Staub’s Kommentar zum allgemeinen Deutschen Handelsgesetzbuch, Ausgabe für Österreich, vydává Oskar Pisk o, třetí vydání, Manizovo nakladatelství, cena sešitu S 3,60.
О prvních sešitech obsahujících první knihu oboh. zákona bylo v tomto časopise již referováno (1935, str. 553 násl.). Mezi tím vyšly další sešity nového vydání (14 dodávek I. svazku a 9 dodávek II. svazku). Jako další spolupracovník byl přibrán Dr. Leo Hamburger, který se však dokončení díla již nedožil. Dále slibuje se dodatek pro Ö. S. R. od Dr. Egona Weisse, profesora pražské německé university; tím bude splněno přání, které jsem vyslovil v posledním referáte.
Výklady k druhé knize obch. zák. přenechal Pisko svým spolupracovníkům. Bettelheim důkladně zpracoval veřejnou obchodní společnost a společnost komanditní (čl. 85 až 172) s výjimkou některých článků, které se dotýkají předpisů práva formálního a jsou vysvětlovány Pollakem (čl. 111, 117, 122 a 164).
Artur Bondi komentuje komanditní společnosti na akcie (čl. 173 až 206); právem u této celkem nepraktické associační formy odkazuje většinou na vysvětlivky к právu akciovému ; tento postup lze při zastaralé systematice obchodního zákona vitati tím spíše, že nepoměrně důležitější akciové právo bude probráno jednotně. Konečně dospěl první svazek nyní také k předpisům o akciové společnosti, jichž se společně ujali Bondi a Lenhoff. Začátek je velmi slibný; po obšírném úvodu (24 str.) následuje komentář к öl. 207 а 208 obch. zák. (135 str.); dosavadní vývody tvoří svým rozsahem již celou knihu.
Druhý svazek dospěl až k čl. 348 obch. zák. Pisko podává mistrný výklad k čl. 271 až 279, 326 až 335, jakož i k předpisům o kupní smlouvě (dosud čl. 337—348) ; Lobi zpracoval čl. 280 až 290, 292, 293, 299 až 309, 317 až 323; dlužno zejména upozorniti na exkurs к čl. 281 o radě, doporučení a informaci, na obšírný a bystrý výklad к čl. 300, jakož i na exkursy к tomuto zákonnému předpisu. Proti Hamburgerově stati o kontokorentu ( čl. 291 a 294) mám některé námitky, jichž provedení si vyhrazuji na jiném místě; právní konstrukci Piskovu (v učebnici obchodního práva) považuji celkem za šťastnější. Kretz podává výklad k čl. 296—298, 324 a 325, Pollak k čl. 309 až 316. Lenhoff ve svých poznámkách k čl. 336 přihlíží ke všem závažným problémům práva peněžního; tato stať zpracovaná srovnávacím způsobem na podkladě bohatého materiálu domácího i cizího daleko přesahuje rámec pouhého výkladu ke zmíněnému zákonnému ustanovení.
Z dosavadních sešitů je patrno, že tu nevzniká pouhé nové vydání komentáře starého, nýbrž zcela nové dílo, které s dřívějším vydáním má společnou vlastně jen zevní formu. Kolaborace právních spisovatelů se dobře osvědčuje. Přirozeně není zpracování jednotlivých partií provedeno stejným způsobem; to však při komentářové formě není vážnou závadou. Pochopitelně nelze při tomto způsobu společné práce úplně překlenouti veškeré rozpory. Tak na př. Pisko vyslovuje názor, že i komanditistu je považovati za obchodníka (I, str. 49) — názor, který asi nezůstane bez odporu; naproti tomu Bettelheim I, str. 629 prohlašuje, že komanditista obchodníkem není; Pollak u čl. 8 (jenž by prakticky pro tuto otázku přicházel nejspíše v úvahu) se o věci nezmiňuje vůbec.
Doufám, že budu miti ještě příležitost refe ovati podrobněji aspoň o některých otázkách, které nový komentář přináší. Celkem lze říci již dnes, že dílo je velmi zdařilé a bude pro obor obchodního práva tím, čím je Klangův komentář pro obor práva občanského, totiž nezbytnou pomůckou pro každého, kdo teoreticky nebo prakticky ise zabývá právem obchodním. s. doc. Dr. Jan Fröhlich.