Vodní právo.
A. Vývoj úpravy práva vodního; prameny právní. — B. Pojem práva vodního podle našich vodních zákonů. — C. Rozdělení vod. — D. Vlastnické právo k vodám. — E. Užívání vody. — E. Bránění se proti vodám. — G. Zákonné povinnosti co do zřizování a udržování vodních zařízení. — H. Vyvlastnění a nucené služebnosti. — CH. Povinnosti pobřežních vlastníků. — I. Přispívání sousedů k vodním stavbám prováděným z veřejných prostředků. — J. Vodní společenstva (družstva). — K. Evidence vodních práv užívacích a vodních družstev. — L. Trestní právo. — M. Úřady vodní. — N. Řízení ve věcech vodoprávních. — O. Policejní dozor nad vodami. — P. Starý stav. — Literatura.
A. Vývoj úpravy p-a v-ho; prameny právní. I. Voda jest nezbytnou potřebou životní pro lidstvo, pro rostlinstvo a pro zvířata domácí; jest stále důležitějším činitelem v hospodářství a v jeho rozvoji. Ona však také může svojí nezkrotnou silou býti lidstvu a jeho hospodářství velmi nebezpečnou.
Z toho se podává, že třeba při vodě rozezná váti její prospěšné i škodlivé vlastnosti. Prospěšné vlastnosti umožňují užívání vody a její využití v nejrůznějších formách a pro nejrůznější účely na př. v domácím hospodářství, k hašení, odvádění odpadků, k účelům léčivým, melioracím, k pohonu, dopravě, elektrisaci a pod. Škodlivé vlastnosti vody se projevují jednak v zabahňování pozemků, jednak v dočasných zátopách a prostředky obranné i tu jsou různé, na př. zjednání odtoku, vysoušení, hrazení bystřin, hrazení břehů, vodní stavby regulační, budování vodních přehrad a pod.
Jest samozřejmo, že nepostradatelnost vody a její všestranná upotřebitelnost záhy byly podnětem k různým právním úpravám hospodaření s vodou. Úpravy ty týkaly se zprvu jen zájmů jednotlivců a proto byly posuzovány s hlediska práva soukromého a pojímány do práva soukromého, později však sledovaly i zájmy širší, tedy zájmy veřejné a příslušné předpisy stávaly se částí veřejného práva. A tu pozorujeme toto:
1. Zájmy veřejné, to jest zájem o to, aby bylo s vodou co nejúčelněji hospodařeno a to podle odstupňovaného významu jednotlivých potřeb a nebylo jí plýtváno, nabývají v právních úpravách stále větší převahy, takže předpisy práva soukromého ustupují do pozadí a omezují se jen na některé otázky, ba moderní osnovy vodoprávní vůbec znají jen úpravu veřejnoprávní (i naše z r. 1937).
2. Předpisy vodoprávní byly roztroušeny zprvu v různých pramenech právních, ale záhy vzniká snaha, aby byly pokud lze shrnuty v jednotnou kodifikaci, v níž by celé hospodaření vodou bylo upraveno. Tak se stalo na př. v Rakousku r. 1870, v Uhrách r. 1885.
II. 1.a) V rakouských zemích byly vodoprávní předpisy pojímány zpravidla do t. zv. zemských zřízení a týkaly se zejména provozování plavby na řekách splavných. První vodoprávní předpisy v moderním slova smyslu, na př. o vzdouvání vody a pod., obsahují mlýnské řády v jednotlivých zemích vydané, podle nichž zřizovati t. zv. domácí mlýny pro vlastní potřebu bylo každému volno, kdežto jiné mlýny směly býti zřizovány jen s vědomím vrchnosti a bez poškození dosavadních živností. Z tohoto středověkého vodního (mlýnského) regálu vrchností se pak vyvinulo udílení koncesí státem. Když r. 1811 byl vydán všeobecný zákonník občanský, byly některé zásady v-ho p-a do něho pojaty; sem zejména náleží § 287, podle něhož veletoky a řeky, čímž byly míněny všechny splavné toky, jsou veřejným statkem, určeným k obecnému užívání, dále §§ 340 až 343 o vodních stavbách, §§ 407 až 412 o ostrovech, řečišti, náplavu a strži, § 413 o ochraně břehů.
Zvláštní užívání vod byla upravena ve všeobecném mlýnském řádu (Allgemeine Mühlordnung) ze dne 1. XII. 1814, sbírka zák. pol. sv. 42, č. 95. Tento řád, platný pro bývalé Rakousko, měl za účel v prvé řadě upraviti právní poměry mezi mlynáři a jejich zákazníky, ale nad to obsahuje i důležitá vodoprávní ustanovení. Tak zejména bylo komukoli přiznáno právo žádati za povolení ke zřízení zdýmadla, hnacího stroje nebo stavby ochranné u politického úřadu, čímž byl zcela odstraněn t. zv. mlýnský regál vrchností. Právo udělovati koncese pro zdýmadla a hnací vodní díla bylo přiznáno jedině státu, jenž toto své právo vykonával prostřednictvím krajských úřadů a státních techniků resp. stavebních úřadů. Provádění vodních staveb a úpravě konkurencí při nich byla věnována celá řada dvorských dekretů. Nejdůležitějším v tom směru jest ,,Normál o vodních stavbách“ (Das Wasserbaunormale) z 10. XI. 1830, sbírka zák. pol. sv. 58, č. 106, jehož význam tkví zejména v tom, že byly pro vodní stavby upraveny řízení a konkurence zájemníků a bylo stanoveno, do jaké míry má přispěti stát na vodní stavby. Tyto starší předpisy mají dosud důležitost vzhledem k § 102 čes., čl. II. mor. a slez. platného vodního zákona a jsou uvedeny na př. v Mayrhoferově Handbuch für den politischen Verwaltungsdienst, sv. 5, vyd. 5, str. 1432 a násl., a v Žaludově Wasserrechtsgesetz für das Kgr. Bohmen, 3. vyd., str. 929 a násl.
Mimo to došlo k vydání řádů plavebních, o říční policii, o plavení polenového dříví (srov. též lesní zák. č. 250/1852 ř. z.), rybničních řádů, k úpravě podzemních vod důlních v horním zák. č. 146/1854 ř. z. a k novému organisování státní stavební služby v nař. č. 268/1860 ř. z.
b) Tato roztříštěnost i zastaralost norem vodoprávních byla důvodem snah o celkovou reformu vodního práva v Rakousku.
α) Prvá osnova vodního zákona byla vypracována na podnět zemědělského kongresu konaného v březnu 1849 ve Vídni a r. 1850 uveřejněna pod názvem vodní řád (Wasserordnung); osnova ta sice nestala se zákonem, ale stala se základem všech dalších úprav vodního práva. Vedoucí zásadou vodního řádu bylo, že vodní zákonodárství není ryze soukromoprávní povahy, nýbrž že patří i do oboru veřejného práva, zejména pokud jde o užívání vod tekoucích, zvláště řek splavných. S hlediska zemědělského se v řádu po prvé upravují vodní družstva jednak pro odvodňování a jednak pro závlahu zemědělských pozemků, a to i družstva s nuceným členstvím.
β) Nová osnova celorakouského říšského zákona vodního byla vypracována r. 1862 vládou (podle vzoru bavorských vodoprávních předpisů) a byla na základě vyjádření zemí a interesentů r. 1864 a 1865 přepracována. I tato přepracovaná osnova narazila však na odpor zemí, které namítaly, že úprava vodního práva náleží do kompetence zemských sněmů. Proto byla vládní osnova rozdělena na dvě části; prvá část upravující otázky soukromoprávní a trestní stala se říšským vodním zák. z 30. V. 1869, č. 93 ř. z. o ustanoveních vodoprávních zákonodárství říšskému vyhražených. V tomto zákoně byly podrobnější předpisy vyhraženy zemským zákonům. Druhá část obsahovala vedle ustanovení říšského zákona vodního i ostatní ustanovení vodní (namnoze převzatá z osnovy r. 1865) a byla jako jednotná vládní osnova zemského zákona předložena r. 1869 všem sněmům a stala se s malými změnami zemskými zákony z 28. VIII. 1870 a to v Čechách č. 71 z. z., na Moravě č. 65 mor. a ve Slezsku č. 51 slez. z. z. (§ 100 slezského zák. byl změněn zák. č. 28/1873 z. z.). Prováděcí předpisy byly vydány ministerskými nařízeními jednak o tvaru a zasazování cejchů (č. 53 čes. z. z., č. 34 mor. z. z. a č. 37 slez. z. z. z r. 1872), jednak o zařízení a vedení vodních knih se sbírkami listin, map a plánů (č. 52 čes. z. z., č. 32 mor. z. z. z r. 1872 a pro Slezsko č. 35/1873 slez. z. z.).
Zemské zákony vodní z r. 1870 jsou dosud platným právem v zemích českých.
γ) K partielním úpravám vodního zákona došlo v melioračním zák. č. 116/1884 ř. z., v zák. o hrazení bystřin č. 117/1884 ř. z., v slezském zemském zák. č 25/1886 z. z. o některých opatřeních v příčině lesní a vodní policie a v min. nař. č. 145/1894 ř. z. o zakládání, udržování, užívání a zrušování rybníků (t. zv. rybniční řád).
δ) Mohutný rozvoj průmyslu, potřeba vybudovati vodní síly (elektrisace), a snahy o úpravu plavby ukazovaly, že dosavadní vodní zákony pro nové potřeby již nestačí. Odtud snahy po nové kodifikaci p-a v-ho, která vzhledem k zák. č. 15/1907 ř. z. nemusela býti již dělena mezi říšskou radu a sněmy, nýbrž mohla býti cele svěřena zemím. Vláda proto vypracovala r. 1908 osnovu zemského zákona (spíše rozsáhlou novelisaci dosavadního práva), která byla předložena sněmům zemským r. 1911 a stala se ve čtyřech alpských zemích i zákonem zemským; v ostatních zemích však nebyla zemskými sněmy projednána (srov. Alter: Wasserrechtsgesetze 1913). Za války projevily se snahy centralisační, a to jednak v cís. nař. č. 284/1914, kterým při stavbách požívajících výhod přenesena vodoprávní kompetence na ministerstvo orby, jednak tím, že vláda r. 1918 rozhodla se proto, upraviti vodní právo jednotným říšským zákonem a příslušnou osnovu také předložila říšské radě. Ale ani úprava tato nestala se zákonem.
2. V Uhrách došlo k prvé význačnější úpravě otázek vodoprávních v zák. čl. X/1840 o vodách a kanálech a čl. XXVIII/1884; další ustanovení byla vydána v zák. čl. XXXIX/1879 a XXXIV/1879 o vodních družstvech, čl. XL/1871 o hrázové policii, čl. XI/1874 o řízení při svádění vnitrozemských vod. Všechna tato ustanovení byla však nahrazena novým vodním zákonem zák. čl. XXIII/1885 o vodním právu a nov. čl. XVIII/1913. K provedení zákona byla vydána četná nařízení zejména všeobecné prov. nař. č. 45689/1885 s doplňky a č. 1200/1914 a pak min. nař. č. 66654/1885 o vodních knihách.
Ze starších předpisů zůstaly v platnosti pouze zák. čl. XIV/1884 o regulaci Tisy a jejích přítoků a zák. čl. XXX/1900 o zřizování všeužitečných zavlažovačích náhonů. Nová osnova byla vypracována r. 1890, ale nestala se zákonem.
3. V čsl. republice platilo tedy od převratu dvojí právo, a to v zemích českých právo rakouské z r. 1870, na Slovensku a Podkarpatské Rusi právo uherské, kteréž se však od práva v zemích českých dosti lišilo a bylo celkem, pokročilejší. Naše republika upravila nově r. 1925 vodní knihy a usilovala zabezpečiti provádění vodních staveb a meliorací zvláštními zákony a to zák. č. 49/1931 o státním fondu pro vodohospodářské meliorace (meliorační fond) a zák. č. 50/1931 o státním fondu pro splavnění řek (vodocestný zákon), které nabyly účinnosti 1. I. 1931 a obsahují také několik ustanovení vodoprávních. Oba tyto fondy byly však od 1. I. 1939 zrušeny vlád. nař. č. 383/1938 (na základě ústavního zmocňovacího zák. č. 330/1938).
Četná ustanovení vodní obsahuje i zák. č. 131/1936 o obraně státu, který platí podle nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě z 20. VI. 1939, str. 44 věstníku nařízení říšského protektora v prospěch německé říše v mezích ochrany německou říší převzaté.
Vedle toho byla v ministerstvu zemědělství připravena nová moderní osnova jednotného vodního zákona pro celou republiku a vyšla tiskem jako návrh referentův r. 1937.
III. Vodní zákony v zemích českých jsou zemské zákony vydané na základě rámcového říšského vodního zák. č. 93/1869 ř. z., který nabyl účinnosti v některých ustanoveních přímo dnem 26. VII. 1869 (srov. Boh. A 10781/1933; Randa, Páce, Procházka uvádějí nesprávně den 24. VII. 1869), v jiných teprve s účinností jednotlivých zemských zákonů. Autentický text říšského vodního zákona jest německý a to platí i pro jednotlivé paragrafy říšského vodního zákona, jež byly do zemských zákonů pojaty s výslovnou citací říšského zákona. Jednotlivé vodní zákony byly vydány v zemích českých česky a německy a oba texty se pokládají za stejně autentické, ale český text jest trochu zastaralý. V Uhrách jest autentickým textem vodního zákona jen jazyk maďarský.
1. České vodní zákony jsou sice obsahově sobě velmi blízké, přece však vykazují v textaci leckteré rozdíly, takže můžeme tu konstatovati dvě skupiny, jednak zákon český (§§ 1—104), jednak zákony moravský a slezský (§ 1—100). Český zákon nabyl účinnosti 10. XI. 1870, moravský 28. X. 1870, slezský 21. XI. 1870.
Všechny zákony dělí se na šest oddílů (o právní povaze vod, o používání vod, o svádění vod a bránění se jim, o vodních družstvech, o přestupcích a trestech, o úřadech a řízení). Zákon moravský a slezský má napřed tři uvozovací články, které v českém zákoně jsou pojaty do oddílu 7 (§§ 102—104).
Za vadu českých zákonů se pokládá (Páce),
a) že odloučení materielních předpisů od procesních není důsledně provedeno;
b) že v materielní části není rozdělení mezi užíváním vody a ochranou od vod důsledně zachováno;
c) že se v procesním právu nečiní přesný rozdíl mezi řízením konsensním a řízením ve sporných věcech vodních;
d) že v procesním právu vodních družstev neodlišuje se jasně řízení o utvoření společenstev od jiného řízení;
e) že jsou v zákonech vodních četné mezery, které třeba opatrnou interpretací ze souvislosti s jinými ustanoveními vyplniti. V tom směru přísluší veliká zásluha rakouskému správnímu soudu, který v bohaté judikatuře mezery ty odstraňoval, ale přitom i ustanovení jednotlivých zemských zákonů sbližoval a tak pomalu tvořil jakési jednotné rakouské v. p. V tradici této pokračuje i náš správní soud.
Svrchu uvedené vady českých vodních zákonů způsobují, že systematické zpracování v-ho p-a jest dosti nesnadné. Zdařilým pokusem jest tu systematický výklad rakouských vodních zákonů, který podal Páce v Mayrhoferově Handbuch für den politischen Verwaltungsdienst, 5. sv., 5. vyd., 1901, jehož i zde bylo následováno. 2. Právo na Slovensku platné má 196 paragrafů a uvádí napřed všeobecná ustanovení, pak jedná v hlavě I—VII o užívání vody, o vodních pracech, o vodních služebnostech, o vodních družstvech, o ustanoveních vodopolicejních, o úřadech a řízení, o ustanoveních trestních. Hlava VIII jedná o přechodných a hlava IX o závěrečných ustanoveních.
3. Nová osnova českého v-ho p-a má devět hlav a 175 paragrafů a upravuje v nich všeobecnou část, užívání vod, péči o vody a obranu proti vodám, udržování vodních děl a toků, vyvlastnění, zákonné služebnosti a nouzová opatření, vodní družstva, úřady a řízení, trestní ustanovení, ustanovení přechodná a závěrečná.
IV. V Německu byly ode dávna snahy po jednotné úpravě v-ho p-a. Za tím účelem nebyly vodoprávní normy do nového občanského zákona pojaty, nýbrž měly býti shrnuty ve zvláštní vodoprávní kodifikaci; takovéto kodifikace vodoprávní byly nejprve provedeny v jednotlivých zemích, na př. v Prusku zák. ze 7. IV. 1913, v Sasku z 12. III. 1909, v Bavorsku z 23. III. 1907 s dvěma novelami, v Duryňsku 1923, 1927 a 1928. Jednotlivé vodní zákony se dosti od sebe liší. V Třetí říši nabývají snahy po jednotné kodifikaci pro celou říši sesíleného významu. V Polsku platí zák. z 9. IX. 1922 (platný text srov. vyhlášku z 13. IV. 1928).
V Rakousku platily v jednotlivých zemích zemské zákony a v Burgenlandu právo uherské. I v Rakousku se ukazovalo, že předpisy ty již plně nestačí. Rakouské země stály zprvu na stanovisku, že úprava v-ho p-a náleží zcela do kompetence zemských sněmů a také v skutku byly v jednotlivých zemích vydány buď novely vodních zákonů nebo samostatné zákony zejména o využitkování vodních sil zeměmi. Teprve když novou ústavou z r. 1925 bylo v. p. i co do zákonodárství i jeho provádění prohlášeno za věc spolkovou, byl dán právní podklad pro to, aby byl vydán pro Rakousko nový jednotný zákon vodní. To se stalo zák. z 19. X. 1934 BGB. II, č. 316.
B. Pojem v-ho p-a podle našich vodních zákonů. Vodní zákony upravují pouze vody vnitrozemské, ale na nich neupravují všech právních poměrů, nýbrž jen právní povahu vod a takové poměry, jež se podávají z užívání vod, svádění vod a bránění se jim, pokud tyto poměry nejsou podrobeny všeobecným normám práva soukromého nebo předpisům, které byly vydány v jiných oborech právních. Tyto zvláštní předpisy týkají se zejména
1. užívání vod ku plavbě loďmi a vory a ku plavení dříví, srov. §§ 7 a 31 čes., §§ 19 a 20 slov. (Plavba, Lesní právo),
2. užívání vod k rybaření, §§ 31 a 40 čes., §§ 22 a 26 slov. (Rybářské právo),
3. některých v-ch p. majitelů hor § 30 čes., § 23 slov. (Horní právo),
4. provádění meliorací (Meliorace) a neškodného svádění bystřin,
5. práva stavebního (Stavební právo),
6. užívání vod k účelům požárním (Požární právo) a k účelům živnostenským (Živnostenské právo),
7. vod v právu zdravotním (Zdravotnictví),
8. staveb železničních (Železniční právo), a silničních (Silnice a cesty),
9. staveb vojenských (Úkony válečné — obrana státu),
10. staveb elektrárenských.
Předpisy ty byly již vyloženy v jednotlivých článcích Slovníku dotyčný obor právní vyličujících a proto se o nich tu zmiňujeme jen výjimečně.
C. Rozdělení vod.
I. Vody vnitrozemské dělí se různě; j sou to vody povrchové a podzemní (spodní); vody tekoucí a stojaté; vody stálé a nestálé.
Vody povrchové mají buď stálé koryto (řečiště) a břehy (ať umělé nebo přirozené) nebo se pohybují volně po povrchu zemském. Co do podrobností odkazujeme na komentář Peyrer: Das österreichische Wasserrecht, str. 5 a násl., a Haager-Vanderhaag: Das neue österr. Wasserrecht, str. 12 a násl. Rozdělení tato mají důvody hydrologické, ale právo spojuje s nimi i některé právní účinky.
S právního hlediska jest však nejdůležitější rozdělení na vody soukromé a veřejné. Toto rozdělení jest různě vyjádřeno.
1. V zemích českých jsou vnitrozemské vody buď veřejným statkem nebo v soukromém vlastnictví. (Srov. Pantůček: Jak jest zjistiti právní povahu vod. Právník 1910.)
Do které kategorie má býti nějaká voda zařaděna, třeba posuzovati v prvé řadě podle ustanovení vodních zákonů (§ 2 až 7) a pokud předpisy ty nestačí, tedy subsidiárně, podle ustanovení všeobecného občanského práva, § 1 vod. zák. Statkem veřejným, to jest veřejnými vodami, jsou podle vodních zákonů a) řeky a veletoky od toho místa, kde po nich. počínají jezditi lodi nebo vázané vory, i s vedlejšími rameny svými (Boh. A 3/1939) a zachovávají tuto vlastnost i tehdy, když plavba po nich na čas se přeruší nebo docela přestane (§ 2; jsou to vody absolutně veřejné).
Charakteristikou veřejnosti vod jest, že jich dne 26. VII. 1869 bylo skutečně k plavbě užíváno a nestačí, že voda byla v ten den splavná (ať od přírody nebo uměle); není třeba, aby byla splavná jen pro lodi, stačí i splavnost pro vázané vory (Boh. A 10781/1933). Toky, které by se staly teprve později splavnými, jsou, není-li tu podmínek § 3, v soukromém vlastnictví, ale mohou býti podle § 6 vyvlastněny. Vedlejší ramena jsou umělá nebo přirozená ramena, která odbočují pod místem, kde plavba počíná; sem patří i pouhé mlýnské náhony. Přítoky splavných řek nejsou vedlejšími rameny a musí býti po stránce právní posuzovány neodvisle od hlavního toku.
b) části řek a veletoků, které nebyly 26. VII. 1869 splavný pro lodi a vory, pak potoky a jezera a jiné vody tekoucí a stojaté, pokud podle vodního zákona nebo zvláštních soukromých titulů někomu nenáležejí. Předpisy občanského zákona, kterými se chrání držba, jsou v platnosti zachovány § 3.
Z toho se podává právní presumpce, že vody ty jsou veřejné, pokud někdo neprokázal k nim vlastnictví nebo aspoň nerušenou držbu (Boh. A 2801/1923). — Proto se vody ty nazývají vodami relativně veřejnými.
Soukromé vlastnictví k vodě může býti prokázáno na př. zápisem do knih, soudním rozsudkem, vydržením, ale nestačí průkaz jen jednotlivých práv k vodě, na př. že žalobce dobýval z ní písku, ledu, bahna, rostlin a pod. nebo v ní vykonával rybolov. Onus probandi postihuje stranu, která popírá veřejnost vody. O otázce vlastnictví k vodě rozhodují v případě sporu soudy (správní úřady jen prejudicielně). Soukromé vody jsou ex lege vody uvedené v § 4;
jsou to:
a) voda podzemní v pozemku vlastníka pozemku uzavřená a z pozemku na povrch prýštící (mimo vody slané, podléhající solnímu monopolu, a vody cementové, podrobené regálu hornímu). Jde tu o prameny (studánky), kterými spodní voda prýští na povrch, aniž z pramene dále odtéká. Lhostejno jest, zda se spodní voda dostala na povrch cestou přirozenou nebo umělou (vrtáním, kopáním a pod.) a zda jde o vody minerální a léčivé či jiné;
b) vody, jež se shromažďují na pozemku z atmosférických srážek, na př. z deště, tajícího ledu, sněhu, krup (t. zv. srážkové vody);
c) voda zachycená a uzavřená ve studních, rybnících, cisternách nebo v jiných, na pozemku vlastníkově jsoucích nádržích nebo voda uzavřená v kanálech, rourách a pod. zřízených od vlastníka pozemku pro jeho soukromé potřeby. Lhostejno jest, zda jde o nádrže přirozené či uměle vytvořené, ale voda musí býti zachycena a uzavřena tak, aby nemohla odtékati;
d) odtoky z těchto všech vod sub a) až c) uvedených, ať již se pohybují v pevném korytě nebo odtékají po povrchu přirozeným spádem a ať jsou to odtoky stálé či nestálé — ovšem pokud se ne vlily do některé cizí soukromé nebo veřejné vody a neopustily pozemku držitelova (Boh. A 10277/1933).
