NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Č. 10794.

Pošta: Jest odesílatel poštovního balíčku povinen nahraditi poplatky za vrácení balíčku od cizozemského poštovního úřadu určení k tuzemskému úřadu podání, nemohl-li balíček býti adresátu doručen?
(Nález ze dne 20. října 1933 č. 17438.) Věc: Ing. Jiří F. v P. (adv. D. Lad. Petrák z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů o poštovní poplatky za vrácení nedoručitelného balíčku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuto bylo odvolání st-lovo z výměru ředitelství pošt v Praze z 24. dubna 1930, jímž byl st-l vyzván, aby zaplatil poštovní poplatek 41,50 Kč, jako náhradu za výlohy, které vzešly vrácením balíčku, jejž st-l dne 31. srpna 1929 podal u poštovního úřadu Praha 73 na adresu »Jaroslav F., Mexiko-City, Central-post-office, poste restante«, a jenž byl mexickou poštovní správou podacímu úřadu vrácen jako nedoručitelný, resp. nevyzvednutý.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto: — — —
Na sporu je otázka, zda st-l jako odesílatel shora uvedeného balíčku je povinen nahraditi poštovní správě ve formě poštovních poplatků výlohy, které vzešly vrácením balíčku, jejž odeslal z Prahy do Mexika poste restante, a jenž následkem nevyzvednutí jeho adresátem byl poštovní správou mexickou vrácen zpět poštovnímu úřadu podacímu.
St-l nepopírá správnost zásadního názoru, na němž je nař. rozhodnutí založeno, že za poštovní poplatky vzniklé vrácením nedoručitelného poštovního balíčku ručí odesílatel, stalo-li se toto vrácení podle příslušných předpisů, a nebrojí také proti výši poplatků jemu vyměřených, nýbrž brání se proti platební povinnosti jemu uložené výhradně tvrzením, že podle platných předpisů neměl balíček jím odeslaný z Mexika býti vrácen úřadu podacímu, neboť prý by se tak bylo mohlo státi jediné tenkráte, kdyby byl st-l na průvodce dal příkaz k tomu, aby zásilka jeho, nebude-li adresátem vyzdvižena, byla vrácena. Dále namítá, že nedal příkazu, jak s balíčkem má býti v případě jeho nedoručitelnosti naleženo a konečně, že poste-restante adresát v Mexiko-City zanechal na poště svoji adresu, takže balíček podle platných předpisů měl býti poslán za ním na jeho další udanou adresu.
Spornou otázku dlužno posuzovati, jak učinil již žal. úřad a jak také st-l sám uznává, v prvé řadě podle předpisů t. zv. Štokholmské úmluvy o poštovních balíčcích z 28. srpna 1924, jež podle vyhlášky min. zahr. z 30. prosince 1925 č. 270 Sb. byla presidentem republiky Čsl. ratifikována dne 8. října 1925, nabyla mezinárodní účinnosti dne 1. října 1925 a byla uveřejněna ve Věstníku min. pošt, roč. 1925 jako část 35. Právě tímto uveřejněním stala se tato mezinárodní úmluva podle čl. II odst. 1 uv. nař. k poštovnímu řádu z 22. září 1916 č. 317 ř. z., vydaného na základě §§ 23 a 24 pošt zák., součástí vnitrostátního právního řádu.
Podle článku 19. odst. (resp. §) I. této mezinárodní úmluvy jsou odesílatelé povinni udati na zadní straně průvodky a na balíčcích, jak se má naložiti s jejich zásilkami, nebudou-li doručeny. Není-li tohoto předpisu šetřeno, zašlou se nedoručitelné balíčky zpět úřadu původu. Pro balíčky, adresované poste restante, platí pak ustanovení odst. (resp. §) 4, podle něhož se pokládají za nedoručitelné po uschovací lhůtě, předepsané řády země určení, aniž však smí tato lhůta převyšovati 4 měsíce ve styku se zeměmi zámořskými a jeden měsíc ve stycích ostatních.
Z ustanovení tohoto se podává, že st-l měl jenom tenkráte nárok na to, aby jeho balíček nebyl po nastalé nedoručitelnosti zasílán zpět úřadu původu, kdyby byl nejen na průvodce, nýbrž i na balíčku samém udal, jak se má s jeho zásilkou naložiti, nebude-li doručena.
Zcela obdobné ustanovení má i nař. min. pošt č. 53, uveřejněné ve věstníku tohoto min. z r. 1924 v čísle 12, neboť i zde se v čl. I. stanoví, že odesílatel musí direktivu pro disposici s nedoručitelným balíčkem vyjádřiti nejen na rubu průvodky, nýbrž i na balíčku samém. Že by takovýti příkaz byl na balíček ten napsal, st-l sám ani netvrdí, ba naopak z balíčku toho, jenž je ke spisům přiložen, je zřejmo, že tak neučinil. Ale pak nemůže býti vadou řízení, že žal. úřad si neopatřil původní průvodku st-lovu, kdyžtě okolnost, zda na průvodce té nějakou disposici pro případ nedoručitelnosti napsal, je pro rozhodnutí sporné otázky nerozhodnou, nebyla-li disposice vyjádřena na balíčku samém.
Svými dalšími dvěma námitkami chce st-l patrně dovoditi, že balíček, jenž mu byl vrácen, nestal se v době svého vrácení ještě vůbec nedoručitelným, a to proto, že úřad určení měl ještě dříve provésti pokus o t. zv. dosílku na jinou adresu, podle přání, vysloveného odesílatelem, resp. adresátem.
Leč námitkami těmito nemohl se nss vůbec zabývati. Nehledě k tomu, že v prvé z těchto námitek st-l ani netvrdí, že skutečně dal příkaz, jak se zásilkou v případě nedoručitelnosti má býti naloženo, tím méně pak, že příkaz takový dal ve formě příslušnými předpisy předepsané a nehledě také k tomu, že námitka druhá obsahuje pouhé tvrzení, jehož správnost st-l ani během řízení ničím se nesnažil dokázati, nebyla žádná z těchto námitek st-lem během řízení uplatněna, resp. nebyla vznesena v takové formě, aby byl žal. úřad povinen jí se zabývati. Prvá z těchto dvou námitek nebyla totiž st-lem v odvolání přednesena vůbec, druhá pak jen v té formě, že »adresát zásilky byl v Mexico-City v době zásilky přítomen a při odcestování zanechal tam další adresu, na kterou měly býti za ním poštovní zásilky dále zasílány.« Slůvko tam vztahuje se zřejmě na Mexico-City, netvrdí se tu však, že by svou adresu byl zde zanechal na poštovním úřadě, tím méně pak, že toto zanechání adresy bylo provedeno v takové formě, že mohlo býti považováno za žádost příjemcovu o provedení dosilky zejména také ohledně zásilek označených poste restante. V důsledku toho se žal. úřad námitkami těmi, jak jsou uplatněny ve stížnosti k nss, vůbec nezabýval, námitky ty nebyly tedy vyřešeny v řízení administrativním a jsou proto podle § 5 zák. o ss nepřípustný.

Citace:

Č. 10794. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 460-462.