NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7349.

Policejní právo trestní (Slovensko): * Žádost o prominutí pravoplatného trestu v cestě milosti nepřetrhuje ani nestaví lhůtu promlčecí.
(Nález ze dne 15. června 1928 č. 15865).
Věc: Pavel T. ve V. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran promlčení trestu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem hlavnoslužnovského úřadu ve V. z 30. července 1920 byl st-1 uznán vinným, že v druhé polovici července 1920 v R. rozšiřoval poplašné zprávy o budoucím vývinů polit, situace na Slov., schopné znepokojiti obyvatelstvo, s tendencí beze sporu protivládní a ze zlého úmyslu, a byl za to odsouzen podle min. nař. z 11. června 1919 č. 95 Sb. k pokutě 10000 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 1 měsíc. Tento rozsudek byl v pořadí instančním potvrzen rozhodnutím min. pro Slov. ze 7. února 1921, které bylo st-li doručeno dne 25. února 1921.
Dne 26. července 1921 podal st-l žádost za prominutí trestu v cestě milosti. Na tuto žádost snížil min. pro Slov. výnosem z 27. září 1921 st-li vyměřený trest na 5000 Kč. Dne 29. listopadu 1921 podal st-l novou žádost o milost, která byla výnosem jmenovaného min. z 22. prosince 1921 zamítnuta. Dne 15. dubna 1922 byl vydán notářskému úřadu ve Velké Revúci poukaz na exekvování sníženého trestu. Nová žádost z 1. července 1922 byla zamítnuta výnosem min. pro Slov. z 9. září 1922. Dne 29. listopadu 1922 byla provedena uhražovací exekuce na st-lovy movitosti, proti které byla vznesena žaloba na okr. soud, která se setkala s úspěchem.
Dne 15. února 1923 podal st-l opětně žádost o milost, která byla vrácena exposituře župního úřadu v Rožnavě s poukazem na výnos z 9. září 1922 s tím, aby pravoplatný rozsudek byl proveden. Podáním z 30. dubna 1923 domáhal se st-l obnovy trestního řízení a žádal o odklad exekuce podle § 194. policejního trest. řádu. Této žádosti nebylo vyhověno výměrem okr. úřadu ve V. ze 7. května 1923, jímž nebylo také vyhověno žádosti za odklad exekuce s odůvodněním, že st-li jde jen o neodůvodněný průtah v provedení pravoplatného rozsudku. Tento výrok byl v pořadí instancí potvrzen výnosem min. pro Slov. z 5. března 1924.
Dne 22. dubna 1924 podal st-l na cit. rozhodnutí z 5. března 1924 k nss-u stížnost, která byla nál. z 10. října 1925 č. 18834 zamítnuta jako bezdůvodná.
Výměrem z 10. září 1926 nařídila pak expositura župního úřadu župy XIX. v Rožnavě exekuci na nemovitosti st-lovy do výše peněžité pokuty v částce 5000 Kč. Odvolání podané z tohoto výměru bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. — — — — —
O stížnosti uvážil nss toto: — — — — —
Podle § 31 zák. čl. XL:1879 promlčí se trest vyměřený za přestupek v jednom roce. Ježto zák. čl. XL:1879 nemá zvláštního ustanovení o tom, kdy promlčení počíná běžeti, ani o tom, kterými skutečnostmi promlčení se přetrhuje, platí v těch směrech se zřetelem; na ustanovení § 12. cit. zák. čl. ustanovení §§ 121. a 124. zák. čl. V.:1878. Podle § 121 cit. zák. počíná promlčení běžeti dnem, kdy rozsudek nabyl moci práva, byl-li pak výkon trestu již v proudu, dnem, kdy odsouzený uprchl. Podle § 124 téhož zák. přetrhuje se promlčení každým opatřením příslušného úřadu, směřujícím proti osobě odsouzeného za tím účelem, aby trest byl vykonán. Bylo-li učiněno takové opatření, na příklad byl-li odsouzený zatčen, avšak nedošlo k výkonu trestu, počíná promlčení běžeti znovu dnem, kdy takové opatření bylo učiněno, takže přetržením se ruší účinek a proběhnutí části promlčecí lhůty.
Z nař. rozhodnutí je zřejmo, že od 25. února 1921, kdy rozsudek hlavnoslužnovského úřadu ve V. z 30. června 1920 nabyl právní moci, do 7. listopadu 1922, kdy byla proti st-li nařízena exekuce na nemovitosti, nebyl proti st-li předsevzat žádný úkon, který by spadal svojí povahou pod § 124. zák. čl. V.:1878. Nelze shledati takový úkon v tom, že bylo jednáno o st-lově žádosti o prominutí trestu v cestě milosti, neboť tato úřední činnost nebyla namířena proti st-li za tím účelem, aby trest byl na něm vykonán, a není zákonného ustanovení, podle kterého by jednání o žádosti o milost přetrhovalo nebo stavělo běžící lhůtu promlčecí. Naopak z ustanovení v § 219 pol. tr. ř. č. 65.000/ 1909 plyne, že předložení žádosti o udělení milosti není na překážku výkonu rozsudku. Jestliže však v době od 25. února 1921 do 7. listopadu 1922, tedy v době delší jednoho roku, nebylo proti st-li předsevzato žádné opatření příslušného úřadu, směřující k výkonu trestu pravoplatně vysloveného, nelze tento trest se zřetelem na ustanovení § 31. zák. čl. XL:1879 již vykonati. Nař. rozhodnutí, vycházejíc z opačného právního názoru, je v rozporu se zákonem a bylo je proto zrušiti.

Citace:

č. 7349. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 818-820.