Č. 7172.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: I. Nepřípustnou podle § 3 lit. a) zák. o ss jest stížnost k nss-u proti rozhodnutí min., kterým nebylo vyhověno žádosti vrch. kanc. oficianta za propočtení služ. doby podle vl. nař. č. 666/20. — II. Přípustnou je však stížnost proti nepřiznání karakteru veř. úředníka podle zák. č. 89/1919. — III. Do služ. doby rozhodné podle § 1 cit. zák. nelze započítati dobu, kterou kanc. oficiant odsloužil jako pomocná síla, než dosáhl věku 17 let
(Nález ze dne 26. března 1928 č. 14.522/27).
Prejudikatura: Boh. A 2897/23.
Věc: František O. ve St. proti ministerstvu vnitra o propočtení služební doby a zařazení do hodnostní třídy.
Výrok: Stížnost, pokud se týká propočtení služební doby, odmítá se jako nepřípustná, v ostatním zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Žádosti st-le z 12. května 1921, aby mu byla na základě zák. č. 222/20 a nař. č. 666/20 propočtena služ. doba od 8. dubna 1907 do 4. března 1910, nevyhověla zsp v Praze výnosem z 25. června 1921, poněvadž byl zaměstnán u býv. okr. hejtmanství ve St. pouze na výpomoc jako bezplatná síla kancelářská a neměl ještě potřebnou kvalifikaci k zastávání místa plně zaměstnané síly pomocné, a poněvadž nebylo možno tudíž shora uvedenou služ. dobu považovati za plné zaměstnání. Další žádosti st-le ze 7. února 1923, aby byl na základě ustanovení § 1 zák. č. 89/19 zařazen do hodn. třídy, nevyhověla zsp v Praze výnosem z 12. října 1926 proto, poněvadž do účinnosti cit. zákona, t. j. do 26. února 1919 nevykazoval dle § 12 nař. veškerého min. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. započítatelnou služ. dobu 7 roků.
Odvoláním z těchto výměrů podaným nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím, a to, pokud šlo o propočtení služ. doby proto, poněvadž konaným šetřením nebylo prokázáno, že st-l by byl býval ve sporné době nepřetržitě a plně zaměstnán pracemi kancelářského pomocníka, pokud šlo pak o zařazení do hodn. třídy, z důvodů rozhodnutí I. stolice.
O stžínosti uvážil nss toto:
Pokud stížnost obrací se proti výroku, kterým nebylo vyhověno žádosti st-le za propočtení služ. doby na základě zák. č. 222/20 a nař. č. 666/20, není přípustnou.
St-l jest vrchním kancelářským oficiantem, náleží tedy do kategorie zaměstnanců, jejichž právní a služ. poměry založeny jsou v předpisech min. nař. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z.
Jak bylo již opětně, zejména také v nál. Boh. A 2897/23 vysloveno, dlužno služ. poměr kane. oficiantů vzhledem k ustanovení § 6 odst. 3 cit. nař. pokládati ve všech jeho vztazích za poměr soukromoprávní. Z toho plyne však, že proti rozhodnutím, jež ve věcech poměru toho na základě positivní normy §§ 67 a 68 cit. nař. učinily úřady správní, přísluší straně po vyčerpání opravných prostředků podle § 105 úst. listiny dovolati se nápravy pořadem práva soukromého, a jest proto v tomto směru příslušnost nss-u podle § 3 lit. a) zák. o ss vyloučena.
V daném případě jedná se, jak shora bylo uvedeno, o propočteni služ. doby dle zák. č. 222/20, resp. nař. č. 666/20, tedy o jeden ze vztahů služ. poměru oficiantského. Nemůže tudíž nss vzhledem na výše zmíněný předpis § 3 a) zák. o ss výrok žal. úřadu, pokud se týká tohoto propočtení, přezkoumati a musil proto stížnost v tomto směru odmítnouti jako nepřípustnou.
Pokud se týče nároku na přiznání charakteru veřejného úředníka a zařadění do hodn. třídy, nejde již o nárok ze služ. poměru oficiantského, nýbrž o samostatný veřejnoprávní nárok ze zák. č. 89/1919, o němž, byl-li správním úřadem popřen, podle § 2 zák. o ss přísluší nss-u judikovati. V tomto směru je tedy stížnost přípustná; nss neshledal ji však důvodnou.
St-l namítá, že byl zaměstnán jako kanc. pomocník u býv. okr. hejtmanství ve St. od 8. dubna 1907 nepřetržitě až do 24. srpna 1914, kdy byl povolán k voj. službě, že po návratu z voj. služby opětně místo u téhož úřadu nastoupil, kde slouží dosud nepřetržitě, a z toho usuzuje, že má nárok na zařazení do hodn. třídy podle zák. č. 89/19. Názor ten je však mylný.
Podle § 1 cit. zák., jehož se st-l při uplatnění svého nároku dovolal a o který I. stolice i žal. úřad opřely svoje rozhodnutí, staví se kancelářští vrchní oficianti, oficianti, oficianti a kancelářští pomocníci na roven dosavadním kancelářským úředníkům, zařaděným do hodn. tříd, ale jen potud, pokud se na ně vztahuje nař. veškerého min. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z., a pokud mají »dnes«, t. j. v době, kdy cit. zákon nabyl účinnosti, — tedy dne 26. února 1919 — aspoň sedm nebo — jde-li o oficianty atd. s odbornou zkouškou podle § 2 cit. zák., k nimž však st-l nepatří, — aspoň 4 léta služby. Kterou službu míní, zákon sice neříká, zřejmě však má na mysli jenom tu služ. dobu, která jest jim započítatelna v jejich dosavadním služ. poměru.
Podle § 12 nař. č. 21/1914 ř. z. jest pro vyměření platu započítatelnou veškerá služ. doba ztrávená bez přerušení ve vlastnosti plně zaměstnaného kanc. pomocníka, jakož i ve vlastnosti kanc. oficianta při stát. úřadech nebo ústavech. Podle § 73 téhož nař. vyžaduje se k tomu, aby kdo byl přijat za kanc. pomocníka, dokonání 17. roku života.
Z ustanovení těch se podává, že dle § 12. cit. nař. započítatelnou může býti toliko ta doba, kterou ztrávil dotyčný zaměstnanec ve vlastnosti kanc. pomocníka, a tudíž, poněvadž dle § 73 kanc. pomocníkem může se státi zaměstnanec až po dokonaném 17. roku života — nejvýše doba, kterou dotyčný zaměstnanec ztrávil v skane, pomocné službě od dokonaného 17. roku.
St-l narodil se dne 5. března r. 1893, a mohla se mu dle toho, co výše uvedeno, ve smyslu § 1 zák. č. 89/1919 počítati nanejvýše doba, kterou ztrávil v kanc. pomocné službě od dokonaného sedmnáctého roku, tedy od 5. března 1910. Poněvadž pak st-l dne 25. srpna 1914 nastoupil voj. službu a z této byl teprve dne 19. října 1919 propuštěn, vykazoval ke dni 26. února 1919 — jak také správně ve své žádosti ze 17. února 1923 uvedl, — skutečnou službu kancelářskou 4 roky, 5 měsíců a 20 dnů.
Jestliže žal. úřad potvrdil rozhodnutí I. stolice, která zamítla jeho žádost o zařadění do hodn. třídy proto, že nevykazoval dle § 12. nař. č. 21/1914 započítatelnou dobu služ. 7 roků, jest rozhodnutí jeho v souhlase se zákonem a stížnost bezdůvodnou.

Citace:

Č. 7172. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 475-477.