NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Č. 11238.

Zaměstnanci veřejní: * Do doby rozhodné pro určení pensijní základny ve smyslu § 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. nelze započísti dobu vojenské služby, která nebyla ve služebním poměru, ve kterém se určuje pensijní základna, pro postup v tomto služebním poměru započtena.
(Nález ze dne 26. dubna 1934 č. 8599.) Věc: Anna K. v P. proti ministerstvu spravedlnosti o úpravu zaopatřovacích platů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rudolf K., manžel st-lčin, jmenován byl usnesením vrch. zem. soudu v Praze ze 17. dubna 1908 vrchním kancelářským oficiálem u okr., pokud se týká kraj. soudu. Dekretem presidia vrch. zem. soudu v Praze ze 17. dubna 1914 byly mu poukázány od 1. února 1914 požitky 4. stupně IX. hodn. třídy, při čemž bylo po rozumu nař. veškerého min. z 25. ledna 1914 č. 18. ř. z. přihlédnuto k 2 rokům z doby vojenské, a dekretem z 11. února 1916 od 1. března 1916 požitky 5. stupně IX. hodn. třídy. Se st-lkou oženil se Rudolf K. dne 11. ledna 1915. Dekretem téhož úřadu z 24. března 1916 přeložen byl k své žádosti koncem dubna 1916 na trvalý odpočinek i zproštěn činné služby, a byly mu vyměřeny odpočivné požitky od 1. května 1916 vzhledem k tomu, že vykazoval v den skončení činné služby do pense započitatelnou služební dobu vojenskou v trvání 15 roků, 9 měsíců a 29 dnů, dále službu kancelisty, oficiála II. třídy a vrch. kancelářského oficiála u soudu v trvání 23 roků, 1 měsíce, úhrnem 38 roků, 10 měsíců, 29 dnů, či okrouhle 39 roků, ve výši 100% pensijní základny. Dne 17. března 1929 zemřel manžel st-lčin ve výslužbě.
Výměrem presidia vrch. soudu v Praze z 26. dubna 1929 vyměřeny byly st-lce od 1. dubna 1929: vdovská pense ročních 5802 Kč, t. j. 50% pensijní základny jejího zemřelého manžela dle zák. č. 394/1922 Sb. v sumě 11604 Kč (služné 5. stupně IX. hodn. třídy 10152 Kč, 50% místního přídavku pražského 1452 Kč), příplatek podle § 1 zák. č. 80/1928 Sb. ročních 1160 Kč a jednotný drahotní přídavek podle I. rodinné třídy ročních 2560 Kč, dále výměrem z 26. října 1931 od 1. ledna 1931 k přihlášce z 5. listopadu 1930 vzhledem k zák. č. 70/1930 Sb. a §§ 2 a 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. vdovská pense 9450 Kč ročně, t. j. 50% nové pensijní základny jejího manžela 18900 Kč (služné IV. služební třídy, 7. platové stupnice, f. stupně s 1 náslužným přídavkem ve výši 18900 Kč), dále příplatek k zaopatřovacím platům podle § 6 zák. č. 70/1930 Sb. ročních 72 Kč 40 h.
Do výměru presidia vrch. soudu v Praze z 26. října 1931 podala st-lka odvolání z 30. prosince 1931, jež zamítlo min. sprav. nař. výnosem.
Proti tomuto výnosu čelí stížnost, kterou nss neuznal důvodnou.
V daném případě jde o úpravu zaopatřovacích platů st-lčiných po jejím manželu po rozumu zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb. A tu stanoví § 4 zák. č. 70/1930 Sb., že ustanovení §§ 1 až 3 tohoto zák. platí pro pozůstalé po osobách tam uvedených...mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na zaopatřovací platy.
Ježto manžel st-lčin odešel na trvalý odpočinek dnem 30. dubna 1916 jakožto státní pragmatikální úředník kancelářský a zemřel dne 17. března 1929, sluší zaopatřovací platy st-lčiny jako jeho vdovy určiti mimo jiné podle čl. 1 § 5 odst. 1 č. 2 zák. z 17. prosince 1919 č. 2 Sb. z roku 1920, podle něhož vdovám po státních úřednících zařazených do určité hodn. třídy náleží pense ve výměře dvou třetin pense, jíž požíval manžel anebo na kterou by měl právo, nejméně však 40% a nejvýše 50% pensijního základu.
