Čís. 4435.

Zákon o silostrojích ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.
Provoz silostroje jest přenechán na vlastní účet a nebezpečenství, když vlastník odevzdal silostroj smlouvou někomu jinému na určitou nebo neurčitou dobu k disposici tak, že po tu dobu vlastník přestává býti pánem vozby, pozbývaje možnosti s ním nakládati. Použila-li třetí osoba silostroje, konajícího zároveň obvyklou službu pro majitele, ku zkoušce řidičské, nezbavuje se majitel silostroje ručení za škodu, při jízdě té silostrojem způsobenou.

(Rozh. ze dne 9. prosince 1924, R I 979/24).
Automobil žalované firmy srazil se s motorovým vozem žalující obce a poškodil jej. Žalobu obce o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Odvolacím soudem bylo zjištěno, že automobil žalované strany, řízený jejím zkoušeným šoferem, měl dovésti asi 24 hl. piva do Š., že za tím účelem jel tam přes Plzeň, že za této příležitosti bylo dovoleno zástupcem žalované firmy spolužalovanému Antonínu Sch-ovi, by použil tohoto automobilu ke složení řidičské zkoušky, aby převzal po dobu zkoušky řízení automobilu, že šofér žalované firmy Josef S. po dobu zkoušky seděl vedle Antonína Sch-a na automobilu, na němž byly sudy s pivem, žalované firmě patřící, určené do Š. Podle §u 1 odstavec třetí automobilového zákona nestačí pouhé propůjčení, by ručení bylo svaleno na vypůjčitele, nýbrž k tomu se vyžaduje pevný poměr smluvní, podle kterého podnikatel vozby vstupuje v nebezpečenství a užitek. Je tedy provoz silostroje přenechán na vlastní účet a nebezpečenství, když vlastník odevzdal silostroj smlouvou jinému, na určitou nebo neurčitou dobu k disposici tak, že po tuto dobu vlastník přestává býti pánem vozby, pozbývaje možnosti s ním nakládati. Přihlédne-li se k tomu, co zjištěno, jmenovitě, že šlo pouze o to, by spolužalovaný Antonín Sch. použil automobilu žalované firmy, konajícího pro tuto dobu obvyklou službu, totiž automobilu naloženého pivem a toto odvážejícího na určité místo, ku složený řidičské zkoušky a že šofér žalované firmy Josef S. po dobu zkoušky seděl vedle Antonína Sch-a na automobilu, na němž byly sudy s pivem, žalované firmě patřící, určené do S., jest opodstatněn závěr, že nešlo o propůjčení silostroje někomu jinému na určitou dobu k disposici tak, že po tuto dobu vlastník přestává býti pánem vozby, pozbývaje možnosti s ním nakládati, nýbrž že šlo o užití Antonína Sch-a ku spoluobstarání určité záležitosti žalovaného pivovaru, byť i Antonín Sch. obstarával při tom a tím zároveň také svou záležitost, totiž vykonával tím šoferskou zkoušku. Když tedy odvolací soud vyslovil, že žalovaná firma ručí za zavinění Antonína Sch-a podle §u 8 autom. zák., nepochybil po stránce právního posuzování sporné věci. Míní-li stěžovatel, že sluší rozlišovati jednak jízdu se zbožím žalované firmy, jednak provedení zkoušky, které tvořilo jízdu úplně samostatnou, přehlíží, že šlo o jednu jedinou jízdu. Také nelze sdíleti dovolatelův právní názor, že provádění zkoušky, které se mělo státi osobou k tomu svým úředním postavením mimořádně kvalifikovanou, bylo záležitostí zkušebního komisaře, a že se žalovaná firma, svěřivši auto pro úřední zkoušku — což však nebylo zjištěno, poněvadž Antonín Sch. byl jenom zkoušencem, nikoli zkušebním komisařem — musila se domnívati, že nečiní nic nesprávného a že se tím nedopouští nijaké neopatrnosti. Po této stránce správně uvedl odvolací soud, že bylo věcí žalované firmy, aby učinila veškerá opatření, vhodná, by bylo zabráněno jakékoliv škodě, a že, stala-li se škoda Sch-ovým zaviněním, ručí za ni ona. Pokud jde o § 53 odstavec druhý ministerského nařízení ze dne 28. dubna 1910 čís. 81 ř. zák. a nutnost řízení silostrojů osobami k tomu zkoušenými (§§ 22 a 23), bude ještě zjistiti, zda šlo ve skutečnosti o řízení auta nezkoušenou osobou, když pravý řidič vozidla Josef S. seděl vedle zkoušeného kandidáta a tedy měl snad možnost té chvíle řízení stroje převzíti, ve kteréžto příčině nebylo učiněno nižšími soudy nijaké zjištění. Mínění stěžovatelovo, že automobil byl po dobu Sch-ovy zkoušky úplně ve provozu příslušného úřadu, který sám jedině a pouze s ním disponoval, že jízda s ním stala se za účelem zákona předepsané a upravené kontroly státní a že žalovaná firma na její výkon neměla ani zájmu, ani vlivu, nemá nejmenší opory ve shora uvedenému zjištění odvolacího soudu.

Citace:

č. 4435. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 725-726.