Porota v Praze.

Porotní soud v Praze zabýval se ve svém dalším zasedání ve čtvrtek případem zabití.
Kdyby si byl Josef Pleva, poštovní kočí ze Žebráku, odepřel 7. listopadu, když šel ze služby, jedno jediné pivečko, jež byl zvyklý vypít, než se odebral k zaslouženému spánku, mohl ještě dnes býti mezi živými. Ale Josef Pleva během 53 let svého života osvojil si už jisté zvyky, kterým zůstával věren. K nim patřilo i to, že po službě, když se vracíval k 11. hod. večer domů, zašel si na jednu do hostince svého jmenovce Josefa Plevy v Žebráce. Stejně tak učinil i 7. listopadu a zasedl jako obvykle ke stolu ve výčepu. Ve vedlejším lokále byla společnost hlasitě rozmlouvajících dělníků, zaměstnaných při dobývání cukrovky na místním velkostatku. Jejich hlasitý hovor proměnil se rychle v hádku, jež namířena byla proti dělníku Františku Hájkovi. Když byla obava, že dělníci Hájka ztlučou, uprchl Hájek před nimi výčepem. Ale rozezlení jeho kamarádi nechtěli jej nechat jen tak uniknout a proto všichni za ním vyrazili do výčepu. Klidně tam sedící postilion Pleva dostal se nějak do chomáče dělníků a byl pojednou bodnut nožem do břicha dělníkem Procházkou. I ostatní dělníci dali se pak do Josefa Plevy a mlátili jej židlemi do hlavy a do těla, kam vůbec mohli.
Josef Pleva dopraven byl se svým zraněním do nemocnice v Králově Dvoře, kde však 10. listopadu zemřel. Když byl dříve soudně vyslechnut, udal, že žádného z dělníků jej napadnuvších vůbec neznal a s nimi nemluvil a že jej jeden z dělníků bodl beze vší příčiny.
Pitvou bylo zjištěno, že postilion utrpěl v pravém podbříšku řeznou ránu, vedenou velikou silou, neboť proříznut byl celý silný oděv, a že smrt nastala pro zánět pobřišnice a celkový septický proces, které byly přímou komplikací poranění a tím i příčinou smrti.
Před pražskou porotu na lavici obžalovaných zasedl 25letý dělník Cyril Procházka ze Smolové u Domažlic, žalován státním zastupitelstvím pro zločin zabití dle § 140. tr. z. Doznává, že to byl on, který postiliona bodl nožem, omlouvá se však tím, že byl opilý a že jednal v nutné sebeobraně, neboť postilion prý zdvihl židli a chtěl jí udeřiti jeho bratra Antonína Procházku. Aby postiliona odzbrojil, bodl jej nožem, aniž by mířil. Chtěl tím jen chrániti svého bratra a Plevovi nijak ublížiti nechtěl.
Svědek Josef Votava potvrzuje, že to byl obviněný Procházka a jeho druzi, kteří proti postilionu sami výbojně se chovali a se vztyčenýma rukama proti němu se hnali. Josef Pleva prý teprve potom chopil se židle, zřejmě na svoji obranu, ale nikoho židlí tou neohrožoval. Že by byl obžalovaný býval opilý, svědek nepozoroval.
Ani hostinský Josef Pleva, ani jeho syn, ani další svědek Josef Kilian nepotvrzují, že Procházka byl tehdy opilý. Hostinský Pleva prostými slovy vylíčil, jaké potíže měl s mladými dělníky. Už před 9. hod. večer nechtěl jim naliti, a tu jeden z nich hodil po něm sklenicí, jíž se šťastně uhnul a která se roztřískla o dveře. Jiný chopil se kovových tácků a udeřil jimi hostinského do obličeje tak, že krvácel z nosu i z menších oděrek na čele a tvářích. Běžel tedy hostinský na četnickou stanici, aby četníci učinili řádění přítrž, tam ale poučil jej strážmistr, že podle předpisů nemá četnictvo práva zakročovat, když je v místě policie. Utíkal tedy hostinský na policejní strážnici a vzbudil komisaře. Ten jej odkázal na strážníka, hned ale strážníku radil, aby se do toho nepletl. Strážník neměl valné chuti zjednávati pořádek a zakročiti odepřel, ale nabídl hostinskému svůj obušek slovy: „Tady máte pendrek a zmlaťte si je sám, já se píchnout nenechám!“ A tak ubohý hostinský šel s nepořízenou zpět a musil trpěti, jak nezvaní hosté okupovali mu hostinskou místnost. Když pak někteří z nich naléhali, aby jim ještě nalil, a slibovali, že budou tiše, svolil, aby jim jeho syn dal ještě jeden „tuplák“ všem dohromady.