Z toho plyne, že podkladem pro vyměření vdovských platů vdovy po státním úředníku jest pense (výslužné, odpočivné), jež manžel vdovy požíval anebo pense (výslužné, odpočivné), na které by měl fiktivně podle příslušných pensijních předpisů právní nárok, totiž vyměření vdovské pense závisí na zjištění pense, již manžel její skutečně požíval anebo která by mu podle pensijních předpisů fiktivně náležela. Jest proto v daném případě zjistiti pensi, výslužné či odpočivné, které by manželu st-lčinu podle zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb. fiktivně náležely, ježto manžel její zemřel již ve výslužbě.
Podle ustanovení § 1 odst. 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. (viz i předpis § 199 plat. zák. č. 103/1926 Sb.) pro určení pensijní základny jest rozhodnou služební třída, která podle zák. z 24. června 1926 č. 103 Sb. (platový zákon) nebo předpisů na jeho základě vydaných odpovídá skupině časového postupu, k níž příslušel úředník v den skončení činné služby (viz i § 5 zák. č. 70/1930 Sb.).
Není sporné, že byl manžel st-lčin v den skončení své činné služby dne 30. dubna 1916 vrchním kancelářským oficiálem u soudu, tudíž po rozumu § 1 odst. IV nař. vešk. min. z 1. února 1914 č. 34 ř. z. kancelářským úředníkem a tedy stát. úředníkem pragmatikálním, zařaděným do skupiny E časového postupu § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. Skupina časového postupu E podle § 52 služ. pragm. odpovídá však zřejmě služ. třídě IV. ve smyslu § 4 plat. zák. č. 103/1926 Sb. Podle této služební třídy byla také podle spisů pensijní základna manžela st-lčina stanovena.
Dále určuje § 2 vl. nař. č. 96/1930 Sb. v odst. 1 (viz i předpis § 167 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb.), že se úředníkům jmenovaným až včetně do IX. hodn. třídy, ve skupině C, D nebo E stanoví pensijní základna postupem v dalších odstavcích tohoto paragrafu uvedeným, a to podle 7. platové stupnice. Manžel st-lčin byl, jak není sporné, v den skončení činné služby úředníkem do IX. hodn. třídy jmenovaným a bylo mu tudíž fiktivní pensijní základnu určiti podle služného 7. platové stupnice, což se také nař. výnosem stalo.
Pro stanovení výše služného, totiž základního služného a případných náslužných přídavků podle § 11 plat. zák. č. 103/1926 Sb. předpisuje § 2 odst. 2 prvá věta vl. nař. č. 96/1930 Sb. (viz též předpis § 168 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb.), že jest v mezích časového postupu zjistiti dobu, kterou by jmenovaný úředník musil ve skupině časového postupu ztráviti, aby podle čl. III. a — s výjimkou kategorie kancelářských úředníků skupiny E a D — podle čl. V § 1 zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. časovým postupem dosáhl požitků hodn. třídy a platového stupně, v němž byl při skončení činné služby. K takto zjištěné době se připočte započitatelná (započtená) služební doba v posledním dosaženém platovém stupni.
Po rozumu § 2 odst. 2 prvé věty vl. nař. č. 96/1930 Sb. (§ 168 odst. 1 a 2 plat. zák. č. 103/1926 Sb.) a čl. III i čl. V zák. č. 541/1919 vykazoval by manžel st-lky vzhledem k tomu, že byl úředníkem kancelářským skupiny E a tudíž neměl nároku na připočtení ideální služební doby čekatelské, pouze lhůty časového postupu v XI. a X. hodn. třídě 6 a 6 roků, lhůtu postupu z 1. do 5. stupně platového IX. hodn. třídy 8 roků a konečně dobu ztrávenou s požitky 5. stupně IX. hodn. třídy od 1. března 1916 do 30. dubna 1916 v rozsahu 2 měsíců, celkem rozhodnou dobu 20 roků, 2 měsíců.
