Čís. 1915.
Změní-li se podstatně poměry, lze domáhati se nové úpravy nároku na výživné, upraveného smírem, anebo soudcovským výrokem.
(Rozh. ze dne 11. října 1922, Rv I 385/22.)
Ve sporu o rozvod manželství od stolu a lože uzavřeli manželé dne 4. března 1919 smír, jímž zavázal se žalovaný platiti manželce, pokud bude v činné službě, jednu třetinu služebních požitků a, jakmile vstoupí do výslužby, 45 Kč měsíčně. Manžel vstoupil v roce 1919 do výslužby a manželka domáhala se na něm vzhledem k tomu, že stouply jeho pensijní požitky, zvýšení měsíčních příspěvků na 80 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl. Důvody: Úmluva rozvedených manželů o výživném jest, nastala-li změna poměrů, které se strany, uzavírajíce smlouvu, nemohly nadíti, změnitelna. Tomu nasvědčuje zejména i ustanovení § 19 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., dle něhož může z důležitých příčin kterýkoli z rozloučených manželů žádati za nové uspořádání majetkových poměrů pořadem práva. Žalovaný jako manžel jest povinen poskytovati žalobkyni nutnou výživu. Není pochybnosti o tom, že měsíční příspěvek 45 Kč, který žalovaný se zavázal platiti žalobkyni na výživu, jest za nynějších drahotních poměrů úplně nedostatečný a nemůže nikterak stačiti na její výživu. Z úředního sdělení okresní politické správy v H. jde, že výslužné žalovaného s přídavky činí ročně 9600 Kč a že vedle toho výdělek žalovaného, který dříve obchodoval semeny a nyní má trafiku, činí průměrně 250—300 Kč měsíčně. Z toho plyne, že ve příjmech a výdělkových poměrech žalovaného v době po uzavření smíru nastala podstatná změna, že majetkové poměry žalovaného se podstatně zlepšily a příjmy jeho jsou mnohem vyšší, než žalobkyně při uzavření smíru mohla předpokládati, a zmíněně majetkové a výdělkové poměry žalovaného odůvodňují úplně nárok žalobkyně na zvýšení výživného. Požadovaná částka 80 Kč měsíčně jest rovněž vzhledem ku změněným majetkovým poměrům žalovaného úplně přiměřenou. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Soud odvolací sdílí úplně stanovisko soudu prvé stolice o změnitelnosti smíru, а k důvodům prvé stolice dodává, že povinnosti manžela poskytovati manželce výživné dle § 91 obč. zák. jest povahy nejen soukromé, nýbrž i veřejnoprávní, takže na př. manželé ani vzájemnou smlouvou nemohou upraviti povinnost manželovu, na § 91 obč. zák. založenou, ohledně výživného na škodu veřejné dobročinnosti nebo domovské obce. Vyživovací povinnost manželova jest povinnost statusová, z trvalého svazku manželského a po jeho dobu stále vyplývající, v podstatě závazku nezměnitelná a toliko co do výše okolnostmi stavu manželova řízená. Z toho jest patrno, že podstatnou změnou okolností, na jichž podkladě ve smíru výživné bylo upraveno, jest odůvodněna i změna výše výživného, které se může kterýkoli z obou manželů domáhati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
S hlediska důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. pokouší se dovolatel dovoditi, že změna ujednaného smíru jest přípustna jen z důvodu § 1386 obč. zák. kromě tohoto případu však že nelze smír jakožto oboustranně závaznou smlouvu o urovnání pochybných právních nároků oproti vůli druhé strany jednostranně změniti. Vývody tyto došly však případného vyvrácení již v rozhodnutích předchozích stolic, na jichž důvody se poukazuje а k nim ještě dodává: Každý smír a neméně i soudní výrok, jímž upravují se nároky na výživu, jest změnitelným, když nastanou důležité příčiny; zejména když se poměry, za nichž byl ujednán, změní tou měrou, že přiměřená změna smíru jeví se ze spravedlivých důvodů právních nutným důsledkem těchto nových poměrů. Plyne to z povahy a účelu nároků na výživu; smíry takové ujednávají se se zřetelem na poměry, které jsou v době ujednání aneb aspoň v této době v počet brány býti mohou, a platí tudíž zpravidla za smluvené s výhradou rebus sic stantibus. Platí zajisté totéž i o smíru stran, o jehož změnu právě jde a z okolnosti, že stanoveno bylo jiné výživné pro dobu, kdy dovolatel zůstane v aktivní službě a v aktivních služebních požitcích a jiné zase pro dobu, kdy vstoupí na odpočinek, lze již důvodně souditi, že bylo již počítáno s měnivostí poměrů, pro něž smír měl platiti. Změnily-li se, jak předchozí soudy zjišťují, poměry ty tak podstatným způsobem, že žalovaný béře na odpočivných požitcích nyní 9000 Kč, nemůže spravedlivě zůstati v nezměnitelné platnosti ustanovení smíru, dle něhož by se žalobkyni na výživném dostati mělo pouhých 45 Kč, které dle nynějších drahotních a valutárních poměrů, tehdy nepředvídaných, tvoří jen nepatrný zlomek kupní hodnoty téže částky z doby tehdejší. Přiměřená změna příslušných ustanovení smíru vyplývá tedy jako nutný právní důsledek, odůvodněný nejenom v předpisu § 914 obč. zák., dle něhož smlouvy vykládati jest dle úmyslu stran s hlediska právní poctivosti, nýbrž i §em 1389 obč. zák., jehož zásady obdobou nutně užíti jest.