Bratr obžalovaného, 16letý vzpurný výrostek drzého chování, Antonín Procházka, chtěje zřejmě bratru pomoci, zapletl se do nastražených otázek tak, že soud k návrhu stát. Zástupce prohlásil jej za zatčena a dal jej předvésti k vyšetřujícímu soudci pro naléhavé podezření ze zločinu křivé přísahy.
Čteny pak osobní výkazy, dle nichž netěší se Procházka dobré pověsti a byl trestán pro žebrotu, tuláctví a drobné krádeže již mezi 14. a 17. rokem svého věku několikrát, pak v roce 1920 pro zločin veřejného násilí v Plzni těžkým žalářem šestiměsíčním; v roce 1923 pak v Domažlicích pro ublížení na těle vězením 8denním a v roce 1924 pro krádež vězením v trvání 24 hodin.
Porotě dána byla otázka na zločin zabití podle § 140 tr. z., dále otázky na opilost a na nutnou sebeobranu a otázka, zda činu se dopustil z pohnutek nízkých a nečestných. Po krátké poradě přečten byl verdikt porotců, kteří všemi hlasy přisvědčili na zločin zabití; opilost i nutnou obranu rovněž všemi hlasy odmítli a jednomyslně přisvědčili, že čin spáchán byl z pohnutek nízkých a nečestných.
Soud pak odsoudil Cyrila Procházku do těžkého žaláře v trvání tří roků.
Soudu předsedal vrch. rada Kleiner, žalobu zastupoval stát. zástupce Dr. Prokeš.
*
Dne 4. ledna t. r. k 6. hod. večerní nastal zmatek v Rokycanově ulici v Karlíně. Tmou zazněly náhle za sebou tři výstřely, které vystrašily pasanty tak, že ve chviličce byla ulice prázdnou. Po prvním výstřelu ozval se šílený ženský výkřik, po chvilce bylo ticho. Tu někteří srdnatější vyběhli, aby poskytli snad potřebné pomoci, neviděli však ani útočníka, ani napadeného. Ti přihlásili se sami na policii. Útočník přiběhl dříve a představil se jako 25letý obchodní sluha v Karlíně Karel Petráček. Vypověděl, že potkal v Rokycanově ulici svoji milou, Boženu Jirsovou, nakladačku v karlínské tiskárně Fischmannově, vdovu a matku tříletého děvčátka, s kterou měl dva roky důvěrnou známost a která snažila se poslední dobou známost tu přerušiti. O Nový rok řekla mu výslovně, že s ním mluvit nebude, a když v noci na 3. ledna viděl ji dokonce s jiným mužem, rozhodl se zastřeliti ji i sebe. Čekal na ni tedy druhého dne, když šla z práce. Čekaly však na ni i její matka a dceruška. Přes to však se Petráček k Jirsové přidružil a ptal se jí, je-li definitivně rozhodnuta s ním se rozejít. Když přisvědčila, vytáhl revolver a namířil na Jirsovou, která se dala na útěk. Petráček poslal za ní ráz na ráz tři rány. Pak přiložil si revolver k spánku, chtěje zastřeliti i sebe, ale rána selhala. Odešel tedy na policii, kde se udal a přiznal, že rány vypálil v úmyslu vražedném, míře Jirsové na hlavu, že se k činu připravoval a že také napsal dopis na rozloučenou, který byl u něho nalezen a v němž prosí, aby byl uložen s Jirsovou do společného hrobu a na pomník aby dána mu byla fotografie, kterou má v kapse.
Jirsová sama žádným z výstřelů zasažena nebyla. Jen jeden projektil letěl jí těsně kolem hlavy a ustřelil jí pouze pramének vlasů, které Jirsová druhého dne vyčesala. Udala však, že jí Petráček již dříve vyhrožoval a že se jednou před služebnou Annou Šnajdrovou vyjádřil, že si nechá dát za Jirsovou 20 roků kriminálu, když s ním přestane mluvit.
