Čís. 1063.
Nelze povoliti odklad exekuce vyklizením (nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.) místností, do nichž se byl žadatel vetřel.
(Rozh. ze dne 24. května 1921, R I 648/21.)
Užívatel bytu byl uznán povinným vykliditi jej, ježto jej obýval bez jakéhokoliv právního důvodu. V řízení exekučním domáhal se vyklizovaný odkladu exekuce dle shora uvedeného nařízení. Exekuční soud návrhu vyhověl. Rekursní soud jej zamítl. Důvody: Z nadpisu nařízení čís. sb. z. a n. 409/1920 i z výpočtu osob v § 1 vyplývá, že nařízení to vztahuje se pouze na osoby, jež jsou neb byly s vymáhjícím věřitelem v nějakém právním poměru. Nařízení neskýtá opory pro
názor, že by ho bylo použito i ve prospěch osob, jež obývají byt bez
právního důvodu a proti vůli vymáhajícího věřitele. Nařízení čís. sb. a n. 409/1920 jest jakýmsi druhem ochrany nájemců a odporovalo by
prostě základním zásadám právnictví, kdyby se ho mohl dovolávati
i ten, kdo používá bytu svémocně a bez právního důvodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení jest důvody k němu připojenými se zákonem a
s věcí se srovnávajícími ospravedlněno. Jest ovšem pravda, že účelem
nařízení vlády ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. jest, chrániti
před vyklizením osoby nemajetné, které beze své viny nemohou nabýti
jiné přiměřené náhrady (viz § 1 c. nař.), ale dovolací stěžovatel přehlíží. že používání místností povinnou stranou musí se opírati o nějaký
právní důvod. Poněvadž v případě, o nějž tu jde, povinná strana užívá
místností, do nichž se vetřela, úplně bezdůvodně, vším právem rekursní
soud její návrh na odlomení exekuce vyklizením místností bezprávně jí používaných zamítl.