Vody tyto (v § 4 uvedené) náležejí držiteli pozemku, na němž jsou, pokud tomu nebrání práva od jiných nabytá, na př. služebnosti. Ustanovení to jest doplněno pro soukromé vody tekoucí (totiž pro odtoky vod podle § 4, lit. d, když opustily pozemek, na němž vznikly, a pro jiné vody tekoucí) v § 5, podle něhož potoky a jiné tekoucí vody soukromé se pokládají, neprokáže-li se nic jiného, za příslušenství pozemků, po kterých nebo mezi kterými tekou a to podle délky břehu každého pozemku (srov. Boh. 10277/1933).
2. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi rozeznávají se jednak vody, se kterými možno volně nakládati, jednak vody, se kterými disponují úřady.
Vody, se kterými možno volně nakládati, jsou vody, jež pocházejí z pramenů nebo ze spodních vod nebo ze srážek a jejich odtoky a náležejí tomu, na jehož pozemku pramen nebo spodní voda vyvěrá nebo na jehož pozemku srážky spadly, dokud voda neopustí hranice jeho majetku (§ 10). Ostatní vody (které nespadají pod § 10) jsou vody, s kterými disponují úřady (§ 18). I na Slovensku jsou vody obsahující sůl podrobeny solnímu monopolu a vody uvedené v horním zákoně a obsahující vyhražené minerály zákonu hornímu (§ 17). Jest patrno, že vody, se kterými možno volně nakládati, se téměř shodují s vodami soukromými v zemích českých a vody, se kterými disponují úřady, s vodami veřejnými. Ovšem rozsah vod veřejných jest na Slovensku větší.
II. Vody spodní. Voda spodní jest veškerá voda pod povrchem země tekoucí, ať již se tu stále pohybuje nebo na určitých místech pod zemí se zachycuje a stagnuje. Lhostejno jest, zda protéká v nepatrné hloubce pod povrchem a v nevelké vzdálenosti od povrchního vývěru. K vodám podzemním však nenáležejí toky, které tekou na povrchu, ale tok jejich na čas zmizí pod povrchem (Punkva v moravském Krasu).
1. V Rakousku byly o právní povaze spodní vody četné spory v judikatuře i literatuře (srov. Pantůček: O spodní vodě a zřizování vodovodů. Právník 1909). Jedni vycházeli z toho, že vodní zákon má na mysli všechny vody a že je dělí na veřejné a soukromé. I spodní voda musí tedy býti buď veřejnou nebo soukromou. Poněvadž § 4, lit. a) a c), které by tu padaly v úvahu, na spodní vody nedopadají [§ 4, lit. a) mluví o vodě podzemní v pozemku vlastníkově uzavřené a z něho se prýštící, § 4, lit. c) pak má na mysli jen vody uzavřené v nádržích], musí býti spodní voda vodou veřejnou (tak Pražák, Peyrer, Páce). Jiní (Ulbrich) pokládali spodní vodu za součást pozemku a tedy za vodu soukromou. Jiní posléze hájili, že voda spodní vůbec nespadá pod zákon vodní, že tedy jest res omnium communis (Randa) nebo res nullius (Pantůček), která se dostane do soukromého vlastnictví okupací podle § 381 obč. zák., to jest tím, že se jí někdo zmocnil a do studně nebo jiné nádržky zachytil. K okupaci jest sice zásadně oprávněn kdokoli, ale fakticky to může býti jen vlastník pozemku. Z toho se také podává, že vlastník pozemku nemá nároku na to, aby mu byla spodní voda, která dosud jeho pramen nebo vodní tok napájela, pro vždy zachována a že tedy jest možno, aby mu byla spodní voda odňata tím, že jiný vlastník na svém pozemku na př. ve studni spodní vodu zachytil a tím pro sebe okupoval.
Rakouský správní soud po delším kolísání se přiklonil k názoru, že spodní voda jest res nullius (Budw. A 4837, 6188, 6480 a j.) a názor ten hájí i náš správní soud (Boh. A 5242/1925, 10348/1933). Okupace sama nepodléhá vodnímu zákonu, nýbrž musí býti posuzována podle práva soukromého. Jestliže však okupace spodní vody se provádí zařízením na jímání a čerpání vody, jest třeba k zařízením těm vodoprávního povolení podle § 17, odst. 2. vod. zák., a) vykonává-li se tím vliv na stav vody ve veřejných tocích (Budw. A 6480/1909; vodovod Pražské obce), b) nebo mohlo-li býti zařízením dotčeno množství vody nezbytně potřebné pro obce a osady pro případ požáru neb pro hospodářské účely jejího obyvatelstva (§§ 37 a 20, Boh. 10348/1933, 11868/1935). Z obou těchto důvodů může vodoprávní úřad omeziti volnou disposici vlastníka pozemku na spodní vodu.
Vody spodní nabývají stále většího významu pro vodní hospodářství a přesná úprava zákonná jest nutná. (Osnova československého vodního zákona prohlašuje vody podzemní za vody neveřejné a jímání a užívání jich omezuje v § 19.)
2. Na Slovensku jsou vody podzemní vodami soukromými (§ 10), se kterými může vlastník v mezích v zákoně (§§ 11 až 16) stanovených volně nakládati. Ale jímání a užívání vod spodních jest podrobně upraveno, a to:
a) podle § 14 zák. může kdokoli na svém pozemku volně zříditi studni k jímání spodní vody pro obyčejné životní potřeby. Studně však může býti zřízena v obydleném území ve vzdálenosti aspoň 3 m, v neobydleném území aspoň 15 m od existujících již studní, jezer, pramenů, vodních struh a domů. Nebyly-li tyto vzdálenosti zachovány, má býti nová studně na žádost interesentů zasypána. Studní možno užívati i k hospodářským nebo živnostenským účelům, ale jen tak, aby tím dosavadní, skutečně prováděné užívání jiných vod nebylo zmenšeno nebo zrušeno.
b) podle § 1 zák. čl. XVIII/1913 (prov. nař. č. 1200/1914) možno vodu podzemní pomocí artéských studní a podzemních sběrných děl jímati jen s povolením vodoprávního úřadu. Toto vodoprávní povolení se uděluje
α) bez vodoprávního řízení (pouze na základě žádosti plánem situačním opatřené), je-li takovéto zařízení vzdáleno od podobných existujících děl, od pramenů, vodních toků nebo kanálů více než 100 m, od budovy, dráhy nebo silnice více než 40 m a není nebezpečí, že by až dosud skutečně vykonávané užívání jiné vody novým dílem kleslo nebo zaniklo,
β) na základě vodoprávního řízení, má-li býti dílo provedeno v menších vzdálenostech než sub «.) uvedeno, nebo může-li se dotknouti užívání jiných vod dosud skutečně vykonávaného. Jestliže však následkem artéské studně užívání jiných vod, do té doby skutečně vykonávané, klesne nebo zanikne, uloží úřad na žádost interesentů koncesionáři, aby dílo v určené lhůtě předělal nebo i zrušil nebo, kdyby se to jevilo účelnějším, uloží poškozenému, aby škodlivý účinek trpěl za přiměřené odškodné. Avšak voda pro řádné životní potřeby nemůže býti ani za odškodné proti vůli majitele odebrána (§ 2). Když z některých artéských studní přichází na povrch více vody, než kolik majitel studně spotřebuje, úřad může majiteli uložiti, aby v určené lhůtě provedl zařízení a změny vhodné, aby plýtvání vodou zastavily (§ 3).
III. Ochranné území (rayon)
1. pro léčivé a minerální prameny. Léčivé a minerální prameny jsou vodoprávně rovny jiným pramenům. Ovšem důležitost jejich vyžaduje, aby byly proti zásahům co nejvíce chráněny. Ochrana ta se poskytuje tak, že se území, v němž se pramen ten vyskytuje, prohlásí za ochranné území, v němž možno výkopy a vrty prováděti jen s úředním povolením a s podmínkou, že léčivý pramen nebude ani kvantitativně ani kvalitativně ohrožen. V českých zemích jest to možné buď podle § 18 horního zákona (srov. heslo Horní právo) nebo podle vodního zákona, z důvodů veřejných, k nimž náleží nesporně i zachování vod léčivých. Ovšem důvody ty hájí úřad ex offo (Boh. 12449/1936). Naproti tomu na Slovensku může ochranné území zříditi podle § 16 vod. zák. ministerstvo zemědělství vyslechnuvši znalce a všechny zájemníky (srov. §§ 40 až 44 nař. č. 45689/1885, 25955/1887, 24852/1889),
2. pro vodovody a studně na Slovensku (srov. §§ 4 až 6 zák. čl. XVIII/1913 a prov. nař. č. 1200/1914).
D. Vlastnické právo k vodám.
(Srov. Pantůček: Soukromá práva k vodám. Právník 1915. Týž: Něco o vztazích zákona vodního k poměrům soukromoprávním. Správní Obzor 1915. Týž: Něco k právu sousedskému novely k obč. zák. Správní Obzor 1917.)
I. Stav podle všeobecného občanského zákoníka v zemích českých i na Slovensku. Podle § 286 obč. zák. jsou věci ve státním území (podle různosti subjektu, jemuž náležejí) buď státním nebo soukromým statkem (Staats- oder Privatgut). Soukromý statek náleží osobám jednotlivým nebo právnickým, menším společnostem nebo celým obcím.
Nabývání, podržování a převádění těchto věcí na jiné osoby řídí se podle § 290 všeobecnými předpisy obč. zák., které mají býti zachovány i od správců majetku státního neb obecního, při čemž jsou odchylky co do správy a užívání tohoto majetku obsaženy v státním právu a v politických předpisech.
Od tohoto rozeznávání třeba lišiti rozdělení věcí podle §§ 287 a 288, totiž res nullius, dále obecný čili veřejný statek (silnice, řeky, toky), totiž věci, které jsou členům státu pouze k užívání ponechány, a posléze státní jmění na úhradu státních potřeb sloužící; obdobně se rozeznává obecní statek a obecní jmění. Nehledíme-li k res nullius, jest zde dělítkem okolnost, k čemu jsou věci ty určeny (zda jen k obecnému užívání nebo k úhradě finanční). V čím vlastnictví věci ty jsou, jest určeno v §§ 286 a 290 a proto i věci v užívání obecném musí býti, (nejde-li o res nullius), ve vlastnictví buď státu nebo obcí nebo i jiných osob, podle toho, kdo toho vlastnictví podle předpisu § 290 obč. zák. nabyl.
II. V tomto stavu nastala změna vodními zákony.
1. Podle českých vodních zákonů jsou a) některé vody taxative uvedené ve vlastnictví vlastníka pozemku, a to buď ex lege (§ 4) nebo na základě zvláštních soukromých titulů (§ 3). Tekoucí soukromé vody pokládají se, není-li nic jiného prokázáno, za příslušenství těch pozemků, po kterých nebo mezi kterými tekou, a to podle délky břehů každého pozemku (§ 5), a náležejí tedy vlastníkům pobřežních pozemků;
b) všechny ostatní vody jsou veřejným statkem (§§ 1 a 2), ale i tento veřejný statek musí podle § 286 obč. zák. někomu náležeti; komu, určuje se podle § 290 obč. zák. Vlastníkem bude zpravidla stát.
2. Naproti tomu na Slovensku
a) vodovody (kanály, strouhy, potrubí a pod.), které vodu do budovy nebo na pozemek přivádějí nebo ji odtud odvádějí, tvoří spolu s právem vedení vody příslušenství té nemovitosti, pro jejíž službu jsou určeny (§ 2),
b) na vodě plující, ale trvale s břehem spojené stavby, které svým určením patří k stavbě na břehu, pokládají se spolu se stavbou na břehu a s právem užívání vody za jednu věc (§ 3), c) břehy a koryta jsou vlastnictvím majitele břehu a nerozlučnou součástí pobřežního majetku; při pobřežních protilehlých pozemcích tvoří hranici střední čára koryta (§ 4; Boh. A 12135/1935).
III. S otázkou, kdo jest subjektem vlastnictví k vodě, nesluší směšovati otázku obsahu vlastnictví. Pojem vlastnictví jest definován v § 362 obč. zák. jako pojmově neomezené právo věcí volně nakládati a každého jiného z nakládání s věcí vyloučiti, ovšem, pokud tomu nebrání jednak zákonná omezení výkonu vlastnictví, stanovená z důvodů veřejných nebo soukromých, jednak cizí práva k věci (§ 364 obč. zák.). Pokud jde o vlastnictví k vodám veřejným, jest obsahem velmi omezené, poněvadž na nich trvá jednak velmi rozsáhlé obecné užívání, a co nad to jest (zvláštní užívání), propůjčuje se komukoli za splnění zákonných podmínek správním aktem. Stát tu má skutečně jen nudám proprietatem plochy pozemkové vodou poryté. Naproti tomu u vod soukromých, jež náležejí někomu jinému než státu, hodí se neomezené právo vlastnické jen k věcem, které může vlastník plně ovládati. Takové jsou jen vody uzavřené a proto jen ty jsou v plném vlastnictví podle občanského práva. Naproti tomu u vod tekoucích (vzhledem k povaze aqua profluens) vlastnictví jejich záleží jednak v plném a pravém vlastnictví ke korytu, v němž voda teče a v souhrnu jednotlivých oprávnění, které se nesou k využitkování vodních sil a k zabrání i použití všech různých vedlejších užitků vody a jako výlučné právo jednotlivcovo dají se mysleti (Pantůček).
IV. Přirozeným tokem vodním nebo umělými regulačními stavbami mohou nastati změny tím, že plochy, které byly dříve korytem a byly pokryty vodou, nejsou již pod vodou a staly se trvale suchou zemí nebo obráceně. Sem náležejí tyto případy:
1. V zemích českých
a) ostrovy vzniklé přirozeně a trvale ve veřejné řece (tedy ve vodě tekoucí, nikoli v rybníce, jezeru) (insula in flumine nata). Podle § 407 obč. zák. třeba lišiti jednak řeky splavné, jednak řeky nesplavné. Ve splavných řekách vzniklé ostrovy jsou vyhraženy státu. Naproti tomu ve vodách nesplavných, vznikne-li ostrov uprostřed vody, jsou vlastníci pozemků ležících na obou březích podél ostrova výlučně oprávněni přivlastniti si (okupovati) vzniklý ostrov dvěma stejnými díly a podle délky pozemků mezi sebe rozděliti; povstane-li ostrov v jedné polovině vody, má vlastník bližšího pobřeží sám naň nárok. Utvoří-li se však ostrovy jen tím, že voda vyschne nebo se rozdělí na několik ramen nebo zaplaví-li se pozemky, zůstávají práva předešlého vlastnictví nedotčena. § 408.
b) naplavenina (alluvio), to jest země, kterou voda znenáhla na břeh a ku břehu naplavila, náleží vlastníku břehu. Byl-li však patrný kus země silou řeky utržen a k cizímu břehu připlaven (strž, avulsio), náleží vlastníku břehu teprve, když předešlý vlastník k němu svého vlastnického práva do roka neuplatňoval (§§ 411 a 412 obč. zák.).
c) opuštěné řečiště (alveus derelictus). Opustí-li voda řečiště, mají především držitelé pozemků, kteří jsou novým tokem vody poškozeni, nárok, aby jim byla z opuštěného řečiště nebo z jeho ceny dána náhrada; jinak náleží opuštěné řečiště držitelům břehu stejně jako u ostrovů nově vzniklých (§§ 409 a 410 obč. zák.).
2. Na Slovensku se liší
a) přirozené nánosy (alluvio) a ostrovy v korytě všech přirozených tekoucích vod vzniklé. Ty tvoří přírůstek pobřežního pozemku. U ostrovů tvoří hranici mezi majiteli téhož břehu kolmá čára vedená od konečného bodu majetku na střední čáru toku vody (§ 5). Ustanovení § 5 však nedotýká se vlastnictví, kterého bylo soukromoprávně nabyto před 1. I. 1886. Ostrovy nebo nánosy, jež vznikly po 1. I. 1886, mohou býti do 30 let odstraněny v zájmu úpravy řeky nebo plavby, při čemž za budovy, nesklizenou úrodu a sadbu na pozemcích (nikoli však za pozemek sám) třeba dáti odškodné (§ 7).
b) strž (avulsio). Byla-li silou vody znatelná část některého majetku odtržena a zanesena k majetku naproti nebo níže ležícímu, zůstává bývalý majitel odtržené země i nadále jejím vlastníkem, ač-li tohoto svého práva použije do 1 roku ode dne odtržení; jinak přejde země ta do vlastnictví toho, k jehož břehu ji voda zanesla (§ 8).
c) opuštěné koryto. Opustí-li tekoucí voda náhle svoje koryto, mohou majitelé opuštěného i nového koryta do 1 roku znovu zříditi původní stav (§ 9).
Bližší výklad viz Bouček-Sedláček: Komentář k obč. zák., II. díl k §§ 407—411. Spory náležejí před řádné soudy. V. Půda získaná regulací. V zemích českých pozemky a půda, které byly získány regulačními stavbami (tedy stavbami umělými) v mezích těchto staveb, připadají ipso jure tomu, kdo nese náklady podniku, to jest kdo regulaci vlastním nákladem prováděl (třeba za podpory veřejné). Podnikatel regulační stavby jest však v Čechách a ve Slezsku (nikoli na Moravě) povinen posto upiti půdu a pozemky majitelům sousedních přilehlých pozemků na jich žádost za náhradu obecné ceny, ač-li jich sám pro podnik regulační nepotřebuje k lepšímu vysušení a upravení břehů (i osazení břehů stromy a křovinami). §§ 48 čes., 47 mor., § 47 slez. a zák. č. 32/1873 ř. z. Spory rozhodují úřady správní.
E. Užívání vody. Pokud jde o užívání vody, třeba lišiti jednak vody soukromé a veřejné, jednak užívání obecné a zvláštní. Užívání obecné zakládá se na zákoně a nepotřebuje tedy zvláštního povolení; užívání zvláštní zakládá se na zvláštním úředním povolení, které se u t. zv. starého stavu presumuje (§§ 102 čes., čl. II. mor., slez., § 189 slov.).
I. Vody soukromé. O užívání a spotřebě soukromých vod platí tato ustanovení:
1. V zemích českých:
a) Obecné užívání soukromých vod jest vyloučeno; jenom v Čechách (§ 16) jest užívání soukromých vod tekoucích (řek a potoků) ke koupání, praní, mytí, napájení a čerpání ručními nádobami každému dovoleno, děje-li se na příchodech k tomu dovolených. Okresní úřad může toto užívání upraviti policejním nařízením a po př. je i vyloučiti.
Od obecného užívání vod veřejných (§ 15) liší se obecné užívání vod soukromých jednak co do obsahu, ježto jest podstatně užší (nevztahuje se na vodní produkty, na př. písek, kámen, rostliny, bahno, led a pod., jež tedy zůstávají vyhraženy vlastníku vody a čerpání vody jest omezeno jen na čerpání nádobami ručními), jednak do předmětu, ježto se vztahuje jen na vody tekoucí (ne tedy rybníky). Jinak o tomto obecném užívání vod soukromých platí zajisté i omezení pro obecné užívání vod veřejných v § 15 uvedená, totiž že nesmí jím býti tok vody a břehy ohroženy, cizí práva poškozena a nikomu škoda působena.
b) Ten, komu náleží voda soukromá, může jí pro potřebu svoji i jiných osob podle své vůle užiti i ji spotřebovati, ač-li tomu nebrání zvláštní právní tituly osob třetích (§ 10, odst. 1.). Toto ustanovení vztahuje se jen na vody uzavřené, které nemají spojitosti s vodami jinými, tedy na př. na vodu uzavřenou ve studni, rybníce a pod., a znamená, že vlastník může zásadně s vodou podle § 362 obč. zák. volně nakládati, ji jinému zciziti, pronajmouti a pod. a i úplně spotřebovati, tedy zničiti, aniž k tomu potřebuje úředního povolení. Jediným omezením v této neomezené disposici jsou zvláštní právní tituly osob třetích. Takovýmito tituly jsou nejen tituly soukromoprávní, na př. prodej, vydržení, služebnost, nýbrž i tituly veřejnoprávní, na př. vyvlastnění. V onom případě rozhodují v případě sporu soudy řádné, v tomto úřady vodoprávní.
c) Ten, komu náleží soukromá voda tekoucí, jest v užívání omezen podle zákona α) právy ostatních k vodě oprávněných, β) veřejnými ohledy, které se podávají ze souvislosti a nepostradatelnosti vody, γ) tím, že nesmí vody užívati tak, aby tím bylo způsobeno znečištění nebo vzdutí vody, které by poškodilo práva osob třetích, nebo zaplavování nebo zabahňování cizích pozemků (§ 10., odst. 2. a 3.; jinak by bylo třeba konsensu, Boh. 10433/1933).
Za znečišťování vody pokládá se jak přímé svádění a vyhazování odpadků a nečistoty do vody, tak i skládání jich sice na vlastní půdě, ale tak, že voda může býti třebas spodním odtokem a prosakováním znečištěna. Znečišťování a vzdutí vody jest nepřípustno, jen když poškozuje práva třetích osob, kdežto zaplavování cizích pozemků jest za všech okolností zakázáno.
d) Vlastník pozemků nesmí přirozený odtok vody po jeho pozemku tekoucí na újmu dolejšího pozemku libovolně (tedy svévolně) měniti a ani vlastník dolejšího pozemku nesmí přirozenému odtoku takovéto vody na újmu hořejšího pozemku brániti (§ 11).
K objasnění třeba uvésti toto:
α) Předpis § 11 má na mysli vody atmosférické (dešťové a sněhové) i pramenité, které tekou volně bez určitého koryta po pozemku, nejsouce vázány na určité břehy (Boh. A 1475/1922); na tekoucí vody soukromé v pevných březích se vztahuje § 12.
γ) Přirozený odtok vody jest tok vody způsobený přirozeným terénem půdy, jejím útvarem a sklonem (Boh. 12169/1935). Byl-li odtok vody upraven rukou lidskou tak, že vodě byl dán určitý (ať dosavadní ať jiný) směr, nemá místa § 11, nýbrž § 17, odst. 2. a 10., odst. 3. Za umělou změnu odtoku vodního se však nepokládá vyorání brázd, poněvadž jsou nutným opatřením při hospodaření pozemku.
γ) Újma značí více než pouhou materielní škodu nebo ušlý zisk. Výrazem tím chtěl zákon naznačit újmu, která se děje dolnímu pozemku tím, že vody, kterou má dostati, nedostane vůbec nebo ne v celém množství nebo ne v tom způsobu, jak se to podle dosavadní konfigurace terénu a podle zákonů přírodních dělo (Boh. 1475/1922).
δ) Svémocná změna přirozeného odtoku jest změna, která byla provedena bez povolení vodoprávního úřadu podle § 17, odst. 2., ať jest na újmu sousednímu pozemku čili nic.
ε) Oba pozemky musí býti podle prakse správního soudu pozemky zemědělskými, t. j. polnímu hospodářství věnovanými (Boh. 628/1920, 12169/1935). Proto nepatří pod § 11 svádění vod s obecních cest a silnic, kde rozhodují úřady silniční, nebo svádění vod s pozemků stavebních, kde jsou příslušný úřady stavební.
ζ) Ochrany § 11 může se dovolávati jenom vlastník pozemku.
e) Vlastník pozemku může soukromou vodu na jeho pozemku v pevném korytě tekoucí po svém pozemku volně rozváděti a spotřebovati na př. k zavlažování luk, ale smí ji pouze rozváděti, nesmí ji tedy v nádrži hromaditi nebo rozvádění prováděti nějakým vodním dílem (k tomu by bylo třeba vodoprávního povolení); dále musí nespotřebovanou vodu odvésti zpět do původního koryta, tak, aby voda opustila pozemek v tomto původním korytu; toho však není třeba, jestliže, se jiným sváděním vody ostatním k vodě oprávněným subjektům žádná škoda nezpůsobuje (§ 12; srov. Boh. 1475/1922).
f) Užívání soukromých vod, které se dotýká cizích práv (Boh. 2801/1923) nebo povahy, toku nebo výšky veřejné vody, vyžaduje povolení vodoprávního úřadu (§ 17, odst. 2. všech zák.).
