Č. 5134.

Pozemková reforma. — Církevní věci. — Sociální péče: Může stpú odepříti souhlas podle § 7 záb. zák. ke zcizení parcel, na nichž je postaven katol. kostel a klášter Milosrdných Sester proto, že realit těch je zapotřebí pro sociální péči v onom kraji?
(Nález ze dne 17. listopadu 1925 č. 22.143.)
Věc: Marie S. v P. a Spolek pro udržování římsko-katolického farního kostela a kláštera v T. (adv. Dr. Jos. Sklenář z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o zcizení zabrané půdy.
Výrok. Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Spolek pro udržování římsko-katolického kostela a kláštera v T. požádal stpú, aby povolil spolku koupiti od Marie S. v P. parcely, na nichž postaven jest klášter v T., za tím účelem, aby klášter ten byl zachován veřejnosti zejména městu T., a podotknul, že klášter jest institucí čistě dobročinnou, neboť věnuje se výchově sirotků a domácímu ošetřování nemocných. Proti zamýšlené koupi podala protest česká okresní péče o mládež v Ú., uvádějíc, že hodlá získati nemovitosti ty v přídělovém řízení sama pro vlastní účely; zároveň oznámila stpú-u, že v obci utvořilo se komité sestávající ze spolků: Česká okresní péče o mládež, Čsl. Červený kříž, Čsl. ochrana matek a dětí a Masarykova liga proti tuberkulose, které vytklo si za úkol vyjednávati o koupi řečeného objektu, ježto Ú-ecko nemá pro české účely humanitní, charitativní, sirotčinec, útulnu, pomocnou školu atd. žádné vlastní budovy a následkem toho nemůže se rozvinouti tak, jak bylo by možno ve vlastní budově.
Nař. výměrem prohlásil stpú, že neuděluje žádaného souhlasu, poněvadž maje rozhodnouti o žádosti za souhlas ke zcizení dle §u 7 zák. záb., musí zkoumati, neodporuje-li zamýšlený prodej zabrané půdy účelům vytknutým zákony o pozemkové reformě, zejména zák. záborovým a zák. přídělovým. Dle §u 5 zák. záb. nabývá stát záborem nárok, aby zabranou půdu přejímal a přiděloval. Příděl jakož i zcizení z volné ruky jsou vzhledem k ustanovením §u 5 zák. záb. a §u 1 zák. příd. přípustný jen tehdy, když jest jisto, že stát nepodrží zabrané půdy pro sebe nebo nepoužije-li jí k účelům všeobecně prospěšným. V daném případě bylo vykonaným šetřením (i přihláškou) zjištěno, že stát bude prodávaného objektu potřebovati k přídělu pro účely veřejné sociální péče na Ú-ecku, tedy k účelům všeobecně prospěšným, a nelze tudíž svoliti k tomu, aby jednostrannou disposicí vlastnice zabrané půdy byla část této půdy hodící se pro uvedené účely, těmto účelům odňata. Stpú musí ostatně přísně zkoumati, zda přídělci a obdobně i osoby nabývající pudu zabranou zcizením z volné ruky mají kvalifikaci k tomu, aby nabyly dotyčného objektu dle zákonů o poz. reformě zejména zákona příd. Dle předložených stanov jest účelem spolku, jenž zamýšlí objekt koupiti pomáhati k udržování římsko-katolického kostela a kláštera v T., podporovati důstojné slavení služeb božích a pečovati o výživu milosrdných sester, pokud to vše není zajištěno z prostředků jiných. Již z této stylisace stanov je zřejmo, že při zakládání spolku bylo předpokladem, že objekty, k jichž udržování jest pomáhati, patřiti mají někomu jinému (církvi, majitelce nynější a pod.) a že tudíž spolek k dosažení stanovami předepsaného a úředně schváleného účelu nepotřebuje vlastnictví klášterní budovy s pozemky. Nenáleží proto spolek k osobám, jež v duchu a dle obdoby zásad zákona příd. mají odůvodněný nárok na předmětnou část půdy zabrané. Nelze proto i z toho důvodu uděliti žádaný souhlas ke zcizení dle § 7 zák. záb. Stpú nemohl konečně uděliti souhlas také vzhledem k odstavci V. kupní smlouvy, dle něhož vyhrazuje se pro prodatelku a jejího syna Dra Amadea S. pro případ dalšího prodeje právo předkupní, neboť prodávaný předmět hodí se dle své struktury pro účely hromadného používání nikoliv pro soukromníka. Již zřízení práva předkupního ku prospěchu prodatelky, děje-li se bez výhrady souhlasu stpú-u, nutno označiti za nesrovnatelné s duchem zákonů o poz. reformě, jelikož si stpú pro případ dalšího zcizení vždy schválení vyhrazuje. Výhrada předkupního práva ve prospěch jednotlivce Dra Amadea T. odporuje však nejen duchu zákonů o poz. reformě, pokud zřizuje se bez výhrady souhlasu stpú-u, nýbrž protiví se i ustanovením těchto zákonů vzhledem k tomu, že nabyvateli schází kvalifikace k nabytí dotyčného objektu. Poněvadž smlouvu dlužno posuzovati v jejím celku a smlouva v bodu V. zákonu odporuje, nelze také z toho důvodu smlouvu schváliti.
