NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 1

Společnost obchodní tichá
(čl. 250 — 265 obch. zák.).
I. Pojem.
Tichá společnost’ jest tu, jestli kdo v provozování obchodní živnosti jiného má podíl jistým vkladem na zisk a ztrátu; majitel závodu (komplementář) provozuje obchodní živnost sám pod svou firmou, účastník jest pouze tichým společníkem a poměr jeho k majiteli závodu na venek vůbec nevystupuje. Zákonné označení »tichá« společnosť poukazuje k tomu, že při této obchodní společnosti se jedná o ryze vnitřní právní poměr, jenž třetích osob se nikterak nedotýká. Právní povaha tiché společnosti jest namnoze různě pojímána, neboť jedni jako Endemann, Hahn, Ruchelt pokládají smlouvu o tiché společnosti za smlouvu o zápůjčce, kdežto jiní, Thöl, Goldschmiedt, Anschitz považují tuto smlouvu za smlovu innominální. Že však tichou společnosť sluší vřaditi mezi smlouvy společenské, jest a zůstane vždy míněním panujícím. To plyne jasné i z ustanovení čl. 252, 254, 257 a 259 obch. z., z nichž jde bezpečně na jevo, že tichá společnosť má veškeré známky společnosti, pro niž toliko vzhledem na zvláštní povahu její četné modifikace byly vytknuty. Ostatně již ob obč. zák, uznává rovněž tichou společnosť, neboť § 1204 mluví o tajných členech obchodní společnosti a vytýká skoro tytéž známky tiché společnosti jako obchodní zákon v čl. 250 a 251, ovšem s tím podstatným rozdílem, že § 1204 ve vkladu tajného člena spatřuje zápůjčku, »že tajní členové toliko čásť fondu zapůjčují« a v žádném případě neručí nad obnos zapůjčeného kapitálu. Ob. občanský zákonník řadí sice tichou společnosť rovněž mezi společenské smlouvy, pokládá však přes to vnitřní poměr mezi tichým a veřejným společníkem do jisté míry za smlouvu o zápůjčce.
II. Zřízení.
Ku zřízení tiché společnosti jest vždy zapotřebí smlouvy, jež však není vázána žádnou zvláštní formou, zejména též není třeba k její platnosti formy písemné (čl. 250 obch. z.). Tichými společníky mohou býti tudíž nejen osoby fysické, nýbrž i právnické. Poněvadž majitelem živnosti jest jedině komplementář a jedině on na venek jest úplně zodpověděn, má závod vésti výhradně pod svojí firmou a nesmí v obchodním rejstříku býti zanesen žádný dodatek, jenž by na společenský poměr poukazoval (čl. 251 obch. z.).
III. Právní poměr mezi komplementářem a tichým společníkem řídí se v první řadě společenskou smlouvou; v nedostatku takových ustanovení platí předpisy obchodního zákona. Z tohoto právního poměru plynou práva i povinnosti pro obě strany.
1. Povinnosti tichého společníka: Tento jest především povinen zaplatiti vklad, k jehož složení se zavázal. Vklad tento musí míti majetkovou hodnotu, musí tudíž býti lze jej oceniti, může však pozůstávati z dávek nejrůznějšího druhu (mohou to býti hotové peníze, cenné papíry, zboží, práce); vklad se stane vlastnictvím komplementáře. Tichý společník nemá na vedení obchodu vůbec žádného vlivu, leč že by bylo smlouvou nebo zákonem jinak stanoveno.
