Č. 9925.

Živnostenské právo: Přestupku § 8 zák. č. 117/1883 ř. z. zabráněním přístupu do živn. místnosti orgánu živn. inspekce a odepřením výpovědi jím požadované může se dopustiti také pouhý zaměstnanec živn. podniku.
(Nález ze dne 28. května 1932 č. 10609/30.)
Věc: Robert H. v T. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek § 8 zák. č. 117/1883 ř. z.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Trestním nálezem okr. úřadu v Teplicích—Šanově z 18. prosince 1929 byl st-l pro přestupek § 8 zák. ze 17. června 1883 č. 117 ř. z., spáchaný tím, že dne 4. listopadu 1929 nedovolil jako zástupce firmy H. a F. vrch. komisaři živn. inspektorátu při inspekci vstup do místnosti, jež měly býti prohlédnuty, a vyhnul se výpovědím od něho požadovaným, na základě § 131 živn. ř. potrestán pokutou 1000 Kč, v případě nedobytnosti vězením na 3 měsíce.
V řízení tomuto potrestání předcházejícím udal dne 27. listopadu 1929 st-l, že dne 31. října 1929 přišel krátce před polednem do obchodu mladý muž, o němž nevěděl, že je živn. inspektorem, kterému, když chtěl ve věci učednice Sch. mluviti se šéfem, řekl, že šéfové nejsou přítomni a aby přišel později, načež opustil písárnu, do níž byl onen pán personálem uveden. — V odvolání uvedl st-l mezi jiným, že není ani živnostníkem, ani náměstkem, majitelé podniku jsou Jan H. a Alois F., zástupce žádný není, st-l jest toliko zaměstnancem firmy a proto podle cit. § 8 vůbec nemůže býti trestán. Ostatně chtěl živn. inspektor konati šetření toliko ve věci propuštění učednice, což se vymyká jeho pravomoci, nechtěl však provésti inspekci místností.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad podanému odvolání, poněvadž skutková podstata přestupku rekurentu za vinu kladeného jest prokázána seznáním živn. inspektorátu a vlastním doznáním strany, a zamítl další žádost za milostivé snížení uložené pokuty, jelikož zde není důvodů zvláštního zřetele hodných. K vývodům odvolání podotknuto, že st-l, jako syn majitele závodu a první zaměstnanec firmy v době nepřítomnosti majitele firmy před živn. inspektorem závod zastupoval ve smyslu § 8 zák. o živn. dozorcích.
O stížnosti uvážil nss toto: — — —
St-l zastává názor, že, ježto není zástupcem firmy a jenom zástupce může býti na podkladě § 8 cit. zák. trestán, jest nař. rozhodnutí v rozporu se zákonem. V tomto směru nemohl nss dáti stížnosti za pravdu.
§ 8 zák. č. 117/1883 ř. z. upravuje v odstavcích 1—3 povinnosti jak majitele živnosti a jeho náměstka, tak i osob v podniku zaměstnaných. V odst. 4, který jedině obsahuje trestní sankci, praví se pak, že přestupku živn. úřady stihatelného — pokud ovšem není dána skutková podstata přestupku stihatelného podle všeob. trest. zák. — dopouští se každá z osob v předcházejících odstavcích označených, která odepře živn. inspektoru vstup do místností, které mají býti prohlédnuty, nebo — Č. 9925 —
se vyhne výpovědím od ní požadovaným atd. Z okolnosti, že předcházející odstavec 2 neukládá pouze majiteli živnosti, resp. jeho náměstkovi povinnosti vůči živn. inspektorovi při provádění revise v závodě, nýbrž i osobám tam zaměstnaným, plyne beze vší pochybnosti, že přestupku v posledním odstavci cit. § 8 označeného se může dopustiti netoliko živnostník sám, resp. jeho náměstek, nýbrž i osoba v podniku zaměstnaná — vyjma ovšem nepředložení schvalovacích listin atd. —, a nemá opačný názor stížnosti opory ve znění zákona.
Vzhledem k právě řečenému nemusel nss zkoumati, zdali st-l jest náměstkem firmy ve smyslu živn. řádu, totiž náměstkem podle § 55 živn. ř., resp. zástupcem firmy podle obch. zák., neboť i kdyby cit. § 8 měl na mysli výlučně »náměstka« ve smyslu § 55 živn. řádu a žal. úřad snad i mylně vycházel z opačného názoru a st-l nebyl náměstkem v tomto smyslu, nebyla by tím ještě vyloučena trestnost st-lova i jako pouhého zaměstnance firmy, za jakého se st-l označuje.
Mezi činy za trestné prohlášenými uvádí posl. odst. cit. § 8 jak zabránění vstupu do místnosti, jež mají býti prohlédnuty, tak i vyhnutí se požadované výpovědi, a pro oba tyto přestupky byl také st-l potrestán. Ve svém přípise z 15. listopadu 1929 udal živn. inspektorát v T., že funkcionář tohoto úřadu požadoval na st-li výpověď stran porušování zák. o 8hod. době pracovní firmou a nevydání vysvědčení učednici Sch., která mu byla odepřena, a že na poukaz, že tedy budou vyslýcháni zaměstnanci, st-l prohlásil »Da haben Sie nichts zu suchen«. St-l, byv na podkladě tohoto udání vyslechnut, prohlásil, že pánu, který k němu přišel a jehož funkce mu nebyla známa, řekl, že šéfové nejsou přítomni a aby přišel později, načež opustil písárnu. Dospěl-li žal. úřad na podkladě uvedené úřední zprávy, v níž výslovně bylo podotknuto, že vrch. komisař živn. inspekce inž. Sch. se st-li legitimoval a na základě výpovědi st-lovy samotné, z níž nepochybně jde na jevo, že st-l se zdráhal vůbec s funkcionářem živn. inspektorátu jednati, k závěru, že st-l se dopustil přestupku v posledním odstavci cit. § 8 uvedeného, nelze shledati, že by závěr tento neměl dostatečné opory ve spisech nebo že by byl nelogickým.
Pokud stížnost konečně vytýká, že ani rozhodnutí první, ani rozhodnutí druhé stolice neuvádí, který úřední úkon chtěl živn. inspektor provésti, takže nelze posouditi, byl-li k němu podle § 5 cit. zák. oprávněn, v čemž prý spočívá vada řízení, ježto jen v případě, když živn. inspektor jedná v mezích své kompetence, lze spáchati uvedený přestupek, nemohl ji nss taktéž shledati důvodnou, ježto zaměstnanec jest podle § 8 povinen dáti živn. inspektoru informace jím požadované, aniž může výpověď odepříti jen proto, že po jeho názoru živn. inspektor překročuje meze své pravomoci.

Citace:

č. 9925. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 65-66.