NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Spolčení k jednotlivým obchodům
(společnosť příležitostná, spekulační spolčení, Association en participation, společnosť a conto meta a terza atd.).
I. Pojem.
Spolčením k jednotlivým obchodům rozumí se úmluva dvou nebo více osob směřující k provedení určitého obchodního nebo spekulačního jednání nebo více takových jednání na společný účet. Třetí kniha obchodního zákona jedná o tiché společnosti a o spolčení k jednotlivým obchodním jednáním; na toto poslední vztahují se §§ 266 — 270 obch. z.
Ačkoli tichá společnosť má jisté znaky s takovými spolčeními společné a proto i v obchodním zákonníku pod jedním záhlavím s ní jsou upraveny, liší se přece od společnosti tiché tím, že při tiché společnosti musí býti určitý majitel obchodní živnosti, kterýž jest kupcem plného práva a tudíž musí pod jistou firmou obchod provozovati, který dle svého rozsahu náleží v jeho výhradnou sféru majetkovou, tak že mu přísluší nejen výhradné řízení a správa obchodu, nýbrž i úplná zodpovědnost’ na venek; při spolčení se k jednotlivým obchodům však není třeba ani určité obchodní živnosti ani jistého majitele obchodní živnosti nebo firmy, pročež také zákon interessenty plným právem označuje jako účastníky a nikoli jako společníky. Spolčení k obchodním jednáním rozeznává se dále od veřejné společnosti, že příležitostná společnost’ nemá takové pevné organisace a není při ní též potřebí ani společenské firmy ani společenského jmění.
II. O spolčení k jednotlivým obchodním jednáním platí následující zásady:
1. Obchodní zákonník obsahuje toliko nečetná ustanovení o vnitřních i zevnějších právech a povinnostech účastníků, pročež platí tu z největší části předpisy ob. občanského zák. »o společnostech výdělkových«, ovšem s četnými modifikacemi; ostatně má již § 1179 o. o. z. takovouto společnost’ na mysli. Konečná věta § 1179 totiž ustanovuje, že provozují-li se společně toliko jednotlivá obchodní jednání, stačí, jestliže byla smlouva o tom zřízená zapsána v obchodních knihách; ovšem toto ustanovení bylo obchodním zákonem odstraněno, poněvadž dle čl. 266 — 270 obch. z. ku zřízení společnosti příležitostné jest sice zapotřebí smlouvy, avšak smlouva tato nepodléhá žádné zvláštní formě a nevyžaduje se k její platnosti ani formy písemné.
2. Nebylo-li nic jiného umluveno, jsou všichni účastníci povinni ke společnému podniku přispívati rovným dílem (čl. 267 obch. z.). Tento čl. souhlasí též s §§ 1184 a 1185 o. o. z.
3. Nebylo-li o podílu účastníků na zisku a ztrátě ničeho umluveno, zúrokují se vklady a zisk nebo ztráta se rozdělí dle hlav. Jelikož se tu mluví o úrocích všeobecně, platí zde, neustanoví-li strany jinak, ustanovení čl. 287 a 292 obch. z., tak že z pravidla se čítá ze vkladů úrok 6%. Zásada §§ 1193 a 1194 o. o. z., že zisk a ztráta se má děliti dle poměru hmotných příspěvků, kdežto práce od jednotlivých členů provedené se navzájem ruší, nebyla obchodním zákonníkem přijata (čl. 268 obch. z.) a to plným právem; neboť zásada tato v četných případech, kde jeden společník poskytne celý kapitál k obchodu potřebný a druhý propůjčí svoji práci a obchod obstarává, by se příčila přímo podstatě společnosti, poněvadž by tu ten, jenž do společnosti vložil kapitál, obdržel celý zisk nebo nesl celou ztrátu, kdežto druhý by na výsledku obchodu vůbec hmotného zájmu neměl. (Prot. str. 396.) Pročež jest podstatě a významu takového společenského podniku úplně přiměřeno ustanovení čl. 268 obch. z., dle něhož zisk a ztráta bez ohledu na peněžní vklady jednotlivých účastníků se má děliti dle hlav; ovšem jest dovoleno, aby účastníci na jiném způsobu rozdělení se usnesli.
4. Jednotlivé obchody, jež na společný účet mají býti uzavřeny, nemusí býti již předem pevně stanoveny; ovšem jest však nutno, aby jich způsob a rozsah byl napřed určen (roz. říš. nejv. obch. s. sv. IX. str. 160; sv. X. str. 260).
III. Právní poměr účastníků k osobám třetím.
Společnost’ příležitostná nevystupuje vůbec na venek jako společnost’. Nelze tudíž mluviti o společných závazcích nebo právech účastníků vůči třetím osobám, leč, že by
1. jednotlivý účastník jednal jménem ostatních, nebo
2. jednali všichni společníci buď osobně, nebo
3. společným zmocněncem. Uzavře-li jednotlivý účastník s třetí osobou právní jednání, aniž by jednal jménem všech účastníků, vzniká právní poměr toliko mezi třetí osobou a tímto účastníkem — nehledíc k nárokům, jež vzejdou z uzavřeného jednání ostatním účastníkům proti jednajícímu — a to i tenkráte, když třetí osoba o stávajícím spolčení věděla. Je-li tu však některý z případů naznačených v odst. 1—3, jsou všichni účastníci z dotyčného právního jednání oprávněni a zavázáni solidárně. Solidárnosť závazku souhlasí úplně se zásadou čl. 280 obch. z.; avšak i solidárnosť oprávnění bylo nutno stanoviti, poněvadž úplně odpovídá snahám a potřebám obchodu a poněvadž by ustanovení opačné libovůli a nesprávnosti nejrůznějšího druhu mělo v zápěti. (Prot. str. 1182.) Jak se samo sebou rozumí, může býti však solidarita oprávnění (i závazků) úmluvou vyloučena a i oproti třetímu vznikají pak z právního jednání pro jednotlivé společníky toliko poměrná práva a závazky. Jinak platí tu úplně předpisy občanského zákona o korrealním a solidárním ručení, obsažené v §§ 891 — 896.
IV. Zrušení společnosti.
Dle čl. 270 obch. z. má po skončení společného jednání účastník, který je prováděl, ostatním účastníkům o něm počet složiti a doklady vydati; týž účastník též obstarává likvidaci společnosti. Jestliže by tento účastník se zdráhal počet z jednání složiti, bylo by nutno v pravidelném účetním procesu na něho nastupovati. Vydání knih a papírů ve smyslu čl. 160 a 253 obch. z. nelze tu žádati, leč že by účastníci byli kupci plného práva, kteří vedou obchodní knihy, ve kterémžto případě pak by bylo možno užiti předpisu čl. 37 obch. z. (srv. Randovo Soukromé obchodní právo, II. vyd., § 16 a násl.; Wolfův článek v Buschově Archivu sv. XVIII. str. 257; Hauser, Centralorgan sv. VIII. str. 8).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Spolčení k jednotlivým obchodům. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 648-650.