Č. 913.

Obecní rozpočet: I. * Položky obecního rozpočtu musí spočívati na konkrétním reálním podkladu, podle okolností případu dostatečném k tomu, aby bylo lze posouditi jejich účelnost a přiměřenost. Je podstatnou vadou řízení, když vyšší instance, nemajíc takového podkladu, rozhodovala o účelnosti a přiměřenosti jejich. — II. Podmínky pro uplatnění předpisu § 78 ob. zříz. čes. — III. Zásada stejná jako u č. 25 ad III. a 321 ad III.
(Nález ze dne 28. června 1921 č. 8298.)
Věc: P. ú. b. v Praze (adv. Dr. A. Schauer z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran rozpočtu obce C. na rok 1920.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se, pokud jde o položku 50000 K na zřízení vodovodu, položku 30000 K na elektrisaci, položku 2000 K na pensijní pojištění obecního strážníka a položku 10000 K na zakoupení zabraných pozemků pro vady řízení; jinak zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v C. ve schůzi dne — projednalo obecní rozpočet na rok 1920. Mimo jiné schváleny byly položky vydání:
I. 2. Cestovné 1000 K
7. Psací potřeby 1000 K
8. Za vedení obecní administrativy 1000 K
II. 13. Pensijní pojištění strážníka 2000 K
14. Remunerace stážníkovi za vedení administrativy 500 K
XIII. 32. Na postavení nového vodovodu 50000 K
33. Na postavení nouzového domku 30000 K
34. Na zařízení elektrisace v obci 30000 K
35. Na zakoupení vyvlastněných pozemků 10000 K Celkový schodek zjištěn částkou 142099,67 K a usneseno uhraditi jej 32proc. obecní přirážkou k domovní dani činžovní a 674proc. přirážkou k ostatním daním přímým, mimo daň z příjmu a 5proc. daň z výnosu domů dočasně osvobozených, která podle daňového základu vynese pravděpodobně 142178 K.
Rekurs stěžovatelky, brojící jednak proti uvedeným položkám, jednak proti způsobu úhrady, byl naříkaným rozhodnutím jako neodůvodněný zamítnut. O stížnosti do rozhodnutí toho podané nejvyšší správní soud uvážil:
Stížnost brojí především námitkou nezákonnosti proti položkám rozpočtu 50000 K na postavení nového vodovodu a 30000 K na zařízení elektrisace v obci vytýkajíc, že jde o zařízení, která neprospívají celé obci a nejsou tedy potřebou obce, nýbrž jen některých držitelů, kterou dlužno hraditi dle zásady § 78 ob. zř.
Na odůvodnění svého stanoviska uvádí toliko, že část obce, t. j. kolonie F., kolonie M. a důl P. mají svou vlastní vodu a své vlastní elektrické vedení, takže projektovaného obecního vodovodu a elektrického zařízení nepotřebují. Tím není však ještě odůvodněno použití normy § 78 ob. zř. Obecní zřízení, jak jest patrno z §§ 74, 80 a 82/1, vychází ze zásady, že měřítkem, podle něhož jednotlivec jest povinen přispívati na úhradu vydání obecních, není individuelní zájem jeho, který má na zařízeních obce, nýbrž že veškeré výlohy obce nésti mají všichni členové svazku obecního stejnou měrou podle zásad, které zákon stanoví, bez ohledu na prospěch, který jim z výloh těch kyne. Jenom ve výjimečných případech připouští, aby výlohy, které se týkají jedině prospěchu té neb oné třídy občanů, nebo některých částí okrsku obecního, anebo konečně některých držitelů (§ 78) nebo z nichž vzchází prospěch jen jedné osadě nebo jen obyvatelům místním (§ 82) rovrženy byly toliko na interesenty. Podmínka ta je však splněna toliko tehdy, když to které zařízení, ať z důvodů právních, ať faktických, jinému nežli dotyčné užší skupině interesentů objektivně vzato prospívati nemůže. Pouhá skutečnost, že některý z údů obce zařízení obecních fakticky nepoužívá, není ještě důvodem, aby byl sproštěn povinnosti na ně přispívati a aby břímě úhrady přesunuto bylo pouze na ty, kdož zařízení skutečně používají. Že by projektovaný obecní vodovod a elektrické zařízení svrchu zmíněným podnikům stěžovatelčiným ve smyslu ustanovení §§ 78 a 82 prospívati nemohly, stížnost netvrdí; pouhá okolnost, že podniky ty již mají svůj vodovod a své elektrické vedení, nestačí však, aby co do způsobu úhrady na uvedené obecní projekty odůvodnila použití § 78 obecního zřízení.