Vzhledem k tomu však, že se zákon č. 70/1930 Sb. vztahuje na pensisty různých období, musilo vl. nař. č. 96/1930 Sb., dbajíc příkazu § 5 zák. č. 70/1930 Sb., vzíti zřetel k této okolnosti. Stanoví proto § 2 odst. 2 věta prvá, druhé půlvětí vl. nař. č. 96/1930 Sb., že dosáhli-li zaměstnanci požitků těch za delší započitatelnou (započtenou) služební dobu (§ 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb.), než odpovídá lhůtám časového postupu, uvedeným v předcházející větě, t. j. podle zák. č. 541/1919 Sb., přihlíží se k této době, při čemž jest k této době podle § 2 odst. 2 poslední věty vl. nař. č. 96/1930 Sb. (viz i § 168 odst. 1 poslední věta plat. zák. č. 103/1926 Sb.) připočísti započitatelnou (započtenou) služební dobu v posledním dosaženém platovém stupni.
Co rozuměti jest dobou započitatelnou, pokud se týká započtenou, ve smyslu § 2 odst. 2 věty prvé, druhého půlvětí, vl. nař. č. 96/1930 Sb., naznačuje předpis tento citací § 50 tohoto vl. nař., podle něhož, pokud se za podklad pro zjištění doby rozhodné pro určení pensijní základny béře započitatelná (započtená) služební doba, rozumí se, nepodává-li se z toho kterého ustanovení tohoto nařízení jinak, započitatelnou dobou služební doba ve služebním poměru, ve kterém se určuje pensijní základna, skutečně ztrávená a pro postup do vyšších požitků v tomto služebním poměru v den skončení činné služby započitatelná, dobou započtenou pak jiná období pro postup v tomto služebním poměru započtená.... Normace § 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. odpovídá zcela předpisu § 197 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb., kterýž platí pro převod státních zaměstnanců do nových platů zák. č. 103/1926 Sb.
Podle právě cit. předpisů bylo proto i fiktivní pensijní základnu manžela st-lčina zjistiti ve služebním poměru, v němž byl v den skončení činné služby dne 30. dubna 1916. V den ten byl nesporně státním úředníkem pragmatikálním, kategorie úředníků kancelářských, skupiny E do IX. hodn. třídy jmenovaným s požitky 5. stupně IX. hodn. třídy od 1. března do 30. dubna 1916.
Podle toho vykazoval by manžel st-lčin v den skončení činné služby: služební dobu skutečně ztrávenou ve vlastnosti kancelářského úředníka pragmatikálního od 1. března 1893 do 29. února 1916 v trvání 23 roků, dále skutečně ztrávenou služební dobu v tomto poměru v 5. stupni IX. hodn. tř. od 1. března do 30. dubna 1916 v trvání 2 měsíců, k čemuž připočísti jest podle § 2 odst. 2 a § 50 vl. nař. č. 96 Sb. a nař. vešk. min. č. 18/1914 ř. z. z vojenské doby pro postup v úřednickém poměru započtené 2 roky, což činí celkem 25 roků, 2 měsíce.
Podle § 5 zák. č. 70/1930 Sb. a § 2 odst. 2 prvé a poslední věty vl. nař. č. 96/1930 Sb. jest tudíž dobou rozhodnou pro určení pensijní základny manžela st-lčina tato delší doba v rozsahu 25 roků, 2 měsíců.
Dobu tuto jest pak podle ustanovení § 2 odst. 4, 6 a 8 vl. nař. č. 96/1930 Sb. (viz i předpis § 169 plat. zák. č. 103/1926 Sb.) měřiti stanovenou zkrácenou ideální služební dobou čekatelskou 5 roků podle § 2
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 45 odst. 6 vl. nař. č. 96/1930 Sb. a §§ 11 a 15 plat. zák. č. 103/1926 Sb. tříletými lhůtami postupovými ze služného stupně a) do stupně f) 15 roků a konečně dalšími 3 roky za účelem dosažení prvého náslužného přídavku podle §§ 11 a 15 plat. zák., takže zbývají 2 roky, 2 měsíce, kteréž však nepřicházejí již dále v počet, ježto zbytek tento nedosahuje rozsahu tří let pro další náslužný přídavek podle §§ 11 a 15 plat. zák.
