Číslo 1.
Rok 1907.

Právnické Jednoty Moravské
V BRNĚ.

Reforma trestního zákona rakouského.

(V Právnické Jednotě Moravské přednesl rada zem. soudu Jos. Boubela.)
A. Část retrospektivní.
Nejednou již z vážných míst pronesena byla myšlenka, že zákony měly by se v pravidelných periodách podrobovati revisi, aby zůstávaly vždy na výši doby. Vše se opotřebuje, i zákony; čas vše mění, a proto měniti se musí i zákon, máli v každé době potřebě praktické vyhovovati. 1)
Platí-li tento zajisté logický postulát o zákonodárství vůbec, platí měrou svrchovanou o zákonodárství trestním. To musí vždy poměrům přiléhati, má-li plniti svůj obranný úkol. Nevyhovuje-li trestní zákonodárství praktickým potřebám všedního života, pozbývá též své nezbytné vážnosti v obecenstvu a důsledně vede k tomu, že i praktické soudnictví samo bud platnému zákonu činí násilí, appretujíc naň i činy v zákoně samém pominuté, aneb platný zákon nerespektuje, což často a právem vytýká se zejména porotám. Za těžko jest věru i soudci z povolání, jenž zná soudobý stav trestního zákonodárství jiných států evropských a k tomu i naše dosavadní za pokrokem a humanitou se nesoucí trestní osnovy, držeti se slepě našeho zastaralého trestního zákona, jenž již v době svého vydání, před 50 lety, označen byl jen jakožto provisorní.
Státní správa nemá to nechat dojiti k takovým neblahým koncům, aby judikatura doplňovala neb opravovala 2) trestní zákon a jej na výši doby udržovala, neboť to ethickému a přísahou na zákon vázanému povolání soudcovskému naprosto se příčí, nýbrž musí státní správa sama bedlivě sledovati život společnosti státní a bdíti pro potřeby její právní bezpečnosti a tudíž nadržovati trestní zákon vždy tak prakticky účelným, aby trestní soudce vždy bez rozpaku a s plným přesvědčením, že napomáhá obecnému dobru, jej vykonávati mohl.
Tento úkol správy státní na poli trestního zákonodárství jeviti se má dvojím směrem: doplňováním zákona na nově se vyskytující delikty a přizpůsobováním zákona dosavadního stále se měnícím poměrům.
V prvém směru nemůžeme si u nás stěžovati na stagnaci.
Od r. 1852, kdy vydán byl dosud platný tr. zákon, přibyla nám celá řada vedlejších trestních zákonů; připomínám ku př. zák. tiskový, spolkový, o ochraně osobní svobody a domácího práva, proti tulákům, zákon o třaskavinách, proti maření exekucí, na ochranu práva původčího, patentního, známkového, proti falšování potravin atd. Toto doplňování velice však pohřešuje rázu jednotnosti, zejména co úpravy trestu se týče, takže se po této stránce jednotlivé tyto vedlejší zákony netoliko mezi sebou, nýbrž i od základního obecného zákona trestního mnohdy až křiklavě odlišují. Z ohledu na soudce i obecenstvo má trestní zákon býti jednotným.
Co se však přizpůsobování platného zákona trestního týče, musíme s politováním a přímo se studem doznati, že za celé století — neboť tr. zákon z r. 1852 jest skoro pouhým novým vydáním tr. zákona a z r. 18033), jakž to i sám prohlašovací patent tr. zákona z r. 1852 praví — a to století páry a elektřiny, v němž poměry životní, společenské, hospodářské, obchodní a jiné rapidně a radikálně se změnily, zákon náš trestní sice četnými novelami byl pozměněn (na př. zák. z 15. listopadu 1867 č. 131 z. ř. — odstranění želez při těžkém žaláři a trestu bitím —, z 1. dubna 1872 č. 43 z. ř. — o samovazbě —, z 25. května 1868 č. 49 — škrtnutí odst. c v § 122., svádění křesťana k odpadnutí od křesťanství —, z 25. května 1883 č. 78 z. ř., kterým odstraněn byl 2. odst. §. 183. — zpronevěra na věcech zabavených — nahražení §§. 251., 252. zákonem tiskovým, škrtnutí §. 322. — doprava cestujících poštou proti předpisu — nahražení §§. 400., 401., 402. zákonem o pádu dobytka z 29. února 1880 č. 35 z. ř. a z 24. května 1882 č. 51 z. ř., §§. 403.—408. -falšování nápojů — zákonem z 16. ledna 1906 č. 89 ex 1897 z. r §§. 409. a 410. — zmrzačení sebe — zákonem branným z 11. dubna 1889 č. 41 z. ř., §§. 479., 4. a 481. — kartel, stávka — zákonem koaličním ze 7. dubna. 1870 č. 43 z. ř., § 485. — pokoutní zastavárny — zákonem z 14. května 1868 č. 62 z. ř. resp. z 15. května 1885 č. 77 z. ř. a konečně §§ 509., 510., 511., pak 517.—521. — smilstvo co živnost a žebrání — zákonem z 24. května 1885 č. 89 z. ř. — avšak v jádru svém, zejména v části zločinové zachoval se nedotknut a neporušen, ač ve státech sousedních trestní zákony se i vícekráte vystřídaly4), a ač i u nás vady a nedostatky nynějšího tr. zákona našeho, čím dále tím citelněji se jevící, i z kruhů vládních se uznávaly 5) a volání po reformě z kruhů právnických i z obecenstva neustávalo.
Staly se u nás sice vážné náběhy reformní celou řadou osnov, leč zákona nového jsme se nedočkali.
Tento neblahý a v zákonodárství celého světa snad ojedinělý osud našich trestních osnov zavinily hlavně naše rozháraně politické poměry, zmatky a nepořádky v našem říšském zákonodárném sboru. Výtku zasluhují též odbory pro trestní osnovu, že příliš pomalu pracovaly, potřebujíce 3 i 4 let ku podání elaborátu, takže se osnovy ani do plena nedostaly, poněvadž říšská rada mezitím byla rozpuštěna.
V posledním více než desítiletí nastala dokonce již patrná lethargie a přímo resignace; už vlády s osnovami tr. zákona více ani nepřicházely a též v kruzích právnických pokládalo se uskutečnění reformy trestního práva za velice pochybné. Snaha opravní nescházela správě státní snad ani v posledním tom desítiletí, ale bohužel scházela náležitá energie. Ničeho nepřejí si vlády rakouské snad již od té doby, co vůbec ústavu máme, ale zejména v letech posledních tak toužebně, jako svátého pokoje a klidu, a není se co diviti, že za řevnivosti a umíněnosti, jakou politické strany naše se vyznamenávají, nedávajíce si ujíti žádné příležitosti, aby nezměřily svých sil a nekladly vládě své aut aut, vlády rakouské obávati se musely, rozčeřiti beztoho vždy nepokojnou hladinu parlamentu novou osnovou tr. zákona, na kteréž by každá politická frakce chtěla uplatniti své specielní zásady, zejména pak oba hlavní tábory: konservativní a liberální. A tak se křiklavé nesrovnalosti a křivdy našeho zastaralého tr. zákona z ohledů politických trpěly na dále; v říši naší soudí se dle nejstaršího zákona trestního na celém kontinentu, ač se stav ten i z kruhů vládě velmi blízkých označuje jako přímo skandalosní!
Šťastný pokus s reformou processních zákonů civilních povzbudil opět naděje a vzpružil i činnost vládní.
Odborníci zvučných jmen pověřeni vypracováním nové osnovy tr. zákona, kteráž jest již hotova a prý i nový trestní řád, bez něhož ovšem pronikavá reforma trestního práva hmotného nebyla by možnou.
Doufejme, že ten opětný a opětný odklad reformy zákona trestního přinese nám za to reformu důkladnou, ceny trvalé, a že ministru, jenž prosadit lehce a skoro hravě nové zákony processní civilní, podaří se též pro reformu práva trestního získati ochotnou a horlivou součinnost všech parlamentárních stran. Bude-li ještě v tomto období říšské rady skoncována reforma volební, proslaví se bohdá období příští reformou trestní. Každý další odklad její byl by hříchem proti lidskosti a zdravému rozumu.
Není nezajímavo, na těchto dosavadních neuskutečněných trestních osnovách stopovati, jakými cestami reformní duch na poli trestním u nás dosud se ubíral; můžemeť z toho poněkud souditi na tvářnost osnovy teď chystané a kritickým rozborem osnov dosavadních snad i obrodnému dílu napomáhati. Již rozborem tím markantně vyniknou nedostatky našeho tr. zákona a tím volání po reformě zdůrazní.
Mám proto za časové a prospěšné, aby i jednota naše již dnes pozornost svou k této chystané reformě plnou měrou obrátila.
I. Osnova Hye-ova z r. 1863.
V osnově Hyeově, k jejíž sepsání týž přípisem císařským z 16. února 1861 byl vyzván a která svědčí nejen o hlubokém a všestranném odborném vzdělání, nýbrž těž o pravé osvícenosti a humanitě geniálního tvůrce svého, shledáváme mnohé a závažné reformy, vyhovující tendencím moderní doby, požadavkům obecného dobra.
Uvedu z reforem těch aspoň nejdůležitější:
I. Ačkoliv v motivech k osnově té se prohlašuje, že osnova trvá na systému odplaty, na němž zbudován jest trestní zákon z r. 1852 i jeho předchůdcové, ve skutečnosti drží se osnova systému polepšovacího, ba kloní se již — na př. rozšířením oboru deliktů jen k návrhu škodujícího stíhatelných a vymýtěním z osnovy deliktů nepatrných, pro obecné dobro bezvýznamných, jimiž trestní zákon z r. 1852 jest napěchován — k nejpřirozenějšímu a proto nejrozumnějšímu ze všech trestních systémů, k systému nutné obrany 6), jíž i systém polepšovací slouží. Polepšování hledí osnova docíliti:
a) mírnější povahou trestu,
b) dopřáním různých ulehčení jeho,
c) promíjením třetiny trestu a
d) promíjením policejního dozoru, obé poslední jako odměnou za řádné se chování.
