Č. 2719

Závodní výbory:* Také při hromadném propuštění dělnictva, pokud nejde o případ zastavení výroby na dobu delší jednoho měsíce, jest k propuštění člena závodního výboru potřebí souhlasu rozhodčí komise dle § 22 zák. o záv. výb.
(Nález ze dne 2. října 1923 č. 16282.)
Věc: Firma F. a W. akc. spol. v L. (adv. Dr. Vil. Jelen z Trutnova) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v R. (za zúč. strany adv. Dr. Vil. Haas z Mor. Ostravy) o propuštění členů závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:Závodní výbor fy. F. a W., akc. spol. v K. podal k rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech stížnost, v níž vytýkal správě závodu, že zastavila závod, aniž se dříve poradila se závodním výborem, dále že propustila z práce i takové dělníky, kteří v podniku déle než tři léta pracují, a konečně že bez souhlasu závodního výboru vyloučila z práce i celý závodní výbor. Nálezem z 19. října 1922 rozhodla rozhodčí komise takto: 1. zamítla námitku druhé sporné strany, jíž tato popírala věcnou příslušnost komise a uznala právem, 2. že žal. firma jest povinna dělníkům v závodě déle než tři léta pracovavším vyplatiti odbytné ve výši v nálezu blíže stanovené, a 3. že propuštění členů dosavadního závodního výboru jest nepřípustné. Při tom vycházela rozhodčí komise, jak z odůvodnění nálezu patrno, ze skutkového zjištění, že dělníci samovolně práci neopustili, nýbrž byli propuštěni správou závodu. K č. 3 podotkla rozhodčí komise, že výrok její o nepřípustnosti propuštění členů závodního výboru zakládá se na ustanovení § 22 zák. o záv. výb. Firma vznesla proti všem bodům tohoto rozhodnutí stížnost k nss, byla však, pokud se týče bodu 1. a 2., se svou stížností usnesením tohoto soudu z 15. ledna 1923 č. 586 dle §§ 3 lit. a) a 21 zák. o ss a limine odmítnuta. Jest tedy rozhodnouti jen ještě o stížnosti, pokud je namířena proti třetímu bodu nař. rozhodnutí, jímž prohlášeno bylo propuštění členů závodního výboru za nepřípustné. Soud musil v prvé řadě uvážiti, není-li snad nař. rozhodnutí výrokem rozhodčí komise o tom, jaký vliv mělo propuštění členů závodního výboru na další trvání jejich pracovního poměru k stěžující si firmě, neboť k rozhodování o této soukromoprávní otázce nebyla by komise kompetentní, a rozhodnutí její musilo by jako nezákonné býti zrušeno. Leč již ze znění tohoto odstavce rozhodnutí, a zejména z toho, že používá se v něm obratu »propuštění jest nepříustné«, aniž žal. komise prohlásila je za neplatné, sluší souditi, že žal. komise neosobovala si rozhodnutí o soukromoprávných účincích dotčené disposice zaměstnavatelovy, nýbrž jen o tom, zda členové závodního výboru i po zastavení části závodu požívali ochrany § 22 zák. o záv. výb. K rozhodnutí takovému jest však komise rozhodčí zákonem povolána, neboť jí přísluší dle § 26, odst. 1 zák. rozhodovati ve sporech jak o trvání členství v závodním výboru, tak o rozsahu práv členů závodního výboru. Stížnost uplatňuje proti tomuto výroku rozhodčí komise tyto námitky: 1. Řízení jest neúplné, neboť úřad neprovedl důkazů, které st-lka nabídla o okolnosti, že dělnictvo nebylo propuštěno, nýbrž samo zahájilo stávku. 