Fiktivní pensijní základnu manžela st-lčina bylo proto určiti na základě shora uvedeného podle služného vyplývajícího podle služební třídy IV., platové stupnice 7., stupně f) v částce 18000 Kč s připočtením prvého náslužného přídavku podle IV. služební třídy, 7. platové stupnice v částce 900 Kč, čili úhrnem penízem 18900 Kč, jak se také stalo.
Jak se podává z těchto vývodů, ponechává zákonodárce v zák. č. 70/1930 Sb. ní otázky, jaká pensijní základna by příslušela fiktivně manželu st-lčinu úplně stranou započitatelnou či započtenou služební dobu pro výměru výslužného. Rozhodná doba po rozumu §§ 2 a 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. a doba započitatelná a započtená pro výměru výslužného jsou dobami naprosto od sebe se lišícími, jak způsobem, jakým se k nim dospívá, tak i účelem, k němuž směřují. Neprávem proto směšuje st-lka služební dobu okrouhle 39 roků, jež byla jejímu manželu při výměře výslužného stanovena za účelem určení procentní sazby z pensijního základu, s dobou rozhodnou po rozumu § 5 zák. č. 70/1930 Sb. a §§ 2 a 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. k zjištění pensijní základny samé. Pro zjištění pensijní základny jest podle § 5 zák. č. 70/1930 Sb., §§ 2 a 50 vl. nař. č. 96 Sb. a odst. 1 § 197 plat. zák. č. 103/1926 Sb. rozhodným bez jakéhokoliv vztahu k době započtené pro výměru výslužného pouze služební poměr v den skončení činné služby a služební doba započitatelná a případně započtená v tomto služebním poměru pro postup do vyšších požitků. Lze proto v daném případě přihlédnouti pouze ke služební době, kterou manžel st-lčin skutečně ztrávil v poměru státního úředníka pragmatikálního kancelářského od 1. března 1893 do 30. dubna 1916, a k době pro postup v tomto poměru podle nař. vešk min. č. 18/1914 ř. z. v rozsahu 2 roků započtené.
Naproti tomu doba a procentní sazba, které byly vzaty za základ pro výměru dosavadních odpočivných (zaopatřovacích) požitků toho kterého zaměstnance (jeho pozůstalých), zůstávají nedotčeny, jak praví předpis § 52 vl. nař. č. 96/1930 Sb., úplně ve shodě s ustanovením § 5 zák. č. 70/1930 Sb.
Žal. úřad vzal také při stanovení doby rozhodné pro vyměření výslužného za základ okrouhle dobu 39 roků, jak započtena byla manželu st-lčinu v den skončení činné služby, a stanovil vzhledem k tomu sazbu 100% jemu příslušející pensijní základny, tudíž určil jeho vdově vzhledem k čl. I § 5 zák. č. 2/1920 Sb. 50 procent pensijní základny prýštící z fiktivní pensijní základny jejího manžela v částce 18900 Kč, tedy částku 9450 Kč ročně s přihlédnutím k příplatku po rozumu § 6 zák. č. 70/1930 Sb.
Že by doba vojenské služby, pokud se týká její zbytek, v rozsahu 13 roků byla manželu st-lčinu bývala započtena pro postup do vyšších požitků v jeho poměru jako státního úředníka pragmatikálního nějakým konkrétním správním aktem, st-lka ani v řízení správním, ani ve stížnosti dnešní netvrdila.
Na podkladě těchto vývodů dospívá nss k právnímu názoru, že do doby rozhodné pro určení pensijní základny ve smyslu § 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. nelze započísti dobu vojenské služby, která nebyla manželu st-lčinu ve služebním poměru, ve kterém se určuje pensijní základna, pro postup v tomto služebním poměru započtena.
Pokud st-lka ještě poukazuje k tomu, že podle zákona o propočítání služební doby by bylo započísti služební dobu vojenskou pro zjištění pensijní základny, jest na omylu, ježto podle zák. č. 222/1920 a vl. nař. č. 666/1920 Sb., jež má zřejmě na zřeteli, mělo započtení a propočtení podle těchto norem význam jen pro postup do vyšších požitků činných a jen pro státní zaměstnance, kteří se dočkali účinnosti těchto předpisů v činné službě, čemuž u manžela st-lčina nesporně nebylo, nikoliv však i pro započtení doby propočtené též pro účely pensijní.

Citace:

Č. 11238. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 918-923.