NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Žebrák v automobilu.

(Zemský trestní soud v Praze.)

Samuel Kohn z Bratislavy přijel do Prahy za kšefty. Bez kufrů, bez vzorníků, bez ceníků. Ani pořádného obleku neměl, ale v kapse ošuntělého kabátu měl zato papírový dokument, jemuž přikládal velikou cenu. A ihned jal se svůj papír uplatňovat.
Zastavil se na Václavském náměstí u nájemního automobilu, jehož majitelem i šoférem je Karel Fišer, a vyjednal s ním cestu po Praze, při čemž se hned ze začátku rozčiloval, že taxametr ukazuje už před cestou základní taxu 10 Kč. Pak se uvelebil do auta, roztáhl se do větší šíře, než kterou mohl zaujmout, a nařídil: „Do Länderbanky!“
Auto se rozejelo. Zastavilo na určeném místě, pasažér důstojně vystoupil a zmizel v útrobách banky. Tak se to opakovalo ještě několikrát. Kohn jmenoval jiné podobné ústavy a vždy auto všude čekalo čtvrt hodiny i déle. Na jednorh místě čekal Fišer už tři čtvrti hodiny. Tu se dopálil a spěchal do banky za pasažérem.
Kohn seděl v čekárně. Byl ohlášen u ředitele. Když spatřil šoféra, zanechal čekání a prohlásil: „Mám tady dostat peníze, mnoho peněz. Ale ředitel tu není, tak pojedeme dál.“
„Pane, nejedu už nikam, zaplaťte!“ žádal Fišer.
„Jak to? Pane, teď pojedeme na poštu, tam jsou pro mne peníze, hromada peněz, pak vám královsky zaplatím.“
„Nejedu. Zaplaťte. Mám toho dost.“
„Pane, já jsem džentlmen, já se vám divím, že to na mne nevidíte, a co si to vůbec dovolujete? Jedem!“
„Ne, nejedu. Zaplaťte!“
„Pane, já vám tady přísahám při své matce, že vám všecko královsky zaplatím. Jen co teď inkasuji peníze v Komerční bance. Víte, kde ta banka je? Alou tam, bassama!“
Fišer jel. Kohn zdržel se v bance opět delší dobu. Když vyšel, usmíval se vítězně. Šel pěšky do trafiky, která byla vedle a — sledován ostřížími zraky šoféra — koupil cigarety. A klidně opět vsedl do auta, nabídl jednu cigaretu velkomyslně také šoférovi a poručil:
„Ještě „Böhmische Bank“, jeďte!“
Šofér, dojat tím, že dostal od velkomožného pána cigaretu a také tím, že Kohn mluvil česky, slovenský, německy i maďarsky — jel.
U Böhmische bank čekal zase velmi dlouho. A teď už toho měl opravdu dost. Šel za svým pasažérem do banky a tam od úředníků zjistil, že pán, jehož vozí po Praze už půl dne autem — žebrá.
„Přišel žebrat o podporu,“ řekli úředníci Fišerovi, a jeden vysvětloval: „Nesl jsem řediteli jeho doporučení. Je to listina židovského podpůrného spolku v Bratislavě, ve které se její majitel doporučuje souvěrcům, aby ho podpořili.“
Teď věděl šofér dosti. Když se Kohn opět objevil, spustil na něho: „Peníze! Zaplatit!“
„Člověče, já jsem džentlmen. Když mne nebudete vozit vy, tak jen kejvnu a bude mne vozit deset jinejch.“
„Tak dobrá, uvidíme!“ skončil šofér a jel. „Co jste potom učinil?“ ptal se u okresního soudu pro přestupky vrchní rada dr. Žížek.
„Vezl jsem ho.“
„Kam?“
„Rovnou do basy!“
„To všecko je jináč,“ začíná drmolit Kohn česky, slovenský a německy. „Kdyby tu byla thora, tak bych přísahal při památce své matky, že jsem chtěl za jízdu správně zaplatit. Ale jsou tu jen svíčky.“
Náhle objevuje thoru, ležící opodál na stole. Klade hned prsty na knihu a volá:
„Přísahám, že jsem chtěl..."
Ale v. r. Žížek ho přerušuje: „Dobrá, dobrá, spáchal jste podvod. Máte 10 dní tuhého vězení se dvěma posty. Byl jste už pro podobný delikt trestán, proto je rozsudek nepodmínečný. Přijímáte?“
„Ani hodinu! Chtěl jsem to... přísahám!“
„Dobře, odvoláváte se.“
A v minulých dnech zasedl žebrák v automobilu před odvolací senát vrch. rady Šturmy, před nímž Kohn opakoval svoje ujištění, že měl nejlepší vůli šoférovi, jenž za všecky cesty účtoval si 150 Kč, zaplatit, jakmile by si byl příslušný obnos vyžebral, ale jeho výmluvnost nebyla mu nic platnou. Rozsudek prvního soudce byl potvrzen v plném znění.

Citace:

Noví řádní členové. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 1, s. 92-92.