2. Na Slovensku může vlastník pozemku s vodami soukromými volně nakládati, dokud voda neopustila hranice jeho pozemku (§ 10), ale jest tu omezen, a) že nesmí s vodou nakládati na škodu druhých osob, jestliže užívají vody mimo jeho majetek na základě úředního povolení nebo skutečně existujícího oprávnění (§ 11), b) že k užívání a zamezení škod smí sice na vodě prováděli různé práce — šetře policejních předpisů a ustanovení co do studní (§§ 14 a 15), ale mohl-li by býti takovými pracemi odtok vody tak změněn, že by byly zájmy jiných osob dotčeny, musí práce ty provésti jen s úředním povolením; c) pokud jde o vody léčivé a minerální, viz výše Ochranné území.
II. Vody veřejné.
A. Obecné užívání.
1. V zemích českých.
K obecnému užívání (usus publicus) náleží (§ 15)
a) užívání vody ke koupání, praní, mytí, plavení, napájení a čerpání (na Moravě i k účelům domácího hospodářství), ačli se děje α) způsobem obyčejným, β) bez zvláštních zařízení, na př. strojů, pump, bagrů, a γ) nevylučuje podobného užívání jiných osob,
b) získávání vedlejších produktů vodních, totiž dobývání rostlin, bahna, země, písku, štěrku, kamení a ledu, ale v obou případech sub a) i b) uvedených jen potud, pokud tím α) ani nejsou ohroženy tok vody nebo břehy, ani β) porušeno cizí právo (i v. p. o vodní zákon se opírající), ani γ) někomu způsobena škoda. Obecné užívání přísluší komukoli na místech policejními předpisy z tohoto užívání nebo dobývání nevyloučených (sem patří na př. zákaz koupání na některých místech z důvodů bezpečnostních, zákaz čerpání vody z důvodů zdravotních) a se šetřením policejních předpisů. K obecnému užívání nenáleží praní prádla na zvláštních schůdkách, dobývání ledu zvláštními zadržovacími zařízeními a pod.
2. Na Slovensku záleží obecné užívání v tom, že každý má právo na veřejných vodách čerpati vodu pro svou řádnou domácí potřebu a pro zavlažování sadby, napájeti, práti, plaviti, koupati se a dobývati ledu, ačli se tak děje na místech úřadem k tomu určených, se zachováním místních policejních předpisů a neděje se strojem nebo umělým přístrojem (§ 25).
Rozsah obecného užívání jest tedy v obojím právu taxativě stanoven.
3. Obecné užívání přísluší komukoli. Pochybno jest, jakou má právní povahu (srov. heslo: Obecné užívání). Nejvyšší správní soud hájí názor, že obecné užívání k veřejné vodě není žádným subjektivním právem jednotlivce neb snad obce, pokud jde o její obyvatelstvo. Správně však uvádí Hoetzel (Čsl. právo správní, 2. vyd., str. 302), že nutno rozeznávati: Jest jisto, že nikdo nemá nároku na to, aby bylo určité obecné užívání k určité vodě veřejné nezkráceně zachováno, tedy nebylo rušeno neb obmezováno; vždyť úřad sám upravuje obecné užívání a může je po př. i omeziti ba i vyloučiti tím, že někomu poskytne zvláštní právo užívací k vodě. Pokud však obecné užívání na veřejné vodě trvá, může kdokoli se domáhati u vodních úřadů toho, aby nebyl v konkrétním způsobu veřejného užívání rušen a může toto právo i cestou instanční obhájiti.
Obecné užívání vody ovšem předpokládá, že jest zabezpečen přístup k veřejné vodě, a to buď z veřejného statku při vodě ležícího (silnice, návsi a pod.), nebo ze soukromého pozemku s vodou hraničícího, ale vlastník toho pozemku není povinen přístup přes svůj pozemek k veřejné vodě trpěti, ačli není k tomu zavázán z nějakého titulu, na př. na základě služebnosti, nebo že svůj pobřežní pozemek k tomu smlouvou propůjčil a pod. (tábory rekreační u vody).
4. K obecnému užívání se také počítá užívání vody k plavbě loďmi (Boh. 6315/1927) a vory. Plavbou rozumí se podle Boh. 1770/1922 a 8745/1930 jednak užívání nosné, síly vodní, jednak užívání koryta a břehu při kotvení a přistávání a pod.; rovněž i nakládání a vyloďování zboží na splavných řekách jest nezbytnou částkou plavby a tedy předmětem veřejného užívání. Úprava plavby přísluší úřadům pověřeným dozorem nad plavbou. Zvláštní užívání vod, které by ohrožovalo plavbu loďmi nebo vory, nesmí býti povoleno (Boh. 1770/1922, 11732/1935; srov. i § 27 slov.).
Podle § 7 českých vodních zákonů jest užívání veřejných vod k plavbě loďmi a vory upraveno aktami plavebními a konvencemi, tedy v mezinárodních smlouvách, dále zvláštními řády o plavení vorů, o plavbě, o říční policii (Boh. 4135/1924) a o kanálech, jakož i jinakými v tom směru vydanými zvláštními zákony a nařízeními. Takovým zákonem jest podle §§ 31 čes., 30 mor., slez. i zákon lesní (§§ 26—43 cís. pat. 250/1852 ř. z.) a řády o voroplavbě vydané.
Na Slovensku (§ 19) jest plavba loďmi každému dovolena, jestliže šetří říčních policejních předpisů a nařízení a podle § 20 jsou voroplavba a plavení dříví upraveny v lesním zákoně (§§ 181—207 zák. čl. XXXI/1879). V tom směru možno odkázati na hesla: Plavba vnitrozemská a Lesní právo.
K zajištění plavby vory a loďmi byla pro držitelé pobřežních pozemků stanovena jistá omezení vlastnického práva a veřejnoprávní služebnosti, které pro souvislost uvádíme již zde, a to:
1. V zemích českých jsou držitelé břehu povinni
a) trpěti přistávání a upevňování (uvazování) lodí a vorů na místech k tomu úředně určených (přístavištích) a to bez náhrady, jestliže se to dosud, t. j. v čas účinnosti říšského vodního zákona (26. VII. 1869), dálo bez náhrady, jinak za náhradu,
b) trpěti, a to bezplatně, dosavadní vlečné stezky (k vleku lodí),
c) trpěti, a to bezplatně, aby osoby k vodopolicejnímu dozoru ustanovené po břehu chodily.
Výjimkou mohou držitelé břehů požadovati náhrady
1. v případech sub b) a c), když nárok na náhradu se zakládá na zvláštním titulu právním,
2. dále v případě sub b), když k udržování vlečné stezky již r. 1869 zřízené žádá se nějaká část jejich pozemku, které k tomu nebylo dosud užíváno.
Ustanovení sub a) a b) vztahuje se jen na vody veřejné (splavné), ustanovení sub c) na všechny vody (veřejné, splavné i nesplavné i na soukromé, tekoucí i stojaté). Pozemky potřebné pro zřizování nových přístavišť a pro nové vodní stezky musí býti opatřeny podle obč. zák., to jest dohodou stran nebo vy vlastněním. (Obdobný předpis o používání břehů mají § 39 lesního zák. č. 250/1852 ř. z. a §§ 5 a 6 rybářského zák. č. 58/1888 ř. z.).
V případech nouze, to jest je-li stav lodi (voru) nebo vody takový, že by další plavba byla spojena s nebezpečím pro loď (vor) neb pro osoby nebo náklad na nich, jest dovoleno přistát! na kterémkoli k tomu vhodném místě a vyložiti na břehu náklad z vorů a lodí, a je-li třeba, vysaditi na břeh i lodi a vory samy, a to na tu dobu, než bude možno je dále po vodě dopraviti. Držitel břehu jest to povinen trpěti, ale utrpěl-li tím škodu, může žádati od vlastníka voru nebo lodi (a jen od něho) přiměřenou náhradu. Zvláštní předpisy ustanovují, pokud vlastník lodi (voru) má proti jiným osobám pro náhradu tu postih. O povinnosti k náhradě škody rozhodují podle Paceho a Žaluda jen řádné soudy, podle Pražáka a Pantůčka správní úřady podle § 75 vod. zák., ovšem s výhradou pořadu práva podle § 105 úst. list.
2. Na Slovensku platí obdobné předpisy (§§ 66 a 67).
Podrobně byly vlečné stezky a přistávání upraveny nař. min. veřejných, prací z 31. XII. 1885, č. 39507.
B. Zvláštní užívání vod veřejných.
I. 1. V zemích českých (§§ 17, 18 čes., 16, 17 mor., slez.) vyžaduje povolení vodoprávního
1. každé jiné užívání veřejných vod, nežli obecné užívání v § 15 uvedené, tedy každá disposice s vodou veřejnou, ať jde o užívání vody nebo o svádění vody, využitkování její i bránění se jí,
2. zřizování nebo změna k tomu potřebných zařízení a děl, jestliže zařízení ta mohou působiti a) na povahu vody, nebo b) na tok její, nebo c) na výši vodního stavu, d) nebo mohou ohrožovati břehy,
3. zřizování hnacích děl (kterými se voda nahání) a zdymadel (stavidla, jezy, rybníky) a to za všech okolností,
4. každá změna hnacích děl a zdymadel, pokud má vliv na běh, spád nebo spotřebu vody.
Pro zřizování a zrušování rybníků jest povolení vodoprávní předepsáno i v nař. min. orby, vnitra a obchodu č. 45/1894 ř. z. (Boh. 3562/1924). O tom srov. podrobný článek Pantůčka: Právní vztahy k rybníkům v Právníku 1914 (pojem rybníka a zákonné předpisy; právní povaha vody rybniční; zřizování a změna rybníků; provozování rybníků; udržování a zrušení rybníků; přestupky a jich právní následky).
Zákon rozeznává zřizování díla (čímž se rozumí prvé jeho zbudování nebo znovuvybudování [rekonstrukce], když dílo zaniklo) a změnu díla, které tu již jest. Rozdíl ten jest velmi závažný, poněvadž při zřizování díla uděluje se zpravidla i povolení k užívání vody, kdežto při změně díla povolení k užívání vody zůstává nedotčeno a jde pouze o to, dosavadní dílo jinak technicky upraviti. Ke změně díla, počítá se i zrušení díla, poněvadž nový stav zrušením díla vzniklý bude jinak působiti na cizí práva a na vodu, nežli když bylo vodní dílo. v činnosti. Naproti tomu pouhé opravy díla směřující jen k udržování vodního díla v řádném stavu nevyžadují povolení (Boh. 9273/1931).
2. Na Slovensku vyžadují vodoprávního povolení 1. užívání vod veřejných, jež nespadá pod pojem obecného užívání (§§ 18, 10), 2. všeliká díla, která slouží k užívání a úpravě vod nebo k zamezení škod vodami působených a buď ruší nebo mění přirozený odtok vody nebo provádějí se na cizím pozemku nebo dotýkají se cizích zájmů, 3. jakož i změny na těchto dílech, pokud neodpovídají plně ustanovením konsensu (§ 42). Rovněž zřizování vodních mlýnů vyžaduje vodoprávního povolení (srov. nař. č. 33477/1888).
II. Obsah povolení k zvláštnímu užívání:
1. V zemích českých (§§ 19 a 20 čes., 18 a 19 mor., slez.).
a) Povolení k užívání vody vydává se ve formě písemné (povolovací listina, vodoprávní konsens). V listině té buď určeno, kolik vody (míra), kde a k jakému účelu jí lze používati; při tom mohou býti podle okolností stanoveny zvláštní, všeobecné užívání vody upravující a zajišťující podmínky. Vztahuje-li se povolení k užívání vody na zařízení užívání tomu sloužící, buď v povolení určena i lhůta, do které musí býti schválené zařízení provedeno, jinak že udělení práva užívacího zanikne. Když úřad určuje míru používání vody, má přihlížeti a) k potřebě uchazečově, b) k přebytku vody, který jest vzhledem na měnivý stav vody k dalšímu užívání úřadu k disposici, c) ale nesmí nikdy propůjčiti žadateli tolik vody, aby byly obce a osady vydány nebezpečí, že budou míti nouzi o vodu k hašení a nouzi o vhodnou vodu pro potřebu domácího hospodářství svých obyvatel.
Povolení může býti uděleno co do času neomezeně nebo jen na čas nebo do odvolání. Podle výnosu rak. min. orby z 1. X. 1910, č. 24930 má býti povolení na využití vodních sil udíleno na 60 let, a jde-li o podniky státu, zemí, okresů, až na 90 let.
b) Povolení k užívání vody může býti uděleno jen na základě zvláštního řízení vodoprávního (konsensního). Řízení to jest podkladem pro vodoprávní nález a má na vodoprávní povolení podstatný vliv. O něm srov. kapitolu o řízení.
2. Na Slovensku platí v celku obdobná ustanovení. Povolení udílí se však vždy jen na určitý čas, a to nejdéle na 50 let (§ 33 slov. zák. a § 54 nař. č. 45689/1885), ale pro vodní nádrže a vodní díla, sloužící k využití aspoň 100 resp. 1000 HP, činí doba užívací (§ 17 zák. čl. XVIII/1913) až 90 let. Rovněž může býti povolení uděleno do odvolání, ale jen ze zvláštních místních poměrů a z veřejných ohledů.
III. Reální ráz užívacího práva (§§ 26 čes., 25 mor., slez., 35 slov.). Užívací povolení má zpravidla ráz věcný (reální), to znamená, že práva k užívání vody, nejsou-li v povolovací listině výslovně omezena na osobu žadatelovu, jsou spjata s vodním dílem nebo nemovitostí, které slouží a přecházejí na dočasného držitele toho provozovacího zařízení nebo té nemovitosti, pro které bylo povolení uděleno. Odloučení takových práv od původního zařízení resp. nemovitosti a jejich přenesení na jinou nemovitost nebo zařízení vyžaduje proto úředního povolení.
IV. Úprava konkurujících nároků na přebytečnou vodu.
1. V zemích českých (§§ 94 čes., 93 mor., slez.). Jde-li o zařízení k užíváni vody, ať již byla konsentována nebo se teprve konsensu domáhají (nové podniky) a podnikatelé (Boh. 318/1920) těchto zařízení mezi sebou konkurují o touž vodu veřejnou, jest účastenství na téže vodě upraveno takto:
a) Jsou-li nové, to jest dosud nekonsentované podniky v rozporu se zařízeními starými, to jest již po právu trvajícími, buďtež nejprve zajištěny řádně nabyté nároky na odběr vody podle zařízení již trvajících a teprve potom lze podle možnosti uspokojiti i nároky nové.
b) Střetnou-li se (Boh. 10964/1933) o přebytek vody mezi sebou buď α) jen podniky nové, t. j. dosud nekonsentované, nebo β) jen podniky staré, to jest již po právu trvající, má přednost v prvé řadě ten podnik, který jest pro národní hospodářství převážně důležitý (Boh. 327/1920, 7719/1929). Je-li pochybnost, který podnik jest převážně důležitý (na př. jsou oba podniky stejně národohospodářsky důležité nebo převážnou důležitost jednoho nelze zjistiti), buď voda po ruce jsoucí rozdělena podle důvodů slušnosti, zejména tak, že by byly stanoveny určité doby k užívání nebo jinaké podmínky užívání to účelně upravující tak, aby každý nárok byl — předpokládajíc, že zařízení jsou odborně a hospodářsky upravena — pokud možno uspokojen. Nemohou-li však býti všichni uchazeči poděleni, buď v prvé řadě přihlíženo k těm nárokům, o kterých lze míti za to, že sledovaného účelu lépe dosáhnou nebo že třetí osoby budou co nejméně obtěžovány.
c) Zásad sub b) buď obdobně užito i v případech, kde nastal nedostatek vody a z toho důvodu již trvající nároky na užívání vody nemohou býti úplně uspokojeny; při tom však buďtež dosavadní dohody nebo zvláštní nabytá práva chráněna v prvé řadě, o čemž přísluší v případě sporu rozhodovati řádnému soudu.
2. Na Slovensku platí při konkurenci nároků na užívání vody pravidla podrobnější (§§ 28—35, 37).
1. Při povolení užívání vody jest rozhodný zájem, který jest z hlediska národohospodářského důležitější. Jsou-li podniky stejné důležitosti, má [přednost majitel břehu, pak majitel, který přispívá k udržování vodotoku, a naposled jiný majitel; za stejných podmínek má přednost ten, kdo při vodotoku leží výše, před tím, kdo leží níže (§ 28).
2. K úpravám vod a k odvodňování možno uděliti povolení i tehdy —- ovšem za plnou náhradu —, bylo-li by k provedení podniku třeba omeziti nebo zastaviti užívání vody (§ 29).
3. Přísluší-li právo k užívání vody nějakému průmyslovému podniku, který vody nepotřebuje nepřetržitě, jako na př. hutě, možno z vody průmyslovému podniku propůjčené uděliti povolení k zavlažování pozemků (tedy jen pro tento účel zemědělský),
a) bez náhrady, α) jde-li o tak zvané zavlažování nedělní (od soboty 9 hod. večer do pondělka do 3 hod. ráno), β) odběr vody děje se pomocí řádných a trvalých děl a γ) stavidlo bude otvírati a zavírati zvláštní dozorce,
b) v ostatních případech může býti povolení uděleno jen, když se za ně žádá aspoň na 30 let a musí býti dána průmyslovému podniku plná náhrada za jeho zastavení nebo omezení (§§ 30 a 31).
4. Dá-li se přestavbou díla na užívání vody získati bez ohrožení původního podniku přebytek vody, může býti na tento přebytek vydáno povolení, jestliže žadatel provede přestavbu na vlastní útraty a nahradí škodu, která vznikla přestavbou nebo zastavením díla (§ 32).
5. Bylo-li povolení uděleno na čas nebo do odvolání a jde o jeho obnovení, mají vždy přednost díla již existující, ačli důležitější národohospodářské zájmy nevyžadují, aby bylo povoleno vody užívati k jiným účelům (§ 33).
6. Nastane-li nedostatek vody, má mezi oprávněnými trpěti nedostatek ten, kdo obdržel povolení k užívání vody naposled, a za stejných poměrů ten, kdo by za řádných okolností vody užíval jako poslední (§§ 34 vod. zák. a 18 zák. čl. XVIII/1913).
7. Vlastník pozemku, přes který jiný majitel udržuje pro vlastní užívání vody strouhu nebo kanál, může nabýti povolení k užívání vody z této strouhy, jestliže a)účel původního podniku nebude tím ohrožen, b) přispěje podle poměrů užitku k nákladům na existující již dílo a jeho udržování, c) uhradí náklady požadovaných změn na dílu a jeho udržování (§ 37).
V. Mimořádné právo k užívání vody (§§ 35 čes., 34 mor., slez.). Při nebezpečí požáru (a na Moravě a Slezsku i při dočasné naléhavé nouzi o vodu) jsou policejní místní úřad nebo starosta ohrožené obce oprávněni, aby učinili opatření veřejným zájmem žádaná za účelem dočasného užívání soukromých a veřejných vod v obci a neprodleně je dali provésti, na př. čerpání vody ze studní, rybníků, zastavení vody v potoce a pod. (Boh. 14132/1938). Podobná ustanovení mají i požární řády.
VI. Převozy. 1. V zemích českých jsou převozy: a)veřejné (převozy zřízené a udržované státem, územními korporacemi a konkurencemi silničními v běhu veřejných komunikací). K zřízení veřejných převozů jako takových není třeba vodoprávního povolení, ale takového povolení jest třeba ke zřízení stálých vodních zařízení k převozu potřebných.
b) soukromé (§ 7 všech vod. zák.). Vodoprávního povolení jest třeba v každém případě ke zřízení pravidelného soukromého převozu na splavných vodách, kdežto na jiných veřejných vodách a na vodách soukromých jen tehdy, má-li býti převoz provozován po živnostensku, to jest za účelem výdělečným. Povolení k převozu udílí se na základě komisionelního řízení jen na čas nebo do odvolání a může býti vázáno podmínkami. Směrnice o udělování povolení k převozu byly vydány min. nař. č. 44/1879 čes. z. z. Za převoz platí se obyčejně určité dávky (převozné), které mají povahu mýtného a pro něž jsou příslušný úřady mýto povolující. Podle živnostenského řádu čl. V, lit. n, nepodléhají živnostenskému řádu podniky stálých převozů na řekách, jezerech, průplavech a pod. (srov. heslo: Mýta).
Není-li třeba ke zřízení převozu jako takového povolení vodoprávního, jsou-li ale k zřízení jeho nutná zvláštní vodní díla a zařízení, jež mohou míti vliv na povahu, tok a výšku vody nebo mohou břehy ohroziti nebo na cizí práva působiti, vyžadují i takováto zařízení vodoprávního povolení.
Co do provozu převozů, byla vydána v zemích českých policejní nařízení č. 128/1876 a 122/1889 ř. z. a 147/1919 Sb. k zamezení neštěstí při převozech přetížením převozních lodí.
2. Převozy na Slovensku jsou upraveny v § 21 vod. zák. a v § 96 všeobecného prov. nař., dále v § 70 a násl. silnič. zák. čl. I/1890. Podle § 21 vod. zák. může si každý na vlastním pozemku a výlučně pro vlastní účely (ne tedy k dopravě cizích osob a věcí) zříditi převoz bez úředního povolení, ačli tím nebude překážeti plavbě lodím a plavení vorů a dříví. Úředního povolení jest však třeba ke zřízení převozů, a) které slouží obecnému užívání, nebo b) při kterých jest používáno drátu neb lana (i když převoz má sloužiti jen vlastní potřebě), nebo c) které jsou na vodách pro lodi nebo vory splavných nebo na vodách, na nichž se provádí regulace, nebo d) ke zřízení lodních mostů a podobných zařízení na splavných nebo regulovaných vodách.
Řízení jest podrobně upraveno v §§ 72 až 79 silnič. zák. Podniky stálých převozů na řekách, jezerech a průplavech atd. nepodléhají živnostenskému zákonu (§ 251, lit. m).
VII. Zánik propůjčených práv užívacích. Užívací práva úředním povolením založená zanikají 1. v zemích českých
a) odvoláním nebo uplynutím doby, byla-li práva ta propůjčena do odvolání nebo jen na čas (§§ 19 čes., 18 mor., slez.),
b) tím, že povolené zařízení k užívání vody nebylo provedeno do lhůty v konsensu stanovené (po případě i prodloužené), ačli právo k užívání vody nebylo propůjčeno jako libovolně odlučitelné od vodního zařízení (§ 86, odst. 2. všech vod. zák.),
c) zánikem povoleného zařízení, je-li tímto zánikem znemožněno právo se zařízením propůjčené vůbec vykonávati (Boh. 3836/1924, 7492/1928, 10953/1933, 12582/ 1936),
d) zánikem nemovitosti, pro kterou zařízení k užívání vody bylo propůjčeno,
e) bylo-li právo užívací uděleno pod podmínkou, jestliže stanovená podmínka nebyla nebo nemůže již býti splněna,
f) vzdáním se práva užívacího,
g) smrtí, bylo-li užívací právo propůjčeno jen s omezením na osobu uchazečovu (§§ 26 čes., 25 mor., slez., 35 slov.),
h) vyvlastněním.
2. Na Slovensku (§ 36) zanikají práva užívací ze stejných důvodů a nad to (nikoli v zemích českých, Boh. 12582/1936), nebyl-li podnik po 3 léta v činnosti. Zaniklo-li právo užívací, není vlastník vodního díla povinen, aby věc uvedl do předešlého stavu, ale musí zříditi stav neškodný pro veřejný zájem a cizí práva (Boh. 92/1919).
F. Bránění se proti vodám.
I. Voda projevuje na pozemky často různé škodlivé účinky, zejména tím, že se na pozemcích hromadí, nebo jde-li o vody tekoucí, že vody ty poškozují břehy a zaplavují pozemky. A tu vzniká otázka jednak technická, jakými prostředky škody ty odvraceti (sem náleží odvodňování půdy, úprava a ochrana břehů a regulace vodního toku), jednak právní, totiž kdo jest oprávněn nebo povinen takováto ochranná opatření prováděti a za jakých podmínek a omezení. Všeobecnou zásadou jest, že chrániti se proti škodlivým účinkům vody jest ponecháno na vůli vlastníku ohrožených nebo poškozených pozemků. Chrániti se proti vodě jest tedy jeho právem, nikoli povinnosti; jenom výjimkou jest ochrana proti vodě povinností obligatorní, a to buď vlastníka pozemku ohroženého nebo i osob jiných.
