Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 77 (1938). Praha: Právnická jednota v Praze, 596 s.
Authors: Matouš, František
= Právník, 71 (1932)
PDF
Ročník 71. Právník 1932. Sešit 14.

Význam kriminální biologie.1


Soukr. doc. Dr. Jarmila Veselá.
Výrazu kriminální biologie užívám v tomto článku v určitém smyslu, tak, jak tento pojem vyhránil profesor štyrsko-hradecké university Dr. Adolf Lenz. Kriminálněbiologické stanice jsou v různých zemích, Lenz má zásluhu, že vědecky propracoval methody, cíle a celkové pojetí kriminální biologie.2
Kriminální biologie. Kriminální biologie je mu naukou o osobnosti pachatele a o jeho zločinu jako individuálním projevu a zážitku. Kriminální biologie pojímá individuum jako jednotný živoucí celek; vidí v zločinci psycho-fysický zjev. Kriminální biologie všímá si příčin trestného činu tak, jak se jeví jejich působení v osobnosti zločince.
Zločin je pojímán kriminální biologií jako aktualisace tělesně-duševní potenciality osobnosti pod vlivem prostředí (Umwelt). Aktuální zážitek stane se popudem, motivem činu, čin je však výronem celé osobnosti. Toto kriminálněbiologické pojetí liší se od kriminálně-psychologického tím, že k poznání bytí, podstaty i projevů osobnosti, z nichž jedním projevem je i zločin, nevyužívá jen duševní stránky, nýbrž celého života, tělesného i duševního. Kriminální biologie, vycházejíc z předpokladu, že jednotnost duševně-tělesného života je přirozeně dána a bezprostředně vnímatelná a že lišení na jednotlivé kategorie tělesného a duševního života je jen důsledkem odlišování v našem rozumovém poznání, chápe každý projev životní, tedy i kriminelní, jako výsledek spolupůsobení tělesných i duševních disposic.3 Chápe osobnost jako jednotný celek utvořený jednotlivými disposicemi a vztahem těchto disposic, sklonů mezi sebou (struktura osobnosti). V každé osobnosti převládají některé disposice, ať již disposice k určitému projevu formálnímu (na př. podražditelnost), ať již disposice k určitému projevu obsahovému (na př. sexualita). Takové disposice, jež s určitou pravděpodobností mohou vyústiti v kriminelním projevu (trestném činu), nazývá kriminální biologie disposicemi kriminogenními.
Disposice mohou býti buď zděděné nebo získané. Souhrn disposicí a struktur, jež se vytvořily v jedinci z dědičné hmoty vlivem okolního světa, je nazýván duševním phaenotypem, souhrn zděděných disposic a struktur duševním genotypem.4 Kriminogenní disposice pachatelovy můžeme sledovati a zjišťovati u jeho předků; genotypem konkrétního zločinu je souhrn těch zděděných disposic, jež jsou kriminogenními a jež se aktualisovaly v konkrétním zločinu. Genotyp zločinu může býti dán složením z disposic jednotlivých předků. Tak kriminogenní struktura osobnosti pachatele může býti na př. dána konstitucí otce, pijáka, klidného a nevznětlivého a formální disposicí lehce vznětlivé matky: syn agresivní piják.
Prostředí může miti pro pochopení zločinu dvojí význam: jednak přispívá k vytváření osobnosti, jednak podmiňuje konkrétní čin.5 Pro pochopení osobnosti má význam prostředí, pokud se zrcadlí v individuelním životě. Při vzniku konkrétního trestného činu působí určité momenty prostředí, na př. spory v rodině, špatné hmotné poměry a p. Prostředí působí však i na vytváření osobnosti zločince; a tu právě pro pochopení této jeho osobnosti je důležité znáti její genesi: jak dalece kotví její kořeny v disposicích zděděných, jak dalece se určité disposice vyvinuly vlivem působení prostředí v nejširším slova smyslu. Zločinec prožíval celou řadu zážitků, z nichž některé neměly podstatného vlivu na jeho vývin, jiné tento vývin podstatně usměrňovaly. Toto působení prostředí je přirozeně u různých jedinců různě intensivní, je také různě silné v různých dobách jejich života. Na vytváření osobnosti působí prostředí v nejširším slova smyslu: příroda, prostředí lidí (rodina, sousedé atd.), kulturní prostředí (obydlí, způsob života, povolání atd.) atd. Je třeba všímati si nejen statického významu prostředí — v době činu — nýbrž i dynamického významu pro vytváření osobnosti. Je proto pro pochopení osobnosti zločince důležité zjišťování celého běhu života. Osobnost zločince lze pochopiti z habituelních projevů určitých disposic;6 z jednotlivých životních reakcí typicky se opakujících při obdobných popudech usuzujeme na určité disposice zločinné. Kriminální biologie — a v tom je právě její podstatný rozdíl od tradiční kriminální psychologie — chce zachycovati však nejen vědomé, duševní projevy zločince, nýbrž všechny životní projevy, vycházejíc, jak jsme výše uvedli, z předpokladu psychofysické jednoty, z předpokladu, že k pochopení osobnosti jako celku lze hledati klíč nejen ve vědomých duševních projevech, nýbrž i v projevech neuvědomělých, pohybech, mimice i v ustálených jevech osobnosti, ve stavbě těla. Kriminální biologie snaží se zachytiti osobnost zločincovu vyšetřením zděděných disposic (odtud studium vlivu dědičnosti), vyšetřováním symptomatických projevů (z jednotlivých projevů životních lze souditi na osobnost a její disposice) a šetřením fenomenologickým (popis stavby těla, mimiky, gestiky, písma). Lenz sám původně se stavěl zamítavě k užívání methody testové, pokládaje za nejdůležitější intuitivní proniknutí zkoumané osobnosti bezprostředním kontaktem. V nejnovější publikaci kriminologického ústavu štyrsko-hradeckého »Mörder«, za spolupráce Lenzovy, je však užíváno subsidiárně i methody testové a výslovně řečeno, že nemá methody té býti užíváno při všech šetřeních a ve všech případech, jen někdy k doplnění kriminálně-biologického vyšetření.
