Č. 8256.

Chudinství. — Řízení správní: I. Rozhoduje o odvolání chudého příslušníka do usnesení obecního zastupitelstva o způsobu poskytování chudinské podpory, může rekursní úřad sám způsob tento určiti. — II. O odvolání do rozhodnutí osk ve věci chudinské platí co do odvolací lhůty a podacího místa všeobecné předpisy zák. o okresních zastupitelstvech.
(Nález ze dne 25. listopadu 1929 č. 18475.)
Věc: Obec St. proti zemskému správnímu výboru v Praze o chudinské zaopatření Rudolfa H.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve sporu Rudolfa H. se stěžující si obcí St. o chudinské zaopatření rozhodl zsv v Praze výnosem z 21. ledna 1927, že Rudolf H. má vůči jmenované obci nárok na chudinskou podporu, jejíž výši stanoviti přísluší obecnímu zastupitelstvu. Na to usnesením obecního zastupitelstva z 9. května 1927 ustanoveno, že Rudolfu H. bude obcí přikázána lehká práce a mzda určena na 8 až 10 Kč denně. Když Rudolf H. namítal, že práce mu přikázaná je jeho zdravotnímu stavu nepřiměřená a dožadoval se vyplácení peněžité podpory, usneslo se obecní zastupitelstvo dne 22. prosince 1927, že Rudolfu H. neposkytne podpory peněžité, nýbrž že mu bude opatřena nutná výživa stravováním po domech dnem 1. ledna 1928 počínajíc.
K odvolání Rudolfa H. rozhodla osk v N. výměrem ze 17. ledna 1928, že obec St. je povinna doplatiti Rudolfu H. za čas od 14. června 1927 do 31. prosince 1927 chudinskou podporu 2 Kč denně, vyjma ony dny, v nichž mu byla přikázána přiměřená práce, a že přání Rudolfa H., aby mu i dále byla vyplácena peněžitá podpora místo zaopatření naturálního, na němž se obecní zastupitelstvo usneslo dne 22. prosince 1927, bude vyhověno teprve tehdy, podá-li důkaz, že je důvodná jeho obava, že potrava mu podávaná bude úmyslně znečišťována.
Z tohoto rozhodnutí podáno odvolání jednak Rudolfem H., jednak obcí. Zsv nař. výnosem 1. odvolání obce St. odmítl jako opožděné a 2. odvolání Rudolfa H. vyhověl a uznal právem, že domovská obec St. je povinna vypláceti mu chudinskou podporu částkou 2 Kč denně a to od 11. ledna 1926, neboť opatření chudých po »střídě« je tvrdý, nehumanní a hygienicky nepřípustný způsob chudinského zaopatření.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané obcí St. uvážil nss takto:
Proti výroku, uvedenému v bodu 1., namítá stížnost, že odvolání podáno bylo včas, poněvadž obec je prvou instancí, u které podle § 99 obec. zř. mají se odvolání podávati, tak že dnem podání u prvé instance bylo usnesení obecního zastupitelstva ze 6. února 1928, kterým bylo usneseno podati odvolání; kdy instance prvá předložila spisy instanci druhé, je po názoru stížnosti nerozhodno. Dále poukazuje stížnost na to, že § 35 odst. 2 chud. zák. má na mysli stížnost dozorčí, na níž se předpisy o lhůtě odvolací a o podacím místu nevztahují. Odvolání stěžující si obce, jež žal. úřad odmítl jako opožděné, bylo opravným prostředkem proti rozhodnutí osk. Podle § 77 odst. 2 zák. o okr. zast. jest odvolání z usnesení zastupitelstva a výboru okresního (a ovšem i z usnesení osk-í, jež vykonávaly pravomoc okr. zastupitelstev a okr. výborů), podati ve 14denní nepřestupné lhůtě od prohlášení nebo dodání usnesení u okr. výboru (okr. správ, komise). Jest tedy názor stížnosti, že odvolání bylo podati u úřadu obecního jako úřadu první stolice, právně mylný. Že odvolání obce došlo ve lhůtě odvolací k osk-i, stížnost netvrdí. Odvolává-li se stížnost na předpis § 35 odst. 2 chud. zák., činí tak nepřípadně, neboť předpis ten jedná jen o tom, jakých prostředků lze použíti proti nařízením obce ve věcech chudinských, zde však šlo o opravný prostředek proti opatření osk, tedy o případ upravený předpisem odst. 3 cit. paragrafu.