II. V podrobnostech jest věc upravena takto:
A. V zemích českých: 1. Podle § 413 obč. zák. jest ,,každý držitel pozemku oprávněn upevniti svůj břeh, aby ho řeka netrhala“. Toto právo jest výronem vlastnického práva k pozemku. Vlastník břehu může si tedy svůj pozemek podle svého uvážení proti škodám zvenčí chrániti a k tomu účelu i vhodné stavby prováděti, ale v této možnosti jest omezen; neboť podle § 413 obč. zák. ,,Nikdo však nesmí zřizovati taková díla nebo porosty, které by mohly řádný tok řeky měniti, nebo býti na újmu plavbě, mlýnům, rybářství nebo jiným cizím právům. Vůbec může se něco podobného zřizovati jen s povolením politického úřadu”.
Podrobněji to vyslovují pro stavby ochranné a regulační §§ 42 a 43 čes., 41 a 42 mor., slez.
a) Podle § 42 čes., 41 mor., slez., chce-li někdo zříditi vodní stavby ochranné nebo regulační, potřebuje k tomu schválení vodoprávního, a to na veřejných vodách vždy, na vodách soukromých pak tehdy, působí-li se stavbami těmito na cizí práva, na povahu, tok nebo výšku vody na veřejných vodách.
Předpis tento má na mysli stavby trvalé, a to α) stavby k ochraně ustanovené; to jsou pobřežní ochranné stavby, které mají za účel zřízení a udržování břehů, hrází a nádrží v dosavadním stavu bez podstatné změny vodního toku nebo jeho směru. Sem náležejí hráze, pletené hradby a osázení břehů, ochranné zdi (přehrady), ale i vykácení stromů a křovin, pokud toku vody překážejí a tím nepřímo břeh ohrožují.
β) stavby k upravení ustanovené čili regulační vodní stavby; to jsou stavby prováděné za účelem korektury říčního koryta a tím vodních odtokových poměrů a záleže jí v opravě a úpravě dosavadního koryta nebo jeho přeložení a změně.
Oboje stavby vyžadují povolení vodoprávního, ať jsou kýmkoli prováděny. Výjimka platí v Čechách a ve Slezsku (ne na Moravě) pro stát, který k provádění těchto staveb nepotřebuje povolení vodoprávního.
b) §§ 43 čes., 42 mor., slez. pak ustanovují, jak mají býti ochranné a regulační práce zřizovány a udržovány. Břehy, hráze, koryta a nádržky, jakož i zařízení na vodách tekoucích a v nich musí býti tak zřízeny a udržovány, aby nebyly na škodu cizím právům a aby bylo pokud lze povodním bráněno. Citace §§ 17 a 21 v § 43 znamená, že omezení v paragrafech těchto uvedená se rozšiřují i na stavby ochranné a regulační.
2. Kdežto §§ 41 čes., 42 mor., slez. ponechávají vlastníku pozemku na vůli, chce-li si svůj pozemek chrániti proti vodám čili nic, takže ochrana jeho pozemku jest tedy pouze jeho právem, zavádí se v §§ 45 čes., 44 mor., slez. za určitých okolností povinnost k ochraně pozemků. Povinnost ta však platí pouze,
a) když jde o ochranu určitých objektů totiž břehů, pozemků, budov, silnic, železnic a jiných staveb od škod vodních, při čemž to mohou býti i pozemky vzdálenější, jen když jsou vydány nebezpečí vody, a
b) když škody ty jsou působeny potoky a řekami, to jest přirozenými toky vodními, které jsou ohraničeny stálými břehy, ať jsou to toky malé či velké a trvalé či přechodné.
Zřizovati a udržovati zařízení a stavby a prováděti opatření na ochranu svrchu uvedených, objektů na přirozených vodách tekoucích proti škodlivým účinkům vody nebo k odstranění již nastalých vodních škod jsou a) v prvé řadě povinni ti, kdož jsou k tomu zvláštními platnými tituly právními zavázáni. Takové tituly se zakládají buď na zvláštních předpisech zákonných, na př. u železnic, silnic, nebo na jiných důvodech, na př. smlouvách, úředních výměrech, na vydržení a pod. Tyto zvláštní důvody musí býti ovšem likvidní, to jest buď uznány od osoby zavázané nebo prokázány zejména listinami. Jsou-li tyto tituly likvidní, pak úřad na základě jich osoby zavázané k povinnosti jejich přímo přidrží a povinnost tu i exekučně vynutí.
b) Není-li tu takových zvláštních likvidních titulů, jest zřizování a udržování dotyčných ochraných zařízení věcí těch, kterým ohrožené nebo poškozené nemovitosti a zařízení náležejí. Vlastníci i tu mají pouze právo nikoli povinnost stavby ty na ochranu svých pozemků prováděti a zásadně nerozhoduje, zda nečinností vlastníkovou jsou cizí pozemky ohroženy. (Chtějí-li vlastníci pozemku ochranné stavby prováděti, musí si ovšem vymoci k tomu vodoprávní povolení.)
Výjimkou však musí býti ochranné stavby proti škodám vodním provedeny a udržovány, totiž, když by vzešlo nebezpečí pro cizí majetek v § 45 čes., mor., slez. uvedený. V takovém případě mohou třetí osoby, jimž vzniká pro jejich pozemky ze zanedbání ochrany nebezpečí, žádati u vodoprávního úřadu, aby na pozemku liknavého vlastníka byly ochranné stavby provedeny. Bude-li zjištěno, že pozemky jejich jsou skutečně ohroženy, má liknavý vlastník pobřežního pozemku, který potřebnou stavbu ochrannou na svém pozemku nechtěl provésti, na vůli
a) buď sám nutnou stavbu provésti na svůj náklad a požadovati od těch, kdož za provedení ochranných staveb žádali, poměrný příspěvek k nákladům stavebním, nebo
b) dovoliti žadatelům, aby oni sami ochrannou stavbu svým nákladem provedli, při čemž liknavý vlastník jest povinen k nákladům těm přispěti.
Náklady na stavbu ochranných zařízení hradí tedy výlučně ti, kteří žádali za donucení vlastníka pobřežního pozemku k provedení ochranných staveb, a liknavý vlastník pobřežního pozemku.
Příspěvky k nákladům stavebním mají býti rozvrženy podle ustanovení §§ 66 a 67 čes., 65 a 66 mor., slez. podle toho, zda jde jen o ochranné stavby či také o meliorace.
3. Povinnost pomáhati při naléhavém nebezpečí vodním (§§ 51 čes., 50 mor., slez.). Hrozí-li bezprostředně velké nebezpečí protržením břehů, hrází nebo povodní a jest třeba k okamžitému odvrácení tohoto nebezpečí učiniti rychlá opatření, jsou na žádost politického úřadu (nebo starosty ohrožené obce, nemá-li politický úřad v této obci sídlo) sousední obce zavázány, aby poskytly za přiměřenou náhradu potřebnou pomoc. Zákon mluví o sousedních obcích, ale myslí se tím nepochybně všechno občanstvo těchto obcí, pokud není samo vodou ohroženo. Potřebná pomoc může záležeti v pracovních silách, dodání nářadí, materiálu, povozů a potahů. Zda jest nebezpečí naléhavé a jak mu čeliti, posoudí úřad podle volného uvážení. Zemské úřady vydaly tu k odvracení povodní různé pokyny. Žádá-li obec za takovéto pomocné činnosti náhradu, buďtež činnosti ty politickým úřadem odhadnuty v penězích a náhrada poměrně rozvržena na obce, kterým byla pomoc poskytnuta. Obec může náklad na ni připadlý rozvrhnouti na svoje občany jako věc obecní.
B. Na Slovensku. 1. Majitel koryta a břehu jest povinen koryto a břehy v dobrém stavu udržovati. K nákladům udržování má přispívati a) každý kdo má z toho prospěch, v poměru užitku (Boh. 12186/1935), b) jednotlivé interesované obce, země a z důvodů plavby (§ 46) i stát (§ 40).
2. Majitel břehu může i bez povolení provésti ochranu a zabezpečení vlastních břehů kamenným, dřevěným nebo jiným obložením a taktéž čištění koryta a břehů. Kdyby se však provedené práce ukázaly později škodlivými, jest povinen je na přání úřadu do určité lhůty na vlastní náklad předělati § 41; jinak jest potřebí vodoprávního povolení § 42.
3. Vzrostla-li pracemi úpravnými a regulačními hodnota cizího pozemkového majetku, může ten, kdo práce provedl, požadovati od majitele dotyčného pozemku do 5 let po dokončení prací příspěvek (podle užitku) na náklady prací. Povinnost k příspěvku a jeho výši určí úřad (§ 43; Boh. 9722/1932). A s druhé strany, ukáže-li se při úpravě vod a odvodnění, že použitím děl k tomu účelu zhotovených možno též jiné pozemky zlepšiti, mohou majitelé takových pozemků žádati, aby byli přijati do podniku, nebude-li tím účel původního podniku ohrožen, přispějí-li v poměru užitku k nákladům na existující díla a jich udržování a uhradí náklady požadovaných změn a jich udržování (§ 44 a 37).
4. Majitelé zaplavovaných pozemků na území od záplavy chráněném (i družstva) mají pečovati o to, aby odtok dešťových, sněhových i spodních vod s území výše položených byl zajištěn; ale mohou u úřadu žádati, aby odtok dešťových, sněhových a spodních vod vznikajících za hrázemi nebo mimo odvodněné území byl postupně zastaven až do té doby, dokud stav vody na řece nedovolí jich vypuštění. A i tu musí býti voda vypouštěna v pořadu úředně stanoveném § 47 a 48.
5. Stát může provésti kdykoli úpravu řek hraničních a řek splavných (pro lodi a vory) a čištění jich koryta a ochranu břehů (§ 45), a to bez řízení konsensního (§ 159).
III. Bystřiny. Veliké škody působí t. zv. bystřiny, to jsou vody, které mají stálé koryto, třebas v létě vyschlé, a horské vody, jež nemají zpravidla stálého koryta, a to jak množstvím vody, tak její rychlou a dravou silou a přiváděním Velikého množství štěrku a kamení. Záhy se ukázalo, že ochrana proti těmto dravým vodám může býti účinně prováděna jen v rozsáhlém území, že vyžaduje četných staveb a opatření v oboru vodním i lesním, jež musí býti systematicky provedeny a stále udržovány, a které hluboce zasahují do práv mnoha vlastníků. Práce ty jsou na př. vyložení koryta, zřízení břehů, hrází a zadržovacích nádrží, dále upevňování půdy odvodňováním, hrazením, osetím trávy, pletenými ploty, zalesněním a zakázáním nebo nařízením určitých způsobů při užívání lesů, pastvin a jiných pozemků a v dopravě jejich produktů. Dále se ukázalo, že na tuto rozsáhlou práci činnost jednotlivců nebo vodních družstev zpravidla nestačí a že proto musí se tu účastniti i stát i jiné veřejné korporace, jednak finančně jednak jinak zejména sděláváním projektů a odborným dozorem.
1. Za tím účelem byl v Rakousku po velikých živelních katastrofách v Alpách vydán zákon z 30. VI. 1884, č. 117 ř. z., o opatřeních k neškodnému svádění horských vod (současně se zákonem melioračním č. 116/1884 ř. z.). Pro nařizování a provádění těchto opatření a pro vyvlastnění platí, pokud zák. č. 117/1884 nemá zvláštních ustanovení, zákony vodní a zákon lesní.
Katastrofální účinky horských vod a bystřin se ukazovaly v českých zemích hlavně ve Slezsku. Tam byly vydány zejména zemské zákony všeobecné povahy,
a) č. 25/1886 o některých opatřeních v příčině vodní a lesní policie,
b) č. 37/1906 a č. 28/1907 o hrazení bystřin ve Slezsku, kterým byl položen základ k četným hrazením bystřin.
Zákon ten ponechává zemskému úřadu po slyšení zemského výboru, aby určil
a) které vody nebo které jich části jsou takové, že záplavami, podmíláním břehů, zanášením štěrku nebo zabahňováním obecnou škodu působí nebo by vůbec škodu mohly působiti, kdyby byly dále zanedbávány,
b) které vody jsou bystřinami a podrobuje všechny tyto vody veřejnému dozoru a nařizuje doplňkem k zemskému zákonu vodnímu, jaká ochranná opatření vodní a po př. v oboru lesního práva a kdo je má provésti. Dozor nad vodami vykonávají zemští poříční inspektoři a jim podřízení poříční hlídači.
2. Na Slovensku ustanovuje § 55 k zamezení výmolů, že majitelé pozemků, na nichž se výmoly mohou tvořiti nebo rozšiřovati, jsou povinni provésti do určité lhůty vhodné přehrady, pletiva a sadby úřadem nařízené a že u větších prací má k nim přispěti každý, kdo má z nápravy prospěch nebo je škodami ohrožen. Řízení bylo upraveno v §§ 175 a 176 zák. a §§ 85 a 86 všeobecného prov. nař. Některá ustanovení obsahují i lesní zák. čl. XXXI/1879 (§ 165) o zalesňování pustých ploch a §§ 13 a 14 zák. čl. XII/1894 o polním hospodářství a polní policii.
G. Zákonné povinnosti co do zřizování a udržování zařízení k užívání vody a k odvracení škod vodních.
Povinnosti ty jsou četné:
1. Udržování děl v řádném stavu (§ 21 čes., 20 mor., slez.). Zařízení a stroje k užívání vody (ať se zakládají na povolení vodoprávním či jsou to staré stavy) buďtež od jejich držitele zřizovány a udržovány tak, aby voda a led mohly, pokud lze, bez překážky odtékati, rybářství a jiné užitky nebyly zbytečně ztěžovány a rušeny a aby nebylo vodou plýtváno. Prokáží-li interesenti, že tomuto předpisu není vyhověno, má úřad na jejich žádost naříditi, aby závady byly do přiměřené lhůty odstraněny a prošla-li marně lhůta, na útraty liknavých dáti odstranění to provésti.
Ten, kdo nabyl vodoprávního povolení k užívání vody, jest povinen k tomu potřebné schválené dílo nejen podle konsensu řádně provésti, nýbrž i řádně udržovati, to jest zachovávati je ve stavu, který odpovídá podmínkám konsensu, tedy opravovati je, obnovovati jednotlivé součástky a pod. Ani při zřizování ani při udržování vodního zařízení nemá si však oprávněný počínati zlomyslně, nýbrž zákon vodní mu stanovil jisté hranice, totiž, že v rámci uděleného povolení nemá jíti dále než dovoluje účel jeho díla a vyžaduje racionelní provoz podniku, a že nemá nastati žádné plýtvání vodou a žádné bezdůvodné, to jest při rationelním provozu ne nezbytně nutné obtěžování interesentův. Proto také nemá na př. vodu zbytečně zdýmati a zbytečně mnoho vody spotřebovati.
Z toho že vlastník díla jest povinen dílo to podle konsensu zříditi a udržovati, neplyne však, že by musel dílo to věčně udržovati; on se zajisté může svého vodního práva vzdáti a dílo vodní opustiti (derelinkvovati), ale jen tak, že dílo uvede do stavu takového, který by neohrožoval práv cizích a veřejných zájmů. To platí na př. pro jezy (Boh. 92/1919).
2. Způsob zřizování a udržování ochranných staveb vodních (§§ 43 čes., 42 mor., slez.). Břehy, řečiště, hráze a nádrže, jakož i zařízení a díla na tekoucích vodách a v nich buďtež (podle § 413 obč. zák.) tak zřizována a udržována, aby nebyla cizím právům na újmu a pokud možno bránila zátopám.
3. Udržování a čištění umělých kanálů a náhonů (§§ 44 čes., 43 mor., slez.). K udržování a čištění umělých kanálu, náhonů a umělých struh, jakož i k udržování zařízení k užívání vod vůbec, jsou povinni vlastníci těchto zařízení, ačli k tomu nejsou jiné osoby platně zavázány. Nemůže-li býti vlastník zjištěn, přísluší povinnost udržovací těm osobám, které zařízení používají, a to, není-li tu jiného měřítka, podle poměru užitku (na Moravě podle poměru užitého množství vody).
Z ustanovení těchto se podává:
a)Předmětem zákonné povinnosti udržovací a čistící jsou pouze umělé kanály a náhony (Boh. 9988/1932), totiž jednak Veškerá uměle zbudovaná zařízení určená k přivádění, nadržování a odvádění vody jako jsou mlýnské a závodní náhony a strouhy, rybníky, vodovody, drenáže a svodnice meliorační, odpadní kanály, jednak všechny podstatné součástky těchto zařízení jako jsou jezy, splavy u rybníků, stavidla, propustky v jezech, dále břehy náhonů a opěrné jejich zdi, hráze rybniční, i po případě mosty (Boh. 9938/1932), vodovodní roury a pod. Někdy ovšem jest pochybné, zda jde o přirozený tok vody (rameno) či o umělý náhon a úřad si musí otázku tu rozřešiti prejudicielně. Lhostejno jest, zda voda umělým kanálem vedená jest veřejná či soukromá.
b) Udržování umělé vodoteče jest udržování jen v takovém stavu, v jakém byla zřízena (Boh. 5471/1926); k čištění náležejí práce, jež jsou periodicky nutný, aby byly odstraněny překážky pravidelného odtoku vodního a aby byla korytu vodnímu zachována potřebná šíře i hloubka (na př. odstraňování bahna a písku, ledu, odpadků a fekalií).
c) Zavázány k udržování a čištění jsou jen určité osoby, a to v určitém pořadí; jsou to (Boh. 9437/1931 a 10257/1933)
α) v prvé řadě ti, kdož jsou k tomu pravoplatně zavázáni. Závazky ty mohou se zakládati na smlouvách (Boh. 14053/1938), úředních nálezích, družstevních stanovách, na vydržení a pod., ale musí býti likvidní, t. j. i co do své existence i svého obsahu nezvratně na př. soudním rozsudkem nebo jiným rovnocenným způsobem na jisto postaveny (Boh. 9437/1931, 12693/1936, 14291/1938);
β) není-li tu osob sub a), nastupuje vlastník vodního díla, to jest majitel vodoprávního konsensu, který dílo pro svoje účely zřídil a jím disponuje (a ovšem i jeho právní nástupce; Boh. 12693/1936);
γ) nemůže-li býti ani vlastník vodního díla zjištěn, nastupují ti, kdož díla užívají. Je-li tu osob několik a není mezi nimi jiného, po právu trvajícího měřítka, na př. dohody, rozvrhuje se povinnost mezi ně podle toho, jaký má kdo užitek ze společného díla, na Moravě podle poměru použité vody. Nelze-li užitek ze společného díla zjistiti, sluší (obdobně podle § 839 obč. zák.) rozděliti břemeno na všechny stejně.
4. Odstranění škodlivých účinků zdýmacích zařízení (§§ 22, 89 čes., 21 mor., slez.). (Srov. Pantůček: Náprava škodlivých účinků vycházejících pro sousedy z vodních děl [§§ 22 a 89 čes. vod. zák.],. v Právníku 1916, č. 6 a 7; týž: Něco o vztazích zákona vodního k poměrům soukromoprávním, Správní Obzor č. 10/1915; týž: Něco k právu sousedskému novely občanskoprávní, Správní obzor č. 5/1917.)
Kdo nabyl vodoprávního povolení ke stavbě nějakého vodního díla a dílo to provedl přesně podle schváleného projektu, nemůže býti později donucován, aby na dílu tom prováděl ve prospěch jiných zájemníků další změny a úpravy (mimo případy zákonem vyznačené). Ale tato přísná, na principu nabytého práva se zakládající zásada jest zmírněna, ukáže-li se, že schválené dílo vodní působí škodu třetím osobám. Věc jest upravena různě, a to nejšířeji na Slovensku (§ 50), šířeji v Čechách (§§ 22 a 89), úžeji na Moravě a Slezsku (§ 21).
1. Vzniknou-li v zemích českých následkem nějakého zdýmacího zařízení (v Čechách každého vodního díla vůbec) zpětné záplavy, zabahnění nebo poškození cizího majetku, jest držitel zdymadla povinen, aby na žádost vlastníka poškozených pozemků a na jejich náklad závady ty vhodnou změnou zařízení vodního (na př. zřízením spodních odtoků) buď sám odstranil nebo jejich odstranění připustil, ačli neprokáže, že by tím jemu samému byla způsobena převážná škoda. Podmínkou tedy jest, a) aby tu bylo řádně povolené zdýmací zařízení (v Čechách vodní dílo vůbec), při čemž jest lhostejno, zda zdýmací dílo bylo zřízeno za účelem užívání vody nebo na ochranu proti vodě,
b) aby toto zdýmací zařízení působilo zabahnění, zpětné vzdutí nebo jinaké poškození cizího majetku,
c) aby nebylo lze závady tyto odstraniti podle předpisů svrchu pod č. 1—3 uvedených.
O žádosti za nápravu závad a o vhodném opatření k tomu účelu rozhoduje politický úřad.
Provedení žádané změny vyžaduje zpravidla nákladu. Podle českého práva musí náklady změny té vždy nésti ti, kdož za změnu žádali. Vedle toho má majitel zdýmadla (vodního díla), které bylo třeba změniti, nárok na náhradu za škodu, která mu změnou díla byla způsobena, při čemž třeba vžiti v úvahu i vyšší náklady s udržováním změněného díla spojené. Naproti tomu ti, kdož byli škodlivým dílem poškozeni, mají naproti držiteli vodního díla nárok na náhradu všeliké, trvalé nebo dočasné škody jim vodním dílem způsobené, ale jen tehdy, ukáže-li se, že při udílení konsensu k zřízení vodního díla bylo vycházeno z nesprávných předpokladů faktických (ježto škody nyní se objevující byly pokládány za nepravděpodobné) a že na škody ty nebyl již ve vodoprávním konsensu vzat zřetel.
O tom, zda majiteli díla nebo poškozeným přísluší odškodnění, rozhodují politické úřady; o výši odškodnění rozhodují v obou případech, nedoj de-li k dohodě, řádné soudy. (Na Moravě a ve Slezsku rozhoduje i o náhradě, která přísluší majiteli díla jako náhrada nákladů za změnu díla a za škody jemu změnou díla způsobené i o náhradě škody, která byla způsobena těm, kdož byli vodním dílem poškozeni, nedojde-li k dohodě, řádný soud.) Předpis § 89 čes. pokládá Pantůček: Něco k právu sousedskému novely k obč. zák. Správní Obzor 5/1917, za derogovaný ustanovením § 364 a obč. zák. — ovšem jen pokud jde o činnost podle § 364 odst. 2., nikoli však, když by šlo o jiné poškození vodními díly. Rovněž zůstává v platnosti ustanovení § 22 čes., ale v praksi se ho bude soused dovolávati asi jen výjimečně.
2. Na Slovensku, nastanou-li následkem zřízení nějakého vodního díla v toku vody takové změny, které jsou jiným škodlivé, má úřad majiteli dotyčného vodního díla uložiti, aby je na vlastní náklad do určené lhůty přestavěl. Majitel, díla vodního musí nahraditi i škodu.
5. Cejchy čili znaky stanovící výšku vody.
V zemích českých buď na všech hnacích strojích a nadržovacích zařízeních (ať byly zřízeny před účinností vodního zákona či po něm) dovolený nejvyšší, po případě nejnižší přípustný vodní stav na náklad držitelů těchto zařízení označen ve formě cejchů (§§ 23—25 čes., 22—24 mor., slez.). Podrobnější předpisy byly vydány v zemích českých nař. min. orby č. 53 čes., 34 mor., 37 slez. zemského zákona z r. 1872. Jakmile voda stoupne nad cejch, musí držitel stavidla otevříti splavy, jakož vůbec odstraněním všelikých překážek napomáhati odtoku vody, a to na tak dlouho, až voda klesne na normální výšku; a naopak, klesne-li voda pod normál, jest povinen uzavřením odtoku vodu do výše cejchu nadržeti. Zanedbal-li držitel zařízení vodního svou povinnost, mohou ti, kdož jsou tím ohroženi nebo poškozeni, žádati, aby odtok vody byl místním policejním úřadem proveden na náklad a nebezpečí liknavého držitele stavidla, a nad to se mohou domáhati náhrady škody.
Pro Slovensko srov. §§ 52 a 54 zák. a nař. č. 66655/1885 o dílech vodu vzdouvajících.