2. Práva tichého společníka:
a) Tichý společník má podobná práva jako komanditista. Jako tento, může žádati, aby mu písemně byla sdělena roční bilance, jejíž správnosť může zkoumati; k tomuto účelu mu musí býti dovoleno též nahlédnouti ve veškeré obchodní knihy a papíry. Konečně může kdykoli ze závažných důvodů žádati u obchodního soudu, aby komplementář mu sdělil bilanci nebo podal jinaká vysvětlení a knihy a papíry předložil. Z těchto ustanovení jasně plyne, že tichý společník není pouhým věřitelem komplementářovým, nýbrž že jej zákon pokládá rovněž za společníka, byt se i vyskytoval názor, že tato práva poskytuje zákon tichému společníku toliko k ochraně jeho vkladu, tudíž jedině jako zjišťovací prostředek pro jeho právo věřitelské, neboť názor tento nelze úplně srovnati s civilně procesními zásadami o pojištění věřitele Návrh tichého společníka ve smyslu čl. 253 obch. z., aby mu byla roční bilance písemně sdělena a bylo mu dovoleno nahlédnouti v knihy a papíry, nemusí býti přiváděn k platnosti v cestě sporné, neboť soud o návrhu tomto rozhoduje dle svého volného uvážení, z čehož plyne, že není třeba k vydání příslušného nařízení prováděti řádné sporné řízení (roz. ze dne 13. ledna 1885 č. 407, časop. »Ger. Zeit.« r. 1885 č. 25). V konkursu komplementáře má tichý společník postavení věřitele, ovšem jenom potud, pokud jeho vklad přesahuje podíl ve ztrátě na něho připadající. Jestliže by byl nesplatil posud svůj vklad, může konkursní podstata na něm obnos odpovídající jeho podílu ve ztrátě vymáhati.
3. Práva a povinnosti komplementáře: Z dotčených práv a povinností tichého společníka plynou na druhé straně i povinnosti a práva komplementáře; zejména sluší zvlášť vytknouti, že on jako majitel obchodní živnosti z jednotlivých právních jednání jest vůči třetím osobám výhradně oprávněn a zavázán.
IV. Zisk a ztráta.
1. Tichý společník má nárok na zisk, jejž má komplementář vypočísti; o správnosti tohoto výpočtu může se tichý společník z bilance, knih a papírů přesvědčiti. Zisk, jenž dle toho na tichého společníka připadá, zůstává výhradně jemu, zejména nemusí tento na případné pozdější ztráty z něho ničeho navraceti. Jestliže tichý společník svůj podíl na zisku si nevyzvedne, nerozmnožuje se tím — jak tomu jest u veřejné společnosti — jeho vklad a rovněž není komplementář povinen platiti mu z nevyzvednutého podílu na zisku úrok. Pro oba případy však může smlouva jiné ustanovení obsahovati.
2. Ohledně ztráty ručí tichý společník toliko svým vkladem. Nebylo-li o výši podílu v zisku a ztrátě ve smlouvě ničeho ustanoveno, určí poměr ten soudce dle svého volného uvážení. I v tomto případě (čl. 254 obch. z.) rozhoduje soudce v řízení officiosním, podobně jako v případě čl. 253 obch. z., vyžádav si dle okolností dobrozdání kupeckých znalců.
V. Právní postavení tichého společníka vůči třetím osobám:
1. Byl-li proti zákonnému předpisu v obchodním rejstříku připojen k firmě komplementářově dodatek naznačující poměr společenský, ručí tichý společník věřitelům osobně a solidárně. Sporna jest toliko otázka, zdali tomu tak jest i tenkráte, když tichý společník o tom nevěděl, že bylo jeho jméno ve firmu pojato, jednal-li tedy bezelstně (bona fide). Tato otázka byla již v konferenci norimberské rozebírána a bylo k ní odpověděno kladně, poněvadž tato okolnosť vůči osobám třetím jest nerozhodna; ovšem může tichý společník, byl-li bona fide, po případě žádati náhradu na komplementáři.
2. Sporno jest, zdali smlouvou může býti uděleno tichému společníku právo firmu zastupovati. Dahn tvrdí, že ano, poněvadž zákon to výslovně nezakazuje a naopak opětovně prohlašuje, že smlouvou mohou býti práva tichého společníka rozšířena. Pro názor Dahnův lze uvésti též čl. 256 obch. z., jenž rovněž mluví o obchodech živnosti obchodní a nikoli o obchodech komplementářových, z čehož plyne, že, jestliže tento tichého společníka zmocnil, aby jej zastupoval, jest z jeho právních jednání jedině komplementář oprávněn a zavázán.
