NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 9006.

Stavební právo. — Horní právo: * Majiteli důlních měr nelze v řízení o povolení stavby v blízkosti jeho důlních měr odepříti postavení strany bez zkoumání, zda stavba leží v dosahu účinků jeho dolování.
(Nález ze dne 23. ledna 1931 č. 745).
Prejudikatura: Boh. A 5832/26.
Věc: Lomské uhelné závody, akc. spol. v L. (adv. Dr. Emil Rindskopf z Teplic-Šanova) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčast. stranu fu E. G. P. v H. adv. Dr. Otmar Schmidinger z Mostu) o povolení k stavbě.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím upřena byla st-lce jako majitelce dolových měr »Christian« legitimace k rekursu, zrušuje se pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná. Důvody.: Firma E. G. P. předložila městskému úřadu v H. plány na přístavbu k stávající přádelně č. II a zřízení nového vjezdu při kancelářské budově a žádala za udělení stavebního povolení. Na základě provedeného stavebního řízení prohlásil měst. úřad výměrem z 2. května 1927 tento stavební projekt za přípustný v ohledu veřejném a technicky proveditelný, a vyřizuje námitky st-lky vznesené proti tomuto projektu s hlediska § 47 stav. řádu vyslovil, že na základě dobrozdání revírního horního úřadu v Mostě z 20. dubna 1927 pokládá staveniště za bezpečné k tomu, aby zamýšlená stavba mohla na něm býti provedena. Ostatní námitky st-lky, opírající se o držbu a důlní oprávnění, prohlásil stav. úřad za námitky soukromoprávní a odkázal rozepři o nich na pořad práva.
Rekurs, který st-lka proti tomuto rozhodnutí podala a v němž mimo jiné vytýkala, že námitky její nebyly rázu soukromoprávního, a že vyjádření revírního horního úřadu nemohlo stav. úřadu sloužiti za základ k úsudku, že staveniště má potřebnou bezpečnost pro stavbu podle § 47 stav. řádu, zamítla osk výměrem z 8. června 1927 a sice pokud st-lka v rekursu brojila proti projektu jako majitelka dolových měr Jiří 5 a 7, pro preklusi dotčených námitek jejích, pokud pak obracela se proti projektu jako majitelka dolových měr »Christian« pro nedostatek její legitimace k rekursu. V důvodech uvedla osk, že st-lka ve stav. řízení neopírala své námitky proti projektu o dolové míry Jiří 5 a 7, nýbrž bránila se proti projektu jen jako majitelka dolových měr »Christian«, v nichž děje se těžba z dolu Himmelfürst. Proto je se svými námitkami, opírajícími se o vlastnictví k dolovým měrám Jiří 5 a 7, prekludována. Poněvadž díle vyjádření revírního horního úřadu nejbližší vzdálenost projektované přístavby od nynějšího porubu v dole Himmelfürst činí 320 m a od nejbližší stařiny tohoto dolu 190 m, nepřichází st-lka při této velké vzdálenosti od projektované přístavby vůbec v úvahu jako sousedka, a to tím méně, když mezi staveništěm a důlním dílem leží nádraží v H., příjezdní cesta k nádraží a okresní silnice. Tím padají všechny důsledky, které st-lka činí z domněle nedostatečné bezpečnosti staveniště. K tornu dodala osk, že, pokud námitky st-lky jsou rázu veřejnoprávního a mají za předmět bezpečnost staveniště, schází rovněž st-lce legitimace k uplatňování těchto námitek, poněvadž k veřejnoprávním momentům musí úřad bráti zřetel z povinnosti úřední.
Toto rozhodnutí osk bylo potvrzeno nař. rozhodnutím z důvodů uvedených v rozhodnutí osk.
