NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Č. 10.558.

Zaměstnanci veřejní. — Legionáři: * Legionářům, kteří v době po 1. září 1919 byli ustanoveni státními úředníky, započítává se trojnásobná služba legionářská do postupu platového a časového počínajíc onou hodnostní třídou, které jmenováním nabyli.
(Nález ze dne 19. května 1933 č. 8956.)
Věc: Josef B. v Praze (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu zahraničních věcí (odb. r. Em. Dyk) o zápočet služby legionářské.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l — legionář — byl dekretem min. zahr. ze 7. října 1920 jmenován konsulárním oficiálem v min. zahr. se zařazením do X. třídy hodn. 1. stupně platového. Na přihlášku k propočtení služební doby podle zák. č. 222/20 byla st-li výměrem min. zahr. ze 7. června 1921 propočtena služební doba podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 v trvání 7 roků 4 měsíců incl. služby legionářské k 1. lednu 1921 s tím, že na jeho služebních požitcích nenastává žádná změna. Výměrem min. zahr. ze 7. června 1921 byla st-li na základě zák. č. 462/19 a vl. nař. č. 151/20 započtena služba legionářská od 3. listopadu 1917 do 30. listopadu 1919 trojnásobně, t. j. ve výši 6 roků 3 měsíců pro postup do vyšších služebních požitků, jakož i pro výměru požitků pensijních, s tím podotčením, že započtením této doby nenastává v jeho požitcích změna, a že do požitků vyšší platové stupnice postoupí dnem 1. července 1922.
Když st-li byl opraven průkaz legionářský, žádal podáním z 22. května 1923 o opravení dekretu ze 7. června 1921, načež výměrem min. zahr. z 31. května 1923 byla mu započtena doba ztrávená v legiích trojnásobně ve výměře 7 roků 3 měsíců ke dni 7. října 1920, kdy byl jmenován definitivním státním zaměstnancem. Současně bylo st-li sděleno, že na jeho požitcích tím nenastává žádná změna a že nároku na postup do požitků X./2. hodn. třídy nabyl tímto započtením již dnem 7. července 1921. Nárok na postup do požitků X./3. hodn. třídy určen dnem 7. července 1923. Celková služební doba st-lova k 1. lednu 1921 podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 určena vzhledem k přiznané době legionářské celkem 8 roků a 4 měs.
Dekretem min. zahr. ze 17. listopadu 1923 byl st-l jmenován kancelářským oficiálem v X. hodn. tř. s tím, že v jeho přidělení, ani v jeho požitcích tím nenastane žádná změna. Dalším dekretem téhož úřadu z 31. prosince 1924 pak jmenován byl konsulárním tajemníkem v IX. hodn. tř. ve stavu kancelářských úředníků konsulárních.
Výměrem min. zahr. z 31. července 1926 byl st-l na podkladě dosavadních služebních požitků ke dni 1. ledna 1926 převeden podle nového platového zákona do platů se služným 7. platové stupnice, stupně c) s vyrovnávacím přídavkem 660 Kč ročně a s nárokem na příští zvýšení služného od 1. ledna 1927.
Na základě nového potvrzení o službě legionářské z 22. dubna 1930, podle něhož legionářská služba počíná u st-le dnem 1. ledna 1915 a končí dnem 30. listopadu 1919, takže obnáší 14 roků 9 měs., žádal st-l podáním z 8, června 1930, aby znovu započítána byla jeho služební doba, aby ke dni 7. října 1920 byl zařazen do 4. platového stupně IX. hodn. tř., od 1. března 1921 do 1. platového stupně VIII. hodn. tř., od 1. března 1924 do 2. platového stupně VIII. hodn. tř. a od 1. ledna 1926 aby přeřazen byl do platové stupnice 7 f s 1 náslužným přídavkem, a aby rozdíl z tohoto zařazení vyplývající mu byl vyplacen. Při tom st-l uvedl, že již jeho zařazení do požitků X./1. hodn. tř. podle výměru z 31. května 1923 se nesrovnávalo s ustanoveními zák. č. 462/19, prov. nař. č. 151/20 a vl. nař. č. 202/22, ježto podle těchto předpisů měl býti k 7. říjnů 1920 zařazen do požitků IX.1. hodn. tř., ježto podle čl. I. č. 6 vl. nař. č. 202/22 doba, ztrávená ve smluvním poměru započítává se jako pragmatikální v novém poměru, a služba legionářská započítává se při ustanovení definitivním úředníkem plně do postupu do vyšších stupňů platových i postupu, tedy jako pravidelná pragmatikální služba podle č. I. vl. nař. č. 151/20.