Z toho vyvozuje žaloba, z níž se Petráček před porotou zodpovídá, že skutek stal se po zralém uvážení a že přes pozdější tvrzení Petráčkovo, jako by byl jeho úmysl směřoval jen k zastrašeni Jirsové, oprávněna je žaloba, znějící nа zločin nedokonané vraždy prosté podle § 134 tr. z. Kromě toho žalován je Petráček pro zločin nebezpečného vyhrožování podle § 98 tr. z., pro přestupek proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. z., spáchaný tím, že výstřely ve frekventované ulici snadno mohl zraniti kolemjdoucí osoby, a konečně pro přestupek nedovoleného nošení zbraně podle § 36 zbrojního patentu.
Obžalovaný, zřejmě ustaraný a vypadající jako 30letý muž, prostými slovy líčí průběh své známosti. Byl do Jirsové šíleně zamilován. Známost jejich byla záhy důvěrnou. Chtěl si Jirsovou vzíti, ta s tím souhlasila, ale v posledním čase dávala mu výhost. Její přítelkyně Šnajdrová přišla někdy v listopadu k němu a snažila se mu známost rozmluviti, očerňujíc Jirsovou, že už v 16 letech měla nemanželské dítě; dala si od Petráčka dát čestné slovo, že tuto zprávu si nechá pro sebe. Petráček jí slovo dal, pak ale prohlásil, že co bylo, to bylo, že všecko Jirsové odpustí a že se jí nevzdá, i kdyby třeba 20 let kriminálu měl za ni dostat. Obojetná přítelkyně běžela ovšem hned k Jirsové a sdělila jí tato slova, vypadající zřejmě jako vyhrůžka, pomlčela však o tom, jak sama přišla svou přítelkyni očerňovat...
Božena Jirsová nesnažila se jako svědkyně mnoho obžalovanému prospěti, ač doznala, že je člověk v jádru velmi dobrý a jen trochu prchlivý a hodně žárlivý. Udala, že z jeho vyhrůžek měla velký strach a proto také požádala matku, aby na ni u tiskárny dne 4. ledna čekala.
Ale její matka Marie Radousová, domovnice v Karlíně, pod přísahou udala, že ji dcera vůbec nikdy nežádala, aby jí přišla naproti, a že nikdy neříkala, že by se Petráčka bála. Chodila dceři naproti pravidelně vždycky bez požádání a bez její výzvy. Také v jiných bodech si dcera s matkou odporovaly. Tak Petráček sdělil, že přišel na Sylvestrа k své milence, která jej odbyla, že půjde spat. Přišel k ní tedy o Nový rok asi v 9 hodin a Jirsová mu řekla, že nikde nebyla. U líčení Jirsová potvrdila, že na Sylvestra nikam nešla, ale její matka přiznala, že dcera šla večer kamsi tancovat ...
I dva dny na to šla Jirsová tancovat do Orfea na Vinohrady a dala se v noci doprovázet jakýmsi Polákem až do Karlína. Žárlivý Petráček chodil v noci Kaizlovou ulicí v Karlíně, kde Jirsová bydlí, a slyšel ji již zdaleka ve veselé zábavě s jejím průvodcem. Druhého dne koupil si revolver a náboje a večer 4. ledna střílel... Nyní ovšem tvrdí, že neměl vražedných úmyslů, nýbrž chtěl prý Jirsovou jen výstřely těmi přiměti, aby s ním dále mluvila — tedy zřejmý zločin veřejného násilí vydíráním.
Porota také šla jen tak daleko, že uznala Petráčka vinným toliko tímto zločinem, k němuž se sám přiznal, zamítnuvši 7 hlasy první otázku, znějící na zločin nedokonané vraždy. Porota zamítla 11 hlasy i otázku na zločin nebezpečného vyhrožování, a všemi 12 hlasy popřela, že by se byl Petráček činu svého dopustil z pohnutek nízkých a nečestných. Naproti tomu uznala porota rovněž všemi 12 hlasy, že výstřely, k nimž se doznal, dopustil se i přestupku proti bezpečnosti života, neboť vystřely zasažen mohl býti snadno i někdo jiný, a že je vinen i tím, že bez dovolení nosil zbraň.
Soud pak odsoudil Petráčka, dosud úplně zachovalého, do těžkého žaláře na pět měsíců nepodmíněně. Obžalovaný trest přijal a ihned nastoupil. Na pozdější otázku předsedovu, zda je už vyléčen ze své prudké lásky, jen pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Inu, láska...
