NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2955.

Církevní věci: *Provisor světské fary má nárok toliko na plat podle § 10 zák. z 19. září 1898 č. 176 ř. z. a dle čl. I. § 3 zák. z 28. března 1918 č. 115 ř. z., jakož i na zvýšení platu tohoto podle § 1, druhé věty zák. z 9. dubna 1920 č. 246 Sb., nikoliv však na kongruu a zvýšení kongruy podle § 1 zák. č. 176/1898, čl. I. §§ 1 a 2 zák. č. 115/1918, pokud se týče čl. II. § 1 téhož zák. a § 1, první věta zák. č. 246/1920.
(Nález ze dne 4. prosince 1923 č. 20 349.)
Věc: P. Justin Z., kněz řádu Premonstrátů, t. č. provisor fary v J. (adv. Dr. R. Traub z Čes. Brodu) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zvýšení kongruy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádost kněze želivského řádu Premonstrátů P. Justina Z., provisora uprázdněné římskokatolické fary v J., za zvýšení kongruy podle zák. z 28. března 1918 č. 115 Sb. (§ 1 čl. II.) o 1600 Kč, poněvadž dovršil 27 služebních let, zamítla zsp v Praze výnosem z 12. února 1921 s odůvodněním, že řádoví kněží, činní ve správě duchovní, mají nárok na požitky z náboženského fondu podle norem kongruových jen v případě posl. odstavce § 1 zák. z 19. září 1898 č. 176 ř. z., zastávají-li za souhlasu státní správy kultové nějaké systemisované místo pomocného kněze ve světské duchovní správě, a podle § 15 cit. zák., jde-li o faru inkorporovanou. Zákony o kongrue neobsahují však žádného ustanovení o tom, jak naložiti jest co do platu s knězem řádovým, jenž ustanoven zastavatelem uprázdněné světské fary. Proto nelze žadateli v této služeb. vlastnosti přiznati plat podle zák. z 9. dubna 1920 č. 246 Sb. (výnos zřejmě míní zvýšené částky kongruy o 1200 K ročně podle prvé věty § 1 tohoto zákona, neboť zvýšení platu provisora o 100 K měsíčně podle druhé věty tohoto § bylo žadateli v témž výnosu přiznáno) a nemá žadatel proto ani nárok na zvýšení stanovené v § 1 čl. II. zák. z 28. března 1918 č. 115 ř. z.
Rekurs na tento výnos zamítlo z důvodů výnosu v odpor braného min. škol. a nár. osv. rozhodnutím z 18. dubna 1922.
Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost namítá, že nař. výnos jest v rozporu se zák., neboť řeholník, jenž administruje světskou faru a působí mimo svaz řádový, podléhá předpisům platícím pro kněze světské, kdežto omezující předpis posl. odst. § 1 zák. z 19. září 1898 č. 176 ř. z., přiznávající kněžím řádovým nárok na doplnění příjmů do kongruy, resp. do zvýšené kongruy jen tehdy, zastávají-li místo pomocného světského kněze, platí jen tehdy, jsou-li jinak ve svazu řádovém.
Námitka jest bezdůvodná, neboť jest nesporno, že st-l jest nikoli řádně dosazeným správcem fary, ani nezastává místo pomocného kněze, nýbrž jest zastavatelem (provisorem) uprázdněné fary. Takovému pak zákon — nečině vůbec rozdílu, je-li vlastností svou knězem světským či knězem řádovým — nepřiznává nikdy nároku, jejž st-l pro sebe vindikuje, totiž nároku na doplňování příjmů na kongruu, resp. na kongruu později zvýšenou (§ 1 čl. II. zák. z 28. března 1918 č. 115 Sb.), která přísluší samostatným katolickým duchovním správcům, dosazeným církevní vrchností, a přiděleným pomocným kněžím, poslednějším i když jsou řeholníky, a to podle § 1 zák. z 19. září 1898 č. 176 ř. z.
Pokud však jde o zastavatele (provisory) uprázdněných obročí, upravuje zákon jejich požitky samostatně, vyčerpávajícím způsobem a zcela odlišně od doplňků kongruy náležejících dosazeným duchovním správcům, resp. dosazeným pomocným kněžím, a to způsobem tímto: Podle § 10 zákona z 19. září 1898 č. 176 ř. z. a částečně jej pozměňujícího § 3 čl. I zák. z 28. března 1918 č. 115 ř. z. přísluší provisorům uprázděného obročí celý plat (nikoli jen doplněk příjmu) z náboženských fondů, kterýžto plat řídí se podle výše kongruy, jež se zřetelem k působišti a objektivní služební kvalitě přísluší dotčenému obročí, a kterýžto plat stanoven jest určitou měsíční sumou, řídící se výší kongruy onoho obročí, takže celkový roční plat provisora jest fakticky o něco méně než o jednu pětinu kongruy menší než kongrua; kromě tohoto platu přísluší provisorům fixní přídavek ročních 300 K a bez jakéhokoli omezení nárok na výtěžek z nadačních platů za mše a jiné úkony bohoslužebné. Posléze stanoví druhá věta § 1 zák. z 9. dubna 1920 č. 246 Sb., že tyto platy provisorů zvyšují se o 100 K měsíčně. Z tohoto zákonného stavu, při němž jest náležitě přihlížeti k různosti úpravy jednak ohledně dosazených na obročí řádných správců, jednak ohledně provisorů uprázdněných obročí, vyplývá, že provisoru uprázdněného obročí po zák. — jenž tu již nerozlišuje, zda jde o kněze světského či řehol. — přísluší jen nárok na plat s faktickým přídavkem i pozdějším zvýšením a na výtěžek z nadačních platů, nikoli však nárok na nějaký doplněk příjmů do výše kongruy, resp. na zvýšení číslice této kongruy.
Když tedy nař. rozhodnutí nepřiznalo st-li to, co mu zřejmě po zákonu nepřísluší, neublížilo mu v jeho právech, pročež slušelo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 2955. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1139-1141.