6. Přemostění nově zřizovaných stok.
1. V zemích českých (§§ 33 čes., 32 mor., slez.). Podnikatelé, kteří zakládají otevřené stoky, příkopy a průplavy, mají a) vedle povinností jim podle § 491 obč. zák. příslušejících i další povinnosti, totiž b) aby zřídili a udržovali k spojení obou břehů potřebné mosty a lávky, a jsou-li vodovody nebo průplavy nad zemí vystavěny, i nutné propustky a průchody, c) aby provedli a udržovali na ochranu bezpečnosti osob a majetku potřebná zařízení (Boh. 12971/1937). Toto ustanovení vztahuje se jak na užívání vod tak i na ochranu proti vodám a stanoví zásadu, že ten, kdo novou stokou nebo rozšířením a změnou její dosavadní komunikaci porušil, má se postarati svým nákladem o nové spojení přemostěním a pod. a učiniti vhodné bezpečnostní opatření, na př. vede-li náhon podle veřejné cesty, třeba zříditi ochranné zábradlí a pod. Most (a zábradlí) stane se tu částí vodního díla a platí o něm § 21 i § 44 čes., 20 a 43 mor., slez. Naproti tomu, jestliže ke zřízení nebo přeložení cesty bude třeba stoku již dříve zřízenou přemostiti, náleží povinnost ta tomu, kdo cestu zřizuje (překládá), jako část stavebního břemene silničního.
Ustanovení § 491 obč. zák. jest již obsaženo v §§ 44 čes., 43 mor., slez. o čištění.
2. Na Slovensku jest povinen ten, kdo jek užívání vody oprávněn, zříditi přechody, mosty nebo propustky k dopravě potřebné podle poměrů při ustálené služebnosti existujících, a udržovati je v dobrém stavu (§ 63).
H. Vyvlastnění a nucené služebnosti pro účely užívání vody a bránění se jí. (Pantůček: Vodoprávní expropriace. Právník 1916.)
Vodní zákony dovolují, aby v zájmu užívání vody nebo odvracení škod vodních byly cizí pozemky vyvlastněny neb aspoň na nich zřízeny nucené služebnosti. Jde tu tedy buď o odnětí práva vlastnického nebo jen o jeho omezení a v obou případech o opatření trvalé nebo pouze dočasné. Někdy jsou pochybnosti, jde-li tu o vyvlastnění (založené správním aktem), či o pouhé omezení vlastnického práva podle § 364 obč. zák.
Případy vyvlastnění jsou ve vodních zákonech uvedeny na různých místech a jsou mezi právem v zemích českých i na Slovensku dosti značné rozdíly.
Všeobecně lze říci, že odškodnění, nedohodnou-li se strany, určují někdy správní úřady s výhradou cesty soudní, někdy soud sám a že soud určuje náhradu v řízení nesporném (podle zák. č. 100/1931).
A. Případy vyvlastnění podle českých vodních zákonů jsou:
I. Vyvlastňování tekoucích soukromých vod pro účely plavební (§ 6). Vláda může tekoucí soukromé vody, které se hodí ku plavbě loďmi nebo vázanými vory, za tím účelem, to jest pro účely plavby, podle § 365 obč. zák., to jest, když to veřejný zájem vyžaduje, a za plnou náhradu prohlásiti za veřejný statek. Jde tu prakticky o tekoucí vody, které na základě zvláštního titulu soukromoprávního někomu podle § 3 náležejí. Právo vyvlastňovací přísluší pouze vládě, kteráž podle svého volného uvážení třebas na podnět jiných osob se usnese, zda má býti práva vyvlastňovacího užito, načež řízení vyvlastňovací provede v prvé stolici okresní úřad.
2. Vyvlastňování pozemků k přistávání a upevňování lodí a vorů a ke zřizování nových potahových cest (§ 8). Pozemků potřebných k přistávání a upevňování lodí a vorů a k zřizování nových vodních stezek lze nabývati podle předpisů obč. zák., tedy i vy vlastněním podle § 365 obč. zák.
3. Vyvlastňování soukromých vod k prospěšnějšímu upotřebení vody. Při tekoucích vodách soukromých, ať jsou to vody v pevných březích se pohybující nebo voda srážková po povrchu volně plynoucí (Boh. 1475/1922), může býti ten, komu voda náleží, přidržen k tomu, aby vodu, pokud jí sám nepotřebuje a do určité, jemu úřadem stanovené a poměrům přiměřené lhůty, sám nepoužije, za přiměřenou náhradu postoupil jiným osobám, které ji mohou užitečně upotřebiti [§§ 28, lit. a), čes., 27, lit. a), mor., slez.]. V takovém případě má úřad do konsensu, kterým se voda vlastníku zbývající propůjčuje jinému k užívání, pojmouti ustanovení, že uděleného povolení k užívání soukromé cizí vody musí býti použito do stanovené přiměřené lhůty, ježto jinak povolení to zanikne. Zánik uděleného povolení může býti vysloven i tehdy, nebylo-li by stanovené odškodnění oprávněnému vlastníku řádně odvedeno (§§ 29 čes., 28 mor., slez.).
4. Nucené zřízení pozemkových služebností na podporu užitečného upotřebení vody a k odstranění škodlivých účinků vody.
Sem náležejí tyto případy:
a) Úřad může naříditi, aby držitelé nemovitostí dovolili na svém majetku za přiměřenou náhradu zříditi služebnost za tím účelem, aby voda jiným náležející s jednoho místa na jiné přes jejich pozemek byla vedena a na něm díla a zařízení k tomu vedení potřebná byla provedena. Majitelé pozemků nemusí však takovouto služebnost převzíti, nýbrž mohou za přiměřenou náhradu vůbec postoupiti pozemky k vedení vody a k příslušným zařízením potřebné, a pozbyli-li by zřízením takového vedení možnosti pozemku svého účelně užívati, mají nárok, aby na jejich žádost byl celý pozemek vyvlastněn (§§ 28, lit. b, čes., 27, lit. b), mor., slez.; Boh. 1475/1922).
b) Podnikatelé zavodňovacích a odvodňovacích zařízení, hnacích strojů a zdymadel, od jejichž zřízení lze očekávati převážných výhod pro národní hospodářství, mohou žádati, aby jim byla k přivádění a odvádění vody, jakož i ke zřízení potřebných zdymadel, splavů a jiných zařízení, buď zřízena na cizím pozemku za přiměřenou náhradu vhodná služebnost, nebo, žádá-li to vlastník, aby jim byl potřebný pozemek vůbec odstoupen. Toto právo nevztahuje se však na budovy, dvory a zahrady k těmto budovám náležející, jakož i na ohrazené parky. Nemohl-li by vlastník pro takovéto zařízení účelně pozemku svého užívati, může žádati za vyvlastnění celého pozemku (§§ 32 čes., 31 mor., slez.). Náhrada se určuje jako v §§ 28, lit. b, čes., 27 mor., slez.
c) Vlastník pozemku, který jest ve prospěch některého podniku zatížen služebností, má právo žádati, by směl spoluužívati zařízení služebností tou umožněného za určitý příspěvek k nákladům zřizovacím a udržovacím, ale jen potud, pokud tím účel zařízení není ohrožen nebo znemožněn. Žádá-li vlastník pozemku za spoluužívání teprve, když již zařízení bylo započato nebo bylo již provedeno, má uhraditi i větší náklady na potřebné změny. O výši příspěvku rozhoduje politický úřad, nedojde-li mezi stranami k dohodě (§§ 34 čes., 33 mor., slez.).
5. Vyvlastnění užívacích práv na veřejných vodách k zemědělským zavodňovacím a odvodňovacím účelům. (§ 14 zákona melioračního č. 116/1884 ř. z.)
Nelze-li bez úplného nebo částečného odnětí veřejné, k jiným účelům řádně používané vody zavodnění nebo odvodnění zemědělských pozemků buď vůbec provésti nebo jen s nepoměrným nákladem a přísluší-li podniku podle jeho rozsahu a všech jinakých poměrů nepochybně vyšší hospodářský význam, než-li jinakému používání vody, které má býti odňato, může býti toto odnětí vody, pokud jest ho třeba k účelům zavodňování a odvodňování, úřadem nařízeno, a to za těchto podmínek, totiž
a) provádějí-li meliorační dílo (odvodňování nebo zavodňování) jeden nebo několik držitelů pozemků, kteří však ve vodní družstvo nejsou spojeni, mají nárok pouze na částečné odnětí veřejné vody, jestliže provedou současně na svůj náklad na zařízeních dotčených takové změny, aby dosavadní skutečný výkon užitkový byl neztenčeně zachován a uhradí zvýšený náklad provozovací a udržovací s touto změnou spojený,
b) provádí-li meliorační dílo vodní družstvo, má nárok na úplné odnětí vody nebo i částečné odnětí, aniž je třeba prováděti změny sub a) uvedené. Za odnětí vody třeba dáti náhradu; o tom, jak se stanoví tato náhrada a o zřízení vůbec platí stejné předpisy jako pro vyvlastnění podle §§ 28 čes., 27 mor., slez. (viz výše č. 3 a 4).
6. Vyvlastnění na prospěch vodních staveb ve veřejném zájmu (§§ 49 čes., 48 mor., slez.). Jsou-li podnikány jakékoli vodní stavby (ochranné, regulační, odvodňovací a jiné, Boh. 7968/1929) a od kohokoli, ale k veřejnému dobru, to jest ve veřejném zájmu (což posoudí politický úřad), jsou přiznána k provedení stavby tato práva vyvlastňovací:
a) Potřebné pozemky, díla a zařízení (i vodní práva Boh. 11183/1934) musí býti za přiměřenou náhradu postoupeny nebo potřebné služebnosti zřízeny.
b) Rovněž mohou býti vodovody a průplavy přeloženy bez povolení jejich vlastníků a těch, kdož mohou vody z nich užívati, vyžadují-li toho veřejné zájmy a lze-li to provésti bez ohrožení účelu vodních staveb. Náklad nesou ti, kdož přeložení podnikli.
c) Materiál stavební, který jest ke zřizování ochranných (ne tedy jiných), ve veřejném zájmu podnikaných vodních staveb nutný a jest na chráněných pozemcích, na př. písek, kamení, drny a pod., má vlastník k tomu účelu za přiměřenou náhradu postoupiti.
7. Vyvlastnění za účelem opatření vody pro obce, osady a jednotlivé usedlosti (§§ 36, 37 čes., 35 a 36 mor., slez.).
a) Kde jest trvalý nedostatek vody k pití, vaření, mytí, napájení a k jiným hospodářským účelům nebo k hašení požáru a opatření vody přesahuje síly jednotlivých členů obce, buď voda opatřena podle obecního zřízení v působnosti obcí nebo osad.
b) Obce a osady mají, není-li jejich potřeba vody zabezpečena, právo podle míry této potřeby za přiměřenou náhradu vyvlastniti soukromé vody a užívací práva k nim, pokud ti, kdož jsou k vodě oprávněni, sami těchto vod a práv pro stejné účely nepotřebují.
c) Rovněž mají obce a osady v Čechách pro svá zařízení k opatření vody právo žádati za nucené zřízení služebnosti po případě odstoupení potřebných ploch a pozemků podle zásad § 28, lit. a) a b), čes. vod. zák.
d) Jednotlivé usedlosti mají zúčastniti se na zařízeních obcí a osad k opatření vody; jsou-li však svojí polohou z toho vyloučeny, mají na úhradu své vlastní vodní potřeby právo na vyvlastnění tekoucích soukromých vod a na zřízení nucených služebností (§§ 39 čes., 38 mor., slez.).
e) Byla-li na prospěch obce, osady nebo jednotlivé usedlosti vy vlastněna tekoucí voda někomu jinému náležející, buď do konsensní listiny, kterou dotyčné užívání vody bylo povoleno, pojato ustanovení, že vyvlastnění musí býti provedeno do určité přiměřené lhůty, jinak že zanikne. Zánik vyvlastnění může býti vysloven i tehdy, nebyla-li náhrada oprávněnému řádně odvedena.
Byl-li za účelem opatření vody pro obec, osadu nebo jednotlivou usedlost pozemek zatížen služebností, má jeho vlastník nárok na spoluužívání za podmínek v §§ 28 čes., 27 mor., slez. uvedených.
f) Ve všech případech, ve kterých se provádí vyvlastnění nebo se zřizují služebnosti na prospěch opatření vody pro obce, osady nebo jednotlivé usedlosti, buď odškodnění, nedojde-li mezi účastníky k dohodě, úřadem stanoveno a nespokojení účastníci mohou se domáhati nápravy cestou soudní.
8. Vyvlastnění pro účely hrazení bystřin (§§ 3—9 zák. č. 117/1884 ř. z.). Podle tohoto zákona mohou býti úplně nebo částečně vyvlastněny
a) pozemkové parcely, které náležejí k ,,pracovnímu poli“ (to jest k území, na němž se mají rozprostírati opatření, jichž jest třeba, aby určitá voda horská co možná neškodně byla sváděna), když jest odůvodněna pochybnost, že by stav jejich, jehož žádá účel podniku, byl dokonale a včasně zřízen a trvale udržován, kdyby ponechány byly v držbě dosavadní (§ 4);
b) požitečná práva třetích osob, která jsou na pozemcích pole pracovního, pokud jejich další trvání se stavem, v jakém zavázaný pozemek má býti chován, nelze srovnati nebo jen za zvláštních opatrností, k nimž těžko lze dohlédati (§ 4);
c)materiálie k stavbám na ochranu proti bystřinám potřebné, které jsou na pozemcích k pracovnímu poli náležejících nebo na pozemcích sousedních (§ 3).
Nebude-li pozemek k pracovnímu poli patřící vy vlastněn, musí držitel jeho trpěti, aby provedena byla zařízení, jichž je třeba, aby byl zaveden přiměřený stav tohoto pozemku (na př. zřízení příkopů, sváděcích nebo jiných zařízení odvodňovacích, zalesnění, osetí travou atd.) a jest každý držitel, zavázán vyhověti nařízením, jež dána budou o příštím užívání pozemku a dopravování plodin domů.
9. O vyvlastnění pro stavby vodních cest podle zák. vodocestného č. 66/1901 ř. z. srov. Pantůček: O poměru zákona vodocestného k zákonu vodnímu. Správní Obzor 1916.
B. Na Slovensku povoluje se
I. vyvlastnění ve veřejném zájmu
1. podle § 1 zák. čl. XLI/1881 (o vyvlastnění) pro stavbu kanálů na plavbu, na odvedení záplav nebo na zavodňování; pro úpravu vodotoků; pro odvodnění stojatých vod a močálů, pro drenáže a odvedení vnitřních vod; pro budování ochranných hrází proti záplavám; pro zvětšení nebo účelnější zařízení všech právě uvedených podniků, dále podle § 2 pro vodovody sloužící veřejnému užívání; pro vybudování kanálů projektovaných z důvodů veřejné, čistoty a veřejného zdraví;
2. podle vodního zákona k zamezení výmolů a k hrazení bystřin (§§ 55, 56),
3. podle zák. čl. XVIII/1913
a) pro účely ochranného území podle § 4, odst. 1. a § 5,
b) pro účely vodních nádrží a děl na vodní sílu podle § 11.
Které úřady jsou k povolení vyvlastnění příslušný, upravuje zák. č. 72/1924. Při podnicích a pracech, k jichž zařízení se vyžaduje podle platných zákonů (tedy i vodního) úřední povolení nebo schválení, může býti právo vyvlastňovací uděleno teprve, když dotyčný podnik byl úřadem povolen. Vyvlastnění poskytuje se za náhradu a v řízení upraveném v zákoně vyvlastňovacím (§ 33 všeob. prov. nař.).
II. Jako vodní služebnosti se uvádějí;
1. Trpění přirozeného odtoku vody (§§ 57, 58). Když vodou nanesené předměty porušují přirozený tok vody a majitelé výše nebo níže položení tím trpí škodu, mohou požadovati, aby dotyčný majitel dovolil překážející předměty odstraniti nebo dle vlastní volby sám zařídil jejich odstranění.
2. Služebnost vedení vody přes cizí pozemek (§§ 59—64). Každý majitel vody jest povinen za náhradu škody trpěti, aby byla voda přes jeho pozemek převedena nebo svedena a vykonány k tomu potřebné práce. Domy, zahrady a dvory jsou z této služebnosti vyňaty.
3. Majitel břehu a řečiště jest povinen bez náhrady dovoliti,
a) aby vodní díla byla v řečišti zřízena nebo do něho vbudována a do břehů zavázána; dílo jest vlastníkem stavebníka;
b) aby hmot získaných při pracích regulačních a pro uspořádání řečiště, která se provádějí z veřejných zájmů, mohl použíti ten, kdo dílo provádí (§ 65).
Ch. Povinnosti pobřežních vlastníků
1. na prospěch vodních staveb (§§ 50 čes., 49 mor., slez.).
Vlastníci břehů musí trpěti, aby se jak k provádění tak i k udržování jakýchkoli vodních staveb (užívacích, regulačních, ochranných), pokud jest to nutné, po březích chodilo a břehů používalo k dovozu a odvozu věcí, jakož i ke složení a přípravě staviva, a to, není-li nároku na bezplatnost, za přiměřenou náhradu. Na návrh vlastníka břehu buď stavebníkovi ke skončení práce a odstranění materiálu dána přiměřená lhůta. Nárok na bezplatnost může se zakládati na nějakém zvláštním titulu, jako jsou smlouva, úřední rozhodnutí, zápis služebnosti do veřejných knih, vydržení a pod. (Předpis obdobný obsahuje i § 3, odst. 2., zák. č. 117/1884 ř. z. o neškodném svádění bystřin.)
Na Slovensku možno u zahrazovaných řek na území mezi hrázemi v přiměřené, technicky určené šíři, dále na pozemcích potřebných k ochraně proti vyvěrajícím a prosakujícím vodám užíti jen způsobů vzdělávání určených v § 49 a v nař. č. 8644/1887.
2. v zájmu státních hranic. Zák. č. 245/1921 o státních hranicích byla stanovena rozsáhlá omezení vlastníků hraničních vod veřejných a soukromých a jejich břehů, po př. i pozemků přilehlých. Omezení ta záležejí v trpění určitých jednání nebo i v positivním plnění a týkají se mezníků, pochůzek po hranicích, staveb a vodních děl, mýcení porostu, změn vodních toků, hlášení poruch hranic a pod. a vlastníci jsou k nim zavázáni bez náhrady. Administrace, určování a vyznačování hranic a jich revise, udržování a evidence byly svěřeny do 31. XII. 1937 podle vlád. nař. č. 245/1921 ministerstvu veřejných prací (mimo hranice určené mezinárodními smlouvami do 31. VII. 1914), od 1. I. 1938 pak ministerstvu vnitra.
Zejména třeba uvésti, že a) jakékoli změny dosavadních břehů hraničních vod soukromých i veřejných, b) zřízení nových děl vodních a jejich změny na těchto vodách, c) každé nové použití vod těchto, které by mohlo míti za následek změnu dosavadních břehů, podléhají schválení min. veřejných prací resp. od 1. I. 1938 min. vnitra, a je-li k nim třeba vodoprávního povolení, nesmí je úřad uděliti, dokud nebylo prokázáno, že ministerstvo dalo k nim souhlas.
I. Přispívání sousedů k vodním stavbám prováděným z veřejných státních a zemských prostředků (§§ 52 čes., 51 mor., slez.).
Mnohé vodní stavby ať za účelem užívání vody nebo k jejímu svádění nebo za účelem ochrany před vodami jsou tak nákladné, že jsou zřizovány státem nebo zemí z jejich prostředků. A tu jest spravedlivé, aby k nákladům stavebním přispěli i ti vlastníci pozemků a vodních děl, kteří mají ze staveb těch prospěch.
Zda stavba držitelům přináší značnou měrou prospěch neb od nich odvracuje značnou škodu, jakož i kolik by měl činiti přiměřený příspěvek, stanoví úřad správní, a nejsou-li účastníci spokojeni, soud. Podmínkou příspěvku jest podle českých vodních zákonů, že
a) jde o jakékoli vodní stavby, ať jsou ve veřejném zájmu či jen v zájmu výdělečném, na př. elektrárny a pod. (což se naznačuje v zákoně tím, že nemusí tu býti podmínky § 365 obč. zák.),
b) že stavby ty provádí stát nebo země (nikoli tedy jiné územní korporace nebo vodní družstva a pod., Boh. 11281/1934),
c) že stavby ty jsou vlastníkům přilehlých pozemků a sousedních děl vodních značnou měrou na prospěch.
Vlastníci ti mohou býti přidržováni pouze k příspěvkům (ne tedy k celému nákladu) a to jen na náklady stavební. (Pro náklady udržovací srov. §§ 21, 44, 45 čes., 20, 43, 44 mor. slez.) Příspěvek bude asi zpravidla vyměřován podle velikosti získané výhody resp. podle zvýšení hodnoty dotčených nemovitostí. Doplněk ustanovení toho v § 13 zák. č. 116/1884 ř. z. byl zrušen zák. č. 49/1931 o melioračním fondu. Podle tohoto posledního zákona mohli býti sice zájemníci rovněž přidrženi k příspěvkům (§ 18), ale celý zákon byl zrušen zák. č. 383/1938.
J. Vodní společenstva (družstva). (Randa: Wassergenossenschaften nach dem österr. Rechte, Praha 1908; Pantůček: Vodní družstva, Správní Obzor 1918; Krejčí: O vodních družstvech. Správní Obzor 1913.)
A. Vodní společenstva byla původně zřizována k účelům zemědělským, a to především k zavlažování, později i k odvodňování pozemků a ochraně proti škodlivým účinkům vody. V novější době projevuje se potřeba zřizovati družstva vodovodní (pro zásobování obcí vodou) a pro účely průmyslové, na př. pro využití vodní energie, čištění odpadních vod a pod.
Vodní společenstva (družstva) jsou upravena v říšském zákoně vodním §§ 20 až 25 a v zemských zákonech, a to po stránce materielní v Čechách v §§ 53—69, na Moravě a Slezsku §§ 52—68, po stránce formální v Čechách §§ 90—93, na Moravě a Slezsku §§ 89—92, na Slovensku jednotně v §§ 68—141 vodního zákona. Ustanovení slovenského vodního zákona se v jednotlivých úpravách dosti liší od práva v zemích českých, zejména v tom směru, že při nich se veřejný zájem mocněji uplatňuje.
B. Jméno vodních družstev, účel a zřizování družstev. I. Vodní společenstva (družstva) jsou reální svazy vodními zákony upravené a nazývají se v Čechách a ve Slezsku vodními společenstvy, na Moravě družstvy pro záležitosti vodní, na Slovensku vodními družstvy, ale jde tu o touž instituci. Poněvadž právní úprava jejich jest obsažena ve vodních zákonech, proto k vodním společenstvům nenáležejí společenstva utvořená k provádění vodních staveb podle jiných správních zákonů, na př. podle § 17 zák. č. 49/1931 (vodovodní svaz obcí pro skupinové vodovody), podle práva spolkového nebo hospodářská společenstva a pod. podle zák. společenstevních z r. 1873, a musejí býti posuzována co do své existence a organisace podle těchto zákonů; vodoprávně jsou na roveň postaveny jiným soukromým osobám a nemají práva se označovati jako vodní společenstva (družstva).
II. Účel vodních družstev.
1. V zemích českých vodní společenstva mohou býti zřizována (§§ 53 čes., 52 mor., slez.) k provádění vodních staveb, které mají za účel buď
a) chrániti pozemky nebo tok vody upravovati (regulovati) nebo
b) vysušovati (odvodňovati) pozemky nebo je zavlažovati (zavodňovati).
Jedno a totéž družstvo může býti však utvořeno i pro několik těchto účelů společně.
Znění zákonů vodních vzbuzuje některé pochybnosti, ale vzhledem k jiným ustanovením vodního zákona se uznává všeobecně,
a) že i vodní družstva, která jsou zřizována pro regulaci vod, musí míti vždy za účel ochranu pozemků a nemohou tedy býti zřizována za jakýmkoli účelem jiným, na př. k užívání vody,
b) že družstvy pro účely zavodňovací a odvodňovací jsou míněna jen družstva pro účely meliorace půdy a že tedy nerozumí se odvodňováním obrana proti vodě a zavodňováním jakékoli užívání vody, na př. k účelům průmyslovým nebo k opatřování vody k zásobení obcí a pod.,
c) že vodní družstva mohou býti zřizována nejen k provádění staveb, nýbrž i k jejich udržování a využitkování.
