Čís. 1864.Při únosu dítěte rodičům (druhá věta §u 96 tr. zák.) nevyžaduje se k pojmu lsti nějaké úskočné počínání; stačí, že únos uskutečněn byl za zády rodičů a že pachatel umožnil svými prostředky útěk dítěte a pobyt jeho mimo domov. V subjektivním směru stačí vědomí pachatelovo, že jeho spolučinnost jest nedovoleným zásahem do mocenských práv rodičů. (Rozh. ze dne 16. ledna 1925, Zm II 492/24.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 18. června 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §u 96 tr. zák. mimo jiné z těchto důvodů: Napadajíc pouze výrok, odsuzující obžalovaného pro zločin podle §u 96 tr. zák., uplatňuje zmateční stížnost s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., že v tomto případě chybí zákonný znak lsti, poněvadž prý obžalovaný nezl. Aloisii R-ovou ani k útěku nevybízel, ani ničeho neučinil, z čeho by se dalo souditi, že útěk přeci rodiči R-ové tajil. Obžalovaný choval prý se zcela trpně, což nelze označiti lstí, jejímužto pojmu odpovídá činění, způsobilé druhého klamati. Stížnost je bezdůvodná. Dle skutkové podstaty zločinu §u 96 tr. zák. záleží trestná činnost mezi jiným i v odnětí dítěte, jímž je každá osoba nezletilá a nikoli svéprávná, pokud podléhá moci otcovské nebo poručenské — z moci rodičů nebo poručníků. Při oněch způsobech únosu, k nimž dochází se souhlasem osoby unesené, avšak za porušení práv osob třetích, nevyžaduje se k pojmu lsti nějaké úskočné počínání. Lstivým vůči rodičům a ostatním v §u 96 tr. zák. uvedeným osobám je jednání již tenkráte, když únos dítěte byl uskutečněn za zády rodičů. To se v tomto případě dle zjištění rozsudku stalo a lze o lstivosti jednání obžalovaného tím méně pochybovati, kdyžtě spočívá v tajnosti celého postupu a zejména ve způsobu odjezdu. Vycházíť z četnického oznámení, jež nalézací soud učinil též podkladem svého přesvědčení o skutkových okolnostech, a jehož údaje uznal proto správnými, že se obžalovaný se svou nezl. milenkou domluvili, že odjedou vlakem z Š. každý sám, aby nebyli zpozorováni a že se sešli teprve v Z. na nádraží, odkud pak teprve společně odjeli do P. Již tento tajně a úskočně provedený odjezd opodstatňuje dostatečně zákonem požadovaný prvek lsti, která se zračí i v tom, že obžalovaný útěk dítěte a pobyt jeho mimo domov svými prostředky umožnil. Doznalť obžalovaný sám, a potvrdila to i Aloisie R-ová, že jí obžalovaný dal na cestu 50 Kč, a je dále zjištěno, že ji vydržoval v P. v hotelu, kde jeden den a dvě noci pobyli. Tím je také nade vši pochybnost prokázána stížností postrádaná positivní činnost obžalovaného, kterou protiprávní stav u R-ové byl způsoben a která byla v příčinné spojitosti s trestným výsledkem. Neboť, nebýti jeho činnosti, nebylo by bývalo protiprávního stavu, a je proto nesporno, že obžalovaný spolupůsobil činně na tomto trestném výsledku. Okolnost, že snad, jak se stížnost domnívá, Aloisie R-ová to byla, která jako ctíte potulných rodičů následkem svých větších znalostí světa a bohatších zkušeností zařídila směr cesty do P., nevylučovala by subjektivní zodpovědnost obžalovaného, o kterém nevyšlo na jevo, že by si nebyl býval významu a dosahu svého jednání vědom, o němž naopak celý způsob provedení činu a zejména tajný způsob odcestování dokazuje, že má takovou míru schopností usuzovacích a rozpoznávacích, které mu protiprávnost jeho jednání k vědomí přivésti mohly. Nevyžadujeť se v subjektivním směru nic více, než aby si byl pachatel vědom, že jeho spolučinnost byla protiprávní, to jest nedovoleným zásahem do mocenských práv rodičů. Toto vědomí obžalovaného plyne z úvahy, že obžalovaný podle zjištěných okolností skutkových věděl, že útěk nezletilého dítěte se stal bez vědomí jeho rodičů.