O stížnosti Lomských uhelných závodů uvážil nss takto:
Na sporu je především, zda st-lka je prekludována s námitkami, opírajícími se o její vlastnictví k dolovým měrám Jiří 5 a 7. Při řešení této otázky nejde o to, měla-li i st-lka legitimaci k uplatnění jich vedle Severočeské uhelné společnosti, nýbrž uplatnila-li je včas. Žal. úřad prohlásil tyto její námitky za prekludované, poněvadž st-lka v řízení stavebním nebránila se proti projektu jako majitelka těchto dolových měr, nýbrž brojila proti projektu s hlediska svého jinakého majetku důlního. Mezi stranami také není sporu o tom, že kdyby skutečně obrana st-lky proti projektu ve stav. řízení nebyla se vztahovala na dolové míry Jiří 5 a 7, byly by dotčené její námitky podle § 35 stav. řádu prekludovány, spor je jen o to, zda námitky st-lky při stav. řízení vznesené byly st-lkou uplatněny i se zřetelem na dolové míry Jiří 5 a 7, které sice patří st-lce, v nichž však tato přenechala dolování Severočeské uhelné společnosti. Pro rozřešení tohoto sporu je rozhodným obsah protokolu sepsaného o stav. komisi dne 1. dubna 1927 a pak protokolu sepsaného o pokračování této komise dne 22. dubna 1927. Při prvé komisi zdůraznila Severočeská uhelná společnost, která se jako interesent komise zúčastnila, nejprve svůj právní vztah k dolovým měrám Jiří 5 a 7, jakož i k dolovým měrám Flora a Eugen s přebytky a vyloživši tak svoji legitimaci k námitkám, přednesla obsah svých námitek. Podobně i st-lka hned v úvodu svého vyjádření prohlásila, že dává žadatelce na vědomí, že se na blízku projektované stavby provádělo a provádí podle provozovacího plánu dolování na dole Himmelfürst a na to podala své námitky proti projektu. Z toho bylo by možno usuzovati, že jako Severočeská uhelná společnost brání se proti projektu s hlediska svých práv k důlním mírám Jiří 5 a 7, Eugen a Flora, tak i st-lka činí totéž s ohledem na svá práva související s držbou dolu Himmelfürst. Aspoň mohlo by se očekávati, že kdyby st-lka byla chtěla své námitky stavěti též na své vlastnictví k důlním mírám Jiří 5 a 7, byla by se i o těchto mírách zmínila a to tím spíše, když v přítomnosti její jiný subjekt námitky ty uplatňoval. Tento úsudek byl tím spíše nasnadě, když st-lka i při druhé komisi dne 22. dubna 1927 opětně zdůraznila, že žadatelce je známo, a že tak plyne i z dobrozdání horního revírního úřadu, že st-lka na blízku projektovaného staveniště provozuje svůj hornický podnik, což zajisté nemůže vztahovali se na důlní míry Jiří 5 a 7, v nichž dolování přenechala subjektu jinému, a které leží pod staveništěm, nikoli v blízkosti staveniště. Že st-lka sama svému vyjádření při komisi tento smysl přikládala, tomu nasvědčuje i vlastní její odvolání k druhé stolici, ve kterém st-lka opětně upozorňuje na to, že uplatnila při komisi tu skutečnost, že na blízku staveniště provádělo se a provádí se dolování na dolu Himmelfürst, aniž zároveň vytkla, že stěžovala si ve stav. řízení také jako majitelka dolových měr Jiří 5 a 7. Z toho možno souditi, že st-lka dokonce ani ve svém rekursu nevznesla námitky proti projektu jako majitelka dolových měr Jiří 5 a 7, a že osk, která námitky st-lky ohledně těchto dolových měr odmítla jako prekludované, neměla vzhledem k obsahu rekursu k tomuto výroku vůbec podnětu.
Je pravda, že se st-lka při komisi odvolávala na propůjčku báňského hejmanství, týkající se dolového pole Jiří (ze spisů není patrno, kterých dolových měr propůjčka ta se týče), a na to, že šetří horně-policejních opatření úřadů, jimiž jí uloženo bylo ponechání ochranných pilířů, avšak ani zde neuvedla st-lka svá oprávnění v nějakou relaci s dolovými měrami Jiří 5 a 7 přímo pod stanovištěm, a mohl tedy úřad míti za to, že se st-lka dovolává zmíněných úředních aktů jen za tím účelem, aby dovodila oprávněnost svých námitek, které proti projektu vznesla jako majitelka dolu Himmelfürst. Ani z prohlášení st-lky při první komisi, že v ostatním ohledně vyloučení povinnosti k náhradě škody, ohledně horně-policejních omezení, formálního vyřízení sporných otázek v konsensu a ohledně stanoviska k výsledkům řízení připojuje se k vyjádření Severočeské uhelné společnosti, neplyne tak jasně, jak tvrdí stížnost, že by st-lka přijímala námitky této společnosti v celém rozsahu za své; neboť nehledíc k tomu, že tato společnost vznášela proti projektu námitky i jako majitelka dolových měr Flora a Eugen, které vůbec st-lce nepatří a ohledně nichž ani st-lka netvrdí, že nějaké námitky vznesla, možno i toto prohlášení st-lky vzhledem k úvodu jejího vyjádření vykládati tak, že obsahově tytéž námitky, které Severočeská uhelná společnost vznesla se zřetelem na důlní míry Jiří 5 a 7, Flora a Eugen s přebytky, vznáší též st-lka ohledně blízkého dolu Himmelfürst.