Soudu předsedal vrch. rada Dr. Mrázek, žalobu zastupoval I. stát. zástupce Dr. Koblih, obžalovaného účinně krásnou řečí hájil Dr. Pazdera, jako znalec zbraní fungoval velkoobchodník kom. rada Lad. Švestka, jenž na dotaz našeho redaktora, člena poroty, zda je možno, že vlasy, které Jirsová vyčesala, byly jí prostřeleny projektilem, odpověděl, že o té věci mnoho uvažoval, že však po prohlídce vlasů přišel k přesvědčení, že vyčesání praménku vlasů nemá s výstřelem ničeho společného.
*
V sobotu nebylo žádného porotního případu, za to v pondělí 8. t. m. započato bylo líčení, rozpočtené na celý týden, proti druhé partii žhářů z Královéměstecka. Žalováno je tentokrát 14 osob: 1. 28letý ženatý domkář ve Slovči Fratišek Špála, 2. jeho 29letá manželka Františka Špálová rozená Popková, 3. 28letý řezník ve Velkých Výklekách Antonín Šafránek, 4. jeho 25letá manželka Anna Šafránková rozená Vlachová, 5. 50letý rolník ve Velkých Výklekách Václav Votava st., 6. 35letý rolník ve Velkých Výklekách Augustin Kazda, 7. 40letý domkář ve Slovči Jan Brzák, 8. 24letý zemědělský dělník v Dlouhopolsku Rudolf Šafránek, 9. 23letý syn rolníka ve Velkých Výklekách Václav Votava ml., 10. 26letý tesařský dělník v Hradčanech František Hořák, 11. jeho bratr, 32letý tesařský dělník v Hradčanech Josef Hořák, 12. 43letý domkář v Hradčanech Antonín Adamec, 13. 38letý rolník ve Velkých Výklekách Václav Vlach, 14. 41letý domkář v Dlouhopolsku František Hájek.
Čtení obsažné žaloby trvalo hodně přes hodinu. Jsou v ní probírány celkem ohně čtyř usedlostí, vesměs založené.
Oheň první usedlosti vypukl dne 15. března 1924 po 10. hod. več. v hospodářském a obytném stavení rolníka Františka Špály ve Slovči čp. 86. Stavení ta patří společně Špálovi a jeho manželce. Oheň zničil střechu stavení, stodolu, kůlnu, jakož i veškeré zásoby obilí, stroje a vnitřní zařízení. Oheň vypukl s nápadnou rychlostí a ohrozil i sousední usedlost Františka Soboty. Proti Špálovi bylo již tehdy zavedeno trestní řízení, poněvadž mnohé okolnosti nasvědčovaly tomu, že oheň byl založen ze spekulace, řízení to bylo však pro nedostatek důkazů zastaveno a pojišťovna přiznala Špálovi náhradu 11086 Kč, jež pak byla rozhodčím soudem zvýšena na 25.798 Kč, kterýžto obnos byl také Špálovi vyplacen. Půldruhého roku na to, dne 14. srpna 1925 vypukl u Špálů opět oheň. Zničil vrch domku i stodolu se zásobami a opět ohrozil usedlosti sousední. Při vyšetřování vzniklo podezření, že i tento požár byl založen ze spekulace. Byla nařízena u Špálových domovní prohlídka, při níž nalezena byla řada věcí, o nichž Špálovi již po prvním ohni tvrdili, že jim tehdy shořely. Konstatováno také, že Špálovi dali si některé věci, zejména hospodářské nářadí, schovati před ohněm k sousedům. Mezitím konala pojišťovna šetření o škodě ohněm způsobené a skutečně přiznala Špálovým náhradu ve výši 62962 Kč. K výplatě však již nedošlo, neboť manželé Špálovi pod tíhou nahromaděných důkazů přiznali se, že své stavení úmyslně dali zapáliti. V březnu 1924 dali si oheň k návodu Antonína Šafránka založiti Františkem Hořákem, Josefem Hořákem a Ant. Adamcem. Jan Brzák, který v jejich stodole měl nějaké obilí a chtěl také na pojištění vydělati, věděl podle doznání Špálových o chystaném ohni, půjčil jim 5000 Kč na odměnu pro Ant. Šafránka a schoval jim před požárem sám celou řadu věcí. Na přípravách к ohni účastnil se také Rudolf Šafránek, který s Ant. Šafránkem přivezl soudek petroleje, aby to lépe chytlo. Bratři Hořákové a Ant. Adamec pak vše polili petrolejem, probourali stropy a pak zapálili... Druhý oheň, v srpnu 1925, dali si manželé Špálovi provésti Janem Brzákem, k jeho návodu Brzák sám oheň založil tím způsobem, že postavil do obilí ve stodole hořící svíčku a zakryl ji košem, aby nebylo z venčí viděti světlo.
