NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - August Godeaux: Mravní základy úspěšné práce výrobní.

Čís. 4614.

Vady rozhodnutí porotců podle § 29 č. 6 por. nov. (nejasnost, neúplnost, odpor) možno dovozovati toliko ze samého výroku porotců, nikoli z výsledků řízení. Z rozdílného posuzování viny u několika obžalovaných nelze dovozovati výtku nejasnosti nebo odporu podle cit. místa zákona.
(Rozh. ze dne 2. února 1933, Zm IV 569/32.)
Obžalovaní V. Č. a I. B., byvše dopoledne přistiženi ve státním lese hajným A. S. při krádeži dřeva, postavili se mu na odpor, vrhli se na něho, povalili ho k zemi a odebravše mu revolver a pušku, tloukli ho těmito zbraněmi do hlavy tak, že zůstal těžce zraněn ležeti na zemi v bezvědomí. Obžalovaný V. Č. odpoledne téhož dne, chtěje se zbaviti svědka trestného činu, odebral se, vzav sekeru, do lesa na místo činu, kde těžce zraněného hajného A. S. udeřil ještě několikrát sekerou do hlavy tak, že zraněný druhého dne zemřel. Na základě výroku porotců byl obžalovaný V. Č. porotním soudem uznán vinným zločinem násilí proti úřednímu orgánu podle §§ 4 odst. II., 6 odst. II. zák. čl. XL: 1914, zločinem těžkého ublížení na těle podle § 301 tr. zák. a zločinem vraždy podle § 278 tr. zák., obžalovaný I. B. jen zločinem těžkého ublížení na těle podle § 301 tr. zák., kdežto z obžaloby pro ostatní trestné činy byl tento obžalovaný zproštěn.
Nejvyšší soud zmateční stížnost obžalovaného V. Č. a zmateční stížnost jeho obhájce, pokud uplatňovala důvod zmatečnosti podle § 29 č. 4, 6 por. nov. a podle § 385 č. 3 tr. ř., zamítl, jinak zmateční stížnost obhájce odmítl.
Z důvodů:
Důvod zmatečnosti podle § 29 č. 6 nov. k tr. ř. jest dovozován jakožto nejasnost, neúplnost a odpor ve výroku porotců, a to poukazem na osvobození spoluobžálovaného B. z obžaloby pro zločin vraždy, ač prý i u tohoto obžalovaného vznikl týž úmysl. Poněvadž však zákon předpisem § 3 II. odst. nov. k tr. ř., podle něhož třeba dáti otázky o každém obžalovaném a o každém trestném činu ve zvláštní skupině, sleduje zřetelně právě ten účel, aby vina každého obžalovaného při každém trestném činu byla posuzována zvlášť a samostatně, jest zřejmé, že z rozdílného posuzování viny u více obžalovaných nelze dovozovati výtky nejasnosti neb odporu ve smyslu § 29 č. 6 nov. k tr. ř. Totéž platí o další výtce, v níž se tvrdí nesrozumitelnost (nejasnost) a odpor výroku porotců v příčině otázky na zločin těžkého poškození na těle tím, že se srovnávají údaje, které byly v řízení učiněny o zranění způsobeném dopoledne hajnému S. druhým obžalovaným, a dovozuje se takto, že nebylo na poškozeném zjištěno žádné zranění, které by mu byl obžalovaný Č. způsobil dopoledne. Tvrzené vady podle § 29 č. 6 nov. k tr. ř. lze však dovozovati jen ze samého výroku porotců a nikoliv z výsledků provedeného řízení; nepřípustným oceňováním těchto výsledků napadá se vlastně jen zjištěný skutkový stav. Pokud by však stěžovatel měl svými výtkami na zřeteli neúplnost výroku porotců proto, že není v něm přesně zjištěno, které z ran na poškozeném shledaných zasadil mu obžalovaný Č., není tato výtka odůvodněna. Při společném útoku obou obžalovaných, jak je v otázkách zjištěn, šlo o spolupachatelství, při němž každý z pachatelů zodpovídá za celkový výsledek a netřeba zjišťovati, kterou ránu způsobil právě jednotlivý z nich.

Citace:

č. 4614. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 85-86.