NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8655 —
Č. 8655.

Zaměstnanci veřejní: * Osobní do pense započítatelný přídavek, poskytnutý státnímu zaměstnanci v době od 1. ledna do 7. července 1926, spadá pod přídavky, uvedené v § 196, odst. 1. plat. zák.
(Nález ze dne 3. června 1930 č. 9121.)
Prejudikatura: Boh. A 8013/29.
Věc: Dr. Karel D. v B. proti ministerstvu spravedlnosti o úpravu služebních příjmů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl rozhodnutím presidenta republiky z 31. prosince 1921 jmenován radou vrch. zem. soudu v V. hodn. tř. ad personam u zem. trest. soudu v Praze. V roce 1923 byl přidělen službou soudní tabuli v Bratislavě; rozhodnutím presidenta republiky z 27. dubna 1926 pak byl jmenován tabulárním soudcem (V. hodn. tř.) ad personam u soudní tabule v Bratislavě. V intimátu min. sprav. z 28. dubna 1926 bylo st-li současně sděleno, že mu vláda přiznala osobní do pense započítatelný přídavek ročních 6 000 Kč s tím, že tento přídavek dosažením výších požitků postupně se sníží až do úplného zániku, a že tato požitková výhoda zanikne, bude-li přeložen do Čech, na Mor. nebo do Slez.
Výměrem presidia soudní tabule v Bratislavě z 23. července 1926 byl st-1 převeden do požitků dle nového plat. zák. s tím, že opatření ve smyslu § 196 odst. 5 plat. zák. se stanou odděleně a že o úpravě slov. výhody bude rozhodnuto dodatečně. Dalším výměrem téhož presidia ze 14. ledna 1927 byl výměr z 23. července 1926 změněn event. doplněn potud, že bylo vysloveno, jaké byly dosavadní služ. požitky st-lovy k 1. květnu 1926 podle dosavdního platového systému, k požitkům — Č. 8655 —
těm připočten osobní přídavek 6 000 Kč, takže celková suma dosavadních požitků zjištěna byla obnosem 67 025 Kč 80 hal. resp. po srážce pens. příspěvků obnosem 63 962 Kč 92 hal. Naproti tomu bylo st-li podle plat. zák. přiznáno od 1. května 1926: 1. základní služné 10. stupně 36 900 Kč, 2. funkční služné podle stupnice V. stupně a) 10 200 Kč, 3. činovné 7 200 Kč, celkem ročně 54 300 Kč, resp. po srážce pensijních příspěvků 2 820 Kč, zbývá ročně 51 480 Kč. a přiznán byl st-li vyrovnávací přídavek ročních 12 482 Kč.
Proti výměru tomu podal st-1 námitky, kterým nebylo rozhodnutím presidia soudní tabule z 10. února 1927 vyhověno. Odvolání st-lovu bylo nař. rozhodnutím částečně vyhověno a rozhodnutí presidia soudní tabule změněno potud, že st-li bylo od 1. května 1926 přiznáno funkční služné V. stupnice stupně b) s event. nárokem na zvýšení funkčního služného od 1. ledna 1929, kdežto v ostatním bylo odvolání zamítnuto jako bezdůvodné. — — —
Nss uvažoval o stížnosti takto:
St-1 shledává nezákonným, že — když jeho platové poměry, jak se jevily podle jmenování provedeného rozhodnutím presidenta republiky z 27. dubna 1926 a souvisejícího s tím usnesení vlády ze 16. dubna 1926, byly upravovány podle plat. zák. č. 103/26, — nebyl mu osobní přídavek 6 000 Kč cit. usnesením vlády povolený ponechán jako přídavek do pense započítatelný vedle platů příslušejících mu k 1. květnu 1926 podle plat. zák. a že mu byl vyrovnávací přídavek, přiznaný mu dle § 196 plat. zák. k 1. lednu 1926, snížen. Při tom argumentuje stížnost v podstatě takto:
Poněvadž st-1 byl ustanoven již před 1. lednem 1926 a tímto dnem byl převeden do nových platů zák. č. 103/26, pozbyly důsledkem zpětné účinnosti tohoto zákona dosavadní platové předpisy ohledně něho dnem 1. ledna 1926 účinnosti, a st-1 svým jmenováním k 1. květnu 1926 nenabyl příjmů ještě dle dosavadního plat. systému, nýbrž již určitých platů vyměřených dle zák. č. 103/26, totiž určitého základního a funkčního služného, činovného a vyrovnávacího přídavku. Personálním opatřením ze 16. resp. 27. dubna 1926 zůstaly základní služné a vyrovnací přídavek nezměněny, a změnilo se jen funkční služné a činovné a přistoupil osobní přídavek. Paragraf 215/2 plat. zák. jedná o tom, jak upravit důsledkem personálního opatření nastalého po 1. lednu 1926 platové poměry zaměstnance, určené již za účinnosti a podle plat. zákona, kdežto § 196 plat. zák. dán je toliko pro případ, kdy jde o převod všech služ. příjmů, spočívajících dosud na starém systému platovém, na platy podle plat. zákona. Z toho jde, že nelze § 196 použíti obdobně na případy personálních opatření dle § 215 ohledně soudce před 1. lednem 1926 již ustanoveného a tedy s účiností od 1. ledna 1926 do nových platů již převedného a tedy o změnu jen jednotlivých složek služebních příjmů dle plat. zákona již stanovených a nabytých. Osobní přídavek, udělený st-li usnesením vlády ze 16. dubna 1926, není personálním opatřením ve smyslu § 215 plat. zák., poněvadž byl udělen již za účinnosti a tedy podle plat. zákona (§ 148) a nelze ho tedy znovu uváděti v soulad s předpisy plat. zákona podle obdoby části sedmé, a to tím méně, poněvadž jde o osobní přídávek — Č. 8655 —
