NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 516.

Nemocenské pojištění dělnictva: Usneseni valné hromady závodní nemocenské pokladny, že pokladna má likvidovati a členstvo že má býti převedeno do určité spolkové pokladny nemocenské, může býti předmětem opatření nebo rozhodnutí příslušných úřadů jen jako jednotný výraz vůle pokladny.
(Nález ze dne 13. září 1920 č. 1692.)
Věc: Nemocenská pokladna továrny na zápalky a náboje fy. dříve Sellier & Bellot v Praze-Žižkově proti ministerstvu sociální péče o zrušení pokladny.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na mimořádné valné hromadě stěžující si pokladny konané dne 8. května 1919 usnesena byla likvidace této závodní pokladny a převedení veškerého členstva do »Spolkové pokladny nemocenské k podpoře dělníků a úředníků v továrnách strojnických v Praze a okolí.«
Oznámení o tomto usnesení, s nímž firma projevila souhlas, vyřídila zemská správa politická v Praze výnosem z 21. července 1919 čís. 21A/259/2 v ten rozum, že prohlásila v základě § 49 zák. nemoc. zrušení závodní pokladny, »poněvadž zrušení ve valné hromadě této pokladny se souhlasem podnikatele usneseno bylo.« Naproti tomu nevzala zemská správa politická na vědomí usnesení této valné hromady, »ve příčině přístupu členstva k spolkové nemocenské pokladně k podpoře dělníků a úředníků v továrnách strojnických v Praze a okolí, poněvadž přístup tento jest dle čl. XXII. zák. ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a nař. nepřípustný, a prohlásila, že pro nemocenské pojištění členů zrušené pokladny jest dle čl. XXIII. cit. zák. povolána místně příslušná okr. nemocenská pokladna.
Odvolání proti této části výnosu vznesenému ministerstvo sociální péče nevyhovělo z důvodů rozhodnutí první stolice a dodalo k tomu: »Úplné spojení závodní nemocenské pokladny fy. Sellier a Bellot se spolkovou pokladnou k podpoře dělníků a úředníků v továrnách strojnických v Praze a okolí musilo by býti provedeno podle článku XXII. zákona ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a nař. již před 30. květnem 1919, čemuž tak nebylo.«
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podanou shledal nejvyšší správní soud důvodnou. Na mimořádné valné hromadě z 8. května 1919 přijat byl dle protokolu spisům připojeného návrh, že stěžující si pokladna má likvidovati a členstvo převedeno býti do spolkové pokladny shora jmenované. Příslušné usnesení valné hromady jest dle své povahy jediným a jednotným výrazem vůle pokladny a může býti jen jako takové, to jest ve svém celku předmětem opatření nebo rozhodování povolaných úřadů. Jestliže zemská správa polititická a v pořadu instancí ministerstvo žalované v přijetí onoho návrhu opatřovaly dvojí samostatné usnesení a každé zvlášť posuzujíce vyslovily na základě § 49 nem. zák. rozpuštění pokladny, přistoupení členstva k spolkové pokladně však prohlásily s poukazem na čl. XXII. zák. z 15. května 1919 za nepřípustné, jest toto právní pojetí daného případu mylné a bylo proto rozhodnutí na něm založené zrušiti jako nezákonné.

Citace:

č. 11866. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 845-848.