NPD documents search: Sociální revue, 7 (1926) - Oběžník Ústřední sociální pojišťovny ze dne 10. září 1926, č. 15, o invalidním a starobním pojištění důchodců a pensistů.

Oběžník Ústřední sociální pojišťovny ze dne 10. září 1926, č. 15, o invalidním a starobním pojištění důchodců a pensistů.

Podle § 6, písm. d), zákona č. 221/1924, je z povinného pojištění invalidního a starobního vyloučen, kdo požívá důchodů invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého podle tohoto zákona, nevzdáti se ho.
Podle téhož §, písm. e) jsou z invalidního a starobního pojištění vyloučeny osoby, podrobené pojištění podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, čítajíc v to i osoby uvedené v § 2, odst. 1., čís. 1 a 7, zák. čís. 89/1920, a v § 9, čís. 3, vl. nař. čís. 506/21.
Z pensijní pojistné povinnosti jsou vyňati podle § 2, odst. 1. zák. č. 89/1920 zaměstnanci, kteří teprve po dokonaném 55. roku svého věku vstupují po prvé do zaměstnání, zakládajícího jinak pensijní pojistnou povinnost a podle čís. 7 invalidní důchodci, i když jsou zaměstnáni v povolání o sobě podrobeném pensijní pojistné povinnosti, nevzdají-li se důchodu. Za tyto vyňaté zaměstnance (tedy jak za osoby přestárlé, tak za invalidní důchodce, zaměstnané v povolání jinak pensijní pojistnou povinnost zakládajícím ), je zaměstnavatel povinen odváděti nositeli pensijního pojištění tu část prémií, kterou by, kdyby z pojistné povinnosti nebyli vyňati, nesl ze svého (a to ve prospěch fondu pro podporu potřebných nezaměstnaných).
Z těchto zákonných ustanovení plyne jasně toto:
Ze starobního a invalidního pojištění podle zákona č. 221/1924 nejsou vyloučeny pouze osoby podrobené pensijnímu pojištění, nýbrž i; další osoby, zaměstnané v povolání jinak pensijní povinnost zakládajícím, avšak z pensijního pojištění vyloučené buď jako přestárlé (starší 55 let), anebo jako invalidní důchodci.
Toto ustanovení znamená tedy v praksi, že právě vyjmenované osoby nejsou pojaty ani do pojištění pensijního, ani do pojištění starobního a invalidního podle zákona č. 221/1924, jsou-li zaměstnány v povolání jinak pensijní povinnost zakládajícím. Jest tedy docela zřejmý úmysl zákonodárce čeliti domněnce, že na místo pensijního pojištění, které by jinak bylo učiněno, vstupuje vůči těmto osobám pojištění invalidní a starobní podle zákona čís. 221/1924.
Samozřejmé jest naproti tomu, že zaměstnanci, kteří nekonají prací zakládajících pensijní pojistnou povinnost i když pobírají invalidního důchodu pensijního pojištění, pojištění podle zák. č. 221/1924 jsou podrobeni.
Pod ustanoveními § 9, čís. 3, vl. nař. čís. 506/21, uvedeného v § 6, písm. e), spadají osoby, požívající pensijního zaopatření (pense, důchodu a pod.), i když jsou zaměstnány v povolání pojistnou povinnost (podle tohoto nařízení, upravujícího pensijní pojištění zaměstnancům soukromých drah) jinak zakládajícím, jestliže ono zaopatření má určitou tam blíže stanovenou výši. Vyloučení zaměstnanců starších 55 let platí také v pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah podle právě uvedeného vládního nařízení.
Co shora bylo řečeno o pensijním pojištění podle zákona č. 89/1920 platí obdobně také o pojištění podle tohoto nařízení.
Vyloučení z pojištění týká se jen shora uvedených v zákoně vy- jmenovaných případů. Jsou-li tedy splněny ostatní předpoklady zákona, dlužno jak nemocenskému, tak invalidnímu a starobnímu pojištění podrobiti také tyto osoby:
a) osoby, požívající sirotčího důchodu podle zákona čís. 221/24,
b) osoby, požívající invalidního, starobního neb vdovského důchodu, po případě vychovávacího příspěvku z pensijního pojištění, nejsou-li zaměstnány způsobem zakládajícím pojistnou povinnost podle pensijního zákona,
c) osoby, požívající důchodu z úrazového pojištění a z pojištění
u bratrských pokladen,
d) osoby, pobírající pensi na základě státní neb jiné veřejné či soukromé služby.
Zákonodárce byl si dobře vědom, že ustanovení § 6, písm. d) a e), musí míti za následek, že určité osoby budou zahrnuty do invalidního a starobního pojištění přes to, že požívají již důchodu nebo pense. O tom svědčí jasně ustanovení § 126 o konkurenci důchodů podle zákona čís. 221/24, s důchody z jiného odvětví sociálního pojištěni a dále také, pokud jde o veřejné pensisty, ustanovení § 123, odst. 5.
Převodní částka (prémiová reserva, záložní podíl) za důchodce neb pensisty, kteří ve svém novém zaměstnání budou podrobeni invalidnímu a starobnímu pojištění, vyžádána nebude, takže jim požitek dřívějšího důchodu nebo pense zůstane nedotčen.
Vzhledem k došlým dotazům budiž konečně také uvedeno, že samozřejmě též osoby, požívající jakéhokoliv důchodu na základě zákona o válečných poškozencích, jsou podrobeny invalidnímu a starobnímu pojištění, jsou-li dány ostatní předpoklady. Pobírání takového důchodu bude ovšem míti za následek, že se státní příspěvek vyplácí jen potud, pokud převyšuje uvedený důchod (§ 123, odst. 5.).

Citace:

Oběžník Ústřední sociální pojišťovny ze dne 10. září 1926, č. 15, o invalidním a starobním pojištění důchodců a pensistů.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 461-462.