Nejen v motivech, nýbrž i v osnově šatné se častěji na účel polepšovací důraz klade (na př. §§. 52., 54., 60., 63. atd.).
2. Hye spatřoval v souhlase s mnohými jinými vynikajícími kriminalisty velkou vadu dosavadního zákona trestního v tom, že pojímá v Ü. dílu svém veliký počet takových trestných’ činů, které příčí se sice praeventivním předpisům, k ochraně práv vydaným, kterými se ale ještě žádné poškozování, žádné skutečné porušování práv neděje (mot. str. 2). Osnova jeho obsahuje proto toliko zločiny a dolosní přečiny, k nimž přidává též většinu dosavadních přestupku — 6
dolósních, ponechávajíc přestupky kulpósní stíhání toliko policejnímu. 7) Dle této osnovy má trestní zákon zabývati se pouze bezprostředním porušováním práv; předpisy policejní mají se kodifikovati ve zvláštním kodexu policejním.
Dle osnovy měla však i nepatrná bezprostřední porušení práv zůstavena býti stíhání pouze policejnímu; zejména krádeže plodin, dříví atp., dokud nalézají se venku a nepřesahují hodnotu 1 zl.; krádeže potravin a nápojů (bez obmezení hodnoty), odňatých k bezprostřednímu požití z mlsoty, hladu neb žízně, staly-li se bez zbraně a násilí, dále krádeže v rodině (§ 250), rovněž tak i podobné zpronevěry (§ 257) a podvody (§ 265); i tu pak mají stíhati se jen k návrhu poškozeného, resp. hlavy rodiny.
3. Skutková povaha mnohých dosavadních zločinů obmezena neb dokonce i na pouhý přečin kvalifikována.
Tak zakládati má ku př. veřejné násilí (dosav. § 99.), čelí-li pouze oproti jednotlivci, toliko přečin, stihatelný jen k návrhu ohroženého (§ 242.), uražení Veličenstva obmezeno jen na urážky veřejné a stíhá se po případě rovněž jen co přečin (§ 122.); urážka příslušníků císařského domu, kteráž zakládati má po případě i jen pouhý přečin proti bezpečnosti cti a stíhati se má jen k návrhu uraženého (§ 123.), popuzování proti zákonům, nařízením atp. (§ 65 b dosav. tr. z.) a spolčování se za tím účelem (§ 65 c dosav. tr. z.) prohlášeno pouhým přečinem (§ 130 b); podobně souboj (jenž zařáděn do kapitoly »rušeni pokoje a jiné trestní činy proti veřejnému pokoji a státnímu pořádku«) kvalifikován rovněž, ač-li nebyly ustanoveny těžké podmínky a nenastaly-li těžké následky, jakožto přečin; pouhé vyzvání na souboj vůbec ještě trestnímu stíhání nepodléhá (§ 162.); rouhání se Bohu a jiné náboženské delikty zmírněny taktéž v pouhý přečin, při čemž kvalifikace § 122. c a d dos. tr. z. zcela odpadla (§ 181), taktéž zabití v pračce, kde pachatel bezprostřední se nedá zjistiti (§ 225.); zločinná kvalifikace §. 153. dosav. tr. z. odpadla docela; zločinná povaha krádeže dle dosav. §. 175. lit. a) a b) podmíněna rovněž hodnotou 10 zl. jako jiné touto hodnotou kvalifikované zločinné krádeže, zločinná kvalifikace § 179. věta 2. a § 176. II. a dos. tr. z. úplně vynechána; skutková podstata podvodu neuspokojuje se jako dosav. § 197. tr. z. pouhým uvedením v omyl, nýbrž vyžaduje skutečného poškození neb se obohacení (§ 258.); falšování peněz zůstati má zločinem jen, stalo-li se v úmyslu, falsifikát za pravý peníz udati (§ 164. a) (opatřování nástrojů k falšování § 118. d dos. tr. z. osnova úplně vynechala); vražda neúmyslná, byť i z nepřátelství, zakládati má jen zločin smrtelného zranění (§ 217. III.), usmrcení úmyslné, avšak jen spontánní, pouze zločin zabití (§ 217. II.); k zločinu únosu vyžaduje se vždy násilí neb lest na straně pachatelově a úmysl chlípný (§ 235.), následkem čehož na př. společný dobrovolný a bezelstný útěk dívky sem více by nespadal; zločinu cbmezení svobody osobní dopustiti se lze jen držením v zajetí neb vazbě (»Gefangenhaltung«) a nikoliv i ostatními způsoby §. 93. dos. tr. z. a tresce se zločin ten dle doby zajetí neb vazby žalářem neb vězením (§§ 236. a 237.); zločin loupeže obmezen na skutečné násilí fysické (pouhá hrozba vyloučena, zakládajíc toliko vyděračství, §§ 239., 240.); stáří dětí oproti smilstvu chráněné sníženo na rok dvanáctý (§ 185. b); zmírněna ustanovení dosav. § 486. tr. z. zejména tím, že ohlášení konkursu předpisuje se teprve, až aktiva nestačí k uhražení polovice dluhů a tím, že a vyzvání k vyrovnání věřitelů surroguje ohlášení konkursu (§ 273. c) atd. atd.
Hlavní kriteriou distinkce zločinů a přečinň osnova Hye-ova spatřuje v pohnutce činu.
Kdežto platný tr. zákon ve směru tomto, jakož i při určování, má-li na zločin nějaký uložen býti těžký neb jednoduchý žalář, řídí se jedině větší neb menší trestuhodností činu samého, aniž by dále rozlišoval, zakládá-li se čin na bezectném smýšlení čili nic, osnova Hye-ova neřídí se tu vyšším neb nižším stupněm trestuhodnosti činu, nýbrž povahou smýšlení, kteráž zločinem se vyjádřila; jen ty činy zpravidla prohlašuje za zločiny a jen ty zločince odkazuje do káznice, jichž čin nasvědčuje nízkému, skutečně bezectnému smýšlení (str. 41. motivů).8
Poněvadž pak i při zločinech obyčejně z bezectného smýšlení, na př. ze zištnosti vznikajících, může vyskytnouti se výjimka, neb aspoň pohnutka méně nízká, připouští osnova (v §. 99. b) i v případech takových změnu zákonného trestu káznice v pouhé vězení.'9
Při obmezování zločinné podstaty jednotlivých deliktů řídil se Hye zpravidla důležitostí deliktů těch pro veřejnost, pro obecné dobře. Skutky takové, jimiž neb pokud jimi stát neb jeho příslušníci na statcích hmotných neb ideálních škody netrpí, za trestuhodné dle zákona trestního nepovažoval. 4. Se stanoviska toho nepojal Hye do své osnovy celou řadu deliktů dosav. tr. zákona; na př. §§ 281., 282., 295., 314., 339., 482., 504., 505., 509., 510., 511. a j.
5. Pokus, spoluvina, účastenství a nadržování prohlášeny principielně za delikty mírnější než přímé pachatelství a svádění (§§ 86.-88.).
6. Beztrestnost upuštěním od uskutečnění deliktu nastává v osnově častěji než dle dosav. tr. zákona; tak na př. i při pozdvižení a vzbouření (§ 138.), souboji (§ 162. g, h) a j. v.
7. Až do dokonaného 14. roku nepodléhá se vůbec tr. zákonu, nýbrž jen kázni domácí, a kde tato schází, kázni policejní. Z důvodů výchovných připouští se však na zločin u delikventů přes 10 let starých odevzdání do polepšovny (§ 20.).
8. Stupňován ohled na blízké příbuzné inkulpatovy, na př. při deserci, úskoku z vazby (§ 28.).
Kruh příbuzných při krádeži rozšířen u porovnání s §. 463. tr. z. na příbuzné a sešvakřené vůbec.
9. Rozšířen podstatně obor deliktů jen k návrhu poškozeného stíhatelných, a to i při některých zločinech, totiž pro čest poškozeného choulostivých, na př. při násilném smilstvu, nevzešly-li z něho zlé následky (§ 184.), zprznění (§ 185.), těžkém uškození na těle přenesením choroby pohlavní (§ 227.), při únosu (§ 235.), vyděračství hrozbou denuneiace neb uveřejnění trestných neb nečestných skutků neb rodinných poměrů (§ 242.), dále při nepatrných krádežích, zpronevěrách a podvodech (§ 250.), lehkém ublížení na těle (§ 227.), obmezení osobní svobody držením v zajetí po nanejvýše 3 dny atd.
10. Ke způsobům pominutí trestu přibylo osnovou vzdání se trestního stíhání i se strany soukromého účastníka (§§ 105. d, 109.).
11. Upuštění od návrhu na stíhání připouští se i ve vyšších stolicích (§ 109. odst. 3.).
12. Stíhání urážek úřadů a úředních osob vzhledem na jich úřední neb veřejnou činnost učiněno závislým na návrhu uraženého (§ 140.).
13. Při nadávkách a lehkých poškozeních na těle vzájemných nastati může beztrestnost kompensací (§§ 207. odst. 3., 224. odst. 2.).
14. Stíhání urážky na cti zemřelých obmezeno na ascendenty a descendenty do 2. kolena (§ 209. odst. 2.); to i při urážkách zemřelých členů císařské rodiny.