Oheň druhé usedlosti vypukl před půlnocí v obytném a hospodářském domku čp. 25 ve Velkých Výklekách, patřícím stejným dílem řezníku Antonínu Šafránkovi a jeho ženě Anně. Oheň zničil celý vrch domku, veškeré zařízení a sklizeň. Ohněm ohrožena byla stavení dvou sousedů, Stryhala a Motyčky. I zde bylo podezření, že oheň vznikl z důvodů spekulačních, poněvadž však podezření nebylo možno prokázat, vyplatily všecky tři pojišťovny, u nichž Šafránkovi byli pojištěni, náhrady, a to: Rolnická vzáj. pojišťovna 14040 Kč, pojišťovna Čechoslavia 36865 Kč a Hasičská pojišťovna v Brně 17009 Kč, celkem 67914 Kč. Později zahájeno bylo nové vyšetřování, které přineslo tolik důkazů, že manželé Šafránkovi se doznali, že si dali stavení své zapáliti. Zapálení samo svěřili osvědčeným již rukám bratří Hořáků, jimž pomáhal Rudolf Šafránek. Provedli to stejně jako u Špálů: probourali stropy, polili vše petrolejem a podpálili. I zde řada předmětů a věcí byla poschována po sousedech, zejména u švakra Šafránkova Václava Vlacha uschováno bylo před ohněm Šafránkovo obilí, prádlo a některá domácí zařízení. Naproti tomu manželé Špálovi dodali Šafránkovům opět staré slepičí peří, které, ohořelé, mělo dosvědčiti, že Šafránkovům shořela spousta peřin, dále staré ohořelé železo, jež jim zbylo z jejich požáru a jímž mělo býti dokumentováno, že Šafránkovům shořely i hospodářské stroje.
Oheň třetí usedlosti vypukl 22. února 1925 o 9. hod. več. v obytném a hospodářském stavení rolníka Václava Votavy ve Velkých Výklekách. Usedlost patří stejným dííem Votavovi a jeho manželce Albíně. Oheň zničil vrch celého stavení i stavení přilehlých, celé vnitřní zařízení, šatstvo, prádlo i zásoby obilí a sena. Budovy pojištěny byly půl roku před tím u pojišťovny Patria v Praze na 304130 Kč a pojistka zvýšena později o dalších 53770 Kč. Pojišťovna odhadla požárem způsobenou škodu na 86156 Kč, ale k výplatě nedošlo, poněvadž Votava se jednak nespokojil s oceněním věcí, jednak pojišťovna sama odmítla vůbec vyplatiti náhradu škody pro nesprávné údaje Votavovy již při uzavření smlouvy. I vznik tohoto požáru byl velmi podezřelý a v obci už před ním se povídalo, že u Votavů bude hořet. Četnictvo hned po ohni dostalo anonymní dopis, v němž bylo zevrubně líčeno, jak oheň byl založen, a zahájilo pátrání. Pod tíhou dokladů doznal se i Votava, že si dal oheň založiti, popřel však, že by o tom byla věděla jeho manželka. Jen jeho syn, obžalovaný Václav Votava ml., věděl o tom spekulačním úmyslu otcově, opatřil petrolej a sjednal výkon požáru s „odborníky“ bratry Hořákovými. Ti také společně s mladým Votavou a Frant. Hájkem oheň založili. Tím, že starý Votava kategoricky vyloučil, že by jeho žena o přípravách k ohni byla věděla, prospěl sice jí, ale sobě značně přitížil, poněvadž je žalován ze zapálení i cizí polovičky svého stavení podle ustanovení daleko přísnějších.