Proti tomuto rozhodnutí podaly obě smluvní strany stížnost k nss-u, o níž soud uvážil takto:
Souhlas ke zcizení zabrané půdy dle § 7 zák. záb. může stpú dle stálé judikatury nss-u odepříti pouze tehdy, kdyby dotyčná disposice vlastníkova mařila nebo stěžovala provádění poz. reformy. Tak by tomu všeobecně bylo zajisté tenkráte, jestliže by udělením souhlasu byla ze záboru propuštěna půda, které stpú potřebuje pro účely poz. reformy, tedy zejména také pro příděl k účelům lidumilným a obecně prospěšným (§ 1 bod 6 zák. příd.). Naproti tomu nemohl by stpú odepříti svůj souhlas, když by dotyčné půdy pro účely ony potřebí nebylo, neboť ustanovením § 7 zák. záb. měl vlastník zabraného majetku býti omezen v nakládání s tímto majetkem jen na tolik, na kolik je toho třeba, aby dosaženo bylo cílů, jež sledují zákony o poz. reformě. Dle toho mohli by st-lé jen tehdy s úspěchem domáhati se žádaného souhlasu, kdyby nemovitostí, o jichž zcizení se jedná, k účelům poz. reformy vůbec zapotřebí nebylo; je-li jich však zapotřebí, tu nemůže odepření souhlasu důvodně býti vytýkáno, neboť i když stpú může také v případě takovém uděliti žádaný souhlas, jestliže prodejem zabrané půdy z volné ruky dosáhne se téhož cíle jako jejím přídělem dle zák. příd., přece osoba kupující nemá právního nároku na to, aby touto cestou získala části půdy zabrané. V takovém případě záleží úplně na stpú-u, aby sám rozhodl, chce-li vůbec osobě kupující, jež mohla by se ucházeti o příděl půdy zabrané, poskytnouti něco z této půdy či nikoliv, a rozhodne-li se tak učiniti, zda má se to státi v té formě, že udělí oné osobě souhlas k nabytí dotyčných nemovitostí cestou dobrovolné koupě dle § 7 zák. záb., či že přidělí jí půdu dle zák. příd.
Proto bezdůvodny jsou veškeré námitky stížnosti, jimiž st-lé dovozují, že i po udělení souhlasu zůstane dotyčný objekt zachován pro účely dobročinné, a že strana kupující je legitimována k jeho nabytí, neboť, jak svrchu uvedeno, jde jen o to, může-li stpú při provádění poz. reformy dotyčný objekt postrádati, či nikoliv. Může-li jej postrádati, pak musí žádaný souhlas uděliti, a nemůže ani strany omezovati v příčině výhrady předkupního práva, v opačném případě však může souhlas odepříti nebo učiniti jej závislým na podmínkách neb výhradách, jichž účelem je zabezpečení cílů poz. reformy. Za tím účelem může si stpú též vyhraditi, že ke každému dalšímu zcizení dotyčných nemovitostí je potřebí jeho souhlasu, případně může smlouvě, jež této výhrady neobsahuje, své schválení odepříti.
V každém případě však musí dříve rozhodnuta býti otázka, je-li dotyčného objektu potřebí pro účely poz. reformy, či nikoliv, a bude-li ho k účelům těm také skutečně použito. Proti kladnému rozhodnutí této otázky stpú-em namítá stížnost především, že nebylo zjištěno, že by výlučně tohoto objektu bylo zapotřebí pro účely sociální péče na Ú-ecku a že by jiným způsobem potřeba ta kryta býti nemohla. Tato námitka její je však bezdůvodnou, neboť nezáleží na tom, zda stpú může i jiným způsobem dosáhnouti cílů poz. reformy, nýbrž jedině na tom, zda způsob, jejž sám zvolil, tomuto cíli poz. reformy slouží. Z téhož důvodu nemohou také st-lé důvodně namítati, že dotyčný objekt již nyní cílům poz. reformy dokonale slouží, a není třeba, aby za týmž účelem byl přidělován státu nebo jiné instituci, neboť jak svrchu dovoděno, jedině tehdy, kdyby onoho objektu pro účely poz. reformy, v daném případě pro účely sociální péče na Ú-cku vůbec potřebí nebylo, měli by st-lé nárok na jeho propuštění ze záboru udělením souhlasu dle § 7 zák. záb. To však st-lé netvrdí.

Citace:

č. 5134. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 528-531.