15. Ustanovení §. 187. dos. tr. z. rozšířeno v ten smysl, že dána-li náhrada jen částečná, může pachatel stíhati še jen ohledně části ne nahražené (§ 251. odst. 2.), kdežto § 187. tr. z. vyžaduje za podmínku beztrestnosti náhradu úplnou, náhrada částečná zakládati může toliko okolnost polehčující. —
16. Beztrestnost nahrazením škody rozšířena i na podvod (§ 265.).
17. Promlčení rozšířeno i na trest právoplatně přisouzený (§§ 110., 113. odst. 2.) a připuštěno i při trestu smrti (§111 a); prohlášeno výslovně, že přerušené' promlčování od úkonu pronásledovacího znova jíti počíná (§ 112. posl. věta); promlčení přerušuje jen spáchání přečinu úmyslného, nikoliv ale jen kulpósního (§ 110. č. 2.): konečně zkrácena doba promlčecí při menších zločinech z dosavadních 5 na 4 léta a škrtnuty podmínky promlčení §. 229. lit. a., b, c. resp. §. 531. odst. 2., lit. a, b dos. tr. z.
18. Reální konkurence trestných činů upravuje se racionelriěji zvolením systému kumulačního na místo nynějšího absorpčního (§§ 89.-93.); konkurence ideální prohlašuje se výslovně za delikt jednotný (§ 32.).
19. Používání přitěžujících a polehčujících okolností předpisuje osnova způsobem spravedlivějším; má se přihlížeti k váze a ne jen k jich počtu (§ 94.), což v tr. zákonu z r. 1852 vytknuto není a následkem toho v praxi též neplatí. Z přitěžujících okolností dosav. tr. zákona škrtnuto vymýšlení falešných okolností (§ 45. dos. tr. z.), z polehčujících denunciace (§ 46. i dos. tr. z.); do polehčujících okolností zařáděno zejména též uplynutí větší části lhůty promlčecí (částečné promlčení, § 96. 1). Naděje na polepšení není více okolností polehčující při vyměřování trestu, nýbrž pouze okolností ku prominutí částečného trestu sloužící, jestliže trestanec polepšení své skutečně dokázal.
20. Připouští se vpočtení nezaviněné vazby vyšetřovací do trestu (§ 101.).
21. Další, více do oboru trestního řádu spadající, avšak i pro hmotné právo významnou změnu shledáváme v tom, že nejvyššímu soudu propůjčeno právo, změniti trest smrti v trest káznice neb vězení od 12—20 let (§ 99. a).
22. Dbáno změněných poměrů hospodářských resp. klesnuté hodnoty peněz. Pro zločinnou krádež obyčejnou vyžaduje se hodnota přes 50 zl. (§ 248.), pro kvalifikovanou přes 10 zl. (§ 247.); pro zločinnou zpronevěru obyčejnou hodnota přes 100 zl. (§ 254.), pro kvalifikovanou (úřední) přes 20 zl. (§ 255.); pro zíočinnou kvalifikaci podvodu obyčejného škoda přes 50 zl. (§ 262.), podvodu kvalifikovaného přes 10 zl. (§ 263.), pro zločinnou kvalifikaci obyčejného poškození cizího majetku škoda přes 50 zl., poškození kvalifikovaného škoda přes 10 zl. (§ 267.).10) 23. Osnova Hye-ova jest i co do trestů samých značně spravedlivější a mírnější než zákon dosavadní.
Trest smrti podržen 11) pouze pro 2 zločiny: velezradu proti osobě císařově a jeho vladařským právům, pak pro dokonanou promyšlenou vraždu (§§ 115. a a 218. I., č. 1.'), kdežto v dosav. tr. zákoně trest smrti uložen jest na 5 zločinů (§§ 58. a, b, c, 86, 87, 136, 141, 167 a). Vražda politická může trestali se i pouhým vězením (§ 99 b). 12).
Na zločiny ostatní uvaluje trest káznice, kteráž má býti humánnější a účelnější než dosavadní žalář (§§ 45.—48., 50.), avšak i trest pouhého vězení (»Gefängnis«), kteréž jest celkem ještě mírnější než vězení nynější (§§ 43. a 49.).
Délka trestu na svobodě zkrácena průměrně o 1/4 trestá dosavadních.
Osnova zavádí tyto trestní sazby:
a) doživotní (i v pouhém vězení),
b) dočasný, od 1 měsíce do 20 let s touto stupnicí :
a) při zločinech:
od 8—12 měsíců,13)
od 1— 4 let,
od 4— 8 let,
od 8—12 let,
od 12—20 let;
b) při přečinech:
od 4—8 dnů,
od 1—4 neděl,
od 1—4 měsíců,
od 4—8 měsíců,
od 8 měsíců do 1 roku,
od 1 roku do 2 let.
Přeměna trestu káznice v trest pouhého vězení vylučuje se pouze při zločinech ze zištnosti (§ 99. b).
Na mnohé činy, stíhané dosud trestem na svobodě, uvaluje se pouhá pokuta; tak na př. na přečin shluknutí (§ 283. dos. tr. z.) pouze pokuta od 10—50 zl. (§ 131.).
Značné zmírnění trestů zavedeno zejména: při zločinu uražení Veličenstva (§ 122.) a členů císařského domu (§ 123.), popuzování proti zákonům atp. (§ 130.), pozdvižení a vzbouření (§§ 134. a 138.), souboji (§ 162.), falšování peněz (§ 164.)14). násilném smilstvu (§ 184.), smilstvu proti přirozenosti (§ 189.), vraždě dítěte (§ 218.), žhářství (§ 219.), loupeži (§ 239.) atd.
Zmírnění trestá (následkem převahy okolností polehčujících) může jíti (§ 100.):
a) při káznici neb vězení doživotním neb 12—20letém až na 4 roky,
b) při sazbě od 4—8 let až na 1 rok,
c) při kratších trestech na svobodě
a) při káznici a vězení až na 1 měsíc (§ 58.),
b) při arrestu (šatlavě) až na 2 dny (§ 68.),
c) při pokutách peněžních až na 10 zl. (§ 70.).
(V dosavadním tr. zákoně shledáváme sice i kratší tresty vězení a menší pokuty, avšak jen při přestupcích nepatrných, kteréž budoucně dle osnovy měly přijíti pouze do kodexu policejního).
Mimo šatlavu a domácí vězení ukládají se v osnově na přečiny a to měrou rozsáhlejší než dosud pokuty peněžité.
Šatlava až do 3 měsíců může změněna býti a sice ve srozumění s odsouzeným v pokutu peněžitou, avšak vylučujíc přečiny ze zištnosti. Relutum ustanoveno na 10—30 zl. za I den (§ 99. c).
Dosavadní samostatné tresty: propadnutí zboží, věcí prodejnách neb nářadí, ztráta práv a daných povolení, kárání na těle 15) vyhoštění (§ 240. lit. b, c, e, f, g, h dosav. tr. zákona) odpadly, podrženy byvše jen jako zostření trestu (§§ 76.-82.).
Zmírněno též dosavadní zostření trestů: půst jen na 2kráte do týdne a i tu předpisuje se teplá polévka (§ 56. č. 1.), resp. obyčejná strava trestanecká v případech takových, kde trestník si smí na stiavě přilepšovati; rovněž tvrdé lože připouští se jen 2kráte týhodně; samovazba v intervalech až po 2 měsících; tmavá komůrka redukována na 2 dny za sebou jednou do měsíce a nanejvýše 12 dní do roka (§ 56., č. 2., 3. a 4.).
Šatlava musí býti přesně oddělena cd káznice i věznice (§ 66.).
Připuštěn ohled na nevinnou rodinu odsouzencovu i při přeměně pokuty peněžité v trest na svobodě (§ 103.), což nynější praxe 260 a tr. z. jakožto prý kategorickému předpisu tohoto místa zákonního se příčící vylučuje.
24. Zavedeno podmínečné prominutí části trestu ve způsobě dovolené, závislé na dosavadním i dalším řádném se chování trestancově (§§ 60.—64.). Prominenti se může zbytek trestu jen při trestu dočasném a to: při trestu až do 4 let šestina, při trestu 5 let pětina, při trestu 8 let čtvrtina, při trestu 12 let třetina, 16 let tři osminy, 20 let dvě pětiny přisouzeného třesu.
25. Zaveden ohled na individualitu i při určení a výkonu trestu (§ 48., 50., 52. a j.). I při trestu káznice připouštějí se úlevy a výhody spojené s trestem vězení, přihlížejíc též ke zvykům, vzdělání a sociálnímu postavení trestancovu. Tím má vyhověno býti materielní stejné čitelnosti trestu, jehož účinek řídí se subjektivní citlivostí trestancovou. Nynější trestní zákon nedělá mezi odsouzenci, kteří jsou zvyklí blahobytu a takovými, kteří na svobodě zakoušeli větší bídu než v žaláři, mezi takovými, kteří pohybovali se jen v kruzích inteligentních a mezi nejhorším proletariátem, mezi takovými, jež trest na svobodě dohání k zoufalství, k samovraždě a takovými, kteří dopouštějí se zločinů, jen aby v žaláři došli bezstarostného zaopatření, rozdílu žádného, jen aby v žaláři došli bezstarostného zase musí v nejkřiklavější nespravedlnost.
Podotýkám, že důsledkem tohoto šetření individua též zařízení a domácí pořádek v káznici a. ve vězení dle osnovy daleko více od sebe se odlišují než v dnešním těžkém a jednoduchém žaláři.
26. Konečně zmírňuje osnova Hye-ova též následky trestů pro zločin (ad § 26 a a b dos. tr. z.) v ohledu cti a soukromých i politických práv. Následky ty nemají jako dosud trvati po celý život odsouzencův. Dále umenšen i počet následků těch, a i ty, které byly podrženy, ještě se zmírnily, lak zejména nemají tresty míti více v zápětí ztrátu šlechtictví a akademických stupňů, nýbrž toliko jich odložení po dobu trestu (§ 72., č. 5.). Ustanovení §. 26. lit. c dos. tr. z. (vyloučení z redaktorství period, časopisu) odpadlo docela.
