NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Č. 5080.

Závodní výbory: * člen závodního výboru porušuje svoji povinnost podle § 3 lit. f) zák. o závodních výborech, když ve své úřední funkci vybízí dělnictvo k stávce.
(Nález ze dne 4. listopadu 1925 č. 12703).
Věc: Adolf K. a Josef K. v Novém Bohumíně (adv. Dr. Frant. Polák z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v Bohumíně (za zúč. firmu »Odra« v Bohumíně adv. Dr. Arn. Urban z Prahy) o zbavení členství v závodním výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Akciová společnost »Odra« v Novém Bohumíně ozná- mila rozhodčí komise v Bohumíně, že členové záv. výboru Adolf K., Josef K., Jan J. a Josef B. navrhovali dělnictvu, zaměstnanému v jejím závodě, aby na základě usnesení záv. rad a výboru ostravského revíru nastoupilo dne 30. září 1924 jednodenní protestní stávku proti drahotě, a navrhovala, aby jmenovaní byli ve smyslu § 21 odst. 1 bodu c) zbaveni členství v záv. výboru, ježto hrubě porušili své povinnosti tím, že nejen nepůsobili proti stávce, nýbrž sami návrh onen dělnictvu podali.
Rozhodčí komise po provedeném ústním líčení nař. nálezem částečně návrhu vyhověla a vyslovila, že Adolf K. a Josef K. porušili hrubě své povinnosti jako členové záv. výboru tím, že nabádali dělnictvo k jednodenní stávce, a v důsledku toho zbavují se funkce členů záv. výboru, zamítla však stížnost, pokud týkala se Jana J. a Josefa B.
Rozhodnutí své odůvodnila komise takto: — — — —
O stížnosti uvážil nss takto: — — — —
Stížnost namítá, že i kdyby st-lé byli vybízeli dělnictvo ke stávce, nebylo by možno v tom viděti porušení jejich povinností jako členů záv. výboru, poněvadž stávka je posledním prostředkem ke zlepšení životních podmínek dělnictva, a poněvadž povinnost členů záv. výboru spolupůsobiti při udržování kázně a pořádku v závodě vztahuje se pouze na dobu normální, nikoliv na dobu stávky. Stížnost tedy popírá, že by členové záv. výboru mohli vybízením dělnictva ke stávce porušiti povinnosti uložené jim zákonem o záv. výborech. V tom však nelze se st-li souhlasiti, neboť s úkoly záv. výboru vytčenými v § 3 zák. o záv. výborech naprosto nedá se srovnati organisování boje dělnictva proti zaměstnavateli pomocí stávky. Záv. výbor, jenž dle cit. ustanovení zákonného má dozírati nad zachováváním mzdových smluv (lit a), spolupůsobiti při udržování kázně a pořádku v závodě a pečovati o dobrý poměr mezi správou závodu a zaměstnanci (lit. f), nesmí k hájení dělnictva užívati prostředku, který ruší chod závodu a příčí se pracovním smlouvám. Porušili proto členové záv. výboru své povinnosti, jestliže v této své funkci vybízeli dělnictvo k zastavení práce a k přerušení provozu závodu, třeba konečným toho cílem bylo zlepšeni postavení dělnictva v závodě zaměstnaného. Ovšem toto omezení pro členy záv. výboru platí jen tehdy a potud, pokud jednají ve funkci členů záv. výboru. Mimo tuto působnost mají zajisté i členové záv. výboru stejnou akční volnost jako každý jiný zaměstnanec závodu, a nemohou proto za činy neb opomenutí, které s jejich působností jako členů záv. výboru nesouvisejí, voláni býti k zodpovědnosti jako členové záv. výboru. Zdali však určitá osoba jednala ve své funkci jako člen záv. výboru, či v nějaké funkci jiné, nebo jako obyčejný zaměstnanec závodu, je skutková otázka konkrétního případu.
Stížnost také skutečně uvádí, že st-lé nevystupovali na záv. schůzích dělnictva jako členové záv. výboru. Námitka tato je však především v řízení před tímto soudem nepřípustná novota, neboť, ačkoli st-lé musili si býti toho vědomi, že právě jako členové záv. výboru voláni jsou k zodpovědnosti za své počínání, nebránili se v řízení správním touto námitkou, a nemohou ji proto uplatňovati teprve před nss-em (§ 6 zák. o ss). Leč i kdyby námitka tato mohla býti připuštěna, nebylo by lze uznati ji za důvodnou, neboť dle spisů podávali st-lé na zmíněných schůzích záv. dělnictva zprávu o sjezdu záv. rad a záv. výborů ostravské župy, jehož se jako delegáti záv. výboru súčastnili, a měl tedy úřad dostatečný podklad pro svůj úsudek, že st-lé, činíce projevy na řečených schůzích, vystupovali jako členové záv. výboru. Ohledně Adolfa K. doznává ostatně stížnost sama, že jmenovaný činil na schůzi dělnictva prohlášení jménem záv. výboru a referoval tam jako delegát tohoto výboru.
Z uvedeného je patrno, že úřad mohl v jednání st-lů spatřovati porušení členských povinností, a že byl tedy oprávněn, šlo-li o hrubé porušení povinností těchto, zakročiti proti nim dle § 21 lit, c) zák. o záv. výborech. Otázkou, zdali řečené porušení povinnosti lze kvalifikovati jako hrubé, neměl soud příčiny se zabývati, protože v tom směru stížnost námitky nevznáší.

Citace:

č. 5080. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 441-443.