z titulu slov. výhody, který — ani kdyby byl býval udělen před 1. lednem 1926 — by nebyl spadal pod ustanovení § 196 plat. zák. Vyrovnávací přídavek přiznaný podle § 196 plat. zák. může pak býti změněn jenom v případech odst. 4. a 5. cit. §, nikoli personálním opatřením podle § 215. Kromě toho namítá st-1, že osobní přídavek 6 000 Kč přiznaný mu usnesením vlády ze 16. dubna 1926, byl mu dán za výkony mimo vlastní obor působnosti, takže by spadal pod odstavec 2. § 196 plat. zák., že se zakládá na úmluvě s justiční správou, podle níž má mu býti zachován vedle jeho platů dle plat. zákona jako přídavek do pense započítatelný, a konečně že započítatelnost přídavku toho do pense nebyla plat. zákonem dotčena (§§ 154, 214 plat. zák.).
Nss nemohl námitky stížnosti uznati důvodnými.
Zákon platový, vyhlášený ve Sb. dne 7. července 1926, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1926 (§ 215 odst. 1). Již z toho plyne, že pro posouzení práv z tohoto zákona plynoucích u oněch úředníků, kteří v den 1. ledna 1926 již byli ve státní službě, jsou směrodatný poměry, jaké tu byly v den 1. ledna 1926. Zásada tato došla výrazu i v převodových ustanoveních 7. části plat. zák. Tak již podle § 168 dlužno při stanovení výše služného přihlédnouti k úřednické skupině (§ 52 služ. pragm.), v níž dotyčný úředník jest v den účinnosti tohoto zákona, dále k požitkům, jaké má v den účinnosti tohoto zákona. Stejně podle § 170 jest při stanovení t. zv. doby rozhodné přihlédnouti k plat. stupni, v němž úředník jest v den účinnosti zákona.
Totéž platí dle § 172 odst. 2; i u soudců jest podle § 173 odst. 4. za daných předpokladů rozhodnou fiktivní doba, kterou by měli v den účinnosti zákona. Stejně tomu jest u profesorů dle § 180 odst. 4 a jinde. Jsou-li tedy v principu rozhodnými ony poměry, jaké u toho kterého státního zaměstnance byly v den 1. ledna 1926, plynul by z toho důsledek, že by nemohlo býti přihlíženo ke změnám skutečností pro převod rozhodných, kteréžto změny nastaly personálními opatřeními v době od 1. ledna 1926 až do vyhlášení zákona. Aby důsledek ten byl vyloučen a efekt oněch personálních opatření byl zaměstnancům zachován i v novém plat. systému, bylo třeba zvláštní normy o tom, jakým způsobem sluší tato personální opatření, provedená v době od 1. ledna 1926 až do vyhlášení zákona dne 7. července 1926, promítnouti do úpravy podle plat. zákona, provedené zásadně a veskrze k 1. lednu 1926. Normu tu obsahuje právě § 215 odst. 2. plat. zák., stanově, že tato opatření zůstávají v platnosti — tedy že efekt jejich má býti promítnut i do úpravy podle plat. zák. — a že sluší je uvésti ode dne jejich účinnosti v soulad s ustanovením plat. zák. Co do způsobu, jakým se mají zachovati v platnosti pro obor plat. systému zák. č. 103/26, ustanovuje poslední věta cit. předpisu, že se má při tom postupovati podle obdoby sedmé části plat. zák., tedy podle obdoby převodových ustanovení plat. zák. Norma § 215 odst. 2. plat. zák. stanoví tedy, že, nastala-li personálním opatřením provedeným v době od 1. ledna do 7. července 1926 změna v některé z oněch skutkových okolností, které ve svém souboru byly směrodatný pro převod zaměstnance provedený k 1. lednu 1926, a které v tomto souboru tvořily skutkovou — Č. 8655 —
podstatu norem sedmé části plat. zákona, dlužno na tuto novou souhrnnou skutkovou podstatu od té doby, kdy nastala, aplikovati ustanovení sedmé části plat. zákona, čili že nutno na základě této nové skutkové podstaty ke dni jejího vzniku provésti podle sedmé části plat. zákona nový převod do platů zák. č. 103/26.