Při přečinech nastávají následky trestu jen tenkráte, byla-li pohnutka zištnou (§ 74.).
K reformám Hye-ovy osnovy patří též novota, kterou nelze přidružiti k dosud uvedeným, z liberalismu a humanismu vycházejícím, kterouž nicméně se stanoviska rozumné trestní správy schvalovati dlužno. Jest to nepřekročitelné minimum trest u (§§ 50., 68., 70. a 100.), jehož náš dosavadní tr. zákon (§§ 54., 55., 260 b a 266) nezná. 16)
Toto minimum obnáší:
a) při trestu káznice neb věznice v zákoně do smrti neb na 20 let ustanoveném 4 léta,
b) při trestu od 4—8 let 1 rok,
c) při trestech kratších 1 měsíc,
d) při trestu šatlavy 2 dny,
e) při pokutách peněžitých 10 zl.
Právem stojí Hye (motivy str. 48.) na tom, že i délkou trestu má se odlišovati zločin od nepatrného přestupku. Žalář neb káznice osmidenní neb ještě kratší nehodí se na zločiny, a proto skutky, které nezasluhují trestu delšího, nemají vůbec zařaďovati se mezi zločiny. Ukládá-li se dnes na přestupek vězení třebas několikaměsíční a na zločin (ku př. zfalšování dobytčího pasu neb pracovní knížky a pod.) žalář třídenní (!) zmate se tím i v obecenstvu pojem o rozdílu mezi zločinem a přestupkem a různění toto vypadá jako pouze nahodilé neb libovolné. Považují-li se však za zločin pouze skutky, kteréž s hlediska obecného dobra skutečně nebezpečnou a tím zločinnou povahu mají, lze bez obavy před možnou křivdou minimum trestu stanoviti i při trestu na svobodě.
Další novotu shledáváme v tom, že samovazba nemá býti nadále zostřením, nýbrž při trestu káznice neb věznice až do trvání 10 let fakultativním způsobem výkonu ať pro celistvé ať pro částečné trvání trestu. Přípustnost samovazby posuzovati se má individuelné. Přes to, že se samovazbou nespojuje se nižádné přitužení domácí kázně, má se doba v samovazbě ztrávená počítati dvojnásob. Hye se za zavedení samovazby v rozměrech co nejširších vřele přimlouvá, prorokuje však, že to s tím u nás deficiente pecunia půjde asi jen pomalu.
Dosud uvedené reformy Hye-ovy osnovy jsou více méně rázu praktického.
Hye snažil se však náš trestní zákon netoliko zmodernisovati, zjednodušiti, zmírniti, nýbrž hleděl jej i theoreticky zlepšiti a doplniti.
Jeví se to již ve všeobecném oddílu osnovy (§§ 1.—42.). Shledáváme zde ku př. vhodnější a jasnější definici a specifikaci pokusu (§§ 36.—42.), vytčen zřejmě rozdíl a poměr mezi zlým úmyslem a pouhou nedbalostí (§§ 17. a 18.), uvedeny a určeny různé způsoby viny (přímý pachatel, svůdce, pomocník, nadržovatel, účastník a podporovatel § 23.), podrobně probrána reální konkurence (§§ 30. až 34.), precisováno, resp. zostřeno ustanovení o komplotu (§ 29.), při němž každý účastník zodpovídá jako přímý pachatel též veškeré delikty spáchané ostatními členy komplotu atd.
Oproti dosavadním nalézáme v osnově též na více místech lepší definice deliktů. K tomu, co po stránce této již shora ad 3. uvedeno, připojuji ještě tyto příklady:
Pro žhářství oproti dosavadnímu »něco předsezme, z čehož podle úkladu jeho na cizí majetnosti požár vzejíti má« (což by tvořila již i koupě sirek), zvoleno rčení »podpálí« (»in Strand steckt« § 210.).
Násilné smilstvo podmíněno násilím neb lstivým omámením (§ 184.), nikoliv též stářím ženy; soulož nenásilná a bez omámení s osobou pod 12 let (obého pohlaví) zakládá jen zprznění (§ 185. b).
Ku vraždě vyhledává se jednání bezprávného, tudíž proti vůli zavražděného (§ 216.). Usmrcení se svolením usmrceného a pomoc při samovraždě kvalifikována jen za spolupachatelství17) (§ 219.), — 14 —
(kteréž se dle 87. a 88. trestá mírněji než pachatelství přímé, § 23.). Podobné ustanovení zavedeno též při souhlasném těžkém uškození na těle neb zdraví 18) (§ 222.). Kvalifikace §. 152., věta 1. dos. tr. z. (přerušení zdraví neb povolání po aspoň 20 dní), kteráž natropila již mnoho křivd, odpadla docela, a podstata skutková co do úmyslu precisována určitěji (§ 220.), než dosud v 152.
K loupeži vyžaduje osnova (§ 239.) zmocnění se věci a ne jak v §. 190. dos. tr. z. pouhé násilí v úmyslu na odejmuti.
Též krádež precisněji definována (úmysl na přivlastnění si věci, čímž vyloučeno furtum usus a f. posessionis) a nad to připojeno ustanovení ohledně spoluvlastnictví (§ 244.). Pro krádež ze zvyku vyžaduje osnova aspoň dvojí předchozí potrestání pro krádež (§ 246.). Pro krádež zločinnou zavedena celá řada nových kvalifikací (a—z § 247.).
Definice podvodu jednak súžena na skutečné utrpění škody, jednak rozšířena koordinováním vlastního užitku cizí škodě (»... oder sich .. einen rechtswidrigen Vorteil zuwendet«, (§ 258.).18)
Rovněž tak pozměněna definice podvodného bankrotu.
Za to nález vyloučen z podvodu a učiněn zpronevěrou (§ 252.).
Při každém zločinném podvodu vyžaduje se materielní škoda aspoň 10 zl. (§ 263.), čímž odstraněna dosavadní (často přímo monstrésní) kvalifikace zločinná »poškozováním státu v jeho ideálních právech« (ku př. shora zmíněné falšování služebních knížek, dobytčích pasů a pod.). Falšování veřejné listiny zakládati má nadále samostatný přečin (§ 170.), podvod jen v tom případě, je-li zde úmysl podvodný, a jak právě řečeno, též materielní škoda aspoň 10 zl. (§ 263. g).
Zpronevěra a podvod přizpůsobeny krádeži i tím, že rozšířena na ně ustanovení §§ 250. a 251. (kompetence policejní do 1 zl. a beztrestnost náhradou škody). Nařízeno sčítání hodnot i při různě kvalifikovaných krádežích, jakož i při zpronevěrách, podvodech a poškozeních cizího majetku pro skutkovou povahu zločinnou (§ 33.).
Vůbec dlužno uznati, že Hye při definicích deliktů dbal nejen co nejprecisnějšího rčení, nýbrž i celkového souladu, což poslední platí též ohledně systematického uspořádání osnovy.
Při vší své liberálnosti nepřehlédl však Hye mezer našeho trestního zákona, nýbrž osnova jeho zákon ten na ochranu společnosti lidské, přihlížejíc k poměrům a požadavkům moderním, podstatné doplňuje a kde potřeba se ukázala, zákon též zostřuje.
Nejdůležitějšími doplňky jeho jsou as tyto:
1. I při pokusu beztrestném připuštěno postavení pod dohlídku
policejní (§ 38.); 2. za zločin velezrády prohlášeno i vzájemné válčení (»Bekriegung)« národností (§ 115. d);
3. falšování voleb a kupování jakož i prodávání hlasů při volbách do zastupitelství říšských a zemských prohlášeno zločinem (§ 125. c a d), vyloudění neb vědomě neoprávněné vykonávání práva volebního přečinem (§ 128. a);
4. dána sankce na souboj americký (§ 162., lit. f),
5. na porušení domácího pokoje nenásilné (přečin § 152.),
6. na zúčastnění se ozbrojených hromad (přečin §. 159.),
7. zařaděn nový titul o trestních činech na právech rodinných, ku př. podvržení dítěte (§§ 197. a 198);
8. zločin veřejného násilí (dosav. § 85. a a b) rozšířen na úmyslné otravování studnic a vodojemů, potravin, zboží, pastvin, napajedel a krmivá, pak na zúmyslné rozšiřování moru, epidemických nemocí a moru dobytčího (§ 212., č. 4. a 5.);
9. úmyslná neb nedbalá nákaza pohlavní prohlášena přečinem (stíhá se však jen k návrhu poškozeného, § 227.);
10. rovněž tak zahubení plodu z nedbalosti (§ 232.);
11. sankciován delikt lichvy (§ 271.) a
12. proti právům autorským (§ 274.), jakož i
13. porušení cizích tajemství (dopisy atp., § 275.);
14. delikt klamu, při němž jde o jiná než majetková práva (§ 266.) a
15. delikt svépomoci (§ 163., jen na návrh poškozeného);
16. stíhá se i bigamie pouze kulposní (§ 193.);
17. zločin dle §. 149. dos. tr. z. (odložení dítěte) rozšířen na osoby bezpomocné vůbec (§ 228.);
18. ustanovení §. 157. tr. z. dos. zavedeno i pro lehká uškození na těle (§ 225.);
19. rozšířena skutková povaha utrhání na cti (§ 199.) a vydírání (§ 240. c);
20. zavedena kulposní spoluvina na zločinu (jakožto přečin § 251);
21. sankcionováno porušení úředních povinností z nedbalosti (§ 175. přečin) a rozšířeno (i zostřeno) ustanovení o úplatnosti úřednictva (§ 173.).
