NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 22 (1913) - Strana, která v řízení dle čl. V. uvoz. zák. k c. s. ř. neuplatňovala,

Po šesti letech.

(Zemský trestní soud v Praze.)

Říkává se, že prý trestající spravedlnosti je těžko uniknout a že postihuje vinníka často po letech, náhle a neočekávaně. Josef Slezák je kovaný ptáček. Má už přes svoje mládí (je mu 23 let) vysezeno domovské právo nejen v československých, ale i v zahraničních trestnicích. Praví se o něm, že dovede krásti a bráti vše, všudy, bez ostychu a bez ohledů. Je mazaný a opatrný, dovede houževnatě popírat, dokazovat alibi, skrývat se za falešnými jmény, a přece bývá někdy dopaden.
Dne 3. června 1920 hledal rolník Josef Mayer v Rückersdorfu čeledína a do práce hlásil se 17letý hoch slušného zevnějšku. Mayer jej přijmul do práce, dal mu deputátní byt ve svém domě, avšak již po čtyřech dnech, dne 7. června, zjistil, že mu nový čeledín ukradl nějaké vuřty. Došel za ním na pole, pořádně mu vyčinil a ihned jej z práce propustil. Čeledín zabalil si svůj ranec a šel. Druhý den však byla u Mayera spáchána odvážná krádež vloupáním. Byly ukrouceny zámky a vypáčeny dvéře u sklepa, spíže a půdy, odcizeny zásoby potravin, látky na šaty, řemen od mlátičky, hotové peníze, vše v ceně přes 10 000 korun. — Podezření padlo ovšem ihned na propuštěného čeledína, který však zmizel beze stopy. Byl sháněn a stíhán zatykačem, avšak dlouhou dobu marně, protože se u Mayera přihlásil pod falešným jménem. Ježto však měl nenechavé ruce, byl přistižen při jiných krádežích a octnul se za mřížemi trestnice ve Steinu u Vídně. A poněvadž tam měl dlouhou chvíli a poněvadž stále chtěl svým kolegům-spoluvězňům dokázat, jaký je chlapík, pochlubil se jim spáchanou krádeži a tak to vyšlo najevo.
Státní zastupitelství podalo na Josefa Slezáka žalobu pro zločin krádeže, na který je v zákoně trest od 5 do 10 let. Aby věc nemusela před porotu, navrhlo státní zastupitelství trest od 1 do 5 let, a tak se octnul Josef Slezák před senátem r. v. z. s. dra Hlouška. Zapíral a popíral, zprvu tvrdil, že tam vůbec zaměstnán nebyl, pak konečně doznal, že u Mayera byl, krádež však nedoznal. Avšak líčení spoluvězňů se tak nápadně shodovala s líčením poškozeného, že nebylo o jeho vině pochyby a obžalovaný byl také uznán vinným. Jelikož však mezitím spáchal celou řadu jiných krádeží, pro které byl již odsouzen k mnohým trestům, neuznal senát za nutno dávati mu další trest takže tentokráte, ačkoliv vinným byl uznán, nebyl k žádnému trestu odsouzen.
Žalobu zastupoval státní zástupce dr. Stibral, obžalovaného hájil dr. Emil Hartmann.

Citace:

Po šesti letech. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 28, s. 335-335.