V jednotlivém projevu se zrcadlí více nebo méně celá osobnost, jednotlivý projev je více nebo méně typický, více nebo méně adekvátní normální reakci. Tak i trestný čin jako jeden z mnoha životních projevů, může býti více nebo méně adekvátní osobnosti zločincově, může znamenati projev prýštící plně z disposic zločince, může však býti jen důsledkem silného impulsu zevního, projevem neodpovídajícím normální reakci pachatele. K pochopení osobnosti zločince třeba zjistiti, jak dalece právě trestný čin odpovídá této jeho osobnosti, či jak dalece je příčinou jeho zevní impuls. Trestný čin je výsledkem jak příčin ležících v osobnosti, ať již jsou dány dědičně nebo vývojem, tak konkrétního působení zevního popudu a je třeba rozlišiti intensitu těchto příčinných sil v jednotlivém případě. Pochopení osobnosti zločince není problémem jednoduchým. Kriminální biologie chce zachytiti celou osobnost a všímá si všech životních projevů jedince i jeho předků. Při tom popisuje objektivním měřením především tělesně duševní osobnost, pak zjišťuje z údajů zločince samého, kontrolovaných pokud možno soudními akty, zprávami škol, domovských obcí, jednotlivé momenty důležité pro zjištění životních projevů zločince i jeho předků. V zájmu úplnosti tohoto zjištění jsou sestavovány t. zv. dotazníky, obsahující směrnice a otázky o údajích, jež mají býti zjištěny.7
Kriminálně-biologické ústředny. Kriminálně-biologické šetření osobnosti zločince je konáno dnes již na celé řadě míst. Tak šetření taková koná Vervaeck v Belgii (pod egidou kriminálně-anthropologického šetření), Neureiter v Rize, Fetscher v Drážďanech, Kretschmer v Ludwigsburgu, Viemstein v Mnichově, Lenz ve Štýrském Hradci; kriminálně-biologické šetření zavedeno v poslední době i v Hamburku a Prusku. Methody těchto šetření — jak níže uvidíme — jsou v podstatě stejné. Popud ke vzniku těchto kriminálně-biologických stanic a ústředen byl však na jednotlivých místech různý a různý je i rozsah jich činnosti a praktického využití. Někde vznikly z praktických potřeb vězeňství, jinde z potřeb policejních úřadů, jinde z čistě vědecké činnosti jednotlivce. Nejstarší takovou ústřednou je kriminálně-anthropologická laboratoř, založená z iniciativy Dr. Vervaecka v Belgii v roce 1907 v Brusselu. V roce 1911 přeloženo její sídlo do věznice ve Forestu. Kladla si nejprve jen theoretické cíle a sledovala pak i cíle praktického vězeňství. V roce 1920 bylo nařízeno anthropologické přezkoumávání všech vězňů za účelem jich klasifikace, aby byl možný individuální výkon trestu. Ve všech věznicích byly zřízeny kriminálně-anthropologické stanice, kde zvláště školení lékaři přezkoumávají každého vězně; ve Forestu je centrála.8
Kriminálně-biologický kabinet zřízen byl v Rize9 v únoru 1924 u centrálního vězení a funguje nejen jako vědecký ústav, nýbrž též jako stálá poradna vězeňské správy na př. při ukládání disciplinárních trestů, při otázkách psychického léčení lehčích duševních chorob a spolupůsobí při progresivním výkonu trestu. Kriminálně-biologický kabinet má poradní hlas v úřednické konferenci, jež rozhoduje o tom, zda vězeň je polepšitelný, zda má býti přeložen do jiného stupně výkonu trestu, zda má býti podmínečně propuštěn; podává i zprávu místnímu patronátnímu úřadu o osobnosti zločince.
Kriminálně-biologická centrála v Drážďanech10 má svůj původ v soukromém vědeckém studiu Dr. Fetschera. V roce 1923 povolilo ministerstvo spravedlnosti Dr. Fetscherovi studium ukončených soudních spisů a kontakt se zločinci; od června 1925 zodpovídány jsou ve všech saských věznicích kriminálně-biologické dotazníky; ministerstvo spravedlnosti práci Dr. Fetschera subvencuje. Centrála drážďanská je uspořádána tím způsobem, že v mapách jsou skládány číslované dotazníky celých rodin, kartotéka jedinců obsahuje na ně odkazy. Data jsou sbírána tím způsobem, že sociální pracovníci, studenti, navštěvují rodiny.
V Bavorsku má zásluhu o praktické uplatnění kriminálně-biologického šetření MUDr. Vierenstein.11 Výnosem bavorského ministerstva spravedlnosti z 26. dubna 1925 zavedeno bylo zkoumání kriminálně-biologické ve všech bavorských trestnicích podle Vierensteinova dotazníku; od roku 1927 byl zaveden dotazník zkrácený. Část vězňů podrobována je zevrubnému šetření podle dotazníku Vierensteinova, část vyšetřována je vězeňskými úředníky, nikoliv lékařem, podle zkráceného dotazníku. Při tom nejsou vybírány určité osoby, aby byly podrobně prozkoumávány, nýbrž přírůstek do vězení je podle určitého pořádku vyšetřován podrobně nebo stručně. Dobrozdání v centrále mnichovské podávána jsou jen na základě zevrubných dotazníků, t. zv. lékařských. Vyšetřování děje se pro účely výkonu trestu. Vězeňští úředníci zapisují do dotazníků pokud možno doslovně odpovědi trestancovy, který je pak vyzván, aby napsal sám svůj životopis. Dotazníky jsou posílány do centrály v Mnichově. Sociální prognosa, uvedená na konci dotazníku, je přezkoumána na konci odpykaného trestu a je jak během trestu, tak i po jeho ukončení podávána nová zpráva centrále. Vedeny jsou v evidenci osoby související dotazníkem s trestancem, jinak označovány osoby trestané, jinak netrestané. Do roku 1927 byl veškeren materiál zpracováván do biostatických tabel, obsahujících 177 bodů, jelikož však bylo zpracovávání příliš obšírné, zavedeny individuelní sčítací lístky. Bavorská centrála byla původně umístěna v trestnici ve Straubinkách, v roce 1930 přestěhována do Mnichova a přičleněna k vědeckému ústavu psychiatrické kliniky; je ovšem samostatná a podléhá ministerstvu spravedlnosti. V červenci 1931 měla 120 000 registrovaných případů.12
V roce 1927 zřízena byla kriminálně-biologická stanice ve Štýrském Hradci z iniciativy profesora Lenze.13 V roce 1928 zřízena kriminálně-biologická stanice u policejního ředitelství ve Vídni. Obě stanice pracují obdobnými methodami, vycházejíce ze spolupráce lékaře a právníka.
Ještě širší okruh součinnosti je zaveden v moskevském kabinetě pro zkoumání osobnosti zločince a kriminality, řízený profesorem Krasnuškinem, kde spolupracuje lékař, biotechnik, sociolog, psycholog a právník. V Rusku je celá řada ústavů zabývajících se studiem zločince, při čemž je především zkoumán vliv prostředí. Kriminálně-biologický kabinet v Leningradě sleduje pouze vědecké účely, nepodává dobrozdání, podléhá ministerstvu školství.14
V Prusku zavedeno kriminálně-biologické šetření za účelem raeionalisace výkonu trestu v roce 1930 s centrálou v Berlíně-Plotzensee; vedení jednotlivých stanic svěřeno je lékaři, pokud možno psychiatru. Hamburská policie využívá kriminálně-biologické methody při vyšetřování od roku 1929, kielská od roku 1930. Dotazníková methoda. Všimněme si nyní podrobněji, jakých různých forem dotazníků je používáno při vyšetřování osobnosti trestancovy.15
V Drážďanech používán je psychobiogram Kretschmerův, spočívající na Kretschmerově nauce o paralelitě temperamentu a tělesné stavby. Pro praksi je tento dotazník příliš obsáhlý, bere málo zřetel na momenty sociální, jeho vyplňování předpokládá znalosti lékařské a psychologické. Fetscher sám pokládá ovšem Kretschmerův psychobiogram za nejlepší methodu k zachycení psychologické konstrukce vyšetřovance.16
Zevrubný bavorský dotazník Viernsteinův zdůrazňuje momenty dědičnosti. Dotazník ten je vyplňován lékařem a obsahuje 51 bodů. Určité otázky jsou přezkušovány dotazem na policii, farních úřadech a školách. Zkrácený dotazník bavorský, t. zv. psychologicko-sociologický, je mnohem stručnější. Vězeň sám popisuje nejprve běh života a má uvésti zejména události, které jej svedly na dráhu zločinu. Zkrácený dotazník vyplňují vězeňští úředníci, učitelé a duchovní. Lékařský dotazník obsahoval jako bod 42. celé belgicko-litevské schéma a charakterologické schéma Ewaldovo; bod ten změněn prostě v otázku o psychickém obraze přírůstku. Lékařský dotazník obsahuje anthropometrické vyšetření podle Martina a přikládá obraz nahého aktu.