Státním úředníkům na roven postaveni co do deliktu zpronevěry též notáři, advokáti, veřejní a bursovní agenti a sensálové, pak zrízenci veřejných ústavů, společností, společenstev a spolků, speditéři, komissionáři, povozníci, prokuristé, obchodní plnomocníci, hostinští a jich čeleď, jakož i služebníci, pomocníci, nádeníci a učňové (§§ 254. a 255.).
22. Zaveden samostatný delikt pytláctví, neprovozuje-li se v úmyslu zištném (§ 269.).
Zostření trestu oproti dosavadnímu shledáváme v osnově ku př. při podplácení úředníka (§ 174.). (Pokračování.) —

Reforma trestního zákona rakouského.

V Právnické Jednotě Moravské přednesl rada zemského soudu Jos. Boubela.
A. Část retrospektivní. (Pokračování.)
Osnova Hye-ova svěřena byla k revisi komisi ministerstvem spravedlnosti z kruhů vysokoškolských, úřednických i advokátských sestavené, v níž ovšem Hye sám vedl hlavní slovo a kteráž v roku 1867 elaborát svůj ministerstvu i s motivy odevzdala, poukázavši v motivech na nezbytnost a nutnost záměny zastaralého a dnešním vědeckým a sociálním názorům nevyhovujícího a od trestních zákonů jiných států evropských se odrážejícího trestního zákona z r. 1852 zákonem úplně novým.
V mnohých věcech se Hye návrhům komise akkomodoval, ve mnohých, a to i podstatných bodech byla osnova jeho i proti jeho energickému votu změněna.
Dlužno uznati, že v elaborátu komise ministerské oproti osnově Hye-ově zračí se opět pokrok ve smyslu vědeckém i liberálním; nelze ale zatajiti, že v jednotlivostech, ovšem jen podřízenějšího významu, komise osnovu Hye-ovu zhoršila.19) Dovoluji si vytknouti jen několik nejvýznačnějších změn:
A. Zlepšení.
I. po stránce meritální:
a) Co do části všeobecné:
1. Prominutí trestného skutku resp. upuštění od návrhu na potrestání připouští se i po vynešení rozsudku v poslední stolici až do nastoupení trestu (§ 95.1), kdežto dle osnovy Plye-ovy (§ 109.3) to možno býti mělo jen do vynešení rozsudku v poslední stolici.
2. Pominutí trestnosti následkem nahražení škody rozšířeno i na poškození cizího majetku a na všechny způsoby účastenství (§ 96).
3. Promlčení podmíněno opět náhradou škody »dle sil" pachatelových (§ 99. č. 1) a setrváním v tuzemsku (§ 99. č. 2), kdežto osnova Hye-ova od podmínek těchto upustila (§ 110.) a vyloučeno úplné promlčení trestu smrti ; zde má na jeho místo nastoupiti káznice 12—20letá (§ 101. odst. 2.).
4. Škrtnuto postavení pod policejní dohlídku při beztrestném pokusu (§ 38. H.).
5. Okolnosti přitěžující a polehčující uvedeny jsou pouze exemplativně (§ 76. a 77.), kdežto v osnově Hye-ově uvedeny jsou taxativně (§ 95. a 96.).
Zmírněno ustanovení o nezabránění zločinům (§§ 285.-289. oproti § 23. č. 4. a 6. a § 28. H.). . Rozšířeno účastenství i na útržek za věci ukradené neb na věci z útržku za ukradené věci koupené (§ 286. oproti § 23. č. 6 H.).
b) Co do jednotlivých deliktů:
8. Odstraněn úplně zločin smilstva proti přirozenosti dle dle § 129 dos. tr. z. (hl. XVI §§ 190.—203.), kdežto Hye smilstvo to stíhal (§ 189).
9. Stáří hochů zákonem proti chlípnosti chráněné ponecháno jako v dosavadním tr. z. při 14 letech (§ 192 a oproti H. § 185.b, jenž chrání u obého pohlaví jen stáří do 12 let).
10. Škrtnut Hye-ův delikt sektářství (§ 182.).
11. Křivá přísaha, kterou Hye zařadil mezi delikty protináboženské (§ 176.), učiněna samostatným deliktem »oklamání veřejného úřadu« (§ 172.) a přísežná falešná výpověď svědecká neb znalecká zařaděna sem bez rozdílu, učiní-li se u soudu neb úřadu jiného; výpověď nepřísežná zakládá pouze přečin (§ 173.).
12. Pojem »úředníka« rozšířen ještě více než v osnově Hye-ově ; ku př. i na porotce, obhájce, sekvestry, kurátory a pod. (§ 177.), kdežto Hye považoval za úředníka jen toho, kdo »obstarávati má záležitosti vlády (§ 171.).
13. Zredukována skutková povaha zločinu rušení veřejného pokoje (§ 141. oproti §§ 148.b a 149. H.),
14. přečinu účastenství na zapovězených spolcích (§ 145 oproti § 160. H.),
15. přečinu rozšiřování pobuřujících zpráv a pověstí (§ 146 oproti § 155.a H.),
16. přečinu nebezpečného pobuřování (§ 148. oproti § 154.d H.)
17. účastenství na falšování peněz, úvěrních papírů, kolků a pod. (§ 165. oproti § 168. odst. 2. H.),
18. podplácení úředníka (§ 181. oproti § 173. H.),
19. zprznění krve, kteréž vyloučeno mezi otčímem resp. maoechou a nevlastními dětmi, jakož i obmezeno mezi sešvakřenými na 2. stupeň (§ 197. oproti § 188. H.).
20. Dále škrtnuta bigamie z nedbalosti (§ 193. H.) jakož i
21. oklamání ženštiny za účelem dovolení soulože (§ 187.b H.).
22. Kuplířství svedením osoby nevinné, kteréž v H. osnově zakládá zločin (§ 192.c), kvalifikováno pouze přečinem (§ 195.c).
23. Zmírněn § 187.a H. (nynější § 506. tr. z.) tím, že místo »nesplnění slibu manželství" voleno »předstírání slibu manželství" (§ 195.a).
24. Zmírněno ustanovení § 225. odst. 2. H. (zabití neb těžké zranění v bitce) obmezením skutkové povahy na účastenství úmyslné (§ 240.).
25. Škrtnuto kulposní usmrcení plodu (§ 246. oproti § 232. H.).
26. Při zločinu obmezování svobody odpadla podmínka H. osnovy (§ 237.) trvání po více než 3 dny (§ 251.). 27. Zostřena ustanovení při některých kvalifikovaných krádežích (§§ 267. a 268. oproti § 247. H.); za to
28. zmírněna u podvodu (§ 274. oproti § 228. H.) podržením rekvisitu «škody" a škrtnutím »vlastního zisku«, pak u podvodného bankrotu škrtnutím lit b) c) a f) v § 273. H. (dělání nových dluhů ve stavu, kde aktiva nestačí na zapravení polovice dluhů, neohlášení konkursu neb nenabídnutí vyrovnání za takového stavu a konečně započetí živnosti ve stavu předluženém).
c) Co do trestů:
29. Trest smrti rozšířen i na loupežné zabití (§ 228.).
30. Pro přečiny zaveden trest na svobodě dvojí: arešt (šatlava) a vazba (§ 31.), kdežto Hye měl jen arest (§65.); vazba ukládati se měla na delikty neprýštící z nízkého smýšlení a měla záležeti v pouhém odnětí svobody ničím neznepříjemněném.
31. Pro trest na svobodě bez rozdílu zavedena samovazba pravidlem (§ 33.).20)
32. Při odsouzencích ve věku od 14 do 18 let připuštěno vytrpění trestu místo v káznici neb v šatlavě ve veřejné polepšovně (§ 86).
33. Zmírněna zápověď jistých zaměstnání jakožto trest vedlejší (§ 57. oproti § 77. H.).
34. Rovněž zmírněna policejní dohlídka (§ 61.).
35. Peněžitá pokuta smrtí rovněž pomíjí (§ 93.), kdežto v Hye-ově osnově (§ 106.) nařízeno její dobývání z pozůstalosti; rovněž i ztráta na kauci, (ovšem jen nabyl-li rozsudek právní platnosti již před smrtí odsouzence).
36. Častěji zmírněn trest i pod sazbu Hye-ovu; ku př. při zločinu dvojího manželství (§ 201. a sice jen vězení od 4 měsíců do 1 roku, kdežto sazba v osnově H. jest káznice od 1 do 4 let). 37. Za to zvýšen trest ku př. při zločinu násilného smilstva a zprznění (§§ 191. a 193.) a i při tomto podrženo stíhání officielní.
Konečně podotýkám, že lichva (§ 270.—272. H.) a porušení práv autorských (§ 274. H.) vyhraženy zvláštním zákonům, porušení cizích tajemství (§ 275. H.) pak zákonu ústavnímu. Ohledně následků trestu nastalo zlepšení v tom směru, že ztráta členství ve společnostech soukromých, společenstvech a spolcích, pak ztráta práva bytí porotcem, poručníkem a opatrovníkem a konečně ztráta pense, provise, příspěvků na vychování a darů z milosti z osnovy Hye-ovy (§ 72. č. 1, 2, 4) do osnovy ministerské převzata nebyla (§ 67.).
B) Zhoršení resp. reakci
spatřuji zejména v těchto ustanoveních ministerské osnovy:
a) po stránce meritální:
1. Kdežto dle H. měly zločiny proti moci válečné, spáchané v míru osobami civilními, vyšetřovány a souzeny býti soudy civilními (§ 119 ), prohlásila min. osnova (v § 109.), že pro zločiny takové civilisté i v řízení řádném podléhati mají pravomoci soudů vojenských.
