NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 330.

Zabírání bytů: Předpisu § 6, č. 5 nař. o zabír. bytů nelze použíti, lze-li několika místností v témže domě, byť i prostorově od sebe oddělených, užívati jako bytu pouze společně a je-li jich pouze takto ve skutečnosti používáno.
(Nález ze dne 16. února 1920 č. 1217.)
Prejudikatura: nález ze dne 8. ledna 1920 č. 3, sbírky č. 294.
Věc: František Linhart na Smíchově proti společnému bytovému úřadu v Praze o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: O stížnosti podané do rozhodnutí žalovaného úřadu, kterým zabral stěžovateli pokoj ve 2. patře domu čp. 984 na Smíchově, uvážil nejvyšší správní soud takto:
Žalovaný úřad, jak z rozhodnutí jeho patrno, zabral byt ten proto, že prý stěžovatel má v domě tom byty dva, tedy z důvodu § 6, č. 5. Ze znění tohoto zákonného ustanovení právě tak, jako z ustanovení § 2 nařízení o zabírání bytů, je patrno, že zabrání z důvodu toho je přípustno jen tehdy, jde-li o dva byty, tedy o dvě skupiny místností hodících se k samostatnému, od sebe navzájem neodvislému obývání, neboť pouze pak mluviti lze o dvou bytech. Náležitosti této se však nedostává tehdy, lze-li více místností v témž domě, byť i prostorově od sebe oddělených, užívati jako bytu pouze společně a je-li jich pouze takto ve skutečnosti užíváno.
Z odvodního spisu žalovaného úřadu je patrno, že zabraného bytu může užívati pouze svobodný, který bude co do příslušenství odkázán na byt jiný, a táž skutečnost potvrzena je městskou technickou kanceláří, na jejíž zprávu odvodní spis se odvolává a jež výslovně uvádí, že zabraná místnost je bez příslušenství, nemajíc ani záchodu, ani vodovodu, a že lze jí užíti nejvýše jako bytu pro svobodného.
Potom však nelze mluviti o tom, že stěžovatel má dva byty, nýbrž pouze, že má být jeden, byť i na dvě patra rozdělený a jest naříkané rozhodnutí v odporu se zákonem, pročež slušelo je po rozumu § 7 zák. o správ. s. zrušiti.

Citace:

č. 330. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 153-153.