Vliv bavorského dotazníku lékařského projevil se v Rize, kde původně užívali dotazníku belgického, kdežto nověji přidrželi se dotazníku bavorského proto, že brán je v něm větší zřetel na otázky biologie dědičnosti. Profesor Neureiter,17 vedoucí osobnost rižské centrály, ovšem přiznává, že právě při zjišťování otázek vlivu dědičnosti je třeba překonávati značné obtíže a že co do příbuzenských vztahů a otázek o povaze předků jsou mnohý jediným pramenem údaje vězňů samých.
Kriminálně-biologická zkoumací stanice v Karlau u Štýrského Hradce, zřízená štýrsko-hradeckým kriminologickým ústavem se svolením ministerstva spravedlnosti, používá dotazníku, vypracovaného na základě Lenzovy tabule běhu života, v dohodě s policejním ředitelstvím ve Vídni. Stejného dotazníku se používá i ve Vídni; spočívá na spolupráci lékařů a právníků.
Všem těmto vyšetřováním dotazníkovou methodou je společná snaha zachytiti vědeckou methodou osobnost trestancovu. Zjišťovány jsou projevy osobnosti, vyšetřovány zděděné vlohy, zkoumáno prostředí a podáván psychologický nález; z těchto prvků je pak konstruován obraz osobnosti.18
Celkový obraz osobnosti je různě vyjadřován: Kretschmerův psychobiogram má pod bodem E otázku o komplexní výstavbě charakteru, pod bodem G otázku o souhrnné charakteristice osoby; lékařský dotazník bavorský pod bodem 46—47 má údaje o charakterologické typisaci a o celkovém obraze vyšetřovance; zkrácený dotazník bavorský otázku o psychologickém obraze vyšetřovance. Lenz popisuje individualitu jednotlivého zločince se vztahem k jednotlivým typům, jimž se s různých hledisk blíží. (Rozeznává kriminogenní typy disposiční, strukturální a celé osobnosti; mezi disposičními typy, dále typy citového, rozumového a volního života.)
Běh života, vliv různých zevních momentů na vytváření osobnosti je v dotaznících zjišťován v různé formě a rozsahu. Psychobiogram Kretschmerův zjišťuje životní křivku (dětství, pubertu) více k lékařským účelům. Otázky bavorského, štýrsko-hradeckého a vídeňského dotazníku o běhu života, rozkládají jej na jednotlivé životní zážitky. Rakouské dotazníky (vídeňský a štýrsko-hradecký) zjišťují podrobně celou řadu okolností: okolí, v němž pachatel vyrůstá (venkovské, městské, selké, živnostenské, dělnické, úřednické ap.), poměry v domě rodičů, výchovu (zda doma a kým), chyby ve výchově (nedostatek času, zájmu, neschopnost, přílišná přísnost, mírnost, nedůslednost, utlačování), školní vzdělání (určité nadání, chování ve škole, píle), odborné vzdělání (důvod volby nebo změny povolání), vztah k ostatním lidem, vztah k životním požitkům, pohlavní vývoj, průměrnou činnost za den (zejména užití volného času), požívání opojných prostředků. Zvláštními otázkami zjišťovány závažné okolnosti, které mohly míti význam pro duševní přesuny osobnosti pachatelovy: neúspěch (v povolání, v lásce, hospodářském životě), utrpěné bezpráví, zapuzení z domova, úrazy, úmrtí v rodině, štěstí a zejména první trestný čin a první trest. V zjišťování běhu života jsou rakouské dotazníky zevrubnější než bavorský a saský.
Vyšetření momentu dědičnosti je nejpodrobnější v lékařském dotazníku bavorském.19 Pod bodem 3—24 zjišťovány nápadné změny v celém rodokmeni otce i matky. Rakouské dotazníky jsou méně důkladné v zjišťování příbuzenských poměrů. U otce i matky jsou zjišťovány tělesné a duševní nemoci, příčina smrti, pijáctví, tuláctví a kriminalita, určité sklony na př. k hádce, k mírnosti, disposice pohlavní, sklon k pijáctví.
Největší rozdíly jsou v názoru o významu a vlivu somatických zvláštností na kriminalitu. Nejdále jde v tomto směru psychobiogram Kreschmerův. I v Bavorsku je prováděno podrobné biometrické vyšetření a zevrubně je popisována stavba těla. Štýrsko-hradecký dotazník zjišťuje jen některé okolnosti: výšku, váhu, míru ramen, prsou, noh, tvar obličeje a držení těla. V štýrsko-hradeckém dotazníku má lékař příležitost pod zvláštním bodem poukázati na tělesné příčiny kriminality, zvláštní otázka zní na tělesný vývoj, nemoci a defekty, zvláštní otázky na tělesný a duševní vývoj otcovského a mateřského kmene.
Velká různost je i v psychickém nálezu dotazníků.20 Kretschmerovo schema zjišťuje ve zvláštních oddílech temperament, pudový život a inteligenci. Bavorský lékařský dotazník obsahoval jen v jediném bodě otázku o psychickém obraze přírůstku. Rozšířen pak v tomto směru a zjišťováno somatické zatížení vývoje charakteru; zjišťována výrazová funkce mluvy, písma, mimiky a gestiky, zjišťovány hrubé duševní úchylky. Při popisování duševních vlastností příliš zdůrazňován moment pathologický. Zjišťována inteligence, temperament a způsob reagování, zda převládá rozumovost či pudovost, určovány rysy dominující a rysy, na něž lze působiti výchovou. Zkrácený dotazník bavorský zjišťuje řadu povahových vlastností a žádá prognosu: zda trestanec vžije se do společnosti, zda lze ho v trestu vychovávati mírností či přísností; jaký význam může míti proň samovazba. V štýrsko-hradeckém dotazníku pod rubrikou »psychický nález« jsou popisovány intelektuální disposice (celková inteligence, sebekritika ap.), život citový a volní, jak vyplývá z popisu běhu života a z popisu činu a ze zjištění jednotlivých disposic a komplexu disposic.
Významem trestného činu samostatně vedle osobnosti zabývá se zevrubně jen dotazník štýrsko-hradecký.21 Kretschmerův psychobiogram nebere vůbec zřetel na jednotlivé projevy životní, tedy ani ne na trestný čin, jen na způsoby těchto projevů. V bavorském lékařském dotazníku je zjišťován trestný čin a jeho vztah k pachateli, ve zkráceném dotazníku bavorském je vyšetřována celá kriminální dráha vyšetřované osoby, zjišťovány jednotlivé trestné činy a jich popudy. (Na př. slabost inteligence, slabost vůle, zvýšená afektivita, sexuální pud atd.) Zjišťován i vztah ke konkrétnímu trestnému činu (lítost a pod.). Štýrsko-hradecký dotazník podrobně vyšetřuje popud a vztah k trestnému činu. Zvláštní oddíl štýrsko-hradeckého a vídeňského dotazníku zjišťuje, jak lze odvoditi čin z osobnosti pachatele. Vyšetřovány jednotlivé kriminogenní disposice a vyznačeny ty, jež se aktualisovaly. Uvedena je příkladmo celá řada disposicí (zištnost, zahálčivost, intelektuální omezenost, ovlivnitelnost, afektivní podrážditelnost, podléhání stálým popudům jako nouzi, nebezpečí a příležitosti, lehkomyslnost, omrzelost, citová hrubost, agressivita, sebepodceňování, požívačnost, opilost, sklon se uplatňovati, přivlastňovací pud, bojechtivost, sklon sebezáchovy, sexuální pud, žárlivost, nápodoba, politické vášně, chybící nebo nedostatečné vědomí bezprávnosti).
