NPD documents search: Boh. adm., 1 (1918-19)

Č. 9277.

Živnostenské právo: * Přiměřeným slovním označením živnosti ve smyslu § 44 ž. ř. není jen takové označení, které vedle jména živnostníka neobsahuje nic více, než pouhé pojmenování živnosti, nýbrž i ono, které obsahuje údaje, naznačující splnění podmínek, požadovaných pro nabytí živn. oprávnění (na př. koncesovaný, úředně zkoušený mistr zednický a pod.).
(Nález ze dne 21. května 1931 č. 16183/30.)
Prejudikatura: jinak Boh. A 7483/28.
Věc: Rudolf W. v Ch. (adv. Dr. Hugo Littna z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o přestupek živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v K. z 12. srpna 1928 byl st-l uznán vinným přestupkem § 44 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že označil přestavbu domku Václava R. v S., kterou řídil, tabulkou se svým jménem a s nápisem »geprufter und beeideter Maurermeister«, kterýž dodatek jest kvalifikovati jako neodpovídající cit. § 44 ž. ř. a odsouzen podle § 131 ž. ř. k pokutě 20 Kč, po případě do vězení na dva dny.
Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, ježto skutková povaha přestupku je prokázána vlastním doznáním, seznáním stráže, výslechem svědků a úředním šetřením. Zároveň bylo poukázáno na ustanovení § 20 zák. o stav. živnostech z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. a dovoženo z něho, že živn. oprávnění musí býti na stavbě vyznačeno bez dodatků.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss takto:
Podle § 44 ž. ř. ve znění zákona z 15. března 1883 č. 39 ř. z. jsou živnostníci povinni užívati přiměřeného vnějšího označení na svých stálých provozovnách nebo na svých bytech a jsou oprávněni užívati jiných prostředků oznamovacích. Tato povinnost byla v odst. 2. § 20 zák. o stav. živnostech, pokud jde o živnosti stavitelů, mistrů zednických a mistrů tesařských rozšířena tak, že tito živnostníci mají při každé jimi prováděné novostavbě, přístavbě a přestavbě až do jejího ukončeni na nápadném místě umístiti své jméno a označení své živnosti.
V nál. Boh. A 7483/8 vyslovil nss názor v podstatě souhlasný s nař. rozhodnutím, že totiž přiměřeným (slovním) označením ve smyslu cit. § 44 jest jen takové, které obsahuje pojmenování živnosti bez připojení jakéhokoli přívlastku, a že tedy je nepřiměřeným označení »úředně zkoušený mistr zednický«. Od tohoto názoru však nss na základě usnesení svého odborného plena ze 13. dubna 1931 upustil, vycházeje z následujících úvah:
Účelem § 44 je, aby každá živnost byla na provozovně a není-li jí, na bytě živnostníkově označena takovým způsobem, aby každý, kdo u toho kterého živnostníka chce uspokojiti svou potřebu nákupu neb obstarávání prací, mohl již zevně seznati, zda se obrací na podnikatele k obchodu s dotyčným zbožím, k zhotovení hledaného výrobku neb k obstarávání potřebovaných prací oprávněného. Tím se má poskytnouti zákazníkům příležitost, aby se jednoduchým způsobem informovali o tom, kde najdou živnostníky, kteří podle druhu svého podniku a případně svých odborných znalostí jim vhodně mohou posloužiti. Má-li zevní označení tomuto účelu vyhovovati, musí obsahovati správný údaj o kategorii živnosti, který nesvádí k záměně se živností jinou, podstatně se různící. Požadavkem přiměřeného označení tedy je, aby bylo pravdivým a nesměřovalo k oklamání obecenstva. Proti tomuto požadavku se však nijak neprohřešuje označení, které vedle správného pojmenování živnosti obsahuje údaje, naznačující splnění podmínek požadovaných pro nabytí dotyčného živnostenského oprávnění, tedy při živnosti zednického mistra na př. údaj »koncesovaný«, »úředně zkoušený« a pod. Takovéto údaje nejsou způsobilé vzbuditi v zákaznictvu nějaké klamné představy, neboť zákazník vyhledávaje živnostníka nepočítá přece s tím, že by lépe pochodil u takového podnikatele, který nesplnil zákonné podmínky pro nastoupení dotyčné živnosti. A o poškozování jiných živnostníků téže kategorie, kteří podobných dodatků ve svém zevním označení neužívají, nemůže býti proto řeči, poněvadž je to jejich věcí, zda pokládají za vhodné je připojiti čili nic a poněvadž z toho, že někdo nepoužije určitého svého práva, neplyne, že by také kdo jiný, jemuž totéž právo přísluší, nesměl ho užívati. Z ustanovení § 20 zák. o stav. živnostech, jehož se žal. úřad dovolal, se pro opačné stanovisko rovněž nedá nic dovoditi. Positivní zákaz dodatků, o jaké tu jde, tam není vysloven, a vyznačení pojmenování živnosti s takovými dodatky zůstává i pak označením živnosti.
Žal. úřad vycházel, jak svrchu uvedeno, z názoru, že označení živnosti na stavbě nesmí obsahovati vedle pojmenování její žádných dodatků. Následkem tohoto svého právního názoru, který nss podle předeslaných úvah shedal nezákonným, neřešil dále otázku, zda dodatky, kterých užil st-l, jsou toho rázu, že jsou s přiměřeností označení v souhlasu. Z těchto důvodů nemohl nss seznati, že by bylo prokázáno, že st-li jest za vinu klásti přestupek, pro který byl odsouzen, a proto zrušil nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9277. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 891-893.