2. I kdyby se připustilo, že nešlo o stávku a že dělnictvo bylo z práce propuštěno, byl by výrok komise v rozporu se zákonem, ježto by pak šlo o výpověď kolektivní a o zastavení celého oddělení závodu, na kteréž případy se ochrana členů závodního výboru dle § 22, odst. 2 cit. zák. nevztahuje. Námitkou prvou mohl by se soud věcně zabývati jen tehdy, kdyby st-lka skutečně byla, jak ve stížnosti tvrdí, ve správním řízení namítla a dokázati nabídla, že dělnictvo zahájilo stávku. V žádném z obou protokolů, jež o jednání před rozhodčí komisí byly sepsány, není však ani zmínky o takovémto tvrzení st-lčině, tím méně pak o tom, že by st-lka o pravdivosti tohoto tvrzení nabídla nějaké důkazy. Obsah protokolů těchto jest však dle §§ 212 a 215 c. ř. s., jež ve smyslu § 35, odst. 2 prov. nař. k zákonu o záv. výb. platí i pro jednání před rozhodčí komisí, jediným přípustným důkazem o průběhu jednání před komisí, tedy i o tom, co st-lka před komisí byla přednesla, leda že by některá strana byla proti opomenutému zápisu protokolárně protestovala. Takovýto protest proti opomenutému protokolování st-lčiných tvrzení a návrhů však v žádném z obou protokolů obsažen není. Dlužno proto míti za to, že v řízení správním nic takového předneseno nebylo. Opomenula-li však st-lka v řízení správním přednésti, že dělnictvo zahájilo stávku, a nabídnouti o tom své důkazy, pak nemůže důvodně vytýkati, že se tím úřad nezabýval. Tím méně může však tuto nepřípustnou novotu uplatňovati v řízení před nss (§§ 5 a 6 zák. o ss). Další námitka stížnosti založena jest na právním názoru, že není třeba souhlasu rozhodčí komise k propuštění členů závodního výboru, šlo-li o hromadné propuštění dělnictva a zastavení celého oddělení v závodě. Názor tento nemá však v zákoně opory. Dle § 22 zák. smějí býti členové závodního výboru propuštěni jen za souhlasu rozhodčí komise s jedinou pouze výjimkou, totiž, jestliže se propuštění stalo z důvodů, které opravňují zaměstnavatele k okamžitému propuštění zaměstnance. O případ takový však nesporně nejde. Mimo tento případ pomíjí ochrana, kterou poskytuje § 22 zák. jen tehdy, pomine-li členství ve výboru závodním. Neboť je samozřejmo, že ochrany této požívají jen ti, kdož a pokud členy (náhradníky) závodního výboru ještě jsou, nikoli však ti, kdo jimi z kteréhokoli důvodu býti přestali. Ježto pak zřejmě neběží o žádný z důvodů zániku členství jednotlivých členů dle § 21 zák., může jíti jen ještě o to, zda snad zrušením závodního výboru členství všech členů nepominulo. Zrušení závodního výboru nastává však dle § 25 zák. jen ve dvou případech, a to klesne-li počet zaměstnanců v závodě po 3 měsíce od 30, a pak zastaví-li závod činnost na dobu delší než jednoho měsíce. Ani jedno, ani druhé však stížnost netvrdí. Uvádí pouze, že dělnictvo bylo hromadně propuštěno a že celé jedno oddělení závodu bylo zastaveno. Mohlo by tedy vůbec jíti jen o druhý z obou zákonných důvodů zrušení závodního výboru. Než kolektivní propuštění dělnictva, třeba provázeno bylo zastavením oddělení závodu, není totožno se zastavením činnosti (celého) závodu, tím méně se zastavením jeho na dobu delší jednoho měsíce. Jestliže tedy ani závodní výbor dle § 25 nebyl zrušen, ani jednotliví členové dle § 21 členství nepozbyli a jestliže, o čemž není sporu — nenastaly ani okolnosti, které opravňují zaměstnavatele dle § 82 živn. ř. dělníky okamžitě propustiti, pak žal. komise právem přiznala členům závodního výboru nárok na ochranu dle § 22 zák. Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2719. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 687-689.