Hodnota a účel dotazníků. Kdybychom chtěli řešiti otázku účelnosti sestavení dotazníků, nesměli bychom zapomenouti, že tu bude rozhodným jich účel. Celá řada otázek bude míti význam jak pro výkon trestu, tak pro trestní řízení, pro sociální péči i vědu; jiné otázky budou účelné právě jen v určitém směru. Bavorský dotazník a Kretschmerův psychobiogram byly sestavovány především pro účele výkonu trestu, štýrsko-hradecký pro účely vědecké, vídeňský pro účely řízení (i pro zjištění pachatele: zda na př. soudě z povahy může určitá osobnost přicházeti v úvahu jako pachatel). Ovšem přehlédneme-li různé tyto otázky, vidíme, že markantní pečeť jim vtiskují především osobnosti jich autorů či inspirátorů: lékaři Kretschmer a Viernstein, profesor trestního práva Lenz.
Uvažujeme-li o objektivní hodnotě těchto dotazníků všeobecně, musíme uvážiti jednak vady a chyby plynoucí z osobnosti dotazník vyplňující, jednak z pramene údajů, z něhož dotazník čerpá. Pokud se týče osobnosti dotazník vyplňující, závisí hodnota dotazníku na pečlivosti vyšetření (faktor, který by při přesně udaných směrnicích a při dobré kvalifikaci a vůli vyšetřujících osob nemusil býti závažný); avšak důležitější je, že mnoho rozhoduje subjektivní dojem osoby vyplňující dotazník, kterýžto činitel ovšem bude míti různý význam i podle jednotlivých rubrik dotazníku: některé rubriky dotazníku budou vyplňovány na základě konstatování určitých fakt, vyplnění jiných rubrik bude vyžadovati hodnocení a usuzování. Suchým konstatováním je na př. vyplnění rubriky o formálním vzdělání, o povolání; hodnocení vyžaduje na př. již zodpovědění otázky o vlivu bezprostředního okolí, rodiny, na vytváření se povahy pachatele, tím spíše pak otázky na jeho povahové vlastnosti. Zde bude hráti velkou roli subjektivní dojem vyšetřující osoby. Pokud se týče druhého faktoru, bude u velké většiny údajů dotazníku zmenšovati jeho objektivní hodnotu fakt, že hlavním pramenem jich zůstane výpověď samotného trestance neb osoby jemu blízko stojící. Zde bude záviseti mnoho na tom, jak se trestanec bude k výslechu stavěti, kolik dobré vůle projeví — a opět mnoho na jeho osobních vlastnostech: zda bude uzavřený a stručný, zda naopak bude nanášeti pestré barvy a překreslovati. Netřeba také zapomínati na nebezpečí sugestivních otázek a na vědomé či nevědomé zkreslování (tak na př. snaha svésti vše na nepříznivé okolí, zejména špatné sociální poměry). Navrhované a používané přezkoumávání dotazem u domovské obce a farních úřadů je problematické a má objektivní význam jen v oboru určitých úzce vymezených otázek dotazníků; pokud údaje, zejména domovských obcí mají obsahovati i hodnocení, je tento pramen většinou zcela nespolehlivý.
Uvažovati o spolehlivosti dotazníků, jakožto pramene a souhrnu kriminálně biologického šetření, je důležité proto, že údajů v něm obsažených je využíváno k různým účelům, jak vědeckým, tak praktickým.
Podávání dobrozdání. Nejdůležitějším zdá se nám problém podávání dobrozdání na základě dotazníků. V Bavorsku na př. podává kriminálně-biologická ústředna dobrá zdání na základě dotazníků nejen k účelům vězeňským, jež v prvé řadě sleduje, nýbrž i soudům, okresním úřadům, psychiatrickým klinikám, městům, policejním úřadům, soudním lékařům.22 V trestním rejstříku se v Bavorsku poznamenává, že byla osobnost kriminálně-biologicky vyšetřena a dobrozdání na základě kriminálně-bioiogických dotazníků bývá vyžadováno i v trestním řízení při zjišťování otázky viny, činu i osobnosti pachatelovy. Bavorská centrála podává dobrozdání na základě dotazníků obsahujících výsledky kriminálně-biologického vyšetření a běh života, používajíc jako dalšího pramene soudních spisů, zpráv domovské obce a farních úřadů. Takovéto podávání dobrého zdání jen na základě spisového materiálu bez přímého názoru na osobnost, o níž je dobré zdání podáváno, jistě nemůže býti pokládáno za plně vyhovující svému účelu. K vyjádření se o osobnosti pachatelově v konkrétním případě nepostačí opírati se jen o údaje obsažené ve vyšetření a spisech, je třeba bezprostředního názoru. Vadou je právě, že jiná osoba sbírá materiál, jiná osoba má z tohoto materiálu, bez bezprostředního názoru na osobnost, činiti závěr.
Otázka, zdá má — postavíme-li se vůbec na stanovisko, že i pro trestní řízení by to bylo účelné — osobnost býti podrobena pečlivému vyšetření během trestního řízení nebo zda má se o osobnosti (což ovšem bude praktické jen u zpětilých, ale zde zase potřeba vyšetření osobnosti je nejnutnější) vyjadřovati kriminálně-biologická centrála, disponující materiálem získaným šetřením za výkonu trestu, není jednotně zodpovídána. Je jednak zastáván názor, že podávání dobrého zdání kriminálně-biologickou centrálou je účelnější, protože jednak předejde se opakování šetření již vykonaného soudem, protože dále bude šetření při výkonu trestu vykonáno podrobněji zejména po stránce somatické a osobami školenějšími.23 Názoru tomu lze ovšem namítnouti, pokud se posledních dvou momentů týče, že na př. u policejního ředitelství ve Vídni je během trestního vyšetřování konáno kriminálně-biologické šetření personálem k tomu účelu zvláště školeným, což je věcí organisace. Proti podávání dobrozdání kriminálně-biologickou centrálou uvádí se zejména nedůvěra prakse k zasahování do trestního řízení, zejména v otázce posouzení subjektivní stránky mimo stojící institucí, nedůvěra získaná hlavně na základě sporů znalců psychiatrů o příčetnosti a s tím související snahy z tohoto titulu exkulpovati. Bylo-li by již zavedeno podávání dobrozdání kriminálně-biologickou centrálou, je žádáno, aby alespoň — buď vždy nebo v některých případech — dostal soudce do rukou veškeren materiál, o který se dobré zdání opírá.24
Účel vědecký a didaktický. Všimněme si nyní, jak dalece může býti využito kriminálně-biologických šetření osobnosti pachatelovy pro účel vědecký a didaktický. Těmito šetřeními je rozhodně sbírán cenný materiál, i když přihlédneme k nedostatkům dotazníkové methody; kriminálně-biologické centrály obsahují nahromaděný materiál, jehož je možno theoreticky využíti. Na mnohých místech se tak již děje, tak na př. v Rize, v Belgii, v Bavorsku, ve Štýrském Hradci. Hledány jsou na př. určité typy zločinecké, korelace mezi konstitučním typem a zločinností, mezi zločinností a rasou atd. Určitého materiálu sbíraného v centrálách kriminálně-biologických je využíváno výlučně k vědeckým účelům. Vědecké činnosti otevírá se zde široké pole působnosti. Materiálu ovšem možno využíti, jak k rozebírání jednotlivého případu, tak k statistickému srovnávání údajů celé serie dotazníků. Příkladem prvého způsobu vědeckého zpracování materiálu je nejnovější publikace štýrsko-hradeckého kriminologického ústavu »Mörder«, rozbor tří případů vyšetřených kriminálně-biologickou methodou se srovnávacím závěrem, posuzujícím účelnost jednotlivých trestních opatření v těchto třech případech na základě kriminálně-biologického vyšetření a pojetí osobnosti pachatelů.
