu, by zmařil své předvedení. Soud zjistil také, že dotyční strážní vojíni měli právo zakročiti
8* proti obžalovanému, který insultoval stráž, i na silnici před vojenskou budovou, ale nezjistil, že vojíni s obžalovaným zle nakládali, takže padají závěry, které stížnost vyvozuje z opačných předpokladů v rozsudku neobsažených. Budiž podotknuto, že zmateční stížnost nikde nenamítá, že snad soud vyložil právně mylně některý zákonný znak skutkové podstaty §u 81 tr. zák. nebo 312 tr. zák., nýbrž dovozuje nevinu obžalovaného na základě libovolně sestrojeného skutkového děje.

Citace:

Čís. 2660.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 132-134.