2. Pro souboj podržena kvalifikace dosavadního tr. zákona (delikt proti životu) a již pouhým vyzváním a dostavením se k souboji se zakládá (§ 149.).
3. Rouhání se Bohu učiněno opět zločinem (§ 184. a), podmíněno však veřejností; podržena z dosavadního tr. zákona (§ 122.d) též skutková podstata odvrácení od víry v Boha (§ 184. oproti § 179. H.).
4. Ustanovení § 219. H. (usmrcení ve srozumění s usmrceným a pomoc při samovraždě) škrtnuto, čímž vráceno se k stanovisku dos. tr. z. obyčejné vraždy.
5. Unos proti vůli stíhá se vždy ex offo (§§ 249., 250. oproti § 235. H.) a při nezletilých unesených zakládá skutkovou podstatu i za jich souhlasu, avšak stíhá se zde jen k návrhu poškozeného.
6. Krádeže, zpronevěry a podvody do 1 zl. jakož i spáchané v rodině vráceny opět soudu (§ 266.), však kvalifikovány jen jako přečin (oproti § 250., č. 1. až 3. H., kdež jako přestupek přikázány jsou policií).
7. Škrtnut samostatný delikt pytláctví (bez úmyslu zlodějského, § 269. H.),
8. podržen přečin zatajení porodu u ženštin svobodných, byť tím plodu škoda nevzešla (§ 246. oproti § 232. H.).
b) co do trestů:
9. Změna trestu smrti vyhražena opět panovníkovi cestou milosti (§ 85. odst. 2. oproti § 99. lit. a) H.)
10. odstraněno úplně zostření trestu (posty, tvrdým ložem a pod.), kteréž připouští se jen při výkonu trestu nálezem disciplinárním (§ 49.). Lépe by bylo bývalo, zostření trestu ponechati pro otrlé —
trestance, kteří ze ztráty svobody nic si nedělají, ba v trestu na svobodě zaopatření vyhledávají a pro kteréž tudíž trest takový jen zostřením může poněkud státi se citelným. Mohlo se za to přijati ustanovení, že trestanci, jenž náležité se chová, zostření jednotlivá ano i veškerá mohou se prominouti.21)
11. Zrušena právní instituce podmínečného propouštění z trestu a ponecháno opět jen jako akt milosti panovníkovy (§§ 51. až 53.), znesnadněno propouštění takové mimo to připojením odst. c) § 51. (podmínka, že má trestanec míti způsobilost, aby po propuštění z trestu sám poctivě se uživil) a ztíženo obligátním postavením pod policejní dohlídku.
12. Následky trestů opět zhoršeny:
a) ztrátou šlechtictví při trestu smrti a káznice (§ 66.),
b) prodloužením ztráty aktivního i pasivního práva volebního po přetrpěném trestu káznice (ze 4 na 5, po případě až 10 let) a trestu šatlavy (na 2 léta, po případě až na 5 let) (§ 68.).
O různých jiných změnách H-ovy osnovy těžko se shodnouti. znamenají-li zlepšení či zhoršení; tak ku př. že opět recipován byl v plném znění § 10. tr. z. dos. (zločiny spáchané tiskopisem), že restituován byl Hyem škrtnutý § 281. dos. tr. z. (povinnost otce rodiny při shluknutí) a j. v.
Nového nepřičinila ministerská komisse k osnově Hye-ově takřka praničeho.
Pochváliti dlužno osnovu ministerskou též po stránce formální; vyniká jasným a precisním slohem, tretnými a určitými distinkcemi a celkovým soustavným a přehledným uspořádáním, takže i po této zevní stránce v ní oproti osnově H-ově spatřovati dlužno zdokonalení.
Z nástinu tohoto jest zajisté zjevno, že osnova Hye-ova již původně a zejména po revisi ministerialní byla dílem historického významu, reforem pronikavých a na svou dobu beze sporu znamenitých. Dnes ovšem by více nevyhovovala, avšak před půl stoletím by byla bývala říši naší skutečným dobrodiním. Jest proto v zájmu lidskosti, obecného blaha i kulturní pověsti říše naší upřímně želeti. že nebyla uzákoněna. Co neštěstí, co křivd, co znemravnění mohlo býti uvarováno, co nákladů na práci i penězích mohlo býti říší naší ušetřeno, kdyby se r. 1863 bylo pamatovalo, že geniální kriminalisté, — 81
jakým byl Hye, nerodí se každým desítiletím a že tudíž odkladem jeho osnovy neposkytne se záruka osnovy lepší.
Jest toho litovati i z důvodu dalšího, že v zákonodárství a to zejména trestním, neodporoučí se skoky, jelikož změny radikální těžko se vžijí, nejen v mysl obecenstva, nýbrž i v mysl samých soudců. Pro vývoj zákonodárství jest konservatismus rozhodně bezpečnější i prospěšnější než obraty náhlé, kteréž zejména v oboru trestním zarážejí a na jedné straně přespříliš odhalují nespravedlivost zákona zrušeného, na druhé straně ponoukají k zneužívání nových zákonů liberálnějších. Považme, jakou revoluci přímo způsobí upravení censu při deliktech ze zištnosti se zřetelem k nynější hodnotě recte nehodnotě peněz! Jest jisto, že nový trestní zákon náš bude-li nejen na nynější poměry ulit, nýbrž i pro časy budoucí upraven, od zákona dosavadního křiklavě se bude odlišovati.
Jest odložení Hye-ovy osnovy litovati konečně i z důvodu toho, že zmařena tím možnost, praktičnost její reforem, zejména instituce podmínečného prominutí části trestu, v praxi vyzkoumati' a úroveň soudnictví policejního kodexem policejním pozvednouti. Jsme následkem té stagnace ve směru tom dnes tam, kde jsme byli před 40 lety. Budeme se při reformě, které se konečně přece nevyhneme, moci říditi jen zkušenostmi jiných států a ne zkušenostmi vlastními, kteréž vzhledem na specielní zvláštnosti státu našeho rozhodně by byly cennějšími.
Zejména jest co nejvíce litovati, že instituce podmínečného propouštění trestanců následkem zmaření osnovy H. dosud u nás zavedena nebyla. Ve všech zemích, kde instituce tato platí, se též znamenitě osvědčila.
To vlády naše věděly a uznávaly.22) Proto v roce 1872, když hrozilo nebezpečí, že nový tr. zák. u nás ještě dlouho se neuskuteční, předložila vláda říšské radě osnovu speciálního zákona o propouštění trestanců na odvolání, avšak následkem rozpuštění sněmovny ani tato novella se neuskutečnila. Opětně ji vláda nové sněmovně již nepředložila, chtíc předložití raději celý nový tr. zákon a tak nemáme ani dnes po 34 letech instituce té v celém vzdělaném světě již po více desetiletí se znamenitým prospěchem užívané.
Vlastně jsme tu instituci u nás již jednou měli, byť i poněkud v jiné formě, ale to již před více než 100 lety.
V cis. pat. z 17. června 1788,23) č. 848 sb. z. s. o řízení kriminálním (§§ 201.—203.) se soudům dovoluje, aby odsouzencům na jich žádost po odbyté polovici trestu zbytek cestou milosti promíjeli, jestliže se odsouzenci po dobu trestu chovali tak, že dle vysvědčení představených trvalé polepšení u nich očekávat lze. —
Bohužel tato moudrá instituce do tr. zák. z r. 1803 a následkem toho ani do našeho nynějšího tr. zákona pojata nebyla.
Jak dokazují »Paměti městečka Jimramova« (vydal F. Still r. 1899 v Poličce u F. Popelky) bylo již v 17. století na Moravě dokonce i instituce podmíněného odsouzení užíváno, kterážto instituce jest ještě liberálnější a ze stanoviska kriminální politiky i cennější než podmínečné promíjení zbytku trestu. A dnes po téměř 300 letech nemáme u nás ani jedné, ani druhé!
Dokonalou ovšem osnova Hye-ova nebyla, ale dokonalým nemůže býti žádné dílo lidské a podržeti na dále zákon nedostatečný, přežilý a dokonce i pochybený jen proto, že osnova nová též ještě všem požadavkům nevyhovuje a ještě lepší — v době třebas ani nedozírné — nahražena býti může, není nikterak důkazem prozíravosti státní správy.
Tak zůstalo veliké dílo Hye-ovo ležeti ladem do dneška, ba obratem v r. 1874 načisto pochováno. Toho si věru nezasloužil ani jeho tvůrce, ani národové rakouští.
Propásla se příhodná doba. neboť nastaly u nás po r. 1867 politické a hospodářské zápasy obou polovin říše mezi sebou, rozbroje] politické, národnostní a sociální i uvnitř naší poloviny, dlouhá perioda zmatků a třenic na radě říšské, pronikavým a trvalým zákonodárným úkolům nepříznivá.
Veliká a záslužná práce Hye-ova a ministerské komisse zůstala nevyužitkována, v mnohých částech docela nepovšimnuta.
Předůležitý moment v zákonodárství vůbec a v zákonodárství trestním obzvláště: kontinuita hozena mezi bezcenné haraburdí a důsledkem toho ovšem nedbáno ani specielních zvláštností říše naší.
Elaborát ministerské komise z r. 1867 měl dle přání vlády, nežli by předložil se sněmovně, sdělen býti předem kompetentním kruhům a osobám z praxe i vědy k posouzení a napotom podroben opětné revisi. Skutečně podaly též autority prvého řádu, nejen domácí, nýbrž i z Německa svá dobrozdání. Avšak vláda jich více nepoužila a bez opětné revise osnovu ministerské komise sněmovně předložila.