Kriminální biologie přejímá ovšem mnoho ze starších poznatků a method kriminální psychologie a kriminální anthropologie. To, co je na ní nejcennější — jak theoreticky, tak prakticky — je vědomá snaha po ucelenosti a systematičnosti; nikdy před tím nebyl materiál sbírán tak úplně a systematicky.
S methodou kriminálně-biologickou je v úzké souvislosti t. zv. klinické vyučování trestnímu právu či kriminálně-biologické praktikum, demonstrace vězňů k didaktickým účelům.25 Takovéto demonstrování vězňů není novum kriminální biologie, již dávno užíval této methody na př. Aschaffenburg a Gleispach. Dnes konány jsou takovéto demonstrace zvláště v Německu (tak zejména Exner, Mezger, v. Hentig) a v Rakousku (zejména Lenz) na celé řadě universit. Postup je asi tento: profesor či docent vedoucí praktikum v souhlase s určitým ředitelem či lékařem trestnice (vždy otázka osob!) zvolí určitou osobnost k demonstraci; nejsou voleny případy sensační, nýbrž běžné. Demonstraci předchází ústní referát, event. přednesený některým studentem, na základě spisů soudních a spisů o výkonu trestu. Při demonstraci vede hovor s vězněm obyčejně ředitel praktika. Studentům je poskytnuta možnost bezprostředního názoru na osobnost trestance; po demonstraci je pak diskutováno a osobnost tato rozebírána. Při těchto demonstracích podle názoru většiny spisovatelů netrpí disciplina vězňů, není snad pozorován špatný vliv na výkon trestu, vězňové se podrobují ochotně těmto demonstracím. Zájem studentů je značný a praktika tato jsou pro ně velmi užitečná.
Význam pro výkon trestu. Šetření kriminálně-biologických je dnes již v praksi využíváno pro výkon trestu (na př. v Belgii, Rize, Bavorsku, Sasku, Prusku; ve francouzském parlamentě podána za tímto účelem interpelace). Vychází se při tom z předpokladu, že jedním z důležitých účelů trestu je polepšení, jehož možno dosáhnouti jen individualisací trestu, kterou možno provésti jen na základě systematického, nejen citového poznání osobnosti trestance.26 Diagnosa i prognosa osobnosti vězně má se pak díti na vědeckém základě. Vězeňský kongres v Londýně r. 1925 vyslovil v resoluci nutnost kriminálně-biologického zkoumání osobnosti vězně za účelem odlišení polepšitelných a nepolepšitelných. V Bavorsku na př. je každý nově příchozí trestanec kriminálně-biologicky vyšetřen před výkonem trestu, aby se vědělo, jaký výchovný prostředek je nejvhodnější. Mají-li se vězeňští úředníci více zabývati osobností vězně, musí míti pro své jednání podklad. Takovýto podklad je spatřován v kriminálně-biologickém vyšetření: jak pro psychologické zacházení s vězněm, tak i pro sociální prognosu. Nutnost takovéhoto vyšetření pro poznání osobnosti trestance pro vězeňské účele zdůrazněn v Bavorsku ministrem Degenem.27 Podobně — kromě jiných — známý německý vězeňský praktik Weissenrieder,28 vycházeje ze zkušenosti, že pohled do prakse výkonu trestu svědčí o tom, že vyskytují se mezi vězni různé typy, že však vězeňská prakse musí býti prohloubena systematicky uvědomělým badáním o osobnosti trestance, vyslovuje se pro systematické kriminálně-biologické šetření k vězeňským účelům, pro zakládání kriminálně-biologických stanic ve věznicích, ovšem za předpokladu dobrého školení personálu.
Otázkou je, v jakém rozsahu je účelné kriminálně-biologické šetření pro účely trestu, zda stačí na př. vyšetření v rozsahu kratšího dotazníku Lenzova či zda je třeba podrobného dotazníku bavorského. Důležitá je také otázka, jak dalekosáhlé závěry lze na podkladě kriminálně-biologického vyšetření činiti, zejména jak dalece lze vysloviti s určitostí diagnosu a sociální prognosu polepšitelnosti.
Prognosa polepšitelnosti. V otázce prognosy polepšitelnosti je jednak přeceňován význam znalosti kausality činu i osobnosti pachatelovy, jednak je určitá divergence v názoru o tom, která složka z příčinného řetězu osobnosti pachatelovy je pro soud o prognose polepšitelnosti nejzávažnější, zda složky dané zděděnými, biologicky vyšetřitelnými momenty, nebo zda složky dané momenty sociologickými. Lékař Dr. Vierenstein,29 vůdčí duch bavorské kriminálně-biologické centrály, chce prognosu polepšitelnosti činiti jen na základě znalosti kausality. Má pravdu v tom, že soud o prognose polepšitelnosti je možný jen na základě obsáhlého vyšetření osobnosti trestancovy, prozkoumání jeho individuality dané dědičně biologickými momenty i působením okolí. Jak zdůrazněny momenty dědičně biologické, jsme viděli výše z rozsahu čistě lékařských otázek jím sestavovaného bavorského dotazníku. Právem zdůraňuje Mezger,30 že jsou sice jednak typy zločinecké, u nichž prognosu nepolepšitelnosti lze vysloviti na základě znalosti jich biologické struktury osobnosti, dané dědičnými momenty, že však u celé velké kategorie zločinců je třeba nejen vyšetření methodou biologicko-endogenní, nýbrž i sociologicko-exogenní, a že prognosa polepšitelnosti není dosažitelná cestou deskriptivně kausální, nýbrž hodnotícím soudem. Prognosu polepšitelnosti lze vysloviti jen juristickým hodnocením osobnosti zločince, se zřetelem na kausální znalost jeho osobnosti, měřeným jak požadavky sociálního společenství, tak danými účelnými polepšovacími prostředky. Z řad pedagogů ozývají se však hlasy proti kategorickému soudu na základě kriminálně-biologického vyšetření o nepolepšitelnosti, protože polepšení může často záviseti na náhodném užití pedagogického zákroku, souviseti s osobností pedagoga, nikdy nelze a priori vylučovati praktický pokus převýchovy.31
Jsou-li konána kriminálně-biologická šetření pro účely výkonu trestu, netřeba při tom zapomínati, že nesmíme přeceňovati hodnotu závěrů činěných na základě takovéhoto vyšetření, že kriminálně-biologická methoda není ještě úplně vědecky propracována a zkušenostmi ověřena, že zejména je se uvarovati příliš generalisujících soudů. To, co je na této methodě nejcennější, je snaha proniknouti systematickým šetřením individuální osobnosti. A takto je také využíti tohoto šetření: k individuálnímu nakládání s jednotlivým trestancem. Lenz sám na základě zkušeností ve Štýrském Hradci a ve Vídni vyslovuje se proti stupňovitému výkonu trestu a pro individuální nakládání s polepšitelnými. Vidí význam kriminálně-biologického vyšetření pro výkon trestu, pro kriminální pedagogiku v tom, že resocialisace trestance je možná, když si především uvědomí souvislost svého života a trestného činu, protože teprve pak může snažiti se, aby se změnil.32 Nechybějí však skeptické hlasy, vyslovující obavu, že kriminálně-biologické šetření vede více v praksi ke klasifikaci a registraci trestanců, než k praktickému využití v konkrétním případě.33
Význam pro trestní právo a řízení. Jaký význam má kriminální biologie pro trestní soudnictví, souvisí s otázkou, jak a pokud je jím požadováno důkladné vyšetření osobnosti pachatelovy. Znalost osobnosti zločince má význam jak pro zjištění a posouzení viny a nebezpečnosti, tak i pro rozhodnutí o trestu a zabezpečovacím opatření, a v nemalé míře i pro péči postpenitenciární. Ovšem míra požadované a nutné znalosti osobnosti pachatelovy bude různá podle platných práv a podle osnov. Dnes potřebuje soudce znalosti osobnosti zločince při posuzování příčetnosti a při vyměřováni trestu;34 ovšem s trochu podrobnějším zjištěním osobních poměrů setkáváme se v praksi trestní zřídka, nejvýše ještě u vyšetření deliktů hrdelních. Osnovy kladou větší váhu na osobnost pachatele a její znalost je podmínkou při rozhodování o výměře trestu, o zpětnosti, otázky zločince z povolání, otázky nebezpečnosti pachatelovy a soudcem vyslovované sociální prognose polepšitelnosti při ukládání zabezpečovacích opatření.35 Racionelní využití kriminální biologie vyšetřujícím soudcem předpokládá ovšem i u něho odborné vzdělání v tomto směru.