2. Na Slovensku (§ 68) mohou býti vodní družstva zřizována
a) pro užívání vody (závlaha, drenáže, odvodnění, naplavování, vysoušení močálů); to jsou družstva k užívání vody;
b) pro úpravu (regulaci) vod; sem patří úpravy koryta, zabezpečení břehů, ochrana proti záplavám a s tím spojené odvádění vody; to jsou zvaná družstva hrázová a úpravní (regulační). Družstva hrázová mají za účel jednak chrániti rozsáhlá území (o desetitisících ha) hlavně v povodí Dunaje, Váhu a Tisy od zátop ochrannými hrázemi často sta km dlouhými, jednak pečovati o odvádění povrchových vod do řek, při čemž třeba často vzhledem k nepříznivým poměrům spádovým použiti mohutných čerpacích stanic. Družstev těch jest na území slovenském nyní velmi málo. Členy těchto družstev jsou všichni vlastníci pozemků v chráněném území. Družstva ta jsou upravena v §§ 70—128 slov. vod. zák. a vznikla buď podle zák. čl. XIV/1884 o úpravě Tisy nebo podle vod. zák. z r. 1885. Charakteristikou družstev těch jest rozsáhlost území, jež má býti chráněno, veliké množství členů a tudíž nutnost zvláštní organisace, nákladnost staveb vodních a silný dozor státní.
Kdežto v zemích českých jsou vodní družstva upravena jednotně, slovenské právo upravuje v první řadě podrobně družstva pro úpravu vod (hrázová a úpravní, §§ 70—128); některá z těchto ustanovení pak rozšiřuje i na družstva pro užívání vod (§§ 129—141) a z nich opět má některá zvláštní ustanovení pro družstva odvodňovací (§ 129).
Vodní zákony připouštějí tedy jen družstva zavodňovací a odvodňovací, ochranná a úpravná (regulační); pro jiné účely družstva nemohou býti zřizována (Boh. 11897/1935).
Toto úzké vymezení účelů vodních společenstev nevyhovuje moderním potřebám, zejména proto, že podle vod. zák. není možno tvořiti družstva vodovodní pro zásobování obcí vodou pitnou a užitkovou (Boh. 5305/1926). Nápravu zjednal tu (ovšem jen pokud jde o provádění a udržování skupinových vodovodů, které budou zásobovati vodou několik obcí jednoho nebo více okresů) § 17 zák. č. 49/1931 o státním fondu pro vodohospodářské meliorace, podle něhož obce se mohou úmluvou sdružiti ve vodovodní svaz, který jest pod dozorem zemského úřadu. Ovšem tento vodovodní svaz není vodním společenstvem, nýbrž veřejnou korporací jinou.
III. Zřizování družstev
1. v zemích českých. Vodní družstva jsou:
a) dobrovolná, která se zakládají na dobrovolné dohodě všech účastníků,
b) vodní družstva s povinným členstvím menšiny, kteráž vznikají na základě usnesení většiny účastníků správním aktem vodoprávního úřadu,
c) vodní družstva nucená, která jsou zřízena zákonem, nehledíc na vůli účastníků. Takovýmto vodním družstvem bylo vodní družstvo na Zhořelecké Nise u Liberce, kterému se dostalo zákonného podkladu cís. nař. č. 415/1917 ř. z. (na základě rak. zmocňovacího zák. č. 307/1917 ř. z.; Boh. 1605/1922, 2364/1923).
ad a) Aby vodní družstvo dobrovolné mohlo býti utvořeno, musí se všichni účastníci, to jest vlastníci pozemků do družstva pojímaných, dohodnouti, tedy učiniti smlouvu, jak o tom, že družstvo má býti utvořeno, tak i o podstatném obsahu stanov, o účelu, rozsahu a způsobu (technickém i finančním) provádění společného podniku. Družstvo vzniká tedy dohodou účastníků a spory z dohody té vzcházející rozhodují soudy. Právní existence pro veřejný a občanský styk však družstvo nabývá teprve, když bylo vodoprávním úřadem listinou uznávací uznáno.
ad b) Vodní družstvo s nuceným členstvím menšiny může býti utvořeno výrokem úřadu vodoprávního, jsou-li splněny tyto podmínky:
1. materielně právní (§§ 54 čes., 53 mor., slez.), totiž a) S utvořením (zřízením) společenstva musí souhlasiti většina držitelů pozemků. Většina tato se počítá různě podle povahy družstva. U podnikli k zavodňování pozemků (melioračních podniků) musí tu býti většina aspoň 2/3, u podniků odvodňovacích a u podniků regulačních (to jest na ochranu pozemkového vlastnictví regulováním vod nebo jinými ochrannými stavbami) většina absolutní. Hlasy nepočítají se podle hlav, nýbrž při podnicích odvodňovacích a zavodňovacích podle velikosti zúčastněných ploch, při podnicích na ochranu pozemků regulacemi nebo jinými ochrannými stavbami podle hodnoty chráněného pozemku, při čemž při oceňování hodnoty třeba vzíti v úvahu i zvýšení ceny, jež lze stavbou očekávati. Rozloha určí se z daňového katastru, po případě vyměřením, cena pozemku odhadem znalců.
b) Podnik musí míti ve svém celku pro souhrn presumptivních společníků nepochybný užitek, to jest každý účastník (i tedy nucený) bude míti z díla nějaký prospěch, třebas to nebude prospěch pro všechny stejný; nestačí však prospěch pouze pro pozemky většiny.
c) Pozemek smí býti nuceně pojat do vodního společenstva jen tehdy, nedá-li se podnik bez rozšíření na pozemky menšiny účelně provésti, to znamená, že by nepři- brání pozemků menšiny mělo v zápětí, že by podnik vyžadoval nepoměrných nákladů a byl by spojen s velikými obtížemi; nežádá se tedy, aby podnik byl bez pozemků menšiny neproveditelný. Naproti tomu pozemek, jehož dosavadní způsob užívání byl pro jeho držitele výhodnější (Boh. 3838/1924) než kdyby byl pozemek pojat do společenstva, nesmí býti do společenstva nuceně pojat, ale může býti na prospěch družstva stižen nucenou služebností nebo vy vlastněn.
2. formálně právní, totiž nucené společenstvo může býti utvořeno jen na podkladě předepsaného vodoprávního řízení (§§ 90—93 čes., 89—92 mor., slez.), které jest vylíčeno v kapitole o řízení.
2. Na Slovensku jsou družstva 1. dobrovolná, 2. s nuceným členstvím menšiny. Menšina může býti do družstva nucené pojata při družstvech pro úpravu vod, když se na tom usnese většina zainteresovaných vlastníků podle množství jiter, které jim v záplavovém území patří (§ 71); při družstvech odvodňovacích usnesením většiny podle plochý, předpokládajíc, že zamýšlené práce nelze bez připojení území menšiny účelně provésti (§ 130), při družstvech zavodňovacích většinou 2/3 zájemníků podle plochy, jestliže a) plochy, které se mají připojiti, byly až do té doby stále loukami nebo pastvinami, b) práce se prostírají aspoň na 100 katastrálních jiter, c) k účelnému provedení jest přistoupení menšiny potřebné (§ 131).
Družstva pro úpravu vod a na ochranu proti záplavám, která nemají vhodných hranic pro splnění svých úkolů, mohou býti zřízena s novým rozdělením, a to nedojde-li k dohodě, rozhodnutím ministerstva zemědělství (§ 81). Vedle toho mohou býti z ohledu na veřejné zájmy nebo na jednotnou ochranu proti záplavám výrokem ministerstva zemědělství připojena zaplavená území, která nejsou dostatečně chráněna, k některému družstvu již existujícímu nebo, nebylo-li by to možno, utvořeno z interesentů takových zaplavených území družstvo nové. O zřízení takových nových družstev buď podána zpráva zákonodárnému sboru (v zemích českých jest tu obdoba družstev zákonem zřízených), a naopak území záplavové může býti rozděleno mezi několik družstev (§§ 82, 112, 116). Řízení o stanovení zaplavovaného území a příspěvkového klíče upravují §§ 104—108.
Členy družstev pro úpravu vod a družstev odvodňovacích jsou nejen interesovaní majitelé pozemků, nýbrž i každý subjekt právní, který jest na činnosti družstva přímo interesován; mimo to jsou povinni k nákladům družstva přispívati i vlastníci zainteresovaných kanálů, hrází, budov, cest a železnic chráněných družstevními stavbami (§§ 78 a 110).
C. Organisace vodních družstev.
I. V zemích českých (§§ 57—61 čes., 56—60 mor., slez.). Každé vodní družstvo musí míti stanovy, dále k obstarávání družstevních věcí ředitelství (výbor) a představenstvo (starostu), které zastupuje družstvo na venek. Vzorné stanovy byly vydány zemědělskými radami, na př. v Čechách (viz Procházka), na Moravě vydal vzorné stanovy zemský úřad v Brně (viz Ševčík).
Zákony vodní mají co do obsahu stanov pouze několik málo ustanovení, kteráž musí býti v stanovách obsažena, totiž:
1. V stanovách buďtež v rámci vodních zákonů a ve shodě s usneseními, na nichž zřízení družstva spočívá, upravena práva a povinnosti členů společenstva vzhledem k podniku společenstevnímu, zejména klíč pro rozvrhování nákladů a správa společenstevních agend.
Družstvo musí míti nezbytně tyto orgány, totiž výbor, který má vésti družstvo a vyřizovati jeho věci, a starostu, který jest volen výborem z jeho středu a zastupuje družstvo na venek. Na předpisy o volbě, o stížnostech proti volbě stačí odkázati.
2. O valné hromadě se zákony nezmiňují, ale předpokládají ji, poněvadž určitá usnesení vyhražují společenstvu, to jest souhrnu členů na valné hromadě vystupujícímu na př. §§ 58, 64, odst. 4., 65 čes.
3. Stanovy a každá jejich změna mají býti předloženy politickému úřadu, aby je uznal (na Moravě), v Čechách a ve Slezsku vzal na vědomí.
V mezích těchto ustanovení zachována jest autonomie družstev. Autonomie ta jest tedy velmi široká; družstva si mohou zřizovati vedle obligatorních orgánů i jiné, mohou si ustanovovati personál, ovšem jen smlouvou, mohou učiniti zápůjčky a pod., ale družstva, která chtějí uzavříti zápůjčku ve formě dílčích dlužních úpisů, potřebují k tomu podle § 15 melioračního zákona č. 116/1884 ř. z. zvláštního povolení vlády.
Aby vodní družstvo mělo platnost právní v životě veřejném i soukromém, musí býti uznáno úřadem politickým. Politický úřad přezkoumá jakožto předpoklad uznání družstva stanovy družstva, zda se nepříčí zákonu a neshledá-li závad, vydá o uznání družstva podle stanov listinu. Dokud nebylo družstvo uznáno, neexistuje, a orgány jeho jsou zavázány naproti třetím osobám podle obě. zákona. Ale i když bylo uznáno, nezakládá uznání to samo o sobě právních účinků naproti osobám mimo družstvo stojícím (Boh. 5305/1926). Politické úřady mohou proti činnosti družstva zakročiti jednak ke stížnosti člena společenstva, příčí-li se usnesení orgánů společenstevních zákonu nebo stanovám jednak z dozorčího práva, na jehož výkon však nemá nikdo nároku.
II. Na Slovensku jest organisace družstev upravena ve vodním zákoně mnohem podrobněji nežli v zemích českých a jest tu ministerstvu zemědělství vyhrazen velmi značný dozor (schvalování určitých usnesení, na př. půjček, stálý dozor skrze delegáty ministerstva [§ 117], náhradný úkon [§ 114], dočasné přenesení činnosti družstva na ministerského komisaře [§ 124], periodická revise družstevních staveb [§ 126] a pod.). Pozornosti zasluhuje, že interesenti, kteří podle svého menšího zájmu na podniku upravovacím nebo odvodňovacím nemají podle stanov ani jednoho hlasu, mohou se za účelem výkonu hlasovacího práva sdružiti do skupin; nesdruží-li se, jsou zastupováni obcí (§ 84).
D. Reální povaha družstevních povinností (srov. §§ 62 čes., 61 mor., slez., 77 slov.).
Členství ve vodním družstvu a práva i povinnosti z toho vznikající jsou s vlastnictvím pozemku do družstva pojatého nerozlučně spojeny a mají tedy povahu reální, to jest, kdo nabyl pozemku do družstva pojatého do vlastnictví, třebas i v exekuční dražbě (Boh. 129/1919), stává se tím ipso jure členem družstva a rovněž kdo vlastnictví pozemku pozbyl, pozbývá i členství v družstvu převodem vlastnictví na nového nabyvatele. Ovšem k založení příslušnosti k družstvu není třeba knihovního vlastnictví, nýbrž stačí řádný právní titul a skutečná možnost disposiční nad dotyčnou nemovitostí (Boh. 2364/1923). Člen družstva jest povinen povinnosti z členství vznikající plniti a tyto povinnosti, které vlastníka nemovitosti postihují z titulu, že jest členem družstva, lpějí na pozemku jako reální břemeno. Toto reální břemeno má až do částky 3letých nedoplatků přednost před jinými reálními břemeny hned za státními daněmi a veřejnými dávkami a zaniká pouze tím, že byl zatížený pozemek řádně ze společenstva vyloučen nebo že společenstvo bylo zrušeno.
Na Slovensku (§ 121) příspěvky vodním družstvem rozvrhnuté zatěžují pozemek jako přímé daně přednost mající a mají býti uspokojeny před každou jinou třebas knihovní pohledávkou. Při soudním prodeji takovýchto nemovitostí a při konkursu platí o přednosti příspěvku zvláštní předpisy. Podle čl. IV. zák. č. 21/1920 platí ustanovení § 121 i pro družstva zavodňovací. (Ustanovení vodních zákonů o přednosti závazků vzešlých z družstevních poměrů [§§ 62 čes., 61 mor., slez., 121 slov.] platí i tehdy, podnikají-li meliorační nebo regulační práce jiné veřejné korporace nežli vodní družstva ať již samostatně neb že se jich spoluúčastní [zák. č. 49/1931].)
E. Změny v členství.
1. V zemích českých. 1. Dodatečné vstoupení do společenstva (§§ 63 čes., 62 mor., slez.). Vodní společenstvo jest povinno, aby sousední pozemky na žádost jejich vlastníků dodatečně pojalo do svého svazu, ale jen za určitých podmínek, totiž jestliže
a) pro tyto sousední pozemky lze tímto způsobem provésti nejúčelněji jejich odvodnění nebo zavodnění nebo stavby ochranné a regulační, to jest, lze-li (podle znaleckého posudku) na přibraných pozemcích uskutečniti účel, pro který družstvo bylo zřízeno,
b) dosavadní provedené zařízení nebo stavby družstevní stačí bez újmy dosavadních účastníků k uspokojení společné potřeby (Budw. A 10867/1915),
c) nový člen přispěje družstvu poměrně k dosavadním nákladům zřízení a udržování podniku společenstevního a k budoucím nákladům udržovacím. Lze-li však sousední pozemek do svazu společenstevního pojmouti jenom, budou-li provedena zvláštní zařízení nebo změny na vodní stavbě družstevní, musí přibraný vlastník nad to uhraditi celý náklad nového zařízení. Neshodnou-li se interesenti o výši příspěvku k nákladům zřizovacím a udržovacím, rozhodne o něm na základě výroku znaleckého politický úřad.
Bylo-li nějaké družstvo zřízeno za tím účelem, aby bylo pozemkové vlastnictví chráněno stavbami regulačními nebo jiným zařízením a staly-li se pozemky, které leží v obvodu tohoto družstva, res nullius, a vzejde-li tím, že se tyto pozemky nechrání proti škodlivým účinkům vody nebo že nejsou odstraňovány vodní škody, které tyto pozemky postihly, pro cizí majetek nebezpečenství, jest družstvo, pokud jsou pozemky ty res nullius, povinno na ochranu pozemků těch potřebné regulační a jiné ochranné stavby provésti a udržovati (§§ 47 čes., 46 mor., slez.). Náklady k tomu potřebné buďtež rozvrženy na pozemek bez pána na účet družstva a na spolu chráněný cizí majetek podle zásad stanovených v §§ 67 čes., 66 mor., slez. Případ bude asi výjimečný.
2. Vyloučení pozemků ze svazku družstevního (§§ 64 čes., 63 mor., slez.). Tu třeba rozeznávati: 1. Člen družstva chce ze své vůle vystoupiti s určitým svým pozemkem z družstva proti vůli všech ostatních členů. To jest přípustno
a) ve všech českých zemích, jestliže vylučovaný pozemek z provedeného družstevního zařízení nenabyl do přiměřené lhůty buď vůbec neb aspoň ne trvale prospěchu pro pozemek očekávaného.
b) v Čechách nad to (§ 64), jestliže účel, pro který bylo družstvo zřízeno, může býti pro vylučovaný pozemek uskutečněn přijetím vylučovaného pozemku do některého sousedního družstva nebo vlastním zařízením, ale v obou případech bez ohrožení účelu opouštěného družstva.
Český zákon mluví sice jen o odvodňování a zavodňování, ale není pochyby, že ustanovení to platí (stejně jako na Moravě a Slezsku) pro všechna družstva, tedy i ochranná a regulační (arg. souvislost s § 63 čes.).
c) na Moravě (§ 63) nad to, jestliže se zařízením družstevním nebylo bez dostatečného důvodu započato ve lhůtě stanovené.
Vystupující člen má naproti opouštěnému družstvu určité povinnosti. A tu se rozeznává:
a) člen dobrovolný a člen, který si vymohl dodatečně vstup do družstva (§§ 63 čes., 62 mor., slez.) nemají nároku na vrácení toho, čím na podnik družstevní přispěli. Nadto člen, kterýsi sám nuceně vymohl dodatečné přijetí do družstva a svým dodatečným přijetím dal podnět k zvláštním zařízením nebo změnám, kteréž se nyní na základě jeho vystoupení ukazují pro vhodné dosažení společného účelu jako škodlivé, musí na žádost společenstva zařízení ta na vlastní útraty buď uvésti do předešlého stavu nebo učiniti nutná opatření k odstranění škody.
b) člen, který byl ke vstupu donucen (§§ 54 čes., 53 mor., slez.), má nárok,
α) vystoupil-li z důvodů výše sub a) a c) uvedených, na veškeré příspěvky družstvu poskytnuté, vystoupí-li z důvodu sub b), na rozdíl mezi tím, kolik na družstevní podnik přispěl a kolik z podniku vytěžil;
β) aby byla z jeho pozemku odstraněna na náklad družstva všechna zařízení družstevní, která nejsou pro další provozování družstevního podniku nutná. Nedojde-li k dohodě mezi družstvem a vystouplým členem, rozhoduje politický úřad.
2. Člen družstva vylučuje se z družstva proti své vůli na žádost družstva (§§ 64, odst. 4., čes., 63, odst. 3., mor., slez.). To jest přípustné, je-li vyloučení některého pozemku ze společenstva nutno v zájmu celkového zařízení (ne tedy jen pozemků většiny za vyloučení žádajících) a na tom se usnese v Čechách většina všech členů, na Moravě a Slezsku většina podle § 55 těchto zákonů počítaná. Vyloučenému členu, musí však býti dána na Moravě a Slezsku přiměřená náhrada, v Čechách náhrada v ten způsob, aby mu byl přiměřený díl nákladů zřizovacích uhrazen. Výši náhrady určí, nedojde-li k dohodě, politický úřad na základě výroku znalců.
II. Na Slovensku třeba rovněž lišiti
1. dodatečný vstup do družstva pro úpravu vod a družstva odvodňovacího. Tu třeba lišiti
a) nový člen může žádati, aby byl přijat do družstva, kdyby se ukázalo, že použitím děl k tomu účelu provedených možno též pozemky žadatelovy zlepšiti, ale jen za podmínky,
α) že účel původního podniku nebude tím ohrožen,
β) že nový člen přispěje v poměru užitku k nákladům stavebním a udržovacím děl již zřízených a
γ) že ponese náklady požadovaných změn na dílech a jich udržování (§§ 79, 44, 37);
b) ale i družstvo samo jest oprávněno dodatečně nuceně přibrati do družstva všechny pozemky, které byly družstevními pracemi ochráněny nebo výnosnějšími učiněny (§ 79).
Řízení jest upraveno v §§ 103—108.
2. Vystoupení člena z družstva má místo jen při družstvech pro užívání vody, jestliže člen byl do družstva proti své vůli pojat (§§ 130, 131) a prokáže, že do 5 let po skončení prací nebylo stanoveného účelu pro jeho pozemek dosaženo. Vystouplý člen může žádati, aby mu byly vráceny příspěvky, které zaplatil a aby byly odstraněny práce, které se na jeho pozemku staly zbytečnými (§§ 132, odst. 1.; o řízení srov. §§ 107 a 108).
3. Vyloučení člena proti jeho vůli z družstva. U družstev pro užívání vody mohou býti jednotlivé pozemky vyloučeny, je-li to pro družstvo značně prospěšné nebo může-li býti vyloučená plocha lépe připojena k sousednímu družstvu nebo může býti zvláštním zařízením účelně opatřena (§ 132); naproti tomu u družstva pro úpravu vod mohou býti jednotlivé pozemky vyloučeny, když to účel družstva činí potřebným. V obou případech však usnesení valné hromady vyžaduje úředního schválení a třeba dáti náhradu (§ 80).
F. Zrušení družstva. Družstvo se zrušuje v zemích českých (srov. §§ 65 čes., 64 mor., slez.).
a) dobrovolně usnesením nadpoloviční většiny hlasů počítaných podle §§ 56 čes., 55 mor., slez.; podmínkou jest, že družstvo splnilo naproti třetím osobám svoje závazky, že tedy byla provedena likvidace;
b) uplynutím doby, na kterou bylo podle stanov zřízeno;
c) úplným zánikem družstevního podniku elementární silou. Úřad bere zánik družstva na vědomí a zapíše jej do vodní knihy.
Na Slovensku se družstvo nad to zrušuje (se schválením min. zemědělství) spojením s jiným družstvem a družstvo pro užívání vod tím, že bylo výměrem min. zemědělství rozpuštěno (srov. §§ 101, 102, 138 až 140).
G. Příspěvky. I. V zemích českých. Podniky družstevní vyžadují zpravidla značného nákladu na zařízení podniku a někdy i jeho udržování.
Na úhradu nákladů těch družstva
a) dostávají subvence z prostředků veřejných, zejména státních a zemských. Podle zák. č. 49/1931 byly podpory udíleny z největší části z t. zv. fondu melioračního (srov. článek Meliorace), ale fond ten byl zrušen zák. č. 383/1938;
b) mohou uzavříti různé zápůjčky. Podlé zák. č. 144/1896 ř. z. a prov. nař. č. 111/1897 ř. z. mohla družstva uzavříti i t. zv. meliorační dlouhodobé zápůjčky u melioračního fondu, u země nebo u veřejného úvěrního ústavu, k poskytování takových zápůjček oprávněného, zejména u Zemské banky (ale jest to málo praktické).
Pokud tyto příjmy nestačí na úhradu nákladů družstevních (Boh. 7846/1929), musí tyto náklady uhraditi členové družstva sami a mají je mezi sebe rozvrhnouti. O způsobu rozvržení rozhoduje v prvé řadě dohoda členů, jinak stanovy, a není-li tu dostatečných ustanovení, zákony vodní. Podle vodních zákonů
a) náklady na zřízení a udržování družstevních zařízení zavodňovacích a odvodňovacích rozvrhují se mezi členy družstva podle měřítka stanovami nebo zvláštní úmluvou určeného. Nedojde-li k dohodě o měřítku, jak mají býti náklady rozvrženy, rozhoduje o tom na základě výroku znalců politický úřad (Boh. 4676/1925). Při tomto rozhodování buď vzat za základ plošný rozsah pozemků do družstevního zavodňovacího nebo odvodňovacího zařízení pojatých; jsou-li však výhody, jež jednotlivým pozemkům ze zařízení toho plynou, podstatně různé, buďtež pozemky zařáděny do bonitních tříd s příspěvky odstupňovanými (§§ 66 čes., 65 mor., slez.).
b) náklady společných staveb vodních ochranných a regulačních nesou, není-li v stanovách nebo dohodou jiné měřítko stanoveno, účastníci podle poměru očekávaného prospěchu nebo podle stupně odstraňovaného nebezpečí nebo nedá-li se účastenství na těchto základech zjistiti, podle peněžité hodnoty zúčastněných pozemků a zařízení. Není-li dohody mezi účastníky, rozhoduje tu politický úřad (§§ 67 čes., 66 mor., slez.).
c) jsou-li obce neb osady členy společenstva, tož náklady, jež na ně připadají, musí býti uhrazeny od obcí (osad) podle zásad obecního zřízení (§§ 68 čes., 67 mor., slez.).