Než buď jak buď, tolik aspoň jest jisto, že vyjádření st-lky při komisích nebylo do té míry určité, aby z něho jasně bylo patrno, že st-lka brojí proti projektu též jako majitelka dolových měr Jiří 5 a 7. K takové jasné formulaci svých námitek byla st-lka povinna, neboť má-li stav. úřad podle § 37 stav. řádu učiniti pokus smírného narovnání o vznesených námitkách, případně má-li o námitkách rozhodnouti nebo rozepři o nich na pořad práva odkázati, pak musí interesenti formulová ti své námitky s takovou jasností, aby úřad tomuto úkolu mohl dostáti. Neučinila-li tak st-lka, pak musí nésti důsledky toho, zvláště když také stavebník má nárok na to, aby interesent námitky, jež proti projektu činí, řádně formuloval a tím umožnil stavebníku, aby proti nim mohl se brániti. Ježto st-lka teprve v rekursu na 3. stolici vystoupila jasně proti projektu jako majitelka dolových měr Jiří 5 a 7, není nezákonným, když úřad tyto námitky její odmítl jako prekludované.
Pokud jde o námitky, jež st-lka vznesla jako majitelka dolu Himmelfürst, dlužno především vyložiti obsah nař. rozhodnutí o těchto námitkách. Rozhodnutí to odpírá st-lce ohledně těchto námitek postavení souseda a dodává, že pokud námitky ony jsou rázu veřejného a mají za předmět bezpečnost staveniště, postrádá st-lka legitimaci k jich uplatňování, poněvadž zájmy veřejné musí úřad hájiti z povinnosti úřední. Tomu rozuměti jest tak, že st-lka není legitimována k námitkám, poněvadž není sousedem, a bez tohoto vztahu k projektu nemůže vytýkati nedostatek bezpečnosti staveniště, poněvadž tím nechránila by nějaké své právo sousedské, nýbrž čistě jen zájem veřejný, který chrániti přísluší úřadu. Poněvadž není sporu o tom, že st-lka skutečně k obhajobě takové legitimace by neměla, jde jen o to, zda st-lka jako majitelka dolu Himmelfürst byla stranou legitimovanou k námitkám proti projektu. Stav. řád v § 35 stanoví, že jde-li o stavbu nad dolovými měrami již propůjčenými, mají dotyční majitelé dolů také jako sousedé býti přizváni ke komisi. Klade tedy zákon v tom směru majitele dolů na roveň sousedům, při čemž podobně jako u sousedů přicházejí v úvahu veškeří majitelé dolových měr, kteří vůbec zamýšlenou stavbou mohou býti ještě tangováni a nikoliv pouze majitelé těch důlních měr, které jsou přímo pod povrchem, kde stavba má státi (Srovn. Boh. A 5832/26). Na druhé straně nelze postavení ono přiznati majitelům důlních děl, která jsou tak vzdálena, že vůbec je vyloučeno, aby jejich díla měla nějaký škodlivý vliv na stavbu nebo naopak.
Žal. úřad odepřel st-lce toto postavení v řízení stavebním se zřetelem na to, že zamýšlená stavba je od nynějšího porubu na dole Himmelfürst vzdálena 320 m a od stařiny tohoto dolu 190 m a poněvadž mezi staveništěm a objekty horními leží ještě nádraží, silnice okresní a silnice příjezdní. Dle toho, co řečeno, mohl by tak učiniti jen tehdy, kdyby zároveň konstatoval, že se zřetelem na uvedenou vzdálenost a vzájemnou situaci stavebního díla na povrchu a důlního díla pod povrchem je vůbec vyloučeno, aby důlní podnik měl nějaký vliv na stabilitu staveniště, na němž se projektuje zamýšlená stavba. To žal. úřad neučinil a ani slovem nezmínil se o tom, že dolování na dole Himmelfürst nemůže vůbec jeviti účinků na projektovanou stavbu. Vycházeje patrně z právního názoru, že již ta okolnost, že mezi propůjčenými dolovými měrami a staveništěm na povrchu nacházejí se nějaké objekty a že staveniště není docela v blízkosti dolových měr, vylučuje, aby majitel těchto dolových měr osoboval si v řízení stavebním postavením strany, nezabýval se žal. úřad otázkou, zda a do jaké míry může staveniště dolováním na dole Himmelfürst býti dotčeno, ba odepřel touto otázkou se zabývati. To je vada, způsobená mylným právním názorem úřadu, a proto bylo nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9006. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 263-267.