NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 567.

Volební právo do obcí: Usnesení obecního zastupitelstva, kterým byla zamítnuta žádost strany, jejíž příslušník byl zvolen do obecního zastupitelstva a za náměstka starosty, aby osoba ta byla zbavena oněch funkcí, protože dodatečně vystoupila ze strany, jest usnesením u výkonu přenesené působnosti obce a jest naříkatelno dle odst. 2 § 103 ob. zříz. a předpisů zákona ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z.
(Nález ze dne 27. října 1920 č. 8130.)
Věc: Josef Fulín v Chrástu proti zemské správě politické v Praze stran zbavení mandátu v obecním zastupitelstvu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Alfréd S., zvolený do obecního zastupitelstva v Chrástu jako kandidát strany československých socialistů, vystoupil z této strany a požádal o sproštění úřadu náměstka starosty a členství v obecním zastupitelstvu obce Chrástu. Tato resignace byla na schůzi obecního zastupitelstva dne 11. října 1919 nadpoloviční většinou hlasů zamítnuta. V téže schůzi byla zamítnuta žádost strany československých socialistů, aby Alfréd S. byl zbaven členství v obecním zastupitelstvu z téhož důvodu, ze kterého resignoval na své funkce.
Do tohoto usnesení podal stěžovatel jako předseda místní organisace strany československých socialistů v Chrástu v jejím zastoupení stížnost k okresní správě politické v Plzni, ve které se domáhal, aby Alfréd S. byl zbaven funkce I. náměstka a členství v obecním zastupitelstvu v Chrástu a aby místo něho povolán byl za volební skupinu československých socialistů náhradník, poněvadž vystoupením Alfréda S. ze strany pokládá se skupina československých socialistů za zkrácenou o jeden mandát. Okresní správa politická usnesením ze dne 15. února 1920 č. 6540 stížnost tuto zamítla v podstatě z toho důvodu, že pro žádané opatření nenalézá se ve volebním řádu do obcí zákonného ustanovení.
Zemská správa politická naříkaným rozhodnutím zamítla další stížnost prohlásivši, že neshledává důvodu, aby na stížnost tu nějaké opatření učinila.
Do tohoto rozhodnutí jest podána stížnost, o které nejvyšší správní soud uvážil toto:
Stěžovatel domáhal se svými stížnostmi výroku, aby Alfréd S. zbaven byl mandátu do obecního zastupitelstva v Chrástu z toho důvodu, že vystoupil ze strany československých socialistů, v čemž spatřoval okolnost, pro kterou by jmenovaný nemohl býti zvolen členem obecního zastupitelstva jako kandidát strany československých socialistů. Tento nárok možno co do podstaty srovnati s tím, co předpisuje § 26 obec. ř. ze dne 16. dubna 1864 č. 7 z. z. pro případ, když u některého člena nebo náhradníka obecního zastupitelstva neb obecní rady nastane nebo ve známost vejde okolnost, která by jej vylučovala z volitelnosti. O tomto nároku ani po stránce materielní, ani pro jeho uplatnění, tedy po stránce řízení není v zákoně ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n. žádných předpisů a nemůže pro jeho dosažení platiti zvláštní cesta instanční v posléz uvedeném zákoně pro volby do obcí ustanovená, která končí u zemské správy politické, jejíž rozhodnutí mají platnost konečnou (§§ 56 a 67 vol. řádu).
Přes to spadá nárok ten meritem svým do oboru volebního práva do obcí. Součinnost obcí při volbách do obcí, sborů zákonodárných, obchodních a živnostenských komor, jakožto jednáních, jež sledují cíle veřejnoprávní, tvoří část přenesené působnosti obce.
Proto usnesení obecního zastupitelstva, o jaké v tomto případě jde, jest usnesením ve výkonu přenesené působnosti obce a jest naříkatelné dle odst. 2 § 103 ob. zříz. a předpisů zákona ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. Instanční cesta, nejsouc zvláštním předpisem zákona obmezena, jde tudíž až k ministerstvu vnitra. Protože stížností jest naříkáno rozhodnutí zemské správy politické, nemohl by se nejvyšší správní soud vzhledem k ustanovení § 5 svého zákona stížností tou vůbec zabývati, neboť sporná záležitost nebyla ještě v poslední stolici vyřešena. Avšak podle § 3 zákona posléz uvedeného byl žalovaný úřad povinen k svému rozhodnutí připojiti doložku, obsahující poučení, zda z rozhodnutí toho jest dovolen další opravný prostředek a v jaké lhutě a u kterého úřadu jej podati dlužno. Opomenuv to, projevil, že pokládá své rozhodnutí za konečné a tím přivodil, že strana místo stížnosti k ministerstvu vnitra podala stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. V tomto opomenutí, poučiti stranu o opravných prostředcích ve smyslu § 3 cit. zákona, spočívá podstatná vada řízení, pro kterou musilo býti naříkané rozhodnutí po rozumu § 6, odst. 2 zákona o správním soudě zrušeno.

Citace:

č. 567. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 644-646.