NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Č. 4958
.
Administrativní řízení: * Vydal-li správní úřad o nároku stranou opětně vzneseném nový výrok, opatřený týmiž důvody jako rozhodnutí dřívější, je výrok ten novým samostatným rozhodnutím.
(Nález ze dne 30. září 1925 č. 17998).
Prejudikatura: Boh. 2462 adm.
Věc: Dr. Ludevít N. v Košicích proti ministerstvu národní obrany (min. taj. Dr. Jar. Handl) o nárok na zaopatřovací požitky a vráceni přeplatku.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se jím ukládá st-li náhrada přeplatku, zrušuje se pro vady řízení; v ostatním zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, býv. rak.-uh. plukovní lékař z povolání, byl ke své přihlášce převzat do čsl. armády v hodnosti gážisty ve výslužbě, nárok na zaopatřovací požitky byl mu však výnosem žal. min. ze 3. března 1922 odepřen z důvodu, že dle svého vlastního udání má pouze 8 roků a 8 měsíců efektivní vojenské služby, pročež mu přiznáno jen odbytné částkou 6400 K, jeho převzetí ve výslužbě zrušeno a nařízeno jeho přeložení do zálohy. Rozkladu do rozhodnutí toho podanému žal. úřad výnosem z 12. ledna 1923 nevyhověl a vyslovil, že st-l nemá nároku na výslužné, poněvadž nemůže vykázati nejméně l0letou skutečnou (nikoli započítatelnou) služ. dobu ve smyslu § 2 zák. z 19. března 1920 čís. 194 Sb. a § 13, odst. 2 nař. ze 3. září 1920 č. 514 Sb., tak že min. neshledává příčiny, aby své rozhodnutí ze 3. března 1922 měnilo.
Účetním nálezem vojenské pensijní likvidatury v Praze z 21. prosince 1923 byla pak st-li předepsána k náhradě jako přeplatek částka 3466 K 58 h z důvodu, že tuto částku obdržel v době od 1. dubna 1919 do 31. května 1920 od fin. řed. v Košicích na zálohách na odbytné 6400 K a z důvodu, že činné služby v čsl. armádě nekonal.
Odporu do tohoto nálezu podanému, v němž st-l namítal, že činné služby v čsl. armádě od převratu až do 1. června 1919 skutečně konál a že na zálohách neobdržel 3466 K 58 h, nýbrž pouze 2133 K 28 h, poněvadž neobdržel částku 1333 K 30 h za měsíce červenec až listopad 1919, a v němž znovu žádal o přiznání zaopatřovacích požitků, — nevyhovělo žal. min. nař. rozhodnutím z 19. března 1924 z důvodu, že st-l nevyvrátil důvodů účetního nálezu, snížilo však částku 3466 K 58 h o 933 Kč na 2533 K 58 h, protože částku 933 Kč nutno sraziti na vrub požitků od 1. listopadu 1918 do 31. května 1919 podle výnosu čj. 557065/38 ze 7. prosince 1923, takže skutečný přeplatek činí 2533 Kč 58 h, který st-l neprávem obdržel a proto jej musí vrátiti, a dodalo, že nároku na vojenské požitky zaopatřovací dle § 2 zák. č. 194/1920 a § 13 nař. č. 514/1920, resp. § 100 zák. č. 76/1922 st-l nemá, ježto nesloužil nejméně 10 roků.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad st-li nárok na zaopatřovací požitky vojenské. Výrokem tím rozhodl žal. úřad o st-lově nároku na zaopatřovací požitky znovu meritorně a opatřil výrok ten důvody, nepoukázav vůbec na svá dřívější rozhodnutí ze dne 3. března 1922 resp. z 12. ledna 1923 a na jejich právní moc, jest tedy výrck ten novým samostatným rozhodnutím, proti němuž stížnost přípustná jest. Opačný názor žal. úřadu není tudíž správným.
Ve věci samé neshledal však nss stížnost v této části důvodnou.

Citace:

č. 4958. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 225-226.