Výbor pro zákony trestní podal dne 20. března 1868 svou zprávu, načež ale bohužel sněmovna byla rozpuštěna a ministr dr. Herbst vzal osnovu zpět.
Putovala opět do výboru nové sněmovny, jenž ji znova přepracoval a dne 21. února 1870 svou zprávu o ní podal.
Než opětné odročení a následovavší rozpuštění sněmovny i tento elaborát pochovalo.
Ze byla Hye-ova resp. ministerská osnova na dobro odložena, způsobilo částečně též sjednocení Německa po válce s Francií v r. 1870. Sjednocení to mělo veliký vliv nejen na rakouskou politiku, nýbrž i rakouské zákonodárství. Od té doby jeví se u nás snaha assimilační, uplatňující se až i v doslovném takřka opisování zákonů německých. — 83 —
Osvědčila se tato napodobovací mánie vzoru německého hned na nejbližší osnově trestního zákona.
Ministrem spravedlnosti stal se zatím dr. Glaser a ten vytknul nové osnově za přední vodítko přimknutí co nejtěsnější k novému trestnímu zákonu říše Německé z roku 1871, kterýž, jak známo, zpracován byl na základě trestního zákona francouzského.
V motivech Hye-ovy jakož i ministerské osnovy klade se rovněž důraz na potřebu společného trestního zákona pro »celé Německo", resp. pro země Německé říše a říši naši. avšak nepodceňuje se zákon domácí a neobětuje se právní kontinuitě.
Nelze upříti výhodu zákonodární assimilace států sousedních, zejména stojí-li k sobě v tak mnohých a těsných stycích politických, hospodářských a kulturních jako říše Rakouko-Uherská k říši Německé.
Avšak assimilace taková nemá díti se na úkor lepšího, nemá díti se též slepě, bez ohledu na zvláštnosti různých států jak po stránce anthropologické, tak po stránce hospodářské, historickokulturní, náboženské, sociální a j.
Trestní zákon německý z roku 1871 byl nepopiratelně lepším než náš trestní zákon dosavadní, avšak nebyl lepším, nýbrž byl v mnohém ohledu horším než naše osnova nového trestního zákona z roku 1863 resp. z roku 1867.24)
Co pak v trestním zákoně německém oproti našemu dosavadnímu bylo lepším, to téměř bez vyjimky shledáváme též v těchto osnovách.
Nelze upříti, že Gl., přihlížeje k těmto osnovám, trestní zákon německý v mnohém ohledu formelně i materielně zlepšil; avšak lze směle tvrditi, že kdyby místo na trestním zákonu německém byl dále brousil na osnově z roku 1867, osnova jeho by byla dopadla nepoměrně lépe, než jest osnova z roku 1874.25) Není to však též politicky důsledným, assimiluje-li říše, se všech stran sousedy obklopená, své zákony výlučně jen říši jedné. Vždyť ethnografické i hospodářské poměry na jihu a východu říše naší vyžadovaly by zajisté spíše assimilace s Itálií a Ruskem než s Německem.
A pak: trestní zákon pro Meklenburky má se hodit též pro naše Jihoslovany a Vlachy. Již co do hranice příčetnosti dle stáří: 18 let pro pobřežany moře severního jako pro pobřežany moře jaderského.
V roku 1871 bylo Německo již státem průmyslovým, my v r. 1874 pořád ještě státem po většině zemědělským. Hodnota peněz v obou říších různila se tou dobou ještě více než dnes.
V Německu výbojném ovládal imperialistický militarismus celou státní raisonu, u nás síla státní spatřována v zdatnosti občanské. Tam officielně hlásáno nezbytným potlačování národností peněmeckých, heslo vladaře našeho zní však »viribus unitis«Německo, zejména pak Prusko bylo státem policejním, u nás však právě po roku 1870 uplatňovaly se snahy po co možná obsáhlé svobodě občanské.
Za vzor k novému trestnímu zákonu se nám proto říše Německá nikterak nehodila, alespoň ne k napodobení přímé slepému!
Předkládaje osnovu svou, na kteréž skoro po 3 léta byla pracováno, dne 7. listopadu 1874 sněmovně dr. Glaser doslovné doznal, že si použitím nového trestního zákona německého sestavení osnovy »značně ulehčil* (»abgesehen von der wesentlichen Erleichterung, welche bei der Abfassung des Entwurfes erzielt wurde).26) Ujišťování jeho, že neopsal německý trestní zákon otrocky, nýbrž že respektoval kriminalistickou tradici rakouskour jen částečně bylo pravdivým.27) Dalšího ulehčení dopřál si dr. Glaser tím, že nepředložil k části zvláštní své osnovy vůbec žádných motivů, vymlouvaje se na nedostatek pracovních sil v ministerstvu. Osnova přidělena výboru pro trestní zákon, jehož předsedou se stal dr. Herbst a ten po tříleté, dne 10. dubna 1878 ukončené práci referentem drem. Koppem sněmovně zprávu podal. Ku projednání ve sněmovně se však osnova až do nových voleb v roku 1879 nedostala a vzala konečně rozpuštěním říšské rady z 22. května 1879 úplně za své. (Pokračování.)

Kein Gesetz kann dauernde Lebensfähigkeit bewähren, wenn es mit den die Gesammtheit durchdringenden Begriffen von Sitte und Recht im Widerspruche steht. (Hye, Motiven-Darstellung zum neuen Strafgesetze v. J. 1863, str. 33.)
Judikatura naše trestní, jak ze stesků v časopisech právnických s dostatek známo, bohužel náš trestní zákon naopak častěji — zejména následkem extensivní zásady § 34. tr z. — zhoršuje; připomínám zejména zločiny veřejného násilí. Jak často se přímo násilné subsumuje něco pod přísnější ustanovení zákona, ač toho ani tendence zákonodárcova ani účel praktický nežádá! Jak často při interpretaci tr. zákona rozhoduje jalové puntičkářství o osudu u člověka!
Tr. zák. z r. 1803 byl sám pouhou revisí Josefínského tr. zákona z r. 1787.
Viz o tom : Dr. Franz v. Liszt „Das Strafrecht der Staaten Europas“.
Vypracování nového tr. zákona nařízeno již nejv. rozhodnutím z 16./2. 1861, tudíž po devítiletém pouze trvání zákona z r. 1852.
Výrazu toho (Nothwehr der Gesellschaft gegen einzelne Verruchte) na str. 34. motivů výslovně používá. Na str. 33. motivů čteme: »Kann ferner auch Besserung des Übelthäters nicht der Hauptzweck der Strafe sein, so werden doch selbst die praktischen Bedůrfnisse des Staates undder Gesellschaft zu dem Bestreben hinfúhren můssen, jeder Strafart und ihrem Vollzuge eine solche Einrichtung zu geben, dass durch dieselbe auf die nachhaltige Umstimmung des rechtswidrigen Willens in dem Schuldigen, auf wahre Besserung desselben eingewirkt werden konne. Innerhalb dieser Schranken des Rechtes und der Besserung fůr den Sträfling selbst — ist endlich jede Strafe ailerdings auch so einzurichten, dass sie auf jedermann (von der Verůbung der damit verponten Handlung) abhaltend einzuwirken geeignet sei, ohne dass also niermit irgendwie etwa den Schrecknissen der einseitigen Abschreckungstheorie das Wort geredet werden soli.Bei der Anstrebung des Besserungs-Zweckes der Strafe, woraufheutzutage Wissenschaft und Praxis den Schwerpunkt alles Strafensystems legen, und der vorzugsweise bei allen Arten von Freiheitsstrafen im Auge zu behalten ist, můssen jedoch alle zu sanquinischen Hoffnungen auf vollkommene innere (sittliche) Besserung ferne gehalten werden, indem sich die Gesetzgebung in der Regel damit wird begnugen müssen, durch áusserliche (legale) Besserung der Stráflinge mindestens zu verhůten, dass dieselben bei ihrem Austritte aus der Straíanstalt die Gesellschaft mit neuen Rechtsverletzungen bedrohen. — Man wird nämlich sowohl in Beziehung auf die Individualität der Stráflinge, ais auch für die Gesellschaft im Ganzen, in welche dieselben nach ihrer Entlassung aus den Strafanstalten wieder zurückkehren,schon Ungeheueres erreicht haben, wenn man sie in der Strafanstalt vor Allenu an Reinlichkeit, Ordnung, Fleiss und Arbeitsamkeit nach und nach gewohnt hat. Und diese Angewohnungen lassen sich in der Regel leicht durch Einwirkung auf den eigenen Egoismus, — durch Aussich auf Lohn und Strafe, zum Theile selbst mechanisch erzwingen. Man wecke in den Stiáflingen dadurch, dass rran sie an Arbeitsamkeit gewohnt, dass man sie das Selbstlohnende und Selbstbefriedigende der Arbeit kennen und fůhlen lehrt, das Bedürfnis der Arbeitsamkeit und die Arbeitlust!So weit ferner bei solchen lndividuen, welche das gewohnliche Contingent der Strafháuser ausmachen, eine wirkliche innere oder moralische Besserung noch úberhaupt erzielt werden kann, halte man sich bei Anstrebung derselben vor Allem von jedem grundsátzlichen Terrorismus entfernt! Nichts wirkt der Besserung aller Sträflinge unmittelbarer entgegen, ais all dasjenige, was in denselben irgendwie Erbitterung oder das Gefühl ungerechter Behandlung auch nur eines Einzelnen aus ihnen erzeugt. Man lasse ab von dem unglůckseligen Wahne, der hie und da sich in Geltung setzen wollte, dass man schlechte Menschen, dass man irgend jemanden durch Hunger und Kälte zu bándigen und zu bessern im Stande sei! Man wirke vor Allem auf das Gemůth der Stráflinge; denn in jedem, selbst dem verstocktesten Bósewicht, ist noch irgend ein Moment von Gefuhísregung zu finden, bei dem er gefasst werden kann. Man lasse niemals in irgend einem Stráfling die Meinung aufkommen, dass man an seiner Besserung gánzlich verzweifle, oder dass man sich um sein Individuum, um sein physisches Befinden oder sein moralisches Besserwerden gar nicht mehr bekümmere!Man sei daher vor Allem auf umsichtige Auswahl von verstándigen, chárakterfésten, aber auch wahrhaft menscheenfreudlichen Leitern und Seelsorgern für die Strafanstalten bedacht!V tomto světle přestává trest zajisté býti odplatou, nýbrž stává se prostředkem výchovným, tak jako jest jím v rodině u dětí.
