NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6784.

Jazykové právo. — Administrativní řízení: 1. * Jazykový spor podle § 7 zák. jaz. lze vznésti pouze v souvislosti s určitou konkrétní věcí. — 2. Nejde-li o takovou konkrétní věc, nejsou úřady, povolané k řešení jazyk. sporů, příslušný rozhodovati.
(Nález ze dne 10. října 1927 č. 24089/26.)
Věc: Obec H. proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 25. května 1926 oznámila obec H. okresnímu soudu v M., že obecní zastupitelstvo usneslo se na tom, že jednacím jazykem obce má býti řeč německá a žádala, aby dopisy, dotazy atd. byly jí příště zasílány soudem také v jazyce německém. Poukazovala na to, že obce nejsou orgány státu, nýbrž právnické osoby, kterým příslušejí stejná jazyková práva jakoi osobám fysickým. — Okr. soud v M. dopisem z 26. května 1926 sdělil obci, že čl. 21 jaz. nař. z 3 února 1926 č. 17 Sb., na který se obec odvolávala, může se vztahovati na obec, pokud jest v dotčené soudní záležitosti zúčastněna jako strana, nikoli na obec jako úřad, neboť v tomto případě platí čl. 71. jaz. nař. Stížnost proti tomu podanou, ve které setrvala obec na svém stanovisku, zamítlo presidium kraj. soudu v Z. jako neodůvodněnou poukázavši na to, že podle čl. 1, odst 2 lit. f) jaz. nař. jsou všechny soudy povinny dopisovati obcím jen v jazyce čsl. Jednací jazyk obce má význam jen pro otázku vyřizování, nikoli však pro otázku přijímání úředních dopisů obcí jako úřadem. — Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí zdůrazňovala obec, že nejde o povinnost přijímati dopisy sepsané státním jazykem, kterou ona nepopírá nýbrž o to, že obec H., jsouc příslušníkem menšinového jazyka, má nárok na to, aby s ní bylo korespondováno také jazykem německé menšiny. — Presidium vrch. zem. soudu v Brně ani min. sprav. stížnostem obce nevyhovělo. Min. uznalo nař. rozhodnutím, že výnos presidia odpovídá jaz. zák. i nař. z těchto důvodů: Podle čl. 16 tohoto nař. sluší ovšem obec, jež stanovila svým jednacím jazykem jazyk německý, pokládati za příslušníka jazyka německého. Takové obci příslušejí pak všechna práva, jež jaz. zák. a nař. zaručují příslušníkům menšinových jazyků, nikoli však více práv. Nař. rozhodnutí neprohlásilo obec za orgán státu, nýbrž stojí na stanovisku, že hledíc k zásadě vytčené v § 1 jaz. zák. a čl. 1 jaz. nař., sluší jazyka státního užívati všude, kde není připuštěna výjimka na prospěch jazyka menšinového. Pro dopisy, kterými se soud obrací na obec jako na úřad se žádostí za určitý úřední výkon, není taková výjimka předepsána, pročež dopisy takové sepsati jest v jazyku státním.
Nss musil si především předložiti otázku, byly-li v tomto případě vůbec dány předpoklady pro řešení sporu o užití jazyka po rozumu § 7 jaz. zák. Z obsahu tohoto paragrafu jde najevo, že při jaz. sporu předpokládá zákon vždy »věc«, ve které jaz. spor vzešel, že tedy jazykový spor připouští jedině v souvislosti s takovou jinou konkrétní »věcí« za účelem, aby pro tuto věc bylo rozhodnuto, má-li v ní strana právo na užívání menšinového jazyka čili nic.
Podle toho nemůže býti otázka jazyková sama o sobě in abstracto předmětem jaz. sporu po rozumu § 7 jaz. zák.
V daném případě byla předmětem podání obce H., učiněného u okr. soudu v M. její žádost, aby veškeré dopisy, dotazy atd soudem obci zasílané byly napříště vyhotovány také v jazyce německém. Takováto všeobecně znějící žádost nepřipouští posouzení, pro kterou konkrétní »věc« se obec domáhala uznání nárokuj na užívání menšinového jazyka a rovněž ho nepřipouští odpověď okr. soudu, že čl. 21 vl. nař. č. 17/26 může se vztahovati na obec., pokud jest zúčastněna v dotyčné soudní záležitosti jako strana, nikoli jako úřad, neboť v tomto případě platí čl. 71 cit. nařízení, »protože z odpovědi této není zřejmo, o jakou« dotyčnou soudní záležitost jde.«
Není-li podle toho zřejmá ona »věc« a nelze-li s ohledem na ni jazykové právo obce posouditi, pak ovšem jeví se vyřízení, dané ministerstvem na jazykovou stížnost obce, jako abstraktní řešení otázky, která menšinová jazyková práva zákon obci poskytuje. Pro takové řešení nedává však § 7 jaz. zák. podkladu, naopak podle své intence je přímo vylučuje. Použití této normy na daný případ je tedy v rozporu se zákonem.
Žal. úřad nebyl proto po zákonu vůbec povolán k tomu, aby o jazykové stížnosti obce H., domáhající se přiznání nároku na menšinové jaz. právo jen in abstracto bez souvislosti s konkrétní věcí podle § 7 jaz. zák. rozhodoval.
Nař. rozhodnutí bylo proto pro nezákonnost podle § 7 zák. o ss zrušeno.

Citace:

č. 6784. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 297-299.