NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 16783.

Jestliže věřitel, který vedl exekuci vnucenou dražbou nemovitosti podle rozsudku vydaného v odpůrčím sporu, neuplatnil již v exekučním řízení neúčinnost služebnosti bytu vymíněné pro dlužníka a vložené do pozemkové knihy, nemůže se později domáhati ani sám, ani jeho universální nástupce neúčinnosti zřízení oné služebnosti, kterou podle pravoplatných dražebních podmínek jako vydražitel převzal bez započtení na nejvyšší podání.
(Rozh. ze dne 8. března 1938, Rv I 3373/37.)
Trhovou smlouvou ze dne 13. srpna 1932 prodal a odevzdal žalovaný Bedřich B. dům č. p. 222 v H. V. svým dvěma synům Oskaru a Josefu B. a zároveň si vymínil v uvedeném domě doživotní bezplatnou služebnost bytu, která byla též vložena do pozemkové knihy na dotčené nemovitosti. Poté bylo na odpůrčí žalobu Anny B-ové pravoplatně uznáno rozsudkem krajského soudu v J. ze dne 30. dubna 1934, Ck Ia 454/33, že uvedená trhová smlouva jest vůči Anně B. neúčinná. Podle řečeného rozsudku vedla Anna B. exekuci vnucenou dražbou dotčeného domu a sama jako vydražitelka dražené nemovitosti nabyla, převzavši podle schválených dražebních podmínek shora uvedenou služebnost bytu bez započtení na nejvyšší podání. Tvrdíc, že prohlášení neúčinnosti trhové smlouvy mělo v zápětí i neúčinnost služebnosti bytu, o niž jde, a že se jen nedopatřením právního zástupce při sepisování dražebních podmínek stalo, že do nich nebylo pojato ustanovení, že ona služebnost zanikla a že vydražitelem nemusí býti převzata, že tudíž služebnost ta netrvá vůči ní po právu, domáhá se žalobkyně Františka F. jako universální dědička Anny B-ové žalobou, aby žalovaný vyklidil a odevzdal jí byt skládající se z jedné světnice v domě č. p. 222 v H. V. Žalobu zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Hledíc na § 14 odp. ř. nabyla Anna B. rozsudkem krajského soudu v J. ze dne 30. dubna 1934, zn. sp. Ck Ia 454/33, nároku požadovati pro sebe to, co odporovatelným jednáním ušlo z dlužníkova jmění nebo co bylo z něho zcizeno nebo čeho se dlužník zřekl, a to potud, pokud toho bylo třeba k jejímu uspokojení.
Podle dotčeného rozsudku vedla Anna B. exekuci vnucenou dražbou domu, který žalovaný postoupil svým synům. Neuplatnila-li za exekučního řízení neúčinnost služebnosti bytu, kterou si žalovaný v uvedené kupní smlouvě vymínil a dal knihovně zajistiti, nýbrž bylo-li na její návrh jako vymáhající věřitelky pojato do dražebních podmínek ustanovení, že vydražitel musí služebnost bytu žalovaného převzíti bez započtení na nejvyšší podání, byla řečeným ustanovením dražebních podmínek, které byly podstatným základem provedené vnucené dražby, vázána tak, jako by býval vázán každý jiný vydražitel dotčeného domu; to by platilo i tehdy, kdyby uvedené ustanovení bylo pojato do dražebních podmínek — jak dovolatelka tvrdí — jen omylem právního zástupce Anny B.
Žalobkyně, která je universální nástupkyní Anny B. (§ 547 obč. zák.), nemůže proto s úspěchem namítati dodatečně neplatnost zřízení služebnosti bytu žalovaného, bylo-li v exekučním řízení převzetí služebnosti Anně B. jako vydražitelce pravoplatně uloženo.

Citace:

č. 16783. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 418-419.