Nezaplacené příspěvky ke všem společným zařízením vymáhají se na žádost společenstva politickou exekucí (§§ 69 čes., 68 mor., slez.; Boh. 1605/1922; o úrocích z prodlení srov. Boh. 4676/1925).
II. Na Slovensku dostávají družstva subvence z veřejných prostředků (§ 46); jinak třeba náklad uhraditi příspěvky členů a i nečlenů podle §§ 78 a 110. I tu v prvé řadě rozhoduje úmluva a pak stanovy; jinak ustanovuje příspěvky u hrázových družstev zvláštní komise s výhradou rekursu k politickému úřadu, v jiných případech politický úřad sám. Pokud jde o vybírání a vymáhání příspěvků, může ministr financí u družstev určitých kategorií na jich žádost naříditi vybírání a vymáhání příspěvků berními úřady. (Srov. §§ 122, 141 a Návod k zúčtování regulačních příspěvků a výplat vodním družstvům na Slovensku vydaný generálním finančním ředitelstvím č. IV a 3000/1931; Zubek: Vymahánie členských prispevkov vodných družstev. Právný Obzor č. 4/1937.)
K. Evidence vodních práv užívacích a vodních družstev (§§ 100 a 101 čes., 100 mor., slez., 181 a 182 slov.).
U politického úřadu prvé stolice vede se vodní kniha se sbírkou listin, map a plánů a rejstříkem. Ve vodní knize vedou se v patrnosti
a) všeliká v okresu již trvající nebo podle vodních zákonů příště nově vzniklá práva na užívání vody, pokud jest k nim třeba povolení úředního nebo bylo by to třeba, kdyby ty které stavby neprováděl stát;
b) ustanovení o výši vodních cejchů;
c) údaje o vodních družstvech v okresu (§ 57) jakož i
d) všeliké změny těchto práv, ustanovení a údajů.
Každému jest volno nahlédnouti do vodní knihy a opatřiti se opisy z ní. Zařízení a vedení vodních knih jest upraveno nařízením, a to nyní v zemích českých č. 160/1926, na Slovensku a Podkarpatské Rusi č. 161/1925, 176/1928, 177/1928. Zápis do vodní knihy jest pouze pomůckou evidenční a nepodává důkazu o existenci vodního oprávnění (Boh. 9799/1932).
L. Trestní právo.
1. Země české (§§ 70—74 čes., 69 až 74 mor., slez.). 1. Některá jednání a opominutí jsou stíhána jako soudní delikty trestními soudy, na př. podle §§ 85—87, 318, 335, 337, 398, 431, 432, dále 197, 199, lit. d všeobecného trestního zákona.
2. Jakékoli poškození nebo porušení vodních staveb a zařízení stíhá se jako polní pych podle předpisů zemských zákonů na ochranu polního majetku (v Čechách č. 76/1875, na Moravě č. 12/1875 a ve Slezsku č. 21/1875). Srov. heslo: Ochrana polního majetku. Trestní řízení přísluší zpravidla obecním trestním senátům; proti jejich nálezu lze podati do 8 dnů u obecního starosty odvolání, o němž rozhoduje s konečnou platností obci přímo nadřízený politický úřad. Při tom působnost, která jest zákonem o polním pychu svěřena dozorčímu personálu na ochranu polního majetku, přísluší za podmínek a opatrností v zákoně tom uvedených i tomu personálu, který jest zvláště ustanoven k dozoru nad vodami a zařízeními k jich užívání, svádění a odvracení.
3. Přestupky zákonů vodní právo upravujících a přestupky nařízení a opatření k provedení těchto zákonů vydaných (vlastní přestupky vodní) jsou stíhány politickými úřady peněžitou pokutou 10—300 K, v případě nedobytnosti vězením (10 K za jeden den). Proti trestním nálezům okresního úřadu lze se u něho odvolati k úřadu zemskému, který rozhoduje s konečnou platností (čl. 8 zák. č. 125/1927).
Vinník, který spáchal vodní přestupek, jest povinen a) nahraditi poškozenému škodu, kterou mu svým přestupkem způsobil, a škodu tu může úřad vysloviti v trestním nálezu v řízení adhesním, ovšem s výhradou pořadu práva (Boh. 12545/1936);
b) na svůj náklad odstraniti novotu, kterou svémocně provedl, nebo dodatečně provésti práci, které neprovedl, žádá-li to ten, kdo byl přestupkem poškozen nebo ohrožen, nebo žádá-li toho veřejný zájem. Ale odsuzující trestní nález není předpokladem pro odstranění svémocné novoty (Boh. 12115/1935). Úřad má věc co nejrychleji rozhodnouti a svoje rozhodnutí po případě politickou exekucí vymoci. Příkaz k odstranění svémocné vodoprávní novoty může býti dán i každému pozdějšímu nabyvateli nekonsentováného vodního díla, k jehož zřízení bylo vodoprávního konsensu potřebí (Boh. 10169/1932). Povinnost vlastníka odstraniti nepovolené novoty, které sám provedl, přechází na nabyvatele pozemku a pomíjí, přestala-li novota býti závadnou (Boh. 5065/1925). Peněžité pokuty, které byly při provádění vodního zákona kterýmikoli úřady uloženy, plynuly dříve vesměs do zemědělského fondu zemského; ale to bylo změněno čl. 11 zák. č. 125/1927 podle něhož pokuty uložené politickými úřady plynou do státní pokladny. O promlčení srov. § 74 čes., mor., slez. Zvláštní trestní ustanovení obsahuje zák. č. 117/1884 ř. z. o bystřinách a zemský zákon slezský č. 25/1886.
II. Na Slovensku (§§ 184—188) jsou přestupky vodní uvedeny taxativně a stíhají se politickými úřady peněžitou pokutou, po př. vězením. Vedle toho musí vinník, i když nebyl potrestán, nahraditi škodu a dáti práce do pořádku (Boh. 9743/1932).
M. Úřady vodní. I. Pravidelnými, ale ne výlučnými úřady vodními jsou v zemích českých i na Slovensku politické úřady (okresní, zemské a v nejvyšší stolici ministerstvo zemědělství). To jest vysloveno v zemích českých v § 75 českých vodních zákonů, podle něhož všeliké záležitosti, jež se týkají užívání, svádění vody a bránění se jí podle tohoto (to jest vodního) zákona, náležejí do působnosti politických úřadů, a na Slovensku v § 156, podle něhož ve všech věcech, které se podle tohoto (to jest vodního) zákona týkají úpravy vod, užívání vody a ochrany proti vodám, příslušný je administrativní úřad, to jest úřad politický.
Z toho se podává, že do kompetence politických úřadů nenáležejí všechny věci, jež se na vody vztahují, nýbrž jen otázky užívání, svádění vod a bránění se jim a i tyto věci jen potud, pokud jsou ve vodním zákoně upraveny. Nenáležejí proto do působnosti politických úřadů
a) věci, jež sluší posuzovati podle práva soukromého, na pr. spory o veřejnost vody. Vodní zákony upravují sice i četné otázky soukromoprávní, ale tu buď samy odkazují na právo soukromé a tedy kompetenci soudů nebo se kompetence ta podává za všeobecných úvah. Ovšem jest samozřejmo, že úřad politický si může při rozhodování otázek veřejnoprávních jemu podle vodního zákona vyhražených učiniti za podmínek § 44 správního řízení č. 8/1928 prejudicielní úsudek o otázkách soukromoprávních z vodního práva se podávajících, pokud otázky ty nebyly již příslušnými soudy pravoplatně rozhodnuty.
b) věci, jež se týkají užívání, svádění vody a bránění se jí, ale nejsou upraveny ve vodních zákonech, nýbrž došly úpravy zákony zvláštními.
To jsou věci, jež mají býti posuzovány podle práva silničního (Boh. 2627/1923), lesního, železničního, rybářského, horního (Boh. 2051/1923), stavebních řádů (Boh. 1911/1923) a pod.
II. Z politických úřadů jest zpravidla příslušným politický úřad 1. stolice, v jehož obvodu zařízení jest nebo má býti provedeno (srov. i § 7 vlád. nař. č. 8/1928). Výjimkou jest příslušným v 1. stolici zemský úřad.
1. V zemích českých (§ 76 všech vodních zákonů) zemský úřad a) povoluje stavby, zařízení a převozy (i jejich změny) v tekoucích vodách, jichž se užívá k plavení lodí a vorů (Boh. 3172/1924);
b) koná řízení a rozhoduje o přípustnosti zařízení, která chce město statutární, které politickou správu vykonává, to jest Praha, Brno, Olomouc, jako podnikatel zařízení na jakékoli vodě provésti;
c) leží-li vodní zařízení v obvodech několika politických okresů téže země nebo v několika zemích, má úřad, v jehož obvodu jest hlavní část vodního zařízení, v dohodě se zúčastněnými politickými úřady a je-li třeba i za jich spolupůsobení provésti příslušné vodoprávní řízení a vydati nález; nedojde-li mezi úřady k dohodě, má býti věc předložena společnému vyššímu úřadu, tedy při zařízení v několika okresech téže země zemskému úřadu, v různých zemích ministerstvu zemědělství (řízení koncertační).
2. Na Slovensku zemský úřad (§ 157 zák. a vlád. nař. č. 96/1928 a č. 149/1936)
I. uděluje povolení podle §§ 157 a 42 vod. zák.
A. k užívání nebo regulování vod nebo k ochraně proti vodám, jakož i k vodním dílům a jich změnám ve vodách splavných pro lodi a vory podle § 45 vod. zák. O tom, které vody třeba pokládati za splavné, srov. výnos zemského úřadu z 31. VIII. 1928 č. 6402 (Krajinský Věstník č. 21/1928);
B. ve všech vodách:
1. ke zřízení a změně vodních děl k využití hybné síly vodní, když podle žádosti jde o vodní sílu přesahující při normálním stavu vody 100 HP,
2. ke zřízení a změně vodních nádrží s výškou vzduté vody větší nežli 4 m nad normální vodou s obsahem přes 100000 m3 vody a bez zřetele na nejvyšší vzdutí s obsahem přes 300000 m3 vody,
3. ke zřízení a změně vodovodů na vodu pitnou a užitkovou, jimiž se zamýšlí jímati a odváděti spodní vodu v množství více nežli 101 za vteř. (§ 1 zák. čl. XVIII/1913). Ustanovení ad I. platí i, pokud jde o stanovení příspěvkové povinnosti podle §§ 40 a 43 vod. zák.
II. rozhoduje o t. zv. ochranném obvodu pro minerální a léčivé prameny podle § 16 zák. čl. XXIII/1885 a pro vodovody, studně a prameny podle §§ 4 a 6 zák. čl. XVIII/1913.
III. rozhoduje ve věcech družstev utvořených pro úpravu vod podle částky IV. zák. čl. XXIII/1885 (§§ 70—128).
Na ochranných územích ustálených pro minerální a léčivé prameny a vody (§ 16 zák. čl. XXIII/1885,) udílí povolení kopati a vrtati revírní báňský úřad, a to v řízení vodoprávním ve vodním zákoně upraveném, a o odvolání rozhoduje báňské hejtmanství podle zák. č. 57/1928 a vlád. nař. č. 57/1934, které nastoupilo na místo kompetence ministerstva zemědělství.
III. Z těchto kompetenčních předpisů platí některé výjimky: A. Často se stává, že jedno a totéž zařízení (podnik) musí býti posuzováno nejen podle vodních zákonů, nýbrž i podle zákonů jiných, na př. práva stavebního, živnostenského, železničního, elektrisačního, komasačního, vodocestného a pod., a že tedy podnik musí býti podroben různým řízením a schválen různými úřady. Zjednodušení slouží tyto předpisy: a) buď se všechna řízení nebo jen důležitější konají, pokud lze současně, ale na základě jich rozhodují pak příslušné úřady samostatně (srov. § 85 čes. vodního zákona), b) nebo jednomu úřadu svěřuje se, aby sám konal všechna řízení podle příslušných předpisů a pak sám rozhodoval. Jest to tak zvaná atrakční moc úřadu.
Ve vodních věcech náležejí sem o atrakční moci zejména tato ustanovení:
1. Podle § 17 elektrisaěního zákona č. 438/1919, třeba-li ke zřízení díla všeužitečného elektrického podniku využiti vodní síly (nebo provésti stavby), udílí zemský úřad též povolení vodoprávní (a stavební). Jednání na místě samém, která podle těchto předpisů a řádů stavebních třeba provésti, vykonají se společně s komisionelním řízením nutným podle zákona elektrisačního za účasti zástupců vodoprávního úřadu, který by byl jinak příslušným;
2. podle § 13 zák. vodocestného č. 66/1901 ř. z., nař. č. 90/1903 ř. z. a zák. č. 333/1919 náležejí všechny věci, jež se vztahují na stanovení a provádění projektů pro lodní průplavy, jakož i příslušné rozhodování do kompetence min. veřejných prací, které se má s ostatními ministerstvy dohodnouti (srov. Pantůček: O poměru zákona vodocestného k zákonu vodnímu. Správní Obzor 1916);
3. podle zákona železničního č. 86/1937 koná se, jde-li o stavbu dráhy, komisionelní řízení (§ 32), při němž se, jestliže se stavba dotýká vod nebo vodních děl, účastní i zástupce veřejného vodního zájmu; na základě řízeni rozhodne pak min. železnic (§ 30) i o otázkách vodoprávních mimo věci uvedené v § 33;
4. podle zákona o agrárních operacích na Moravě a ve Slezsku rozhodují i o otázkách vodoprávních při řízení scelovacím a při dělení společných pozemků úřady pro agrární operace (srov. heslo: Agrární operace).
B. Zvláštní ustanovení kompetenční, obsahují v zemích českých zák. č. 117/1884 ř. z. o hrazení bystřin. Podle tohoto zákona jsou příslušný a) ministerstvo zemědělství, které rozhoduje o tom, zda zamýšlený podnik jest vůbec veřejně prospěšným a zda i předložený generální projekt se hodí k dalšímu řízení (§ 10), b) politický úřad 1. stolice koná o projektu za přípustný uznaném komisionelní řízení (§§ 12 a 13), načež c) na základě výsledku tohoto řízení rozhoduje o projektu zemský úřad (§ 14).
Ministr zemědělství může však úřední jednání a rozhodování příslušející zemským a okresním úřadům (mimo moc trestní a výkonnou) přenésti nařízením na komise zemské a okresní (§ 23; srov. pro Slezsko nař. č. 19/1885 z. z.).
IV. Technická služba stavební. Vrchnostenskou agendu ve věcech vodních vykonávaly vždy politické úřady skrze právníky, ale poněvadž jde o odbornou agendu, bylo třeba pro ni zříditi zvláštní odborné technické orgány, jednak jako poradní orgán politických úřadů, jednak k navrhování, provádění a udržování staveb vodních. A tu ve vývoji státní správy stavební se objevují dva směry, jeden požadoval zřízení samostatných technických stavebních úřadů (jako bylo před r. 1848 a pák za prvé organisace politické správy r. 1849), druhý přičleňoval státní stavební správu k úřadům politickým. Na konec zvítězil směr druhý a v nař. č. 268/1860 ř. z. byla správa veřejného stavebnictví prohlášena za odvětví politické správy svěřené ministerstvu vnitra a jemu podřízeným zemským a okresním politickým správám (mimo agendy výslovně jiným úřadům přikázané). V dalším vývoji byla jednak vodoprávní agenda odňata ministerstvu vnitra a přenesena na ministerstva obchodu, orby a veřejných prací, jednak nové úkoly vodotechnické byly svěřovány zvláštním orgánům. Tak na př. správa řek vorosplavných byla svěřena v Čechách zemi české, u níž bylo zřízeno vodní oddělení; na základě melioračního zákona č. 116/1884 ř. z. byla zřízena u zemědělské rady v Čechách kulturně technická kancelář (zrušená zák. č. 188/1928); na základě zák. č. 117/1884 ř. z. bylo u ministerstva orby zřízeno lesnickotechnické oddělení pro hrazení bystřin, jež se dělilo na několik sekcí (srov. i zák. č. 17/1888 ř. z.). Roku 1896 byla zřízena komise pro kanalisaci řek Vltavy a Labe v Čechách (vyhláška čes. místodrž. č. 77/1896 z. z. s několika dodatky); k provádění regulací podle § 5 zák. vodocestného č. 66/1901 ř. z. byla zřízena v Čechách podle zemského zákona č. 31/1903 zemská komise pro úpravu řek v král. českém (regulační komise), kdežto na Moravě a ve Slezsku práce ty obstarával zemský úřad za spolupůsobení zemského výboru. Česká komise kanalisační i regulační přešly r. 1908 do ressortu ministerstva veřejných prací.
Prováděním zákona vodocestného č. 66/1901 ř. z. bylo podle nař. č. 163/1901 ř. z. pověřeno ministerstvo obchodu a jemu podřízené ředitelství pro stavbu vodních cest s expositurami. Na místo ministerstva obchodu nastoupilo podle zák. č. 333/1919 v našem státu ministerstvo veřejných prací.
Tato roztříštěnost vodotechnické agendy vzbudila opět snahy o její koncentraci, aspoň pokud náleží do ressortu ministerstva veřejných prací, jemuž měla býti podřízena státní stavební ředitelství přičleněná zemským úřadům a okresní úřady stavební u úřadů okresních. Osnova r. 1916 připravená nestala se zákonem a stejný osud měla i osnova zákona r. 1921 ministerstvem veřejných prací Národnímu shromáždění předložená, která veřejnou službu technickou v oborů působnosti ministerstva veřejných prací svěřovala v nižších stolicích ředitelstvím veřejných prací pro jednotlivé země a okresním správám veřejných prací (srov. Dittrich: Historický vývoj a význam státní stavební služby ve Sbírce zákonů, nařízení a předpisů pro státní služby stavební, sv. 6, 1927).
V Uhrách bylo pro stavby vodní v ressortu mininisterstva orby zřízeno ředitelství vodních staveb (srov. nař. č. 3496/1912), jemuž byli podřízeni jednak vodostavební okresní inspektoři a říční úřady, jednak kulturně-techničtí inspektoři a kulturně-inženýrské úřady, ale nař. č. 383/1922 byly na Slovensku všechny tyto úřady zrušeny a působnost jejich z největší části přenesena na úřady župní (později zemský úřad) a na úřady okresní.
Organisačním zák. č. 125/1927 nastalo pak i v zemích českých značné zjednodušení technické správy vodní.
Podle nynějšího stavu jest agenda vodotechnická soustředěna jednak v ministerstvu zemědělství, jednak v ministerstvu veřejných prací a technická kompetence byla mezi ně zvláštní dohodou rozdělena. Oběma ministerstvům jsou podřízeny zemské úřady, které vykonávají technickou agendu vodní, a to z ministerstva zemědělství celou a z ministerstva veřejných prací všechnu mimo věci vodocestné podle zák. č. 66/1901 ř. z., pro něž je zřízeno ředitelství pro stavbu vodních cest. U okresních úřadů jsou zřízena technická oddělení zpravidla pro několik okresních úřadů.
Rozsáhlé změny nastaly zákony č. 49/1931 o fondu melioračním a č. 50/1931 o fondu vodocestném, kterými byly zrušeny komise kanalisační a regulační. Fond regulační spravoval ministr zemědělství, fond vodocestný ministr veřejných prací a měly býti při nich zřízeny poradní sbory, k nimž však nedošlo. Ostatně oba fondy byly zrušeny od 1. I. 1939 zák. č. 383/1938.
V poslední době se opět uplatňují snahy po zřízení nižších samostatných technických úřadů v ressortu ministerstva veřejných prací.
N. Řízení ve věcech vodoprávních. Pro řízení ve vodních věcech náležejících do působnosti politických úřadů platí předpisy nař. č. 8/1928 (správní řízení), pokud vodní zákony neobsahují zvláštních procesních předpisů. Předpisy, které upravují výlučně řízení nebo jeho část, na př. o opravných prostředcích, a útratách řízení, jsou však zrušeny § 3 vlád. nař. č. 8/1928. Procesní ustanovení ve vodních zákonech týkají se zejména řízení A. o žádostech za propůjčení práv k užívání vody a za povolení k provedení zařízení k užívání vod a bránění se jim (řízení konsensní), B. o zřizování vodních společenstev a povolování společenstevních podniků.
ad A. Řízení konsensní jest podrobně upraveno v §§ 77—88 všech čes. vod. zák. a §§ 161—174 slov. Podstatný obsah těchto předpisů jest:
I. Povolení k přípravným práčem na cizím pozemku (§ 77 všech čes. vod. zák., § 160 slov.). Je-li k provedení vodních zařízení třeba provésti předběžné práce na cizím pozemku (vodě), na př. vyměřování, sondování půdy, vrtání a pod. a nechce-li je vlastník pozemku připustiti, může podnikatel vymoci si povolení k přípravným práčem u politického úřadu. Úřad ten má k provedení prací stanoviti přiměřenou lhůtu a může povolení učiniti závislým na tom, aby byla dána jistota za případnou náhradu škody (srov. § 37 nař. č. 8/1928). Ovšem, pokud by tyto předběžné práce měly účinky vytčené v § 17, jest i k nim třeba vodoprávního povolení.
II. Žádosti za propůjčení práv k užívání vody a za povolení k zařízením k užívání a svádění vody a bránění se jí buďtež podány u příslušného politického úřadu a mají obsahovati vedle plánů a výkresů od znalce sdělaných ještě celou řadu údajů a pomůcek v zákoně nařízených, ačli podle povahy podniku nebo podle uvážení některá pomůcka není zbytečná.
1. Podává-li se již z obsahu žádosti a jejích příloh nepochybně, že podnik jest z veřejných ohledů nepřípustný, buď žádost bez dalšího řízení odmítnuta. Jinak má úřad provésti t. zv. řízení informační, to jest projektovaný podnik skrze znalce po případě na místě samém prozkoumati a při tom zejména objasniti tyto otázky;
a) zda se podnik dá provésti a jak nejúčelněji
b) jaké výhody a škody lze od něho očekávati (v Čechách buď nad to zkoušeno, v jakém poměru jsou k sobě tyto výhody a nevýhody a při zařízeních, která způsobí škodlivou změnu povahy vody, zda tím budou třetí osoby jen nepatrně či vážně obtěžovány nebo poškozovány a posléze, zda toto zařízení může býti povoleno, bude-li poškozeným dána určitá náhrada),
c) zda požadované množství vody jest k disposici bez újmy dosavadních práv užívacích a zda ho může býti bez ohrožení veřejných zájmů pro žádaný účel použito,
d) zda zamýšlené vodní zařízení, je-li určeno pro průmyslový podnik, nezpůsobí zemědělskému užívání vody nepřekonatelné překážky a zda by se tento spor zájmů nedal odstraniti tím, že by se zamýšlený podnik průmyslový bez jeho újmy přeložil na dotyčné vodě na jiné místo,
e) zda žádané postupy a zatížení cizích pozemků jsou nutný a zda k podniku nemusí býti přibrány jiné cizí pozemky a za jakou náhradu. Vzejdou-li pochybnosti, zda by bylo lze zamýšleného účelu vůbec nebo v žádaném způsobu dosíci, buďtež pochybnosti ty podnikateli k vyjádření sděleny. Veřejné zájmy chrání úřad vodoprávní sám, nikoli obec (Boh. 327/1920), nebo majitel vodního díla (Boh. 2801/1923).