Již dnes je užíváno — ovšem jen fakultativně — kriminálně-biologických dobrozdání v trestním řízení, zejména za účelem orientace (tak zejména v Bavorsku).36 Je otázka, do jaké míry má kriminálně-biologické vyšetření míti vliv na rozsudek, zejména délku a druh trestu. Správné je stanovisko, spatřující hlavní význam kriminální biologie pro ukládání zabezpečovacích opatření, kdežto při ukládání trestů nesmí trestní právo zapomínati, že jeho předmětem není jen osobnost, ale především trestný čin, a že ne osobnost, nýbrž jen její projev v trestném činu je důvodem trestu.37
Vyšetření osobnosti obviněného dotazníkovou methodou zná již dávno trestní soudnictví nad mládeží, kde prakse — dík pomocným, často soukromým institucím sociální péče o mládež — předešla zákonodárství a kde jsou dobré zkušenosti s dotazníkovým šetřením, jak pro hodnocení činu, tak zejména pro ukládání ochranných opatření.38
Pro postpenitenciární péči může míti kriminálně-biologické vyšetření ovšem význam dalekosáhlý.39 Jen na základě podrobné znalosti osobnosti a jejích podmínek je na př. možné účelné umístění mladých provinilců v rodinách, pijáků v léčebných ústavech a p. (V Rize na př. jsou kriminálně-biologická dobrozdání dávána k disposicím úřadům ochranného dozoru.)
Problémem je, má-li býti zavedeno obligatórni kriminálně-biologické šetření v trestním řízení. Proti tomu staví se nepřekonatelné překážky při praktickém provádění; je naprosto nemožné, aby vyšetřováni byli všichni provinilci. Je-li na př. navrhováno a priori vyloučení jednoduchých případů malé kriminality, zapomíná se, že i zde může se právě vyskytnouti případ opakování nepatrného trestného činu, podmíněného výlučně biologickými momenty osobnosti pachatelovy a opravňující plně požadavek kriminálně-biologického vyšetření. Bylo-li by kriminálně-biologické vyšetřování obligatorní omezeno jen na zpětné, znamenalo by i to značné zatížení agendy soudní; mělo-li by býti šetření omezeno na zločince ze zvyku a řemeslné, nesmíme zapomenouti, že konstatování těchto fakt právě předem předpokládá důkladné vyšetření osobnosti. Nezbývá tedy, než spokojiti se pro trestní řízení požadavkem kriminálně-biologického vyšetření od případu k případu, jak tomu je na př. i s požadováním dobrozdání psychiatrického.40 III. kriminálně-biologický sjezd, konaný v Mnichově na podzim 1930, usnesl se na požadavku, aby kriminálně-biologické vyšetření bylo požadováno obligatorně alespoň při ukládání určitých zabezpečovacích opatření.41 Lenz sám doporučoval zevrubné vyšetření osobnosti kriminálně-biologickou methodou z důvodů materielně právních u všech činů mladistvých, u dospělých osob v případě zpětnosti těžších trestných činů, indikující užití zabezpečovacích opatření a v případech těch lehkých činů, jež znamenají vlastně příslušenství k určitému stavu (tuláci, žebráci); z procesně-právních důvodů tehdy, když čin je v odporu s dosavadním životem obviněného a průvodními prostředky jsou jen indicie.42
Širší význam i další účely. Kriminálně-biologické centrály byly, jak jsme se již výše zmínili, zakládány jednak za účely čistě vědeckými, jednak pro účely výkonu trestu. Sbíraný materiál byl pak výlučně materiál zločinecký. Dnes je jednak používáno sebraného materiálu i pro účely jiné (i užívání pro účely trestního řízení je časově pozdější než pro výkon trestu), jednak jeví se snaha obdobně vyšetřovati i materiál nekriminální. Tak Vierensteinovým plánem je rozšířiti kriminálně-biologické šetření i na širší masy, nekriminelní, u nichž sociologické a eugenické podmínky jsou stejné jako u zločinců a event. působiti pak záměrně na rozplozování, využíti tedy kriminálně-biologického šetření pro účely eugeniky.43 I účelům vědeckým by zajisté hovělo, kdyby systematickému vyšetření byly podrobeny vrstvy obyvatelstva, z nichž rekrutují se zločinci z povolání, aby mohlo býti zejména vyšetřováno a srovnáváno působení momentů hospodářských a sociálních. Při péči o nekriminelní pijáky a o psychopathy je na př. také důležitá znalost osobnosti. Správně zdůrazňuje Neureiter,44 že i zde je důležité nalézti typy osobnosti a přiřaditi jim typy nakládání, stanoviti korelaci mezi osobností a ochrannými opatřeními. Cílem Fetschera45 je rozšířiti dědičně biologické studium co nejdále, pro všechny účely sociální péče: nejen usnadniti individuelní posouzení v trestním řízení a usnadniti psychiatrické dobrozdání objektivisací anamnese, usnaditi i individuální, léčivě pedagogické ovlivnění, podporovati soudní péči o mladistvé i dospělé, usnadniti dobrozdání o aktech milosti a posouzení speciálně léčivých lékařských opatření, spolupůsobiti při řešení eugenických otázek, spolupracovati při všech pokusech preventivní péče, podporovati poradny o volbu povolání, pro otázky manželské a sexuální — a vším tím sledovati kvalitativní politiku populační. Rozebrali-li bychom zevrubně výsledky jednotlivých kriminálně-biologických vyšetření,46 viděli bychom, že zasáhnutí jak faktoru prostředí, tak faktorů založení podmiňujících konkrétní zločinnost, leží nejčastěji mimo dosah moci soudu trestního, že zasáhnutí toto je vlastně, pokud je vůbec možné, rázu administrativního (na př. přemístění mladistvého z nepříznivého prostředí) a že kriminálně-biologické vyšetření dává tak především směrnice účelným zákrokům správním.