St-1 pohlíží zásadně nesprávně na věc, tvrdí-li, že v době personálního opatření ze 16. resp. 27. dubna 1926 měl již služ. příjmy upraveny podle plat. zák. V době, kdy se stala tato opatření, spočívala úprava jeho služ. příjmů a jeho služ. postavení vůbec ještě na systému starém a také obě uvedená opatření zakládají se veskrze ještě na normách platných před plat. zákonem a upravují poměry st-lovy podle těchto norem. Jinak tomu ani býti nemohlo, když platový zákon v tu dobu nebyl ještě vyhlášen. Oprava st-lových služ. příjmů podle plat. systému zák. č. 103/26 stala se teprve časově pozdějším zákonem č. 103/26, arciť se zpětnou účinností k 1. lednu 1926. Nabyl tedy ovšem st-1 služebních platů dle tohoto zákona de jure již od 1. ledna 1926. Tím nebyl však odstraněn fakt, že st-1 měl k 1. květnu 1926 ještě služební příjmy dle dosavadního systému, a že uvedenými personálními opatřeními byly upravovány tyto služ. příjmy. Jak uvésti tento fakt v soulad s právním stavem, který důsledkem zpětné účinnosti plat. zákona nastal dnem 1. ledna J926, o tom dává normu právě § 215 odst. 2 plat. zák., jehož smysl byl shora již vyložen.
Z toho, co řečeno, plyne především, že osobní přídavek, udělený st-li usnesením vlády ze 16. dubna 1926, nelze pokládati za osobní přídavek udělený na základě § 148 plat. zák., nýbrž za osobní přídavek povolený na základě norem platných před účinností plat. zák., který zásadně sluší posuzovati podle § 196 odst. 1. plat. zák.
Dále se z uvedeného podává, že žal. úřad zcela ve shodě se zákonem pojal jmenování st-lovo rozhodnutím presidenta republiky z 27. dubna 1926 i usnesení vlády ze 16. dubna 1926 jako personální opatření ve smyslu § 215 odst. 2 plat. zák., a právem opatření tato zachoval v platnosti podle tohoto předpisu právě jen tím způsobem, že — postupuje podle obdoby sedmé části plat. zák. — provedl k 1. květnu 1926 jakožto dnu účinnosti obou zmíněných personálních opatření nový převod st-le do platů zák. č. 103/26 podle sedmé části plat. zákona a na základě skutkové podstaty, jak se jevila k 1. květnu 19216.
Tím padají veškery námitky st-lovy ohledně zachovatelnosti osobního přídavku 6 000 Kč a ohledně nepřípustnosti snížení vyrovnávacího přídavku, přiznaného k 1. lednu 1926, čerpané z jeho — nesprávného — stanoviska zásadního, že personálními opatřeními z dubna 1926 byly mu stanoveny služební příjmy již dle norem zákona platového.
St-1 namítá ovšem ještě — bez ohledu na právě zmíněné své stanovisko zásadní —, že osobní do pense započítatelný přídavek 6 000 Kč nespadá vůbec pod přídavky uvedené v § 196 a že v důsledku toho nelze ustanovení § 196 odst. 1 a 2 na přídavek ten vůbec použíti. Námitka tato není důvodná. Nss vyslovil již v nál. Boh. A. 8013/29 právní názor, že osobní, do pense započítatelný přídavek, daný státnímu zaměstnanci z titulu t. zv. slov. výhody, spadá pod přídavky, uvedené v odst. 1. § 196 plat. zák., a že proto zaměstnanec nemá nároku, aby — Č. 8655 —
mu při převodu do nových platů byla výhoda ta zachována vedle platů zavedených plat. zákonem.