Tyto z trestního zákona dosavadního vyloučené přestupky osnova v čl. II. uv. zák. zevrubné specifikuje.
Tím vyhověl Hye postulátu III. sjezdu německých právníků: „Das Gesetz soll besondere Arten von Freiheitsstrafen fůr solche Handlungen zulassen, die nicht aus unehrenhafter Gesinnung horvorgehen".)
Případy takové v praxi častěji se vyskytují, tak ku př. i při krádeži, kteráž nemusí vždy spočívati na úmyslu podlém. Kdo okrade boháče, aby obdaroval chudáka, dopouští se sice též krádeže ale nemá býti staven na roven zloději obyčejnému. Z vlastní praxe připomínám si případ charakteristický. Dva hoši ve stáří asi 15 let utloukli zatoulavšího se do vesnice psa, jenž oceněn byl vlastníkem na více než 5 zl. Učinili to za tím účelem, aby pro otce jednoho z pachatelů, souchotinami trpícího, opatřili sádlo na užívání jako léku a kůži k nošeni na holém těle. Psímu sádlu a nošení psí kůže na prsou připisuje se na venkově hojivý účinek při souchotinách. Čin spáchán byl tudíž ze synovské lásky na straně jednoho a z přátelství na straně druhého pachatele. Nicméně byli oba (brněnským zemským soudem) odsouzeni pro zločin krádeže k víceměsíčnímu těžkému žaláři a přičtena jim při tom »obzvláštní surovost činu za okolnost přitěžující!)
Náš nynější tr. z. podržel census tr. zákona z r. 1803, v němž zločinnou krádež obyčejnou zakládá rovněž hodnota přes 25 zl. r. m. (§ 153). kvalifikovanou přes 5 zl. (§§ 161., 163,), zločinný podvod přes 5 zl. (§ 179.).; pro poškození cizího majetku census ustanoven nebyl. (§ 74.) 1 zl. vídeňské čili rýnské an. říšské měny obsahoval 60 kr. a 1 kr. 4 feniky. Za 1 zl. v. m. v r. 1803 bylo možno koupiti aspoň ovci, v r. 1852 však sotva jehně. Toto ignorování klesnutí peněžní valuty jest jednou z hlavních vad trestního zákona z r. 1852
V motivech podotýká Hye, že snad mnohý se nad tím pozastaví, že ve své osnově trest smrti vůbec podržel. Učinil prý to hlavně z obavy, aby snad trest ten, byv odstraněn, nemusel později býti znovu zaveden. Doufá však, že úplné odstranění trestu toho i u nás jest pouze otázkou času.
V pravdě liberálně a vzhledem na své úřední postavení přímo smě le pojednává o zločinech politických na str. 35. motivů.
Zločiny, na které v dosavadním tr. zákoně uložen jest trest pod 8 měsíců žaláře, zařadila osnova Hye-ova téměř bezvýjimečné mezi přečiny, takže pohroženy jsou trestem ještě menším než dosud.
§§ 108., 109. dos. tr. z. ukládaly jak přímému pachateli, tak i spoluvinníku ba i pouhému účastníku doživotní těžký žalář, kdežto osnova Hyeova na delikt tento připouští jako největší trest káznici na 12 let, nejmenší trest stanovíc pouze na 8 měsíců.
Přešlo do trestní novely z 15. listopadu 1867 č. 131 z. ř.
Nalézáme je v tr. ř. s. (§§ 338., odst. 2. a 3.) pro případy porotní.
Kvalifikace nikoli správná
Rozšíření tohoto schvalovati nelze.
Viz o tom dobrozdání Pražské Právnické Jednoty v „Právníku" z r. 1867*
Toto ustanovení osnovu znemožnilo, poněvadž na přestavby a novostavby věznic u nás nebylo, není a asi dlouho ještě nebude potřebných peněz. Mimo to působí současné užívání samovazby i společné vazby nesrovnalosti a obtíže s převáděním jedné vazby na druhou. Dle § 35. mají se totiž trestníku, jakmile vyseděl v samovazbě nepřetržitě 6 měsíců, vždy další 2 dny samovazby počítati za 3 dny vazby společné. Následkem toho by doba trestu, přesahuje-li 6 měsíců, vyměřiti se musela dle vazby společné, tudíž proti zásadě § 33. a vyměřila by se tudíž, v případě, že trestník i po těchto 6 měsících by v samovazbě setrval, vazba delší (o 1/3 doby 6 měsíců přesahující), než vlastně soud vyměřiti chtěl. Ustanovením § 35. nastala tudíž zbytečná komplikace, i bylo by lépe bývalo je úplné vynechati, resp. ukládati trest dvojí dle toho, vytrpí-li se v samovazbě neb vazbě společné. Toto ustanovení § 35. jeví se mimo to nemožným při vazbě doživotní.*
Vždyť takový kriminálník z professe potřebuje se jen dle předpisů domácího řádu chovat, aby nebyl disciplinován a má pak nejpěknější a nejpohodlnéjší zaopatření, po kterém toužil a kteréž mu „odplácející spravedlnost^ uložila jakožto trest (!?), aby se zlého činění na dále vystříhal! Má-li odnětí svobody i pro taková individua, která v kriminále se cítí spokojenými, často i spokojenějšími než na svobodě, státi se nepříjemným, dlužno připojiti k tomu ještě nějakou strázeň, kteréž na svobodě není vydán, sice se „trestající spravedlnost“ stane směšnou. Zostření trestu na svobodě v případech takových není nikterak brutalitou, nýbrž podstatou trestu nezbytnou, má-li týž vůbec zůstati rozumným, účelným.*
Viz motivy k osnově H. str. 48.*
Tudíž 'rok po vydání Josefínského tr. zákona.**
Dokonalost trestního zákona německého z r. 1871 illustrují nejen opětné jeho doplňky, které hned po jeho vydání následovaly, nýbrž a hlavně četné a lapidární poklesky redakční. Tak dle znění § 102. zavraždění cizího mocnáře by se mohlo trestati pouze pevnostní vazbou od 1 — 10 let! Proto již v r. 1875 předložil říšský kancléř radě spolkové revidovaný zákon trestní a r. 1876 zase novou revisi, kteráž po četných opravách a změnách téhož roku platnosti nabyla. K těmto změnám patří zejména obmezení deliktů na návrh stíhateiných resp. jich přeměna v delikty officiosní, tudíž změna nemoderní, zpátečnická. Tresty některé zvýšeny a vsunuty zcela nové delikty. (Viz o tom Liszt : Lehrbuch des Deutschen Strafrechtes, vyd. 3. str. 74.) Avšak i na tomto novém zákoně hned zase bylo měněno: tak konkursním řádem z 10. února 1877 ustanovení o bankrotu, r. 1880 zákonem o lichvě a pod.*
Maně připomínám si zajímavé episodky z r. 1897. Přišli tenkráte do Brna dva pruští justiční radové, aby zde studovali rakouské soudní zařízení. Pochválili ledacos, zejména náš podací protokol slovy: »Des ist aber eine ausjezeichnete Einrichtung, die solíte auch bei uns einjefúhrt werden". Zatím jsme my naším novým jednacím řádem po vzoru pruském podací protokol odstranili.**
Německé strany volaly k tomu »bravo!« — Dr. Binding pochválil osnovu hlavně proto, že se tím říše naše přiblížila Německu: »So dürfen wir den Entwurf ais eine grosse politische Tat begrüssen.*
O tomto »volném kritickém opisování pronesl se dr. Vargha v »Gerichtshalle« č. 13 z roku 1875 takto: >Darum muss es Jeden, der an. dem Fortschritte heimischer Legislation einen gewissenhaften Anteil nimmt und den neuen Entwurf einer unbefangenen Prüfung unterzieht, mit Befremden. erfullen, wenn er in demselben oft getadelte, mangelhafte Bestimmungen des Reichsstrafgesetzes wortgetreu kopiert wiederfindet und wenn er dadurch den gedeihlichen Erfolg unseres in Angriff genommenen Gesetzgebungswerkes in manchem wichtigen Teile ais gefährdet erkennen muss.Wir achten das Gefühl hoch und teilen es, welches zwischen GrossDeutschland und Deutsch-Oesterreich uber politische Trennungsbegriffe hinüber die deutsche Rechtseinheit aufrecht erhalten will und daher womóglich eine gegenseitige Kongruenz wissenschaftlichen und legislatorischen Fortschrittes anstrebt. Doch diese Kongruenz, der formell die weitesten Rücksichten zu zollen sind, darf die bessere Einsicht, der legislatorische Fortschritt selbst nicht zum Oper gebracht werden und Wahrheit und Gerechtigkeit můssen ihr unüberschreitbare**

Citace:

MATOUŠ, František. Bez názvu. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 9, s. 83-83.

Právnické Jednoty MoravskéV BRNĚ.

Reforma trestního zákona rakouského.

Reforma trestního zákona rakouského.

Právnické Jednoty Moravské
V BRNĚ.