Čís. 9831.

V tom, že třetí osoba varovala poddlužníka, by neplatil vymáhajícímu věřiteli, jemuž byla pohledávka přikázána k vybrání, nelze spatřovat! ohrožení soukromého práva vymáhajícího věřitele. Vymáhající věřitel nemá právního zájmu na zjištění (§ 228 c. ř. s.), že třetí osobě nepřísluší právo k pohledávce.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1930, Rv I 1338/29.)
K vydobytí pohledávky 6.161 Kč s příslušenstvím byla žalobci povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávek příslušejících dlužníku Karlu R-ovi proti Josefu M-ovi, Janu S-ovi a Josefu B-ovi ve výši 8490 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce zjištění, že žalované k těmto pohledávkám nepřísluší právo, a odůvodňoval tuto žalobní prosbu tím, že si žalovaná osobovala práva k těmto pohledávkám a že varovala poddlužníky, by žalobci neplatili, jinak že zaplatí jí ještě jednou. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o určovací žalobu zápornou, která jest na místě jen, když někdo uplatňuje právo nebo si je, ať výslovně, ať mlčky, osobuje a tím současně ohrožuje soukromé právo žalobcovo. Avšak v souzeném případě osobovala si sice žalovaná vlastnické právo k pohledávkám, ale tím nijak neohrožovala soukromá práva žalobcova, ano její osobování si nemělo a nemohlo míti jiný právní účinek, než ten, že žalobce jako vymáhající věřitel mohl žádati na poddlužnících, by zabavené a přikázané pohledávky s přísl. podle jejich dospělosti složili u exekučního soudu (§ 307 ex. ř.). Zejména tím nemohlo býti zabráněno tomu, by žalobce nežádal na poddlužnících zaplacení a po případě je nežaloval, jak proti Josefu M-ovi a Josefu S-ovi také učinil (§ 308 ex. ř.). Poukazujíc k § 1431 obč. zák., pokud se týče k žalobě kondikční tam upravené, přezírá dovolání, že výrok, jehož se žalobce domáhá, byl by účinným jen mezi stranami, nikoli také mezi žalobcem, pokud se týče žalovanou a výše jmenovanými poddlužníky. Tím, že poddlužníci pro chování se žalované váhali s placením, byly snad dotčeny žalobcovy zájmy hospodářské, avšak sama jeho práva tím ohrožena nebyla, a právě proto nebylo tu právního zájmu na brzkém zjištění, jenž jest předpokladem nároku na právní ochranu podle § 228 c. ř. s. Podle toho, co uvedeno, nepadá ani na váhu, zda poddlužníci platili, pokud se týče, kdy zaplatili a kolik. Rozhoduje, že osobováním si práv, o něž jde, nebylo ohroženo soukromé právo žalobcovo, jenž mohl postupovat! podle § 308 ex. ř. stejně, ať si žalovaná pohledávky přikázané mu k vybrání osobovala nebo nic. Neměl-li však, jak dolíčeno, žalobce právního zájmu na brzkém zjištění, nepochybil odvolací soud, když změnou rozsudku prvého soudu žalobu zamítl.

Citace:

Osnova zákona o zárukách, depositech a o zastupování veřejných notářů. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 10, s. 93-93.