Čís. 11417.


Dostavil-li se zástupce strany ještě před skončením roku k ústnímu jednání a ohradil-li se proti vyloučení z přednesu, bylo zmeškání roku podle druhého odstavce § 145 c. ř. s. zhojeno a nelze vyloučili stranu z dalšího přednesu.
(Rozh. ze dne 20. února 1932, R 2 426/31.)
Právní zástupce žalobkyně dostavil se k roku k ústnímu jednání u sborového soudu sice pozdě, avšak ještě před skončením jednání a ohradil se proti návrhu žalovaného, by byl vyloučen z dalšího přednesu. Soud prvé stolice usnesl se k návrhu žalovaného, že se žalobce vylučuje z dalšího přednesu. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by bez ohledu na řečený návrh žalovaného ve sporu pokračoval. Důvody: Žalovaná strana navrhla vynesení rozsudku pro zmeškání podle § 399 c. ř. s. Podle přípravných spisů bylo však zapotřebí, by před rozhodnutím o tomto návrhu byl sporný děj probrán a by provedeny byly důkazy. Procesní soud skutečně vydal průvodní usnesení a ústní jednání k provedení důkazů a k pokračování ve sporu odročil. Nebyla tedy ještě v době, kdy se zástupce žalobcův dostavil k ústnímu jednáni, což, jak patrno ze zápisu se stalo před jeho skončením, věc zralá k rozhodnutí o návrhu. Tu pak platí ustanovení § 145, druhý odstavec druhá věta c. ř. s., podle něhož promeškaný procesní úkon může býti vykonán až do konce projednání o návrhu, by byly ve skutek uvedený následky promeškání, a může tedy žalující strana zmeškané úkony vždy ještě při odročeném ústním jednání doplniti. (Viz též Dr. Sperl »Urteil in Versaumnissfallen« str. 55).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody: Podle protokolu o ústním jednání dostavil se zástupce žalující strany ještě před skončením jednání a ohradil se proti vyloučení z přednesu, čímž bylo zmeškání roku podle druhého odstavce § 145 c. ř. s. zhojeno. Nelze proto vyloučiti žalující stranu z dalšího přednesu, dostavením se jejího zástupce před skončením jednání byly odčiněny následky toho, že se strana nedostavila, když věc byla vyvolána (§ 133 c. ř. s.). Vyloučením z přednesu bylo by straně neprávem zabráněno na soudě jednati (§ 477 čís. 4 c. ř. s.).
Citace:
č. 11417. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 200-201.