Kde a kdo má konati kriminálně-biologické vyšetřování. Než vraťme se k užšímu kruhu potřeb kriminální politiky. Viděli jsme, že je pociťována nutnost pečlivého vyšetření osobnosti trestancovy pro celou řadu účelů. Je nyní otázkou, kde a kdo má toto vyšetření konati. Takovéto vyšetření, vyžaduje především času a delšího pozorování. Osobnost lze těžko poznati během krátké doby trestního vyšetřování v trestním řízení. Je otázka, zda v praksi má vůbec soudce možnost náležitě poznati osobnost zločincovu, zda z důvodů technických není účelnější přeložiti podrobnější vyšetření osobnosti zločincovy až na počátek výkonu trestu. Prakse však zodpověděla tuto otázku na př. ve Vídni opačným způsobem.47 Důkladné vyšetření osobnosti zločincovy kriminálně-biologickou methodou děje se ve Vídni u policejního ředitelství; vychází se z předpokladu, že osobnost je nutno vyšetřiti pečlivě ne ve vězení, že osobnost může býti nejlépe poznána, dokud není dotčena vazbou, že policejní úředník má potřebnou znalost lidí, osobností, osudů a že vyšetřování osobnosti je důležité i pro otázku přičitatelnosti, kterou si musí policie rozhodnouti, že možno event, ihned užíti vhodného opatření sociálně-preventivního. Vykonané šetření slouží jak obhajobě, tak obžalobě. Zdar vyšetření je ovšem i otázkou osob: u policejního ředitelství ve Vídni konají vyšetřování dva lékaři speciálně školení a dva právníci, profesor Lenz kontroluje úroveň vyšetřování a policejní ředitelství ve Vídni dává dotazníky k disposici profesoru Lenzovi k vědeckému zpracování. Lenz sám48 pokládá vídeňské řešení za účelné: dotazníky policejního ředitelství jsou užitné jak pro soudce vyšetřujícího, tak pro soudce rozhodujícího (dotazník může býti podkladem při výměře trestu, pro otázku viny, pro otázku nebezpečnosti, pro rozhodnutí o účelnosti výchovných opatření). Kdyby u samých soudů mělo býti konáno kriminálně-biologické šetření, byl by nutný zvláštní výběr i zvláštní kvalifikace pro trestní soudy, musila by býti dána záruka lepších pracovních podmínek, musilo by býti požadováno zvláštní odborné vzdělání ve vědách kriminálních, hlubší znalost kriminální biologie (vše to je potřeba i k tomu, aby soudci si byli vědomi, kdy nutno přivzíti znalce lékaře). I trestní řízení by musilo býti upraveno tak, aby bylo umožněno přezkoumání osobnosti, event. by trestní soudy musily býti jinak organisovány.49 Bylo-li by jednáno v hlavním přelíčení o genesi osobnosti, doporučuje se vyloučiti veřejnost;50 někdy je dokonce navrhováno rozdělení hlavního přelíčení ve dvě zcela odlišná stadia: k zjištění činu а k vyšetření osobnosti. Vyšetření osobnosti během řízení by nevylučovalo přezkoumání vyšetření u výkonu trestu.
V praksi jsou dnes většinou konána kriminálně-biologická šetření až při výkonu trestu, ve věznicích. Je-li ovšem zastáván názor,51 že stanice kriminálně-biologické mají býti jen ve věznicích, které mají podávati dobré zdání i soudci, zapomíná se snad, že by toto uspořádání bylo možné jen u zpětných.
V každém případě je třeba k vyšetření osobnosti zločincovy speciálního školení. Je spor o to, zda v případě, že je zevrubné šetření osobnosti konáno již během řízení, zejména u policie, má toto šetření konati osoba od osoby vedoucí vlastní vyšetřování pro trestný čin odlišná. Většinou je zastáván názor52 že šetření o osobnosti má konati a to zejména u policie osoba jiná, zvláště k tomu školená, že může určitá fakta si dáti zjistiti jinými orgány, že však vlastní vyšetření osobnosti, bezprostřední výslech její a závěr o osobnosti na základě vyšetřeného má konati sama. Jako důvod je zejména uváděno, že při vyšetření osobnosti nemá se vycházeti z trestného činu, nýbrž sledovati vývoj osobnosti od počátku a pak teprve dospěti k trestnému činu. Opačný názor, sloučení osobností konajících vlastní vyšetřování o trestném činu i o osobnosti, zastáván je hamburskou policií,53 kde však kriminálně-biologického šetření je užíváno specielně ženskou policií při vyšetřování deliktů sexuálních, kde již vyšetření vlastního trestného činu předpokládá namnoze nutnost vniknouti do nejintimnějších zákoutí povahy vyšetřovancovy.
A nyní k otázce osob, zejména k otázce zvláštního titulu lékařů k tomuto vyšetřování. Můžeme na celé řadě míst sledovati snahu lékařů učiniti z vyšetřování kriminálně-biologického jakýsi svůj monopol a to nejen pokud se týče otázek ryze lékařských (tak zejména v Bavorsku, kde bývá používáno jen lékaři vyplněných dotazníků k podávání dobrozdání). Nejlépe je ovšem racionálně děliti práci: lékaři ponechati jen tu část vyšetření, jež spadá výlučně do jeho oboru (tak zejména somatické vyšetření), ostatní vyšetření nepatří lékaři, ale osobám majícím speciální školení (vždyť i pro lékaře byly na př. v Bavorsku za účelem vzdělání pro službu kriminálně-biologickou pořádány speciální kursy o naukách nespadajících přesně a výlučně v jich okruh vzdělání). I zde zajisté musí platiti zásada dělby práce a specialisace. Při tom netřeba pouštěti se zřetele, že sice vyšetřovací methody kriminálně-biologické jsou rázu věd přírodních, že však vyšetření samo neseno je teleologickým hlediskem pochopení činu z osobnosti a zjištění té složky osobnosti, na níž leží odpovědnost za čin (srv. úvod str. 6. díla »Mörder«),
Finanční náklad. Při úvaze o praktickém uskutečnění kriminálně-biologického šetření se vyskytuje otázka: zda finanční náklad s takovýmto vyšetřováním spojený vyváží škody kriminality, kterým tímto šetřením má býti zabráněno. Otázka, kterou nelze zodpověděti. Ovšem finanční náklad kriminálně-biologického šetření je závislý na racionálnosti jeho organisace.
