Čís. 14155.

Jde jen o přesnější označení žalované strany, nikoliv o změnu žaloby podle § 235 c. ř. s., aneb o vstup nové strany do sporu (§§ 23, 234 c. ř. s.), prohlásí-li žalobce ve sporu beze změny skutkového podkladu žaloby, že žaluje vedle žalované veřejné obchodní společnosti i jejího veřejného společníka, a jde-li o dluh veřejné společnosti obchodní, nikoliv o soukromý závazek veřejného společníka.
(Rozh. ze dne 8. února 1935, R I 31/35.)
Prvý soud připustil podle § 235 III c. ř. s. změnu žaloby, navrhovanou žalobcem v ten smysl, že vedle dosud žalované firmy M., mechanická tkalcovna A. B. a synové, je žalován i její veřejný společník F. B. Rekursní soud vyhověl rekursu žalovaných a navrhované změně žaloby nevyhověl. Důvody: První soud připustil jako změnu žaloby podle § 235 c. ř. s., že vedle žalované protokolované firmy má býti solidárně odsouzen k placení zažalované pohledávky F. B., který dosud nebyl žalován. Jest sice pravda, že materielně jsou nositeli práv a závazků veřejné společnosti její společníci, ale procesuelně nejsou společníci veřejné spolčnosti stranami ve sporu, jak to plyne zřejmě z §§ 11 a 36 čís. 2 ex. ř. a čl. 111 a 112 obch. zák. Důsledkem toho jest rozsudek proti společnosti vykonatelný proti společníkům jenom obmezeně s výhradou § 11 ex. ř. Rozšíří-li se tedy ve sporu žaloba proti společnosti na společníka, nejde tu o subjektivní změnu žaloby, neboť dřívější podmět ve sporu setrvává a společník nenastupuje na jeho místo, nýbrž jde tu o novou žalobu a nikoliv o případy, vytčené v § 235 c. ř. s. Přístup nové osoby do sporu jest upraven zvláštními předpisy a vázán na zvláštní podmínky (srov. §§ 19, 20, 23 a 234 c. ř. s.) a nelze tu proto užíti ustanovení § 235 c. ř. s., i když by se nebylo obávati značného ztížení nebo průtahu jednání, což však by zajisté nastalo, poněvadž by novému žalovanému musela býti doručena žaloba a s ním zavedeno předepsané řízení (srov. rozh. sb. n. s. čís. 7781, 8399).
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu žalobce změnil usnesení rekursního soudu tak, že navrhovanou změnu žaloby připustil s obmezením, že F. B. je žalován jako veřejný společník žalované firmy.
Důvody:
Nejvyšší soud vyslovil a odůvodnil v četných rozhodnutích (viz zejména čís. 11580, 9241 sb. n. s.), že veřejná obchodní společnost není zvláštním právním podmětem, ani právnickou osobou a dovodil z této zásady, že, i když je taková společnost podle čl. 111 obch. zák. žalována pod svou firmou, nemůže býti ve sporu stranou, nýbrž jsou jí jen její společníci a že jde o rozepři zahájenou (rozsouzenou), žalována-li v jednom sporu veřejná obchodní společnost, ve druhém sporu pak veřejní společníci (rozhodnutí čís. 9241 sb. n. s.). Nejde proto o změnu žaloby podle § 235 c. ř. s. nebo o vstup nové strany do sporu (§§ 23, 234 c. ř. s.), nýbrž jde jen o přípustné přesnější označení strany žalované. prohlásil-li žalobce beze změny skutkového podkladu žaloby při ústním jednání dne 1. června 1923, že žaluje vedle žalované protokolované firmy M., mechanická tkalcovna A. B. a synové, i F. B., který ve sporu žalovanou společnost zastupuje jako její veřejný společník. Domněnka, jíž vyslovil F. B. ve svém rekursu proti rozhodnutí prvého soudu, že žalobce ho žaluje jako samomajitele odlišného právního podmětu, totiž obchodního podniku, jejž provozuje pod neprotokolovanou firmou stejného znění, jak jí užívá žalovaná, nemá ve spisech podkladu, neboť žalobce odůvodnil zmíněnou úpravu žalobní žádosti tím, že F. B. jest veřejným společníkem žalované firmy. Jmenovaný jest žalován jen ze závazku žalované společnosti a nikoli v příčině svého osobního poměru k jiné společnosti, jak tomu bylo v případě, jehož se týká rozhodnutí čís. 7781 sb. n. s. O jiný skutkový poklad šlo i v rozhodnutí čís. 8399 sb. n. s.

Citace:

č. 14155. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 138-139.