NPD documents search: Všehrd, 13 (1932) - Dr. Miloslav Stieber: Dějiny veřejného práva ve střední Evropě.

Literatura

Dr. Miloslav Stieber: Dějiny veřejného práva ve střední Evropě.
(Nástin.) Kniha první: Právo ústavní. — Praha, 1931, nákl. vlast., str. 160 in 8. — Nová práce prof. Stiebra je vlastně druhým vydáním jeho »Přehledu« z roku 1924, ale nebylo by správné mysliti na pouhé opravené a rozšířené vydání, protože ve skutečnosti jde o zcela nové zpracování. To také dosvědčuje i rozsah nového díla, jehož zatím vychází první část, a to právo ústavní. V úzce vymezeném referátu, nelze probírati jednotlivosti systému Stiebrova, který především jest určen jako příručka posluchačům, nač patrně směřuje i podtitul »nástin«, protože představíme-li si další díly, nebude státi Stiebrův nástin za systémem Kadlcovým. A jestliže se nám nyní dostává nového systému o právních dějinách středoevropských, budiž aspoň dovolena malá paralela mezi oběma díly, jichž tvůrci jsou přední representanti tohoto předmětu a vlastně také jeho zakladatelé. Jestliže Kadlec svůj systém rozčlenil teritoriálně podle jednotlivých státních skupin, Stieber zůstává věren spíše pojetí právnickému a snaží se pojímati celý komplex středoevropské právní historie jako celek a rozděliti jej věcně. To je zásadní rozdíl mezi oběma pracemi a jako nelze namítat nic proti pojetí Kadlcově, tak zase naopak sluší Stiebrův způsob plně vyzdvihnouti tím spíše, že jeho autor musí se těžce probojovati za udržení dělení věcného. Stiebrovo rozdělení má i tu výhodu, že se jím sleduje linie společných ideí v ústavních právech středoevropských, což zvláště vyniká tehdy, když jeho autor přestupuje meze roku 1918 a postihuje i vývoj poválečný. Je to sice pro nás známá skutečnost, že S. vždy upíná historii práva k systému platného práva, jak jsme toho byli svědky v jeho přednáškách o německém právu, ale nelze upříti, že toto navázání, které má i propedeutický význam, je tím důležitější, že mladá generace právnická už potřebuje — jak bych to označil — historie popřevratové. To je další rozdíl proti knize Kadlcově, která samozřejmě nemohla tuto dobu obsáhnouti, ale nepochybně rozdíl velmi dobrý. S. vlastně historickými výklady se zabývá v prvním díle své práce, v nichž oddělil historický vývoj států středoevropských předpřevratových od popřevratových. Hlavním pak zásadám právním je věnován díl druhý (Státní moc), kde jednak se podává výklad o monarchii absolutní, stavovské a konstituční a o demokracii, a jednak o poddaných. Zde je právě nejlépe viděti důsledky třídění věcného. Na mnoha místech pak se tu setkáváme s výkladem o vzniku velmi důležitých institutů právních (srov. na př. výklad o velezradě v trest. zákoníku rakousk. str. 83), což je nesporně velmi vítáno pro pojetí platného práva. Kdežto Kadlec dále pak opomíjel zejména otázky vývoje agrárního práva i počátky nových směrů hospodářských, aby mohl se plně věnovati státnímu zřízení. S. podává několikráte základy historie hospodářské (srov. na př. jeho výklady o agrár. zřízení a o počátcích průmyslové výroby).
Určení knihy posluchačům vynutilo si leckde stručnost. Než nebezpečí nesrozumitelnosti, které je tu vždy, má-li se nějaký výklad podati zhuštěně, je vyváženo narativním slohem autorovým, kterým i explikaci těžkých právních institutů zpříjemňuje studentům prvního a druhého ročníku, jimž přece ještě nepřešly základní obecné pojmy tak do krve a kostí, jako se to dá předpokládat u posluchačů po první státnici. A tak po vydání tohoto prvního dílu veřejného práva a zároveň rozšířeném letošním vydání i soukromého práva (viz Všehrd XII., str. 176), očekáváme pokračování práce Stiebrovy.
Ča.

Citace:

Dr. Miloslav Stieber: Dějiny veřejného práva ve střední Evropě.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 4, s. 146-147.