Všehrd. List československých právníků, 13 (1932). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 352 + VIII s.
Authors:
= Všehrd, 13 (1932)
PDF

Literatura


Dr. Viktor Korošec: Hethitische Staatsverträge.

 (Ein Beitrag zu ihrer juristischen Wertung.) 1931, VIII, a 118 str. Cena 6 RM. — Autor, lublaňský romanista, věnuje svou publikaci zajímavému úseku práva starého Orientu, jež dnes — díky četným vykopávkám, jichž tabulkové nálezy dovolují nám den ze dne jasněji si rekonstruovati obraz právních poměrů oné doby více než půldruhého tisíciletí před vznikem zákona dvanácti tabulí v Římě — obrací k sobě stále větší zájem právních historiků stejnou měrou, jako před málo desítiletími bylo tomu u papyrologie.
Autor věnuje svou práci úpravě mezinárodních vztahů starého Orientu, pro jichž zjištění našel pramen v tabulkovém, klínopisném materiálu z vykopávek u Boghazköi, kde stálo kdysi hettitské hlavní město Hattušaš. Zde našel se nejen t. zv. hettitský zákoník, ale právě i tyto státní smlouvy hettitské.
Autor je rozděluje na dvě skupiny: přátelské (paritní) a vasalské; v prvních (na př. s Egyptem, Babylonií) vystupuje hettitský panovník jako rovnocenná strana; ve smlouvách vasalských jako strana privilegovaná (oproti Forrerovi a Sachermayrovi).
Autor před juristickým oceněním jednotlivých smluv všímá si jejich vnitřní výstavby, formy a řeči. Po této úvodní kapitole přistupuje autor k juristické stránce smluv samotných. Zjišťuje, že jiný termín je pro smlouvy přátelské, jiný pro smlouvy vasalské. Proti očekávání stručně přechází otázku, zda jde o smlouvy mezinárodní nebo o pouhé smlouvy práva státního.
Dále podává autor ve velmi pečlivě propracované kapitole otázku smluvních subjektů; především byl to panovník, jenž na hettitské straně zůstal jediným vykonavatelem smlouvy; byl totiž nejvyšším zákonodárcem a soudcem a sakrální přísahou se zavazoval ku splnění smlouvy.
Ve smlouvách vasalských druhým smluvním subjektem je vasal, zavázaný přísahou a panovníkem do správy země dosazený. Autor zde správně připomíná určitou podobnost s lenním zřízením ve středověku.
Potom obrací se spisovatel ku vlastnímu obsahu smluv a to nejprve u smluv přátelských. Jádrem smlouvy, vybudované na hesle »do— dabis«, je sbratření obou panovníků, i nástupců, obou zemí, pod patronancí bohů na všechny časy. Sbratření mělo vyloučiti budoucí válku, neupravilo se však řešení konfliktů jinakým způsobem, sbratření zavazovalo ku vzájemné pomoci při napadení třetí mocí. Důležitém bodem bylo vyřešení otázky nástupnictví; ta strana, jež druhou přežije, má povinnost dosaditi nástupce trůnu spojené pak říše. Konečné body pojednávají o uprchlících a jich vydávání; není stanovena povinnost vydati druhému státu jeho uprchlíky.
Zcela jinak jsou budovány smlouvy vasalské. V nich převládá zájem hettitského panovníka, ač vasal není tu snížen na úroveň nevolnickou. V podstatě jde o povinnost k ochraně a věrnosti. Z té pak vyplývají pro vasala jednak závazky negativní (nikdy neválčiti s panovníkem, nevésti zahraničních styků, nerozšiřovati svého území, strpěti hettitské posádky v zemi, neprozrazovati svěřených stát. tajemství atd.), jednak positivní (účastniti se boje a pomáhati panovníkovi, býti uctivým k dynastii, oznámiti vzpoury a vpády), povinnost platiti určitý tribut a dostaviti se ku dvoru panovníkovu, kde rovněž se vyřizovaly spory mezi vasaly. Vasal má naproti tomu nárok na ochranu před vnějším nepřítelem a má zajištěno právo nástupní pro potomstvo.
Závěrečnou kapitolu své publikace věnuje autor otázce sankcí smluv a době jich platnosti. Sankce rozlišuje na iuris divini a iuris humani; tyto jakožto hrozby potrestáním a propadnutím rukojmí, ony — působivější — spočívaly v utvrzení smlouvy přísahou. Ve smlouvách vasalských se však nevystačovalo s pomstou boží, nýbrž porušení smlouvy znamenalo projev nepřátelský a ten jako takový byl trestán.
Dalším osudem smlouvy bylo její uložení v chrámě, kde byla ještě veřejně přečtena, aby text smlouvy vešel ve známost.
Doba platnosti smluv u přátelských smluv omezena nebyla, u vasalských smluv souvisela vždy s úpravou nástupnické otázky. Smrtí vasalovou platnost smlouvy vždy uhasla.
Aby podal obsah smluv úplně, dotýká se ještě autor otázky hromadného ručení, jinak vyhlížejícího v teorii, kde porušení smluv bylo stíháno krutými tresty na majetku i rodině vasalově, jinak v praxi, kde důsledky porušení smlouvy nebyly tak krutými.
Jos. Klíma.
Citace:
Dr. Viktor Korošec: Hethitische Staatverträge.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 6, s. 215-216.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).