NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2597.

Stavební právo. — Administrativní řízení: I. * Z ustanovení odst. 2. §u 16 stav. řádu pro Prahu nemůže obec jako strana vyvozovati právní nárok na to, aby určení stavební čáry bylo odročeno. — II. * V řízení o přeměnu parcely pozemkové v parcelu stavební a o určení stavební čáry má obec postavení procesní strany (stav. řád pro Prahu). — III. * Okolnost, že jde o změnu plánu polohy, není dostatečným důvodem, aby zamítnuta byla žádost za přeměnu parcely pozemkové v parcelu stavební a za určení stavební čáry, založená na polohovém plánu dosud platném (stav. ř. pro Prahu).
(Nález ze dne 10. července 1923 č. 10 618.)
Věc: Obec hl. města Prahy proti zemskému správnímu výboru v Praze o prohlášení pozemků za staveniště a určení stavební čáry.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 17. března 1922 Pražský spolek pro lidové byty zažádal, aby parcely č. kat. -- a -- v Bubenči a v Praze VII na nároží třídy O. a R. a ulice S. v mezích schválených čar regulačních prohlášeny byly za staveniště, a aby bylo povoleno podle zákona o stavebním ruchu postaviti na nich obytný dům.
Užší správní komise pražská po provedeném komisním řízení výměrem z 25. dubna 1922 žádané uznání uvedených parcel za parcely stavební jakož i stanovení stavební čáry pro projektovanou novostavbu odepřela z důvodu, že již před podáním žádosti byl vyložen návrh na změnu plánu polohy pro třídu R., dle něhož nově navržená čára regu lační pozemky dotčené řeže na hloubku as 10 m, takže v případě jejího schválení byly by pozemky ty jako samostatné staveniště sotva zastavitelny. Jest tedy předložený projekt v takové příčinné souvislosti s vyloženým návrhem na změnu plánu polohy, že by byl změnou tou znemožněn resp. znesnadněn, nebo naopak. Nelze proto o žádosti parcelantů rozhodnouti, pokud nebude rozhodnuto o změně plánu polohy, a je proto odepření schválení ve smyslu § 16 stav. ř. odůvodněno.
Rozhodnutí toto bylo druhou instancí potvrzeno. K dalšímu rekursu stavebníka a vlastníků dotčených parcel zsv nař. dnes rozhodnutím z 10. ledna 1923 rozhodnutí obou nižších instancí zrušil a usnesl se, aby na základě komisionelního jednání z 8. dubna 1922 jednak prohlášeny byly sporné pozemky za jedno staveniště v mezích označených písmenami a b c d e v plánu parcelačním ke spisům připojeném (1: 720) jednak, aby byla stanovena stavební čára pro toto staveniště k ulici S. a ke třídě R. tak, jak jest červeně vyznačena v uvedeném parcelačním plánu, kdežto k ulici O. tak, aby se jevila jako pokračování stavební čáry určené výměrem městského úřadu v B. z 1. března 1911 pro staveniště č. 1 a 3 z pozemku č. kat. —, s povinnosti založení a řádného udržování předzahrádky na takto volné ploše staveniště.
Rozhodnutí odůvodněno v podstatě tím, že při komisionelním řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti, jež by z povahy stavební věci samé vyžadovaly odklad meritorního rozhodnutí o sporné žádosti; ježto pak zažádáno současně o povolení novostavby dle zákona o stavebním ruchu, nemůže okolnost, že se jedná o změnu plánu polohy, sama o sobě odklad meritorního rozhodnutí odůvodniti.
Stížnost podaná do rozhodnutí toho pražskou obcí stojí v podstatě na stanovisku, že jakmile zavedeno bylo řízení o změnu plánu polohy, jsou nepřípustné veškeré konkrétní projekty stavební, které by s navrženou regulací byly v rozporu. Prohlášením sporných pozemků za staveniště znemožnila by se rozšíření třídy R. v navrženém regulačním plánu projektované. Nař. rozhodnutí vychází z nesprávného názoru a spočívá na vadném řízení, poněvadž žal. úřad nezjistil, v jakém stadiu je věc změny plánu polohy ohledně třídy R.
Nss rozhoduje o stížnosti musil si nejprve odpověděti na otázku stižné legitimace obce pražské, kterou odvodní spis spolužalovaných stran popírá. Soud neshledal tuto námitku odvodního spisu důvodnou, poněvadž obci z prohlášení pozemku za parcelu stavební a z určení stavební čáry vzhledem k předpisům §§ 19 a násl. stav. ř. mohou vzejíti různé povinností a práva, takže jí v tomto řízení přísluší nejen povaha stavebního úřadu, nýbrž také postavení procesní strany, jak tomu nasvědčuje i ustanovení § 10, dle něhož jest ke komisionelnímu řízení parcelačnímu pozvati vždy také zástupce obce. Jako procesní straně nelze však obci upírati oprávnění uplatňovati před tímto soudem, že práva její ze stavebního řádu plynoucí byla nezákonným rozhodnutím stavebních úřadů dotčena. Je-li tomu v konkrétním případě tak, je pak ovšem již otázka meritorní.