Nař. rozhodnutím byla st-li k jeho žádosti z 8. června 1930 — doložené novým legionářským průkazem z 22. dubna 1930 — započtena doba 7 roků 6 měsíců ke dni 7. října 1920, kdy byl jmenován definitivním kancelářským úředníkem v X. hodn. tř., k legionářské době započtené st-li výměrem min. zahr. z 31. května 1923 v trvání 7 roků 3 měsíců. V důsledku toho přiznány byly st-li dnem 7. října 1920 požitky IX./2. hodn. tř. s příštím postupem od 7. ledna 1922. K započtené době 8 roků 4 měs. podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 k 1. lednu 1921 shora uvedeným výnosem připočítává se st-li doba 7 roků 6 měsíců, takže celková započitatelná doba pro postup k uvedenému dni činí 15 roků 10 měsíců. Propočtením této doby zařazuje se st-l dnem 1. ledna 1921 do požitků 2. stupně IX. hodn. tř. s příštím postupem od 1. března 1921. K 1. lednu 1921 nenastává ve st-lových služebních požitcích žádná změ- na. Od 1. března 1921 byl st-li přiznán plat 3. stupně IX. hodn. tř., od 1. března 1923 pak plat 4. stupně platového IX. hodn. tř. a od 1. března 1925 konečně plat 1. stupně VIII. hodn. tř. Na podkladě požitků VIII./1. hodn. tř. byl konečně st-l nař. rozhodnutím ke dni 1. ledna 1926 převeden do platů podle nového platového zákona, a to s tím výsledkem, že mu od 1. ledna 1926 bylo přiznáno služné 7. platové stupnice, stupně f), a od 1. ledna 1928 zvýšení o 1 náslužný přídavek s nárokem na příští zvýšení služného od 1. ledna 1931. Konečně bylo vysloveno, že ve výměře st-lových celkových požitků do konce září 1927 nenastává změna, a že od 1. října 1927 se st-li poukazuje podle § 151 odst. 6 plat. zák. příslušný doplatek na zákonných požitcích, kdežto přídavek zahraniční služby po dobu přidělení v cizině se tím nemění.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Na sporu jest v prvé řadě otázka, zda st-l — jak tvrdí — má právní nárok na to, aby mu trojnásobná legionářská služba v trvání 14 roků 9 měsíců byla započtena do postupu platového a časového plným rozsahem v X. hodn. třídě, do níž byl st-l jmenován při vstupu do pragmatikální státní služby, či zda zápočet ten jest provésti tak, jako kdyby st-l byl nastoupil do služby té normálním způsobem, t. j. jmenováním do XI. hodn. třídy.
St-l opírá svůj tvrzený nárok na zápočet celého trojnásobku legionářské služby do X. hodn. tř. o předpis čl. 1. a 3. lit. c) vl. nař. č. 151/20, namítaje, že legionáře přijatého do státní služby po ukončení služby v legiích jest posuzovati tak, jako by v hodnostní třídě jmenováním nabyté byl po celou dobu ztrojnásobněné legionářské služby, a že podle toho sluší stanoviti jeho služební požitky. Ježto pak st-l byl jmenován do X. hodn. tř., sluší prý jeho požitky upraviti tak, jako by byl v této hodn. třídě po dobu legionářskou, t. j. 14 roků 9 měsíců. — Námitce této slušelo dáti za pravdu.
Podle § 1 odst. 2 zák. č. 462/19 počítá se služba, ztrávená v čsl. legiích všech legionářům trojnásobně do služby i do výslužby. Důvodová zpráva (tisk 1429 N. S. 1919) rozvádí toto všeobecné ustanovení zákonné v ten rozum, že služba legionářská má býti započtena do doby služební, do postupu platového a časového, jakož i do výslužby. Cit. ustanovení zákonné jest pak blíže provedeno vl. nař. č. 151/20. Ve čl. 1. tohoto vl. nař. se stanoví, že služba legionářská počítá se všem legionářům bez rozdílu, ke které kategorii státních zaměstnanců náležejí, trojnásobně mimo jiné i do postupu do vyšších stupňů platových i do postupu časového. Ve čl. 3. pak ve shodě se dnem účinnosti zák. č. 462/19 (§ 18), t. j. dnem 7. srpna 1919, se stanoví, kterým dnem výhody podle tohoto zákona vstupují v účinnost u legionářů, kteří již před svým vstupem do čsl. legií byli ve státní službě nebo do dne vyhlášení zákona byli do ní přijati, a jak se jim započítává legionářská služba, konaná do 31. srpna 1919 (t. j. před účinností zák. 541/19), resp. po 31. srpnu 1919 (čl. 3, lit. a). Dále jak se služba ta započítává legionářům, kteří do služby státní byli přijati v době mezi 7.—31. srpnem 1919, a jak se služba legionářská započítává oněm, kteří do státní služby vstoupili teprve po 1. září 1919, tedy až za účinnosti zákona č. 541/19. O této poslední kategorii, do níž náleží i st-l, jenž ve státní službě pragmatikální byl ustanoven dekretem z 7. října 1920, stanoví čl. 3. lit. b) odst. 2 cit. vl. nař., že se legionářům těm započítá s účinností dnem nastoupení služby veškerá legionářská doba podle zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a podle norem na základě tohoto zák. vydaných. Podle čl. 3 lit. c) přiznávají se výhody podle zák. 462/19 u čekatelů na místa úřednická toliko pro zvýšení adjuta, provisorním zaměstnancům se požitky zvyšují o části odpovídající započítatelné době legionářské, po jmenování definitivním pak započítá se celková doba legionářská dle čl. 1.