3. Zvláštní práva přísluší konkursním věřitelům vůči tichému společníku k tomu konci, aby se zamezily úmluvy mezi komplementářem a tichým společníkem na újmu konkursní podstaty; tak zejména byl-li do roka před zahájením konkursu vklad tichému společníku vyplacen, musí jej k žádosti konkursních věřitelů vrátiti a to i tenkráte, když vklad v této době mu byl vyplacen následkem toho, že společenský poměr byl zrušen, nebo z jakéhokoli jiného důvodu (úplného nebo částečného prominutí ztráty). Ustanovení čl. 259 obch. z. souhlasí úplně s předpisy odpůrčího zákona, tak že taková právní jednání mezi tichým společníkem a komplementářem lze v odpor bráti nejenom na základě čl. 259, nýbrž i na základě ustanovení zákona odpůrčího (§§ 5, 6, 28, 29, 30 odp. z.). Naskytá se otázka, zdali toto právo přísluší též správci konkursní podstaty, poněvadž čl. 259 mluví toliko o konkursních věřitelích; i k této otázce sluší přisvědčiti, neboť přísluší-li mu právo bráti v odpor právní jednání kridatářova v odpůrčím zákoně uvedená, tím spíše musí mu totéž právo příslušeti proti takovým činům, kteréž zřejmě směřují k poškození konkursní podstaty. Dle odst. 4. čl. 259 nemají věřitelé práva žádati na tichém společníku navrácení vkladu, jestliže tento prokáže, že konkurs byl zaviněn okolnostmi, jež nastaly teprve po zrušení společnosti, po vyplacení vkladu nebo po prominutí ztráty.
VI. Zrušení tiché společnosti.
Důvody zrušení tiché společnosti jsou tytéž, jako při společnosti veřejné a komanditní (viz tyto čl.) s tím toliko rozdílem, že dle čl. 261 č. 1 a 2 obch. z. se zrušuje tichá společnosť jedině smrtí majitele obchodní živnosti, po případě pozbude-li tento právní způsobilosti, nikoli však smrtí nebo pozbytím právní způsobilosti tichého společníka. Rovněž platí o výpovědi společnosti a o zrušení tiché společnosti bez předchozí výpovědi a též o soukromých věřitelích tichého společníka tytéž předpisy, jako při společnosti veřejné (čl. 124, 125 a čl. 261 posl. odst. a 262; čl. 263 a 126 obch. z.). Likvidaci obstarává komplementář. Nesvolí-li jedna nebo druhá strana ku zrušení tiché společnosti, musí o příslušné žalobě býti rozhodnuto pořadem práva, poněvadž v tomto případě jde o práva stran, o nichž nemůže býti rozhodnuto na pouhou žádosť a v řízení officiosním, nýbrž jedině na základě žaloby v pravidelném řízení sporném, jak tomu jest i dle čl. 125, 128 a 130 obch. z. při zrušení veřejné společnosti, nebo při vystoupení nebo vyloučení některého společníka (roz. ze dne 13. prosince 1881 č. 13753, časop. »Ger. Zeit.« r. 1883 č. 13).
Tichý společník i po svém vystoupení ze společnosti má právo cestou nesporného řízení žádati, aby komplementář za dobu, po kterou společnosti trvala, roční bilanci mu sdělil, jakož i aby obchodní knihy a papíry k soudu složil k tomu konci, aby dle nich tichý společník správnosť bilance mohl zkoušeti, neboť jestliže tichý společník společenskou smlouvu vypověděl, jest to zajisté »důležitý důvod« ve smyslu čl. 253 obch. z., na jehož základě může bilanci žádati a v případě odepření na obchodní soud se obrátiti s návrhem, aby majitel obchodní živnosti jako jeho dřívější společník ku splnění své povinnosti byl přidržán; i zde sluší za správný uznati názor, že není tu třeba procesu, a že z pravidla i po zrušení společnosti dále trvá právo v čl. 253 obch. z. tichému společníku udělené (t. j. použití cesty officiosní) (roz. ze dne 21. května 1895 č. 6277, časop. »Jur. Bl.« ze dne 27. října 1895 č. 43).
Literatura: Prof. Dr. rytíř Randa, Soukromé obchodní právo rakouské, II. vyd., Praha 1892.

Citace:

Plavba řiční. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 138-141.