Po stránce věcné je na sporu toliko otázka, může-li stavební úřad povoliti přeměnu parcely pozemkové v parcelu stavební, jakož i určiti stavební čáru na podkladě dosavadního plánu polohy, ačkoliv to od poruje novému plánu polohy již projednávanému, ale ještě neschválenému.
V tom směru nss uvážil:
Z pozemkového vlastnictví plynoucí oprávnění vlastníka, zastavěti pozemek, může ve smyslu § 364 o. z. o. jenom potud býti omezováno, pokud omezení takové stanoveno je stavebním řádem anebo předpisy na jeho základě vydanými. Může tedy také uznání pozemku za pozemek stavební a určení čáry stavební jenom tam a tehdy odepřeno býti, kde je pro odepření takové zákonný podklad.
§ 8 stav. ř. pro Prahu předpisuje, že ten, kdo žádá za rozdělení pozemku na místa stavební, má rozdělení to vyznačiti ve zvláštním plánu polohopisném, šetře při tom průčelných čar ustanovených ve schváleném plánu polohy. Podle § 5 stav. ř. jsou plány polohy, schválené v řízení předepsaném v § 4, směrodatné pro veřejné ulice a náměstí v nich upravené ohledně směru polohy a niveau potud, pokud v řízení normovaném v § 4 nebyly změněny, tedy dokud změna ta nebyla ve smyslu tohoto předpisu také schválena.
Z ustanovení těchto vyplývá, že přípustnost navržené parcelace dlužno posuzovati vždy na podkladě toho plánu polohy, který platí v době, kdy se o žádaném rozdělení rozhoduje, a že nelze tedy parcelaci, která vyhovuje tomuto plánu polohy, odepříti z důvodu, že neodpovídá nové regulaci sice již zamýšlené a snad i projednávané, ale ještě neschválené a tedy dosud neplatící.
Co platí o rozdělení pozemků na místa stavební, musí však důsledně platiti také o přeměně parcely pozemkové v parcelu stavební, poněvadž není žádného vnitřního důvodu, aby tento případ posuzován byl odchylně.
Pokud se týká určení stavební čáry, stanoví podobně § 16, že žádost za její určení a příslušné plány jest zkoušeti na základě schválených plánů polohy. I zde prohlašuje tedy zákon plán polohy schválený, t. j. v době rozhodování o žádosti platný za směrodatný pro určení stavební čáry, a vylučuje tedy, aby přípustnost navržené stavební čáry posuzována byla podle nového regulačního plánu dosud neschváleného.
Ovšem § 16 ve svém 2. odst. pamatuje na případ, že úřadu není možno žádost za určení stavební čáry vyříditi v pořádečných lhůtách stanovených v prvním odstavci, a připouští tu pak odklad meritorního vyřízení žádosti.
Avšak tento předpis — který se ostatně týká jenom určení stavební čáry a niveau, nikoli také parcelace, — má pouze ten význam, že zprošťuje stavební úřad za určitých předpokladů, o nichž netřeba zde dále uvažovati, povinnosti, aby ve lhůtě jinak stanovené rozhodl o nároku stavebníkově na určení stavební čáry a niveau; nezakládá však pro třetí interesenty žádného nároku na to, aby určení čáry a niveau bylo odloženo. Nemůže proto obec jako strana v řízení stavebním zúčastněná dotčena býti ve svých právech tím, že určení čáry nebylo odsunuto, nýbrž pouze meritorním výrokem o stavební čáře učiněným, a nemůže proto v pouhém nepoužití ustanovení §u 16/2 spatřovati porušení svých práv. Ve své vlastnosti jako stavební úřad není však legitimována, aby před nss-em uplatňovala, že nadřízená instance neshledávajíc důvodu k odkladu meritorního vyřízení rozhodla ve věci jinak, nežli stavební úřad obecní.
Stížnost nenamítá, že žal. úřadem vyslovené uznání sporných parcel za parcely stavební a jím určená stavební čára odporuje dosaváde platnému plánu polohy. Okolnost, že neodpovídají novému plánu polohy, dosud neschválenému, dle toho, co dovoděno, nemůže odepření žádaného uznání stavební kvalifikace parcel a žádané stavební čáry ospravedlniti. Nelze tedy shledati, že by právní názor vyslovený v nař. rozhodnutí odporoval zákonu.
Ježto pak okolnost, že projednává se nový plán polohy, pro posouzení věci je irelevantní, kdyžtě — jak nesporno — tento plán není ještě schválen, nelze shledati ani vytýkané vady řízení v tom, že zsv před rozhodnutím nezjistil, v jakém stadiu jednání o změnu plánu polohy jest.
Je tedy stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 2597. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 466-469.