NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2573.

Živnostenské právo: I. Rozhoduje o rekursu proti zamítnutí žádosti za udělení koncese, může úřad odvolací odepříti udělení koncese z důvodu jiného. — II. Úřad může udělení koncese odepříti z důvodu, že místní potřeba jest kryta, i tehdy, jde-li pouze o přesun koncese s držitele dosavadního na nového.
(Nález ze dne 28. června 1923 č. 11 300.)
Věc: Eduard S. ve F. (adv. Dr. Artur Heidler z Prahy) proti ministerstvu obchodu o koncesi knihtiskařskou a kamenotiskařskou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 20. května 1921 nevyhověla zsp v Brně žádosti st-le o udělení koncese k provozování živnosti knihtiskařské, kamenotiskařské a litografické se stanovištěm v M., poněvadž nepředložil vysvědčení o víceletém, tedy alespoň po 4 léta trvajícím praktickém zaměstnání v příslušné živnosti.
Žal. úřad nař. rozhodnutím odvolání st-lovu nevyhověl z důvodu, že místní potřeba pro M. a okolí jest stávajícími knihtiskařskými koncesemi dostatečně kryta. Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss nemohl se zabývati námitkami, jimiž stížnost vytýká zsp-é nesprávný postup při vyřizování jeho žádosti, neboť předmětem nálezu tohoto soudu může býti toliko rozhodnutí vydané úřadem poslední stolice. Neshledal však důvodnou námitku stížnosti, že tento úřad, t. j. min. obchodu nebylo po zákonu oprávněno zamítnouti žádost o udělení koncese z jiného důvodu, než který byl rozhodným pro výrok instance nižší. Řízení, které bylo vedeno v určitém směru a končilo zamítnutím žádosti st-lovy pro nedostatek průkazu zákonem předpsané způsobilosti nemá za následek, že by úřad, rozhoduje o opravném prostředku, byl omezen na přezkoumání důvodů nižší stolice, že by nesměl zjištěný skutkový podklad doplniti také v jiném směru a žádost zamítnouti i z jiného důvodu, než který udala stolice nižší. Ze zamítnutí žádosti o koncesi z jednoho důvodu nevyplývá pro stranu ještě právní nárok, aby jí koncese ve vyšší instanci z jiného důvodu odepřena býti nesměla, neboť tím, že vyřízení žádosti následkem podaného opravného prostředku devolvuje na stolici vyšší, přechází práva prvé instance na instanci odvolací, takže tato instance jest oprávněna posuzovati věc právě tak, jako instance prvá podle příslušných zákonných předpisů.
Nelze proto shledati ani nezákonnost, ani vadu řízení v tom, když žal. úřad zamítl odvolání, ačkoli st-1 odstranil závadu, která byla důvodem zamítavého rozhodnutí stolice nižší.
Nař. rozhodnutím byla st-li odepřena koncese vzhledem na místní potřebu obyvatelstva a tento důvod dostačuje pro odepření koncese, neboť dle ustanovení § 23, odst. 5 ž. ř. jest při propůjčení živností tam vyjmenovaných, mezi nimi i knihtiskáren, kamenotiskáren a pod. přihlížeti k místním poměrům.
Stížnost má za to, že důvod, na němž bylo založeno nař. rozhodnutí, jest vyvrácen tím, že nejde o rozmnožení koncesí, nýbrž toliko o přesun koncese s osoby jedné na osobu jinou a že v dosavadních místních poměrech udělením žádané koncese nenastane žádné změny, poněvadž dosavadní majitel koncese Josef O. prohlásil, že se svého oprávnění vzdává ve prospěch st-le pro případ, že tomuto koncese bude udělena. Avšak dle zákona není překážkou, aby úřad i v takovém případě nepřezkoumával otázku místní potřeby. I když se dosavadní majitel své koncese vzdává, jde přece jen o nové živnostenské oprávnění a úřad jest podle zákona povinen, rozhoduje o žádosti, přihlížeti k místním poměrům, a není mu bráněno, dospěje-li k přesvědčení, že dosavadní počet koncesí není skutečnou potřebou odůvodněn, aby v takovém případě žádost zamítnul.
Námitka, že úřad nekonal žádného šetření o otázce místní potřeby, odporuje spisům. Dlužno konstatovati, že úřad si vyžádal zprávu o poměrech rozhodných s hlediska potřeby obyvatelstva (počtu obyvatelstva podle posledního sčítání lidu a počtu provozvaných tam koncesí knihtiskařských) a měl pro svůj závěr oporu i ve vyjádření městského zastupitelstva v M., vyžádaném na základě ustanovení § 23 a), odst. 5. živn. ř.
Dospěl-li úřad na takto zjištěném základě k závěru, že není tu místní potřeby pro žádanou koncesi, nemohl nss ani v tom, že jde o pouhý přesun koncese s jedné osoby na druhou, shledati, že by nař. rozhodnutí odporovalo zákonu neb že by ve skutkových zjištěních nemělo dostatečného podkladu. Věcnou správnost závěru žal. úřadu o místních poměrech nss přezkoumávati nemůže, poněvadž zjištění místní potřeby jest dáno do volného hodnocení úřadů živnostenských na podkladě vlastních znalostí a zjištěných skutečností.
Slušelo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2958. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1146-1149.