Kriminálně-biologická společnost. Kriminálně-biologická šetření byla konána v celé řadě míst na sobě nezávisle; i z toho je patrno, jak byla takováto šetření pokládána za nutná. Brzy však byla pociťována potřeba vzájemného dorozumění a sblížení, potřeba účasti na pokroku druhých a možnosti srovnání s vlastní prací.54 Tak vznikla kriminálně-biologická společnost. Má za cíl mezinárodní organisaci této práce, nejen společná hesla a resoluce, nýbrž i srovnání pracovních method a výsledků. V našem článku všímali jsme si také jen method kriminálně-biologických stanic, jichž vedoucí osobnosti jsou právě v jmenované společnosti sdruženy; jsme si vědomi, že obdobná šetření konána jsou i jinde (tak na př. v Americe).55
Problémy. Je ještě celá řada problémů, které mají býti vyřešeny. Všeobecně je pociťována důležitost kriminálně-biologického vyšetřování, ale je otázkou, kdo je nejpovolanější konati toto šetření, zda má býti konáno za trestního řízení nebo až u výkonu trestu, zda má býti podáváno dobré zdání na základě dotazníků. Je otázkou, jaký význam má kriminálně-biologické vyšetření pro trestní vinu, zda nemá se využití tohoto šetření omeziti jen na posouzení osobnosti zločince pro účelný výkon trestu. Souvisí to s hlubší otázkou, zda zjištění trestní viny nemá směřovati jen k formálnímu vyjádření oprávněnosti společenské reakce, náplň trestu býti pak teprve diktována výlučně důvody individuální účelnosti podle vyšetření osobnosti.56 Zůstává i řada nevyřešených methodologických problémů kriminální biologie, tak, kolik ze zjišťování má býti ponecháno intuitivnímu vcítění (Lenz sám je zastáncem této methody), kolik měření testovému. Není ještě dnes jednoty o methodě a cíli kriminální biologie, o rozsahu využití pro trestní právo i kriminální pedagogiku. Ozývají se hlasy proti zavádění kriminálně-biologického šetření v praksi, dokud není dosti lidí školených, protože i k sbírání materiálu a šetření je třeba speciálního vzdělání, protože není dost těch, kteří dovedou »kriminálně-biologicky mysliti«.57
Otázky, jichž jsme se dotkli v tomto článku, mají pro nás již nyní i praktický význam, protože justiční správa chystá se zavěsti kriminálně-biologické šetření ve výkonu trestu i u nás. Až dostane se nám do rukou chystaný dotazník, podrobíme jej v souvislosti s tímto článkem rozboru.
  1. Podle přednášky konané v Právnické jednotě v Praze dne 4. prosince 1930.
  2. Literatura: Lenz: Grundriß der Kriminalbiologie. — Mitteilungen der Kriminalbiologischen Gesellschaft I, II, III. — Klare: Das kriminalbiologische Gutachten im Strafprozeß. — Der Stufenstrafvollzug und die kriminalbiologische Untersuchung der Gefangenen in den bayerischen Strafanstalten.
  3. srv. Lenz: Kriminalbiologie, str. 5 a sl.
  4. viz Lenz: Kriminalbiologie, str. 38 a sl.
  5. viz Lenz: Kriminalbiologie, str. 43 a sl. a str. 97 a sl.
  6. viz Lenz: Mitteilungen I., str. 13 a sl.
  7. viz Lenz v Mitteilungen II., str. 126.
  8. srv. Revue de droit penale et de criminologie 18., str. 308; Neureiter v Mitteilungen I., str. 20.
  9. viz Neureiter v Mitteilungen I., str. 19. a sl.
  10. viz Fetscher v Mitteilungen I., str. 55 a sl.
  11. viz v Mitteilungen III. Kahl str. 17 a sl. a Viernstein str. 30 a sl.
  12. viz Archiv für Kriminologie 89, str. 80.
  13. viz Mitteilungen II., str. 128.
  14. viz Oršansky v Mitteilungen I., str. 63; Krasnuškin v Mitteilungen IX., str. 186 a sl.
  15. Přihlížíme podrobněji k dotazníku bavorskému, saskému, štyrskohradeckému a vídeňskému; viz Lenz v Mitteilungen II., str. 125 a sl.
  16. srv. Fetscher v Mitteilungen I., str. 59.
  17. viz Mitteilungen I., str. 22.
  18. viz Lenz v Mitteilungen II., str. 128 a sl.
  19. viz Lenz v Mitteilungen II., str. 130 a sl.
  20. viz Lenz v Mitteilungen II., str. 132.
  21. viz Lenz v Mitteilungen II., str. 133 a sl.
  22. srv. Klare str. 3 a str. 72 a sl.
  23. viz Lersch v Mitteilungen III., str. 47.
  24. srv. Lersch v Mitteilungen III., str. 47 a sl.
  25. srv. Lenz: Kriminalbiologiseher Unterricht mit Demonstrationen an Sträflingen. Monatschrift für Kriminalpeychologie XVI., str. 30 a sl.; Monatsehrift für Kriminalpsychologie XXI., str. 241 a sl., str. 532 a sl. a XXII., str. 604 a sl.; srv. i Mittermaier: Die sogenannte klinische Methode im kriminalwissenschaftlichen Universitätsunterricht a Lenz: Zur klinischen Methode im kriminologischen Unterricht v Schweizerische Zeitschrift für Strafrecht XLVI., str. 242 a sl. a str. 251 a sl.
  26. srv. Klare str. 1 a sl.
  27. Der Stufenstrafvollzug, I., str. 3 a sl.
  28. viz Mitteilungen XI., str. 47.
  29. srv. v Mitteilungen I., str. 30 a sl.
  30. Mitteilungen II., str. 33 a sl.; srv. i Klare str. 120.
  31. tak Rittenbruch: Die Erforschung der Persönlichkeit des Gefangenen. Monatschrift für Kriminalpsychologie XXII., str. 32 a sl. a v Archiv für Kriminologie 88, str. 34.
  32. srv. Lenz: Die Bedeutung der Kriminalbiologie. Archiv für Kriminologie 88, str. 218 a sl.
  33. tak Rittenbruch v Monatschrift für Kriminalpsychologie XXII., str. 32.
  34. viz Mezger v Mitteilungen II., str. 24.
  35. viz Viernstein v Mitteilungen I., str. 30.
  36. viz Klare str. 125.
  37. viz Lenz v Mitteilungen I., str. 12.
  38. viz i Lersch v Mitteilungen III., str. 45.
  39. viz Klare str. 132—3.
  40. viz Klare str. 127.
  41. viz Mitteilungen III., str. 191.
  42. v. Mitteilungen III., str. 72.
  43. viz Klare str. 135.
  44. v. Mitteilungen I., str. 25.
  45. v. Mitteilungen I., str. 61.
  46. srv. zejména Rosenbergův článek v Mitteilungen III.
  47. srv. Brandi v Mitteilungen II., str. 143; viz i Kalmann: Die kriminalbiologische Untersuchung der Persönlichkeit und ihr Wert für die polizeilichen Vorerhebungen. Monatschrift für Kriminalpsychologie XXII., str. 175 a sl.
  48. viz Mitteilungen II., str. 135.
  49. viz Hellwig v Mitteilungen II., str. 104 a sl.
  50. viz Lenz v Mitteilungen III., str. 84.
  51. tak na př. Wiesenrieder: Mitteilungen II, str. 43.
  52. tak Kalmann na u. m.
  53. viz Josefine Erkens: Kriminalbiologie und Kriminalpolizei. Monatschrift für Kriminalpsychologie XXII., str. 491 a sl.
  54. viz Neureiter v Mitteilungen I., str. 19.
  55. srv. na př. dotazník státu Massachusetts v Monatschrift für Kriminalpsychologie XXIII., str. 42.
  56. srv. však Lenz v Mitteilungen III., str. 70.
  57. tak Heiter: Grundsätzliche Bemerkungen zum gegenwärtigen Stand der Kriminalbiologie. Monatschrift für Kriminalpsychologie XXII., str. 78 a sl.
Citace:
HAVELKA, Jiří. Základy železničního práva koncesního. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 1, s. 16-28, 48-66.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).