Z ustanovení těchto plyne, že služba legionářská se započítává do služební doby, rozhodné pro přiznání postupu platového i časového tak, jako státní služba effektivní. Ježto tedy přípočtem služby legionářské se skutečná pragmatikální státní služba prodlužuje o dotyčná léta, v nichž služba legionářská byla konána (arg. čl. 3. lit. a) odst. 2) a ježto v době, kdy zák. č. 462/19 a vl. nař. č. 151/20 bylo vydáno, propočítávání celkové služební doby dosud normováno nebylo — stalo se tak teprve zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20, — nelze ani ze zák. č. 462/19, ani z nař. č. 151/20, když předpisy tyto nemají žádného ustanovení opačného, dovoditi, že by se celá effektivní civilní služba státní s připočtenou službou legionářskou měla propočísti od počátku. Jestliže tedy připočtení služby legionářské u zaměstnanců, kteří již dříve ve státní službě byli ustanoveni, mělo se provésti v tom stavu, v jakém se ten který státní zaměstnanec již nalézal, pak nelze ani legionářům, kteří vstoupili teprve po 1. září 1919 do pragmatikálních státních služeb úřednických, službu legionářskou započítávati jinak, než jako službu, effektivně ztrávenou v té hodn. třídě, do níž byli po prvé jmenováni. Pro názor ten svědčí zejména úvaha, že u čekatelů, resp. provisorních úředníků jest podle čl. 3. lit. c) cit. vl. nař. po jmenování definitivním úředníkem započísti celkovou dobu legionářskou podle čl. 1., t. j. v hodn. třídě, aniž by mohla doba čekatelská býti srážena, a dále úvaha, že u legionářů, kteří ve státní službě byli ustanoveni přímo úředníky v hodn. třídách, počíná jejich služební doba podle § 9 služ. pragm. dnem nastoupení služby, a že tedy legionářskou dobu nelze připočítávati jinak, než jako dobu effektivní, ztrávenou po nastoupení služby, tedy již v hodn. třídě, jmenováním nabyté.
K opačnému názoru nemohl se nss přikloniti ani po vývodech zástupce žal. úřadu, přednesených při veřejném ústním líčení, v nichž poukazováno bylo na ustanovení čl. 3 lit. b) odst. 2 vl. nař. č. 151/20, ježto poukaz tohoto předpisu na zák. č. 541/19 a na normy na základě zák. toho vydané nemůže míti jiný smysl, nežli že se legionářům, kteří teprve po 1. září 1919 byli ve státní službě ustanoveni, má legionářská služba do platového a časového postupu zhodnotiti podle postupových lhůt zákonem tím normovaných.
Zásada v předchozích odstavcích dovožená platí stejně bez ohledu na to, zda prvé ustanovení ve státní službě bylo provedeno v nejnižší hodn. třídě, u té které kategorie úřednické v úvahu přicházející, či zda jmenování se stalo bezprostředně do některé vyšší třídy hodnostní.
Ze jmenovacího dekretu st-lova pak není zřejmo, že žal. úřad, ustanoviv st-le ihned do X. hodn. tř., hodnotil tím již st-lovu službu legionářskou.
V daném případě domáhal se st-l podáním z 8. června 1930 na podkladě nového potvrzení o službě legionářské toho, aby ke dni 7. října 1920, kdy byl jmenován úředníkem X. hodn. tř., byl zařazen do 4. stupně platového IX. hodn. tř., při čemž opíraje se o zákon č. 462/19 a vl. nař. č. 151/20, výslovně uplatňoval právní názor, že služba legionářská mu má býti připočtena pro postup časový v X. hodn. tř. Nedožadoval se tedy st-l propočtení služební doby podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/ 20, o něž se opřel žal. úřad. Ježto však žal. úřad, jak plyne z odvodního spisu i ústního přednesu jeho zástupce, vycházel při tom z právního názoru, že zápočet legionářské služby nelze u st-le, jenž do státní služby byl jmenován bezprostředně do X. hodn. tř., provésti jinak, než propočtem celkové služební doby podle schématu pro dotyčnou skupinu stanoveného, a že tedy nutno v počet bráti i nižší třídu hodnostní, než do které st-l po prvé byl skutečně jmenován, a ježto tento právní názor je mylný, musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno podle § 7 zák. o ss. Tím odpadla možnost, aby se nss zabýval i další námitkou stížnosti, týkající se převodu st-le do nových platů podle zák. č. 103/26 k 1. lednu 1926, ježto žal. úřad v důsledku tohoto nálezu bude musiti po provedení zápočtu st-lovy služby legionářské provésti k 1. lednu 1926 převod nový.

Citace:

Č. 10558. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 1007-1011.