Oheň čtvrté usedlosti vypukl 14. května 1925 před půlnocí v domku Augustina Kazdy ve Velkých Výklekách. Domek ten z jedné čtvrtiny patří jeho ženě Anně. Kazda požárem utrpěl podle vlastního doznání škodu 12110 Kč. I on byl pojištěn u tří pojišťoven celkem na 30750 Kč. Náhradou za škody ohněm utrpěné vyplatily mu tyto pojišťovny 9798 Kč. Vznik ohně byl rovněž velmi podezřelý a při vyšetřování doznal Kazda, že si oheň založil, poněvadž však neměl peněz, jimiž by zaplatil odbornou spolupráci bratří Hořáků, učinil tak sám. Nápad nevyšel prý však z jeho hlavy, nýbrž k podpálení radil mu týden před ohněm Antonín Šafránek.
Dle těchto vyšetřených a ponejvíce přiznaných okolností jsou také všichni obžalování žalováni pro zločin žhářství a spoluúčasti na něm a pro zločin podvodu, kterého se dopustili na pojišťovnách tím, že lstivým předstíráním, jakoby byl oheň vznikl z nezaviněné jimi příčiny, jednak snažili se, jednak skutečně vylákali náhradu za utrpěnou škodu, kterou zvětšovali o zničené prý předměty, ve skutečnosti však u sousedů a jinde poschovávané.
Líčení potrvá celý tento týden a podle obsahu žaloby dlužno počítati s tím, že porotě z odpovědění předloženo bude přes 200 různě komplikovaných otázek. Rozsudek můžeme přinésti ovšem až v čísle příštím.
*
V pondělí 15. t. m. započne porotní přelíčení proti čtyřem ničemům, kteří znásilnili a hnusným, perversním způsobem ztýrali slabomyslné děvče na silnici u Nebužel. Žalováni jsou: 23letý kočí Josef Krejčík, 20letý zemědělský dělník Josef Patka, 28letý dělník Matěj Vágner a 19letý obuvnický pomocník Václav Ježek, vesměs z Nebužel. Líčení předsedati bude vrch. rada St. Bouček.
*
V úterý a ve středu (16. a 17. t. m.) přijde na řadu přelíčení proti 36letému, mnohokrát trestanému ženatému obuvníku Josefu Chrudimskému, jehož státní zastupitelství žaluje, že dne 9. prosince dopustil se ve Velkých Popovicích loupežné vraždy na vetešnici Marii Papežové. Případ sám je v dobré paměti ještě z obšírných zpráv denních listů, pojednávajících o vraždě samé, jejíž pachatel dlouho nebyl vypátrán. Papežová bydlila totiž ve vlastním domku o samotě ležícím a neměla ani sousedů ani spolunájemníků. Fotografii domku tohoto dnes přinášíme a v čísle příštím přineseme i jiné, vysoce zajímavé obrázky, vížící se к tomuto záhadnému zločinu.
Líčení předsedati bude vicepresident zem. tr. soudu Kratochvíl.
*
Ve čtvrtek následuje přelíčení proti 36letému kaligrafu Emilu Palmovi, obžalovanému z padělání říšskoněmeckých dvacetimarek, jež vyráběl ve velkém. Líčení mělo býti konáno již předminulé středy, musilo však býti pro vážné ochuravění předsedy vrch. rady Pudila, který přepracováním padl před svojí kanceláří, odročeno.
*
Na pátek 19. t. m. stanového je přelíčení proti Dru Aloisu Kusákovi, obžalovanému pro přečin urážky na cti tiskem. Toto líčení bylo již dvakráte odročeno a jeho vznik datuje se ještě z doby, kdy podle starého znění tiskového zákona patřily tiskové urážky před porotu. Předsedati bude vrch. rada Sýkora.
*
Na sobotu 20. března není stanoveno žádné porotní líčení, aby si porotci mohli odpočinouti před velikou prací, která na ně opětně čeká v pondělí 22. března, kdy započne přelíčení s třetí partií žhářů z Královéměstecka. V této partii obžalováno je 16 osob. Předsedati bude vrch. rada Dr. Knobloch. Líčení rozpočteno opět na jeden týden.
*
Porotní období skončí buď touto třetí partií žhářů, nebo bude mu přidán ještě mimořádný případ 70letého výminkáře Václava Horajse ze Zelenče u Čelákovic, obžalovaného pro zločin násilného smilstva a zločin zprznění, kterých se několik let dopouštěl na své vlastní vnučce, nyní 17leté.
—rk—

Citace:

č. 7420. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, číslo/sešit č. 7420, s. 318-319.