Čís. 16588.

Právo rybolovu vykonávané vlastníkem vodního koryta jest pokládati za součást tohoto vlastnictví a jen tam, kde je vykonává jiná osoba jest samostatným věcným právem; je-li právo rybolovu na cizím pozemku spojeno s určitou usedlostí, jde o služebnost podle § 477 č. 5 obč. zák.
Nabyl-li vydražitel pravoplatným příklepem vlastnictví ke mlýnu a k mlýnskému potoku resp. k jeho korytu, nabyl i práva rybolovu, jež měl dlužník jako vlastník vydražené nemovitosti.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1937, Rv I 1851/36.)
Srov. rozh. č. 7204, 13515 Sb. n. s.
Žalobci byli vlastníky mlýna č. p. 42 v N. s pozemky, zapsanými ve vložkách čís. 42, 41 a 254 pozem. knihy pro kat. území N., až do 26. března 1935, kdy žalovaný vydražil uvedené nemovitosti a byl mu udělen pravoplatný příklep. Tvrdíce, že právo loviti a chovati ryby v mlýnském potoce č. kat. 506 v N., který je tekoucí vodou v soukromém korytě, existovalo od nepaměti, že je vykonávali předchůdci žalobců, když byl onoho práva roku 1876 František K. nabyl spolu s jinými právy vyvážením od tehdejší vrchnosti zaplacením výkupní listiny 689 zlatých 85 krejcarů, že od té doby jej vykonávali samostatně i právní nástupci Františka K. i žalobci sami až do dne odevzdání vydražených nemovitostí žalovanému, tudíž jakožto právo samostatné, a to žalobci z titulu postupní smlouvy ze dne 28. května 1927, jíž nabyli mlýna se všemi právy k němu se vztahujícími, resp. pokojným držením práva po dobu 40 let, a že přesto žalovaný vydražitel neuznává jejich právo rybolovu, domáhají se na něm žalobci určení, že jim přísluší výhradně právo chování a lovení ryb v mlýnském potoce č. kat. 506, zapsaném ve složce č. 42 poz. knihy pro kat. území N., a že žalovaný jest povinen to uznati, výkon tohoto práva trpěti a zdržeti se veškerých zásahů do uvedeného práva. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Jde o to, zda právo rybolovu přešlo jako součást knihovního vlastnictví příklepem ze dne 26. března 1935 na žalovaného, či nikoliv. Jak z přednesu žalovaného jest patrno, vyvozuje svoje oprávnění k lovení ryb z knihovního vlastnictví potoku č. kat. 506 v N., jehož uvedeným příklepem nabyl, avšak neprávem. Právo rybolovu jest právem samostatným a nepatří k obsahu knihovního vlastnictví (srv. Budw. č. 11231, Klangův Komentář I., str. 1156, rozh. č. 7204 Sb. n. s.). § 292 obč. zák. rozděluje věci na hmotné a nehmotné, výslovně praví, že právo rybolovu jest věcí nehmotnou, tedy právem samostatným. Rozh. č. 745 n. ř. Gl. U. zdůrazňuje, že právo rybolovu nenáleží k obsahu nemovitého vlastnictví a že jest právem samostatným. Rovněž v rozhodnutí č. 1918 Gl. U. n. ř. se praví, že právo rybolovu není bezprostředním výronem nemovitého vlastnictví, nýbrž samostatným právem, které náleží tomu, kdo ho řádně nabyl. Jest tudíž žalovaný na omylu, míní-li, že právo rybolovu jest pouhou součástí vlastnických práv žalobců k mlýnu a k mlýnskému náhonu a že právo rybolovu jest pouhým příslušenstvím věci. I kdyby však ono právo bylo příslušenstvím nemovitosti, měl by žalovaný nárok jen na to příslušenství, které jest v odhadním protokole popsáno (Gl. U. n. ř. 2216). Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody. Prvý soudí dospěl k názoru, že v souzeném případe je právo rybolovu právem samostatným, že do obsahu knihovního vlastnictví nepatří, že se žalobcům podařilo dokázati platný titul k výkonu práva rybolovu a že tudíž je žaloba oprávněna. Odvolací soud je sice také názoru, že právo rybolovu může býti právem samostatným, ale v souzené věci nebylo podle výsledků provedených důkazů vykonáváno jako samostatné právo, nýbrž jen jako příslušenství pozemku, jako přirozený pojmový důsledek vlastnického práva. Provedením dražebního řízení pozbyli žalobci veškerých práv, která mohli dříve vykonávati jako vlastníci vydražené nemovitosti, tedy i práva rybolovu v mlýnském potoce č. kat. 506, právě tak, jako pozbyli práva dobývání rákosí, bahna, písku, země, štěrku, kamení, ledu a pod. v tomže potoce. Do odhadního protokolu nebylo potřebí pojmouti právo rybolovu zvlášť, poněvadž v souzeném případě nebylo, jak uvedeno, vykonáváno jako samostatné právo. Odvolací soud proto shledal odvolání žalovaného důvodným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Právo rybolovu jest pokládati tam, kde přísluší vlastníku vodního koryta, za součást tohoto vlastnictví, kdežto tam, kde jest od vlastníka vodního koryta odděleno, jest samostatným věcným právem (Klangův Komentář k § 383 obč. zák., str. 105). Při pozemkovém vyvazovacím řízení bylo ministerským výnosem ze dne 31. ledna 1852, č. 460 tomu, kdo tvrdil, že jeho půda je prosta břemene rybolovu, uloženo, aby dokázal, že mu přísluší vlastnictví k řečišti; vycházelo se tedy s hlediska, že rybolov souvisí s vlastnictvím řečiště nebo vodního koryta. Je-li právo k rybolovu spojeno s určitou usedlostí, jde o služebnost podle § 477, č. 5 obč. zák., která tam, kde je řečiště nebo koryto zapsáno v pozemkové knize, vkládá se na ně jako na pozemek služebný, na listu závad a zatěžuje a omezuje tedy vlastnictví k němu (srov. rozh. č. 13315 Sb. n. s.). Vykonává-li tedy vlastník vodního koryta v něm rybolov, jest to součástí jeho vlastnictví. Žalobci byli vlastníky mlýna č. p. 42 ve vložce č. 42 v N., k němuž patří též mlýnský potok č. pat. 506, a vykonávali tedy rybolov jako vlastníci onoho potoka resp. jeho koryta. Ve vyvažovači tabulce ze dne 16. září 1876 není o výkupu práva rybolovu ani zmínky, nýbrž toliko o výkupu mlýna č. p. 42 v N. z dědičného pachtu od majitele. panství T.-T., a přece žalobci dovozují, že tímto výkupem nabyl jejich tehdejší předchůdce František K. práva rybolovu v onom potoce, čímž tedy sami zastávají stanovisko, že František K. nabyl práva rybolovu tím, že nabyl vlastnictví k mlýnu a onomu potoku, tedy jako součásti tohoto vlastnictví. Žalobci sami nabyli mlýna a nemovitosti ve vložce č. p. 42 v N. postupní smlouvou ze dne 28. května 1927 a dovozují, že tím nabyli i práva rybolovu v onom potoce, protože prý nabyli onou smlouvou mlýna č. p. 42 se všemi právy k němu se vztahujícími, tedy opět vyvozují své právo rybolovu z vlastnictví k mlýnu a potoku. Totéž tedy musí platiti i o žalovaném, který nabyl vlastnictví k onomu mlýnu a potoku resp. jeho korytu pravoplatným příklepem při exekuční dražbě dne 26. března 1935. S tímto vlastnictvím nabyl žalovaný i práva rybolovu v potoce č. pat. 506 právě tak, jako ho kdysi nabyl František K. výkupem mlýna a potoku z dědičného pachtu a jako ho nabyli žalobci postupem tohoto mlýna a potoka, a to tím spíše, že, jak vychází z přednesu obou sporných stran, nejde o přirozený potok, nýbrž o umělý mlýnský náhon, sloužící výhradně potřebám mlýna.

Citace:

č. 16588. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 824-826.