K dalším námitkám, týkajícím se obou položek, bylo uvážiti:
Účelem obecního rozpočtu jest stanoviti určitý plán a pořádek pro hospodářství obce v příštím správním období a zajistiti rovnováhu mezi příjmy a výdaji obce v tomto období tím, že se předem zjistí všechny příjmy a výdaje, jichž realisaci v rozpočtovém roce pravděpodobně lze očekávati. Má-li účelu toho býti dosaženo, nesmí se jednotlivé položky rozpočtové opírati toliko o povšechné neurčité domněnky: rozpočet musí se co možná nejvíce přiblížiti k pravděpodobné skutečnosti, a dlužno proto preliminovati jen ty příjmy a výdaje, pro něž je tu reálný podklad, jednotlivé položky pak budovati na přesných výpočtech a — kde to není možno — aspoň na pečlivě a spolehlivě provedených odhadech. Tyto zásady, plynoucí z povahy a účelu rozpočtu každého veřejného hospodářství, podávají se také s hlediska ochrany zájmů poplatníků; neboť jenom tehdy, když rozpočet spočívá na takovémto solidním podkladě, bude lze zjistiti účelnost a přiměřenost jednotlivých jeho položek.
Stížnost namítá, že obě zmíněné položky jsou neúčelny, poněvadž projekty nejsou úměrný finanční síle obce, dále pak že chybí reálný podklad pro preliminované náklady, ježto obec nemá žádných plánů a rozpočtů a pokud jde o elektrisaci obce, nemá nikde zajištěný proud. Nejvyšší správní soud mohl rozhodnutí v těchto směrech, poněvadž jde o otázky skutkové, vzhledem k ustanovení § 6/1 zák. o správ. soudě přezkoumávati ovšem jenom po stránce formální, a může tedy zkoumati toliko, zda žalovaný úřad, který patrně obě položky shledal dostatečně odůvodněnými, měl pro tento svůj úsudek postačující podklad ve spisech. Vycházeje z výše uvedeného zásadního nazírání na rozpočet obecní, soud shledal, že námitky jsou důvodný. Ze spisů není vůbec patrno, jak obec k oběma položkám došla. Co se týče vodovodu, uvádí se ve zprávě z — toliko, že preliminovaná částka je určena na úhradu úroků z půjčky, která by se za tím účelem uzavřela, a na krytí přípravných prací; není však zřejmo, zda obec má na mysli už nějaký určitý projekt vodovodu, který by připouštěl aspoň přibližný odhad nákladu, spojeného s jeho postavením, ani zda zahájila už jednání o nějakou a jakou půjčku, ani posléze, jaké přípravné práce jsou míněny a zamýšleny. Pokud jde o elektrisaci, není především patrno, na čem spočívá předpoklad žalovaného úřadu, že jde o elektrisaci za účelem veřejného osvětlování obce, kdyžtě zpráva obecního úřadu z — nasvědčuje spíše tomu, že běží toliko o pomocné elektrické zařízení pro vodovod; dále není pak ve spisech žádné opory pro závěr, že projekt je tak zralý, aby bylo lze očekávati realisaci preliminovaných nákladů již v roce 1920, ani není zřejmo, jakými výpočty a odhady dospělo se k rozpočtení výše nákladů. Ačkoli stěžovatelka svrchu uvedené námitky uplatňovala již v rekursu na zemský správní výbor a vytýkala, že elektrisace je vůbec neproveditelná, žalovaný úřad nezkoumal vůbec, zda obě položky mají vůbec nějaký reálný podklad, nebo zda tento podklad je dostatečný, aby bylo lze posouditi, jsou-li projekty, domyšleny ve všech svých důsledcích, ve shodě s trvalou finanční potencí obce a sporné rozpočtové položky účelný a přiměřeny, a na tomto neúplně zjištěném skutkovém podkladě na všechny tyto otázky odpověděl kladně.
