Hackenkreuzler vojákem.

(Divisní soud v Košicích.)
Josef Heinl, právník ze Souše u Mostu, je podle četnické relace hackenkreuzlerem a jako takový odpůrcem všeho, co není německé. Když byl odveden na vojnu, musil chtěj nechtěj narukovat, ale jako řádný buršák chtěl svým kamarádům ukázat, že se za jejich vznešenou ideu umí obětovat. A tak už po čtrnáctidenním pobytu v záložní důstojnické škole v Košicích dopustil se skutku, pro který stál v těchto dnech před tamějším divisním soudem.
Vojenský prokurátor žaloval, že dne 29. října 1925, když byl na cvičišti, odepřel vykonati rozkazy četaře-důstojnického čekatele a že na jeho opětovný rozkaz odpověděl s vysoka: „Pane četař, nekřičte na mě!“ a odešel ležerně asi šest kroků nazpět, zatím co celý oddíl byl v pozoru. Na domluvu četařovu dělal sice chvíli dobrotu, ale jak četaře Fajkla vystřídal četař Žampa, zase nechtěl cvičit. Když ho četař upozornil na následky, shodil se sebe tornistru, strhal si provokativně čekatelské pásky a prohlásil: „Já cvičit nebudu, zavřete mě třeba hned na pět roků.“
Četař zavolal kapitána Holuba a ten nařídil za trest delikventovi, aby běžel poklusem po cvičišti. Heinl však ani tentokráte neuposlechl, rozkaz nevykonal a proto byl dán do vězení.
U soudu choval se velmi klackovitě a patrně přemýšlel, jak by získal slávy v očích svých kolegů. Když po přečtení žaloby se ho předseda zeptal, co má na obhájení, odpověděl drze: „Já jsem vás ani neposlouchal.“ Proto mu byla žaloba ještě jednou přečtena německy, ačkoli zná česky velmi dobře. Teprve pak se hájil, ale nějak divně. Oháněl se Masarykem a jeho theoriemi, ač se to nesrovnává s jeho přesvědčením. Vymlouval se, že s ním nespravedlivě zacházeli, ačkoli svědkové dokázali, že mu žádný ani slovem neublížil. Ke konci obhajoby pronesl jakési nejasné podobenství:
„Když máme patronu a neopatrně s ní zacházíme, vystřelí.“
„A kdo má být ta patrona?“ táže se předseda.
„Já přece a vystřelil mě četař Žampa.“ Strana 178.
„Podle kterých názorů?“
„Podle mých i jiných.“
Po vyslechnutí devíti svědků, kteří žalobu potvrdili, vysvětlil předseda štábní kapitán dr. Menšík Heinlovi, že voják něco snésti musí a že on jako hackenkreuzler je právě stoupencem směru velké discipliny a poukázal na to, co se dělávalo za Rakouska s vojákem a jaká je vojenská disciplina v Prusku, pro něž on tolik horuje.
Heinl byl odsouzen pro zločin porušení subordinace k trestu devíti měsíců, zostřeného každý měsíc postem a tvrdým lůžkem. Vojenský prokurátor štáb. kapitán dr. Pavlíček i odsouzený vyžádali si tři dny na rozmyšlenou.
—ij—

Citace:

Zabíjel na černo. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 2., s. 25-25.