Č. 2624.Pensijní pojišťování: Skladník konající převážně manuelní práce ve skladišti nepodléhá pensijnímu pojištění podle cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z.(Nález ze dne 10. září 1923 č. 7433.)Věc: František H. na Král. Vinohradech proti ministerstvu sociální péče stran pensijního pojištění.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Zemská úřadovna I. všeobecného pensijního ústavu v Praze prohlásila výměrem ze 4. října 1919, že Frant. H. v zaměstnání svém u firmy R. s. p. v Karlině od 1. srpna 1911 jest povinným pojištěním dle zákona ze 16. prosince 1906 č. ř. z. 1 z r. 1907 a cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z.Odporu jmenovanou firmou proti tomuto výměru podanému zsp v Praze nevyhověla, poněvadž jest František H. dle výsledku konaného šetření u řečené firmy jako skladník zaměstnán přijímáním a vydáváním zboží a zapisováním příjmu a výdeje zboží a že jest tudíž jeho činnost převážně duševní.Min. soc. péče však rozhodnutím z 19. ledna 1922 odvolání naznačené firmy vyhovělo a zrušujíc nař. rozhodnutí jakož i výměr zemské úřadovny vyslovilo, že František H. pensijnímu pojištění od 1. srpna 1911 do 30. června 1920 nepodléhal a že o pojistné povinnosti za dobu od 1. července 1920 do 30. září 1920 jest zemskou úřadovnou rozhodnouti výměrem. ---O stížnosti Františka H. uvážil nss toto:St-1 opírá svůj nárok na uznání, že byl ve sporné době podroben pojistné povinnosti pensijní podle ustanovení § 1 č. 3 cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. především o tvrzení, že měl podle způsobu svého zaměstnání povahu úředníka; že do služeb společnosti vstoupil dne 16. května 1895 jako skladník na základě písemné smlouvy mezi ním a tehdejším přednostou firmy Aloisem S., že bylo již od té doby pohlíženo na něho jako na úředníka, a že měl celoroční služné, které jemu bylo postupem času zvyšováno. Tuto námitku však nss, jenž podle § 6, odst. 1 zák. o ss rozhoduje na podkladě skutkové podstaty, která v poslední správní stolici byla za základ položena, nemohl vzíti v úvahu, poněvadž podle spisů st-lem ve správním řízení nebyla uplatňována, a žal. úřad v nař. rozhodnutí se s ní nezabýval, založiv je na skutkovém předpokladu, že činnost st-lova v rozhodné době nebyla převážně duševní.Nss mohl se tudíž zabývati pouze otázkou touto.Skladní služba, o níž v tomto případě jde, zakládá pojistnou povinnost pensijní podle odst. 4 § 1 pens. novely pouze tenkráte, spadá-li tato činnost pod některý z předpisů bodu 3 lit. c až e. Že by byl býval vykonával vyšší dozor k pracím jiných osob, st-1 ve stížnosti ani netvrdí.Posouzení přítomného případu obmezuje se tudíž pouze na to, zda služba Františka H. ve skladišti byla taková, že by ji bylo lze označiti za řízení závodu nebo dotyčného závodního oddílu ve smyslu lit. d) cit. bodu 3.Po této stránce tvrdí stížnost, že František H. byl přijat výslovně k úkonům, aby přijímal a vydával zboží došlé na sklad a proto také vydával veškeré dodací lístky potvrzené svým vlastnoručním podpisem. Mimo to že zapisoval sám vlastnoručně přijaté zboží do příruční knihy a tyto jeho zápisky že byly opisovány do hlavní skladní knihy společnosti. Totéž že dalo se i při vydávání zboží. Dále že vedl měsíční knihu vlastní, z kteréž s nynějším přednostou společnosti porovnával své zanášky vždy měsíčně s knihou hlavní.Průběhem řízení st-1 při výslechu konaném dne 9. listopadu 1920 prohlásil, že přijímal a vydával zboží, že vedl knihy o příjmu a vydání veškerého došlého zboží a kromě toho příruční knihu skladní, která byla měsíčně porovnávána se záznamy v knize hlavní, kterou vedla kancelář. Při výkonu služebním že byl oslovován jako správce skladiště, že ředitelství zasílalo mu dopisy s nápisem »Skladník« a že mu po dobu jeho zaměstnání vyplácena byla mzda měsíčně a nikoliv týdně neb denně.Zástupcové zaměstnavatelky R. a L. na to vypověděli, že František H. zaměstnán byl převážně jako dělník ručními pracemi, skládáním, vykládáním a nakládáním zboží; vedle toho že bylo jeho povinností pouze, aby do pomocné knihy zapisoval zboží firmou přijaté, aby bylo uloženo ve skladišti. Vésti knihu o vydání zboží že nebylo jeho povinností a že činil tak o své újmě, což platí též o třetí knize, t. j. o záznamech, které H. nazýval příruční knihou skladní, která však nebyla určena pro firmu, nýbrž, jak H. sám přednostovi udal, jen pro jeho soukromou kontrolu; kniha ta že nebyla vůbec s knihami kancelářskými srovnávána. Jeho povinné záznamy že mohly zabírati nejvýše denně půl hodiny, což lze posouditi z toho, že vedle H. byli zaměstnáni za války jeden, po válce nejvýše dva pomocní dělníci.Toto udání, tvrzení st-lovu odporující, byla jemu u městského úřadu na Král. Vinohradech dne 4. listopadu 1921 dáno na vědomí, měl tedy příležitost činiti návrhy a nabízeti protidůkazy na doklad správnosti svých tvrzení. St-1 však tak neučinil, nýbrž obmezil se pouze na to, že se odvolal na svoji výpověď sepsanou u městského úřadu v Karlíně dne 9. listopadu 1920, prohlásiv, že na této výpovědi trvá bez podmínečně. Nemůže tedy právem vytýkati provedenému řízení vadnost a neúplnost proto, že tvrzené jím skutkové okolnosti nebyly zjištěny, tím méně, když svědkové L. a R., jichž se ve stížnosti dovolává, byli — jak výše řečeno — vyslechnuti a výpovědi jejich od jeho tvrzení se odlišující mu výslovně sděleny.Založil-li vzhledem k tomuto stavu věci žal. úřad skutkový předpoklad nař. rozhodnutí, že za hlavní činnost Františka H. nutno pokládati jeho manuelní práce skladní, o výpověď právě zmíněných svědků, pak měl při tom dostatečnou oporu ve spisech. Poněvadž pak konání manuelních prací ve skladišti nelze označiti za samostatné řízení závodního oddílu ve smyslu lit. d cit. bodu 3, nelze pak shledati, že by nař. výrok, že st-1 v době od 1. srpna 1911 do 30. června 1920 nepodléhal pensijnímu pojištění, odporoval zákonu a bylo nutno proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.