Totéž platí stran položek 2000 K na pensijní pojištění strážníka a 10000 K na zakoupení pozemků státem zabraných. Co se týče oné položky, pro jejíž číselnou výši rovněž není ve spisech opory, namítala stěžovatelka v administrativním řízení, že zákonná prémie pojišťovací této výše nedosahuje a že lze strážníka u soukromé pojišťovny pojistiti za prémii také značně nižší: námitku tuto odbyl žalovaný úřad prostě tím, že prý není důvodu pro domněnku, že preliminovaná částka je příliš vysoká, aniž se dále námitkou zabýval. Co pak se týče položky 10000 K na zakoupení státem zabraných pozemků, neměl žalovaný úřad rovněž podkladu ani pro posouzení vhodnosti takového opatření, kdyžtě není patrno, k jakým účelům obec pozemky zakoupiti chce, zda k pouhému rozmnožení příjmů obce či — jak by tomu svědčila citace zákona z 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. — k účelům jiným, ani pro úsudek, zda tento náklad v rozpočtovém roce vůbec a eventuelně v preliminované výši bude realisován.
Pokud tedy rozhodnutí týká se právě uvedených čtyř položek, spočívá na nedostatečně zjištěném skutkovém podkladě a je tudíž vadné.
Naproti tomu ostatní námitky neshledány důvodnými. Pokud se týče položky 30000 K na stavbu domku obytného, nebylo vzhledem k notorické všeobecné bytové nouzi důvodu, aby žalovaný úřad konal o účelnosti tohoto nákladu nějaká šetření; jiných konkrétních skutečností na oporu svého stanoviska stěžovatelka však v administrativním řízení neuvedla. Totéž platí o ostatních potíraných položkách, jimž vytýkala toliko nevhodnost, po případě nepřiměřenost, aniž výtky ty opřela o konkrétní skutečnosti.
Pokud brojila proti některým položkám poukazem na to, že se nevyskytovaly ani v účtech za léta předešlá, nepadala námitka ta na váhu, poněvadž okolnost, že nějaký náklad nevyskytoval se v předchozích létech, je pro otázku, má-li býti preliminován do budoucna, zcela irelevantní.
Rozhodnutí o úhradě zjištěného schodku rozpočtového béře stížnost v odpor námitkou, že rozvržení přirážek obecních jednak na daň domovní, jednak na ostatní daně procentem nestejným odporuje § 80 ob. zř., a že nízké zatížení daně domovní není odůvodněno.
V prvním směru stanoví ovšem obecní zřízení v § 80 zásadu rovnoměrného rozvržení přirážky na jednotlivé druhy přímých daní v obci předepsaných, avšak s výslovnou výhradou »pokud se dle § 84 neustanoví jinak«. Dle § 84 jest však dovoleno rozvrhnouti obecní přirážky na jednotlivé druhy přímých daní dle rozličných procent zcela všeobecně s tou jedinou výhradou, že jest k tomu vždycky, vyjma případy dotčené v § 82 ob. zř., zapotřebí přivolení okresního zastupitelstva. Tímto poukazem na § 82 není však zásadní platnost § 84 omezena toliko na případy v § 82 a na případy tam citovaných §§ 76 a 78, nýbrž je tím pouze vysloveno, že v případech § 82 svolení okresního zastupitelstva se nevyžaduje, kdežto v případech jiných povolení toho je vždycky zapotřebí. Diferencování přirážek usnesené obecním zastupitelstvem a schválené rozhodnutím z — okresní správní komisí, která po rozpuštění okresního zastupitelstva nastoupila na jeho místo, zákonu tedy neodporuje. Otázka však, zda v konkrétním případě diferencování vůbec a poměr rozvržení přirážek na jednotlivé druhy daní přímých zvlášť je ve shodě se zásadami správné a účelné politiky daňové a vyhovuje daným poměrům hospodářským, je otázkou skutkovou, jejíž věcné přezkoumávání kognici správního soudu je odňato. Jen tolik budiž podotknuto, že nelze nezákonnosti dojista spatřovati ani v tom, když obec nepoužije dovolení daného samosprávným svazům, pokud jde o zvýšení přirážky k dani domovní zákonem z 26. března 1919 č. 170 sb. z. a n. a že také tuto otázku lze posuzovati jenom jako otázku hospodářské a finanční účelnosti, kterou nejvyšší správní soud věcně zkoumati nemůže.
Námitkami o výši usnesené obecní přirážky nebylo třeba ani po stránce formální se zabývati, poněvadž výměra přirážky závisí na výši schodku obecního rozpočtu, ten je však podmíněn rozhodnutím, které žalovaný úřad na podkladě tohoto nálezu nejvyššího správního soudu učiní.

Citace:

č. 913. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 681-684.