St-1 nemůže také s úspěchem namítati, že osobní přídavek 6 000 Kč byl st-li poskytnut za výkon mimo okruh vlastní pravidelné služby a že se tedy jedná o přídavek, který dle § 196 odst. 2 plat. zák. se nemá pokládati za požitek dle odst. prvního § 196. Neboť odst. 2. cit. paragrafu má na mysli jen přídavky, které se úředníku poskytují za výkony mimo okruh vlastní pravidelné služby, tedy za výkony, které nejsou vlastní pravidelnou služební činností úředníkovou, kdežto přídavek, o který jde, byl st-li podle vlastního jeho tvrzení udělen v souvislosti s ustanovením st-le na Slov., a tedy v souvislosti s tím, že pravidelnou služ. činností jeho se stal výkon soudcovského úřadu na Slov. Neleží tedy přídavek ten mimo okruh vlastní pravidelné služby st-lovy, nýbrž naopak právě v rámci a jako důsledek pravidelné soudcovské služby st-lovy, jemuž se dostalo služ. místa a tedy služ. určení na Slov.
Nad to dovodil nss již v nál. ze 6. června 1929 č. 17249/27 a č. 21535/27, že přídavek povolený státnímu zaměstnanci jako slov. výhoda ani nespadá mezi přídavky, které min. sprav. určilo ve smyslu § 196 odst. 2. poslední věty plat. zák. jako přídavky poskytované za výkon mimo okruh vlastní pravidelné služby, ani nepatří k drah. přídavkům zaměstnancům na Slov. a Podk. Rusi vládou povoleným; nemůže se tedy st-1 výjimečných předpisů § 196 odst. 2. plat. zák. dovolávati. — — —
Poněvadž podle hořejších vývodů nelze osobní přídavek, udělený st-li usnesením vlády ze dne 16. dubna 1926, pokládati za přídavek udělený na základě § 148 plat. zák., a poněvadž také přídavek ten jako takový, tedy jako samostatná složka služ. příjmů v plat. systému zák. č. 103/26 důsledkem ustanovení § 215 odst. 2. a § 196 odst. 1. plat. zák. st-li zachován nebyl, nemůže obstáti ani námitka, že nebyla uznána ani započítatelnost přídavku toho do pense.
St-1 namítá ovšem dále, že ani v tom případě, když na případ st- lův sluší použíti analogie § 196 plat. zák. a když osobní přídavek se zahrnuje do přídavku vyrovnávacího, neztrácí přídavek ten povahy přídavku započítatelného do pense, ježto zákon platový přídavek ten této vlastnosti nezbavuje, nýbrž naopak v § 215 a § 154 tuto jeho vlastnost ponechává. Předpis § 154 nečiní prý rozdílu, zda povaha přídavku jako do pense započítatelného byla přiznána před účinností zákona nebo po ní až do jeho vyhlášení nebo až po jeho vyhlášení. Kromě toho prý dle § 214 pl. zák. zůstávají v platnosti předpisy, týkající se nároku na odpočivné platy, pokud platovému zákonu neodporují; započítatelnost do pense jakéhokoliv přídavku pak plat. zákonu neodporuje. — Ani tato námitka není důvodná.
Osobní přídavek, o který jde, byl st-li přiznán s tím, že tento přídavek dosažením vyšších požitků se postupně sníží až do úplného zániku. Již podle výnosu, jemuž st-1 děkuje vznik řečeného přídavku, měl přídavek tento postupně zanikati dosažením vyšších požitků. Zanikati měl co do celého svého dosahu, tedy nejen pokud šlo o jeho povahu jako přídavku k požitkům aktivním, nýbrž i pokud měl charakter přídavku pensijního. Opak z doslovu dekretu z 28. dubna 1926 dovoditi — Č. 8656 —
nelze. Jestliže pak zmenšení resp. zánik přídavku toho jako přídavku aktivního měl za následek zmenšení resp. zánik přídavku toho jako přídavku do pense započítatelného, pak nelze říci, že přídavek ten i když po převodu st-le do nových platů jako samostatný příspěvek přestal existovati, zůstal nadále v platnosti jako přídavek do pense započítatelný.

Citace:

č. 8655. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 884-889.