2. Nebrání-li takovéto pochybnosti nebo veřejné zájmy žádosti nebo setrvají-li žadatelé přes pochybnosti jim sdělené na svém projektu, buď konáno další komisionelní řízení. A tu třeba lišiti jednak země české, jednak Slovensko.
a) V zemích českých jest komisionelní řízení buď řízením vyzývacím (provolacím, ediktálním) nebo zkráceným a záleží na žádosti navrhovatele podniku (ne jiných interesentů, Boh. 2052/1923, 8703/1930) nebo na vůli úřadu, které řízení má býti provedeno.
α) V řízení ediktálním má úřad stručný popis podniku s poukazem na vyložený plán jednak vyhlásiti vyhláškou v obcích dotčených (Boh. 11286/1934) a v obcích přímo sousedících, jednak třikrát uveřejniti v zemských listech pro úřední vyhlášky určených a při tom zároveň stanoviti na 4—6 neděl napřed den komisionelního řízení s výzvou, aby interesenti svoje námitky proti podniku a způsobu jeho provedení, neučinili-li tak již dříve v uvedené lhůtě, přednesli nejpozději při komisionelním jednání, jinak že by se mělo za to, že interesenti se zamýšleným podnikem a k tomu nutnými postupy nebo zatíženími pozemků souhlasí, že tedy později námitky ty nemohou uváděti, že jsou s námitkami těmi prekludováni a že nález bude vydán bez ohledu na pozdější námitky (princip koncentrační; Boh. 10953/1933). Žadateli a interesentům úřadu známým, jakož i těm, kdož již mají zástavní práva nebo služebnosti na pozemcích, jež mají býti odstoupeny nebo služebností stiženy, buď tato vyhláška individuelně doručena, aniž však opomenutí tohoto individuelního obeslání činí řízení zmatečným (Boh. 12133/1935). Na Moravě buď neznámým účastníkům a oprávněným, jakož i těm, kterým individuelní vyhláška nemohla býti doručena, zřízen kurátor a v ediktu pojmenován (§ 82).
β) Nežádá-li podnikatel za zavedení řízení ediktálního a ani úřad sám z důvodů ochrany zájmů veřejných řízení to vzhledem k menší důležitosti podniku nepokládá za potřebné, koná se řízení zkrácené. Řízení zkrácené jest pravidlem (Boh. 2052/1923). Řízení zkrácené vyznačuje se tím, že
1. veřejná vyhláška se neděje v novinách, nýbrž pouze stručně v dotčených obcích,
2. podnikatel jakož i jiní známí účastníci se obesílají, aby se dostavili ke komisionelnímu řízení, jež se stanoví do lhůty ne delší 4 neděl. Obeslání děje se rovněž pod následky § 82, totiž že obeslaní mají svoje námitky, neučiníli-li tak již během komisionelní lhůty, přednésti nejpozději při komisionelním řízení, poněvadž jinak bude za to pokládáno, že s podnikem a postupy a zatíženími pozemků souhlasí a že nález bude vydán bez ohledu na námitky později vznesené,
3. účastníci, kteří nebyli ke komisionelnímu řízení výslovně pozváni nebo kterým nebyla obsílka aspoň 8 dní před řízením komisionelním doručena a kteří k ústnímu jednání se nedostavili, mohou svá soukromá práva uplatňovati pořadem práva, i když práva ta při ústním líčení nebyla namítána (§ 83).
Při komisionelním jednání buď především usilováno o smírné urovnání vznesených námitek a o dohodu mezi interesenty, zejména i o případných náhradách. Opomenutí pokusu o smír není však vadou tak podstatnou, že by její existence měla v zápětí zmatečnost řízení (Boh. 2801/1923). Nedojde-li k dohodě, buďtež námitky vznesené proti podniku, způsobu jeho provedení, proti účasti každé jednotlivé osoby na podniku a proti žádaným vyvlastněním nebo služebnostem zevrubně probrány a ukáže-li se, že jest o sporných otázkách třeba koná ti další šetření, buď šetření to neprodleně provedeno, po př. s přibráním znalců. Všechna jednání se stranami buďtež v těchto věcech vedena zpravidla ústně, při čemž strany mohou si přibrati i poradce (právní i odborné), a buďtež k nim přibráni podle potřeby i znalci z úřední povinnosti. O celém jednání buď sepsán protokol, ve kterém buďtež vyznačeny docílené dohody, a nedošlo-li k nim, výsledky ústního projednávání s prohlášeními těch, kteří odporovali a s jejich odůvodněním a dále s eventuelními vzájemnými poznámkami žadatelů (§ 84). Jsou-li podniky k používání vod spojeny se živnostenskými provozovnami nebo stavbami pozemními nebo elektrárenskými, buď úřední jednání vodoprávní podle vod. zák. konáno, pokud lze, společně s řízením v živnostenském řádě nebo stavebních řádech předepsaným (§ 85).
b) Na Slovensku jest jen jediné řízení komisionelní. Úřad vyloží projekt spolu s připomínkami znalcovými na 30 dní k veřejnému nahlédnutí a vyrozumí o tom a o dni jednání interesenty veřejnou vyhláškou s výzvou kontumační.
III. Rozhodnutí o konsensní žádosti (§§ 86—88 vod. zák., 168 slov.). Po skončení vodoprávního řízení má úřad vydati odůvodněný písemný nález (konsens) na základě konsensního řízení. Platí tedy princip koncentrační (Boh. 10953/1933). Nález má vyčerpati celý předmět jednání. Pace na str. 1348 a násl. uvádí z ustanovení vodních zákonů podrobně, co má vodoprávní nález obsahovati.
1. Nález má obsahovati určitý výrok o tom, zda projektovaný podnik jest přípustný čili nic. Byl-li podnik uznán za přípustný, buďtež v nálezu uvedeny,
a) voda, za jejíž užívání bylo žádáno nebo která má býti odvrácena, místo a druh podniku, jeho rozsah a po př. i určení míry užívání vody (§§ 19, 86 čes.);
b) případné podmínky, za kterých byl podnik uznán za přípustný, nebylo-li žádosti zcela vyhověno (§§ 19, 86 čes.);
c) byl-li podnik připuštěn jen na určitou dobu nebo na odvolání, buď doba ta a možnost odvolání výslovně uvedeny;
d) je-li podnik spojen s nějakým zařízením, buď uvedena lhůta, do které zařízení má býti provedeno, jinak že propůjčené právo zanikne (§ 86 čes.);
e) dohody, které snad byly v konsensním řízení mezi stranami uzavřeny, buďtež do nálezu pojaty a tak dosvědčeny; o námitkách, které byly proti podniku vzneseny, jestliže náležejí do působnosti vodoprávních úřadů, a nebyly dohodou odstraněny, musí býti v nálezu rozhodnuto;
f) bylo-li žádáno za vyvlastnění úplné (postupy vlastnictví) nebo částečné (zřízení služebností), buďtež povolená vyvlastnění a služebnosti i rozsah jejich v nálezu přesně uvedeny (§ 86) a rozhodnuto i o odškodnění, ovšem s výhradou, že nespokojení účastníci mohou se domáhati určení náhrady soudním nálezem v řízení nesporném (při odškodnění v penězích může a po př. musí [§ 87 čes.] býti nařízeno složení u soudu a zajištění plnění.
g) byly-li proti podniku, který byl z veřejných důvodů uznán za přípustný, vzneseny námitky soukromoprávní (třebas opřené o §§ 364 a 364 a obč. zák.), o nichž vodoprávní úřad není oprávněn podle vodního zákona rozhodovati, má se úřad pokusiti o jejich odstranění dohodou. Nezdaří-li se to, má se úřad omeziti pouze na výrok, že podnik jest ve veřejném zájmu přípustný a spor o námitky odkázati na pořad práva; ve všech jiných případech má úřad vydati povolení. Rozeznávání mezi povolením a výrokem o přípustnosti však významu nemá; v obou případech jest vodní stavba povolena, ale byla-li námitka soukromoprávní odkázána na pořad práva, nemá naproti ní úřední povolení žádného právního účinku, tak jako by stavebník dílo vůbec prováděl bez povolení a ten kdo vznesl soukromoprávní námitky, může proti stavbě zakročiti podle § 340 obč. zák. Ustanovením § 364 a obč. zák. však nastala, pokud jde o námitky soukromoprávní opřené o to, že zamýšlené, pokud se týče schválené dílo způsobuje immisse podle § 364 obč. zák. nepřípustné, změna ve dvojím směru, a to
α) byly-li námitky soukromoprávní odkázány na pořad práva, nemůže ten, kdo námitky učinil, žádati za odstranění stavby, nýbrž má pouze nárok na náhradu podle § 364a obč. zák.;
β) byly-li sousedovy námitky prekludovány, ponechává se mu přece nárok náhradní podle § 364 b.
(Srov. Pantůček: Něco k právu sousedskému novely. Správní Obzor č. 5/1917.) Jinak platí o výměru i o nákladech řízení nyní ustanovení §§ 68—72 vlád. nař. č. 8/1928. (Srov. Boh. 12377/1936.)
h) strana, které se povolení uděluje, buď v nálezu označena; je-li povolení omezeno jen na její osobu, buď to výslovně uvedeno.
Nález buď doručen všem stranám, které se řízení zúčastnily a strany ty buďtež v nálezu uvedeny.
2. Některé odchylky od řízení konsensního obsahuje zák. č. 117/1884 ř. z. o opatřeních k neškodnému svádění horských vod (hrazení bystřin):
1. Podnikatelé takových prací (stát, země, okresy, obce, jednotlivci) mají nejprve předložiti ministerstvu zemědělství navržené ohraničení pracovního pole a generální projekt prací (srov. nař. č. 2/1886 ř. z.) a ministerstvo rozhodne, zda zamýšlený podnik jest veřejně prospěšný a zda se generální projekt hodí k dalšímu řízení (Boh. 11183/1934). Bylo-li to uznáno, buď generální projekt doplněn od podnikatele dalšími daty a předložen okresnímu úřadu, který dá projekt vyložiti na 30 dní v obci nejvíce interesované s tím, že námitky mohou proti projektu podati obce i jednotlivci jakkoli interesovaní a o obsahu vyhlášky zpraví individuelně i úřadu známé vlastníky pozemků, práv užívacích a vodních.
2. Po uplynutí lhůty vyhlašovací koná se komisionelní řízení, které má celkem stejný obsah a účel jako řízení konsensní (i tu platí princip koncentrační; Boh. 11183/1934). Protokol o řízení komisionelním buď pak předložen zemskému úřadu, který o návrhu a o potřebném vy vlastnění a náhradách rozhodne (rozhoduje tedy i o námitkách soukromoprávních resp. o náhradě škody).
O odvolání do rozhodnutí zemského úřadu rozhoduje ministerstvo zemědělství (o odškodnění s výhradou soudního rozhodnutí).
IV. Státní stavby vodní. Vodoprávního povolení nepotřebuje stát v Čechách a ve Slezsku k provádění ochranných a regulačních staveb (ne jiných) ve veřejných vodách (§§ 42 čes., 41 slez.), a nepotřebuje k němu ani vodoprávního řízení. Rovněž na Slovensku může stát kdykoli provésti úpravu řek splavných a řek, které tvoří hranici státní, jakož i čištění jejich koryta a ochranu břehů (§ 45); o těchto stavbách a i o jiných, které provádí stát ve veřejném zájmu, rozhoduje ministerstvo zemědělství resp. veřejných prací bez povolovacího řízení (§ 159).
Stát může sice uvedené stavby prováděti bez řízení povolovacího (konsensního), ale zpravidla se řízení konsensní koná, poněvadž jest ho třeba, aby bylo zjištěno, zda a pokud byly proti projektu vzneseny námitky ať veřejnoprávní či soukromoprávní, a zda vzhledem k těmto námitkám může býti projekt proveden či jak musí býti změněn a aby bylo rozhodnuto o eventuelně nutném vy vlastnění. Jest to tedy stejné řízení jako konsensní až na to, že se nenazývá konsensním a že se nezakončuje vydáním povolovací listiny (konsensu). Ale v praksi ani těchto rozdílů nebývá šetřeno. Důležitým druhem vodních staveb státních jsou projekty vodocestné (průplavy v § 1 zák. č. 66/1901 ř. z. uvedené) a regulace řek v § 5 téhož zákona vzpomenuté.
Zákon vodocestný v § 13 a) přiznává podnikům průplavním právo vyvlastňovací, které podrobněji upravuje v nař. č. 90/1903 ř. z.;
b) svěřuje všechny věci, které se vztahují ,,na stanovení a provádění projektu a rozhodnutí k tomu směřující“, do kompetence ministerstva obchodu, při čemž podrobnosti byly vydány nař. č. 163/1901 ř. z. (Na místo ministerstva obchodu nastoupilo podle zák. č. 333/1919 v zemích českých ministerstvo veřejných prací.) Jinak však dosavadní předpisy vodní nebyly dotčeny. (Srov. Pantůček: O poměru zákona vodocestného k zákonu vodnímu. Správní Obzor 1916.)
Ustanovení § 13 vodocestného zákona zůstala v platnosti i podle zák. 50/1931 o vodocestném fondu.
ad B. Řízení o žádostech za konsentování podniků vodních společenstev a za utvoření vodního společenstva.
I. V zemích českých (§§ 78, 90—93 čes., 78, 89—92 mor., slez.).
1. Žádosti za konsentování družstevních podniků musí vedle všeobecných náležitostí obsahovati ještě další data, totiž:
a) jména těch, kteří mají k podniku přistoupiti (t. zv. členský katastr);
b) znalcem ověřený rozpočet nákladů stavebních a udržovacích; c) výpočet prostředků k uhrazení potřebných nákladů (§ 78, odst. 2.).
2. a) Jde-li o podnik dobrovolného družstva, platí o jeho konsentování všeobecné předpisy;
b) má-li býti zřízeno nucené společenstvo k tomu účelu, aby provedlo a po př. aby udržovalo a využitkovalo podnik dosud riekonsentovaný, koná se i o zřízení družstva i o konsentování podniku jednotné řízení, a to podle těchto zásad:
a) Legitimace k žádosti (§ 90 čes.). Žádost za zřízení nuceného družstva a za konsentování jeho podniku mohou podati jednak každý jednotlivý účastník, jednak i obec, v níž má býti podnik proveden.
b) Na to se koná předběžné zkoušení žádosti (§ 91 čes.), to jest určení účastníků i rozsahu projektu. Za tím účelem politický úřad nejprve určí, které nemovitosti a v jakém rozsahu mají býti pokládány při tvoření družstva podle § 54 za zúčastněné, na to prozkoumá projekt a rozpočet v řízení informačním podle předpisu § 79. Ukáže-li se nepochybným, že projekt jest z veřejných zájmů nepřípustný, buď žádost bez dalšího jednání odmítnuta. Nepříčí-li se projekt veřejným zájmům, má úřad projekt se žadatelem a se všemi osobami, které by uznal na projektu za zúčastněné, projednati, pak změny, které uznal za nutné nebo účelné na projektu, dáti provésti a po úplném vyjasnění všech rozhodných poměrů rozsah podniku stanoviti.
c) Zjištění poměru hlasů pro a proti podniku (§ 92 čes.).
Po stanovení družstevního podniku buď zjištěn poměr hlasů pro podnik a proti němu podaných, při čemž v Čechách a ve Slezsku ti, kteří se vůbec neprohlásili neb aspoň ne určitě, počítají se k těm, kdož proti podniku hlasovali, k těm pak, od jichž přibrání do družstva bylo upuštěno, se nepřihlíží, kdežto na Moravě ti, kdož se vůbec nebo neurčitě vyjádřili, počítají se k těm, kteří hlasovali pro podnik a k těm, u nichž bylo od jich přibrání do družstva upuštěno, se nepřihlíží, ačli obojí účastníci nepodají do určité nepřekročitelné, úřadem stanovené lhůty určité prohlášení jinaké.
d) Rozhodnutí (§ 93 čes).
α) Nevyslovila-li se pro družstevní podnik zákonem předepsaná většina hlasů nebo ukáže-li se, že se pro podnik sice tato většina vyslovila, ale nejsou tu splněny podmínky § 54 (podnik nemá nepochybný užitek nebo se dá provésti i bez rozšíření na pozemky menšiny a proto nelze menšinu k podniku donucovati), nekoná se již další řízení a úřední rozhodnutí se omezí na odůvodněný výměr, že ti, kdož nechtějí k podniku přistoupiti, nemohou býti k tomu nuceni.
β) Ukáže-li se však, že se pro podnik vyslovila zákonná většina hlasů, a že lze menšinu k přistoupení do podniku podle zákona nutiti, má úřad v řízení pokračovati podle všeobecných předpisů (§§ 81—84) a v nálezu (podle §§ 86, 87) ,,zároveň“ rozhodnouti o povinnosti ke vstupu do družstva.
II. Na Slovensku řízení o tvoření regulačního a hrázového družstva má tyto fáze:
1. ustavení se družstva, schválení povšechného projektu a družstevních stanov (§§ 72-74);
2. stanovení záplavového území (srov. nař. č. 6005/1886), a to napřed v generálním pak v detailním projektu (§§ 104 až 106);
3. roztřídění (klasifikace) nemovitostí, stanovení klíče příspěvkového a vyhotovení definitivního zájmového katastru (§§ 107 až 110). Řízení sub 2 a 3 provádějí zvláštní pětičlenné komise od valného shromáždění volené, proti jejichž usnesení jest možno si stěžovati;
4. po případě nová klasifikace po 5 až 8 letech (§ 111).
O. Policejní dozor nad vodami.
1. Země české (§§ 97, 98 čes., 96, 97 mor., slez.). Politické úřady mají dbáti toho, aby bylo vody užíváno a jí bráněno podle ustanovení vodních zákonů (Boh. 14155/1938). Proto provádění všech zařízení, kteráž podle vodních zákonů vyžadují povolení, podléhá ve stadiu stavby vrchnímu dozoru politických úřadů. Politické úřady mají dále, když zařízení ta byla provedena, provésti jejich kolaudaci, to jest přesvědčiti se o tom, zda zařízení byla provedena tak, jak bylo v povolení předepsáno (Boh. 9474/1931), a u strojů hnacích a zdymadel zejména, zda cejch byl správně a účelně zasazen a mají zjištěné závady dáti odstraniti.
Přímý dozor nade všemi zařízeními k užívání, svádění a odvracení vody vykonávají úřady místní policie. Úřady ty mají, shledají-li nějaké závady, zpravidla oznámiti to příslušnému politickému úřadu a vyžádati si jeho pokynů; v nutných případech, je-li nebezpečí v prodlení, mohou učiniti přímo, čeho třeba v zájmu veřejné bezpečnosti, ale mají to ihned oznámiti politickému úřadu. Nevyhoví-li strana rozkazu úřadu politického nebo v nutných případech úřadu místní policie do určité lhůty, může úřad rozkaz dáti provésti na náklad liknavé strany.
2. Na Slovensku (§§ 177—180a nař. č. 45689/1885). Dozor nad vodami a vodními díly vykonávají politické úřady po případě skrze vodní strážníky. O nich platí obdobně předpisy §§ 74—88 zák. čl. XII/1894 o polní policii.
P. Starý stav.
1. V zemích českých (§ 102 čes., čl. II uvoz. zákona k vod. zák. mor. a slez.) zůstávají soukromá práva k užívání vody nebo jinaká soukromá práva na vody se vztahující, kterých bylo nabyto podle dřívějších zákonů a která byla tu v čas účinnosti vodních zákonů, to jest v Čechách 10. XI. 1870, na Moravě 28. X. 1870, ve Slezsku 21. XI. 1870, v platnosti. Ustanovení to se vztahuje nejen na práva soukromá, nýbrž vůbec na všeliké druhy vodních práv, jichž výkon vodní zákony upravují, ale jen na ta práva, jež byla vykonávána s nějakým vodním dílem r. 1870 existujícím. O těchto právech platí právní presumpce, že jich bylo nabyto na základě řádně uděleného konsensu, že tedy existují po právu (Boh. 11188/1934, 11805/1935). Kdo tvrdí opak, musil by to dokázati (Boh. 9273/1931, 10167/1932). Existence a rozsah takových práv buďtež posuzovány podle dřívějších zákonů, výkon jejich a řízení při tom řídí se podle platného vodního zákona. Platné starší předpisy jsou uvedeny v článku Paceově v Mayrhoferově: Handbuch für den politischen Verwaltungsdienst, 5. díl, 5. vydání, str. 1432; jsou to zejména všeobecný mlýnský řád z 1. XII. 1814, a normál o vodních stavbách z 10. XI. 1830.
2. Na Slovensku nabyl vodní zákon účinnosti dne 1. I. 1886. Majitelé vodních děl a práv k užívání vody, která tu dne 1. I. 1886 existovala, byli povinni, aby do určité lhůty (nyní již uplynulé) buď prokázali, že těchto práv nabyli povolením, nebo že jejich vodní díla po 20 let před 1. I. 1886 nerušeně existují, aniž porušují cizí oprávněné zájmy a aniž byla uznána úřadem za škodlivá.
a) Ti, kdož včas právo nebo jeho 20letý výkon prokázali, byli oznámeni obci za tím účelem, aby zájemnící podali k tomu do 30 dní připomínky. Na to podžupan (nyní okresní úřad) rozhodl o tom, zda to oprávnění uznává a v platnosti ponechává (t. zv. legitimace starých práv). Oprávnění pravoplatně uznaná se zapisují do vodní knihy.
b) Ti, kdož se do lhůty k důkazu nepřihlásili, nebo nemohou své oprávnění prokázati, mají býti novou vyhláškou vyzváni, aby do 6 měsíců žádali za vodoprávní povolení, ježto jinak bude právo jejich pokládáno za zaniklé. Stejně jako v zemích českých se předpisy platného vodního zákona vztahují pouze na výkon starých práv, nikoli na jejich existenci, rozsah a trvání (srov. §§ 189—192 zák. a 87—91 prov. nař. č. 45689/1885, Boh. 5345/1926).
V § 80 zák. čl. 1/1890 (o silnicích) bylo však ustanoveno, že při mostech, lodních mostech a propustkách na veřejných cestách a při vodních dílech zřízených z důvodu stavby mostů a propustků neplatí ustanovení vodního zákona o legitimaci vodních práv, že práva ta se nezapisují do vodních knih a že dozor má ministerstvo veřejných prací.
Literatura.
Literatura k vodním zákonům jest velmi bohatá. Základními díly jsou
1. pro země české: Karl Peyrer v. Heimstätt: ,,Das österreichisohe Wasserrecht“, 3. vyd., Vídeň 1898 (komentář); Randa: „Das österreichische Wasserrecht“, 3. vyd., Praha 1891 a článek: „Wasserrecht“ v Österr. Staatsworterbuch; Pace: ,,Das Wasserrecht“ v Mayrhoferově Handbuch für den politischen Verwaltungsdienst, 5. sv., 5. vyd., 1901; Žalud: „Das Wasserrechtsgesetz für das Konigreich Bohmen“, 3. vyd., Praha 1911; Müller: „Vodní právo pro Čechy, Moravu a Slezsko“, Praha 1934; Procházka: „České vodní právo“, Sušice 1925; Kubec: „Právo vodní a meliorační v zemi české a moravskoslezské", 5. vyd., Praha 1934; Ševčík: „Vodní a rybářské právo", Praha 1937; Alter: „Wasserrechtsgesetze", Vídeň 1913 (vládní osnova z r. 1911 a judikatura); Krejčí: „K reformě zákona o právu vodním". Správní Obzor 1910, 1911.
2. pro Slovensko: Pelikán-Rosík-Zubek: „Vodné právo na Slovensku", Bratislava 1936 (komentář). Vedle toho byly o jednotlivých oborech práva vodního vydány zvláštní monografie, z nichž na některé se poukazuje v článku samém na patřičných místech. Z české literatury sem náležejí zejména: Pražák: „Spory o příslušnost", II. díl, 1883; „Wasserrechtliche Kompetenzfragen", Praha 1892; dále Pantůček, Žalud, Krejčí.
Z nové literatury rakouské: Karl Haager von Vanderhaag: „Das neue österr. Wasserrecht", Vídeň 1936; Wiglitzky: „Österreichisches Wasserrecht", Vídeň 1923. Bohatá judikatura nejvyššího správního soudu jest obsažena ve sbírkách nálezů; za Rakouska Budwinski a Judikatenbuch, v našem státě Bohuslav a Kniha judikátův.
Karel Laštovka.