Obracejíc se proti výroku žal. úřadu ad 2. tvrdí stížnost, že Rudolf H. je ku práci způsobilý, že má dostatečný výdělek, že není tu proto zákonného předpokladu pro nárok na chudinskou podporu, a vytýká, že tyto právně relevantní okolnosti nebyly náležitě zjištěny. Avšak stížnost přehlíží, že před žal. úřadem nebyla na sporu otázka, zda Rudolfu H. chudinské zaopatření po právu přísluší nebo ne, neboť stěžující si obec sama usnesením obecního zastupitelstva z 22. prosince 1927 jmenovanému svému příslušníku chudinské zaopatření přiznala, nýbrž šlo jen o to, v jaké formě má se Rudolfu H. chudinské zaopatření poskytovati. Žal. úřad neměl tudíž důvodu zkoumati, zda jsou tu zákonné předpoklady pro nárok Rudolfa H. na chudinské zaopatření nebo ne, a není tedy vadou řízení, nezjišťoval-li skutečnosti pro řešení této otázky právně rozhodné.
V otázce způsobu, jakým se má Rudolfu H. chudinského zaopatření dostati, postavil se žal. úřad v nař. rozhodnutí na stanovisko, že opatření nutné výživy chudého t. zv. »střídou«, pro níž se rozhodla stěžující si obec, je s hlediska humanity a hygieny nepřípustný způsob chud. zaopatření a určil proto, že stěžující si obec má Rudolfu H. poskytnouti chud. podporu ve formě peněžité. Proti řečenému základnímu stanovisku žal. úřadu stížnost námitek neformuluje, nýbrž obrací se jen proti tomu, že žal. úřad uložil obci, aby poskytovala Rudolfu H. podporu peněžitou a to již ode dne 11. ledna 1926, vytýkajíc, že úřad určil peněžitý způsob chud. zaopatření a jeho výši bez slyšení obce a že povinnost obce rozšířil přes časovou mez, stanovenou v rozhodnutí druhé stolice.
Ani v tom nemohl nss přiznati stížnosti úspěchu.
Určiti způsob a výši chud. zaopatření jest ovšem podle § 25 zák. dom. z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. a podle § 11 chud. zák. ze 3. prosince 1868 č. 59 z. z. česk. zůstaveno na vůli obce, ale podle § 44 dom. zák. a § 35 chud. zák. přechází toto oprávnění mocí práva dohlédacího na vyšší samosprávné instance, když a pokud obec nesplnila svou povinnost opatřiti chudého.
Shledal-li tedy žal. úřad, že stěžující si obec tím způsobem, kterým chtěla Rudolfu H. opatřiti nutnou výživu, neučinila zadost své zákonné povinnosti poskytnouti svému chudému chudinské opatření, mohl sám určití způsob a výši chud. podpory, hledě k okolnostem konkrétního pří- padu. Že při tom neslyšel povinnou obec, nelze v daném případě uznati za podstatnou vadu řízení, neboť obec měla v řízení opětně příležitost, zamítajíc žádosti Rudolfa H. o peněžitou chud. podporu a podávajíc zprávy úřadu nadřízenému, po této stránce dáti své stanovisko na jevo, a žal. úřadu bylo tedy ze správních spisů mínění obce známo.
Pokud jde o stanovení termínu, od něhož se Rudolfu H. chud. podpora přiznává, totiž dnem 11. ledna 1926, neshledal nss, že by v tom bylo překročení rozhodovací pravomoci žal. úřadu, neboť Rudolf H. ve svém odvolání výslovně se domáhal toho, aby mu byla přiznána chud. podpora 2 Kč denně ode dne jeho žádosti, t. j. od 11. ledna 1926; měl tedy žal. úřad v tomto petitu podklad k svému instančnímu výroku i po této stránce, a mohl jako úřad rozhodující ve věci určiti dobu, za kterou Rudolfu H. chud. podpora přísluší, zcela samostatně, nejsa po té stránce vázán výrokem stolice nižší.

Citace:

č. 8256. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 434-436.