NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9676.

Stavební právo (Čechy): I. * Soused není legitimován k uplatňování nároku na rozhodnutí, zda průmyslová stavba má být zřízena v poloze isolované, či neisolované (§ 115 odst. 3 stav. řádu pro Čechy). — II. Stav. řád pro Čechy připouští dodatečné povolení staveb, provedených bez předchozího konsensu.
(Nález ze dne 15. února 1932 č. 5118/31.)
Věc: Ervín S. v L. proti zemskému úřadu v Praze o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městský stavební úřad v L. udělil výměrem z 18. dubna 1928 Juliu F. stavební povolení ke stavbě kancelářské a skladištní budovy na parcele č. k. . . . a stanovil současně pro tuto budovu stavební čáru. Když odvolání podané st-lem Ervínem S. bylo osk-í v Jablonci n. N. zamítnuto, zrušil zsv v Praze celé řízení jako vadné a nařídil provedení nového jednání na místě samém.
Mezitím byla však ona budova Juliem F. vystavěna; týž žádal pak podáním z 18. ledna 1929 za vytýčení stavební čáry pro uvedenou novostavbu a ustanovení stavební komise, resp. za kolaudaci stavby. Výměrem městského úřadu v L. z 29. ledna 1929 byl žadatel vyrozuměn, že městské zastupitelstvo ve schůzi z 25. ledna 1929 po komisi konané dne 22. ledna 1929 stanovilo stavební čáru; odvolání Ervína S. bylo v pořadu instančním, posléze rozhodnutím zemského úřadu v Praze z 23. května 1929 zamítnuto.
Dne 18. června 1929 konala se pak stav. komise, při níž zástupce st-lův protestoval proti tomu, aby pro stavbu bez povolení provedenou bylo dodatečně uděleno stavební povolení, ježto takový postup odporuje § 127 stav. řádu, a žádal dále, aby vzdálenost od obytné budovy st-lovy činila nejméně 10 m, ježto jde o průmyslovou stavbu a vzdálenost tato i tam, kde nejde o isolovanou polohu, musí býti zachována; menší vzdáleností by byl přístup světla a vzduchu omezen. — Výměrem městského úřadu v L. z 21. června 1929 bylo Juliu F. na základě usnesení městské rady z 20. června 1929 uděleno povolení ke stavbě kancelářské a skladištní budovy na parcele č. k. ... v L., při čemž mezi jiným podotknuto, že podle posudku stavebních znalců nejde o stavbu průmyslovou ve smyslu stav. řádu, nehledě k tomu, že by i v případě stavby průmyslové budovy v poloze neisolované bylo ponecháno stavebnímu úřadu rozhodovati o stanovení polohy. Rozhodnutím okresního úřadu v Jablonci n. N. ze 17. června 1929 bylo odvolání st-lem ze stavebního povolení podané zamítnuto z důvodu, že dodatečné konsentování stavby je přípustno a že podle dobrého zdání stavebního znalce stavbu nelze považovati za stavbu průmyslovou. Tím odpadá též odpověď na otázku, jedná-li se o stavbu stojící o samotě nebo ne. Ostatně musí jen ona stavba průmyslová státi o samotě, pro niž stavební úřad to uznává potřebným.
Dalšímu odvolání nevyhověl zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím z důvodů v odpor vzatého výměru, dodav k nim ještě toto: »Znovu uplatňovaný názor odvolání, že není přípustno, aby pro tuto stavbu, která jsouc prováděna bez stavebního povolení, byla stavebním úřadem zakázána, bylo uděleno stavební povolení, byl již správně vyvrácen rozhodnutím v odpor vzatým s poukazem na výslovné znění § 127 odst. 2 stav. řádu. Jedině stavbu, která by byla provedena proti předpisům stav. řádu a stav. úřad odepřel by i dodatečně ji schváliti, bylo by nutno odstraniti. Rozhodnutí v odpor vzaté přiklonilo se dále k názoru stav. úřadu I. stolice, že stavba budovy skladiště a kanceláři Julia F. není stavbou průmyslovou ve smyslu stav. řádu, podotýká však současně — stejně jako výměr I. stolice —, že i kdyby se jednalo o stavbu průmyslovou, je ponecháno jedině úřadům stavebním do uvážení určití, zda stavba, o kterou jde, má míti polohu isolovanou či nikoli. V tomto směru nutno konstatovati, že v daném případě má stavba Julia F. skutečně povahu stavby průmyslové ve smyslu § 115 stav. řádu, poněvadž slouží účelům obchodním. O tom, zda má určitá navržená stavba průmyslová nalézati se v poloze isolované, či je-li přípustnou pro ni poloha neisolovaná, tedy uvnitř zastavěné části obce a bez ohledu na předepsanou vzdálenost nejméně 25 m od hranice pozemků i budov sousedních, rozhoduje stav. úřad (§115 posl. odst. stav. ř.). V daném případě byla otázka polohy předmětné stavby pro případ, že vůbec jde o stavbu průmyslovou, posuzována a znaleckými posudky zodpověděna v tom smyslu, že stavbu lze se stanoviska veřejných zájmů připustiti v navržené poloze neisolované. Určení polohy průmyslové stavby pak dáno jest zcela do uvážení úřadů stavebních a v tomto směru nemohou sousedé či zúčastnění námitky uplatňovati. Byl proto správně zamítnut požadavek, aby pro stavbu Julia F. stanovena byla minimální vzdálenost 10 m od obytné budovy st-le S. Není rovněž ve stav. řádě opory pro tvrzení st-lovo, že tento požadavek vyplývá ze souvislosti §§ 116, 118 a 120 stav. řádu. Pro stavby průmyslové, o nichž nebyla stanovena nutnost polohy isolované, platí všeobecná ustanovení stav. řádu s příslušnými úlevami stavebními.«
Nss-u bylo se nejprv vypořádati s námitkou odvodního spisu zúčastněné strany, jež popírá legitimaci st-lovu ku podání stížnosti na nss, ježto st-1 není ani sousedem ani právním interesentem. Tuto námitku nemohl nss uznati důvodnou, ježto zúčastněná strana, ač k tomu měla příležitost, v řízení správním kvalifikaci st-lovu jako souseda nepopřela a žal. úřad, vydávaje nař. rozhodnutí, vzhledem k obsahu správních spisů neměl podnětu o této okolnosti pochybovati Zůstalo-li v řízení správním nepopřeno, že st-1 postavení strany má, nelze mu upříti ani legitimaci ke stížnosti na nss.
Stížnost uplatňuje především, že dodatečné stavební povolení nemohlo býti uděleno a dovozuje, že právní názor žal. úřadu by musel vésti k tomu, že poslední větou § 127 stav. řádu pro Čechy byla by vlastně ustanovení §§ 27 a 40 stav. řádu zbavena platnosti. Stav. úřady nesmějí trpěti, aby před pravoplatností stav. povolení bylo se stavbou započato, a jsou povinny bdíti nad přesným dodržením všech předpisů. Z celého průběhu dnešního sporu jest patrno, že stavebník se neohlížel na příkazy a opatření úřadů a bez konsensu stavbu budovy provedl. Stav. úřady nejenom nejsou povinny dodatečné stav. povolení uděliti, nýbrž nejsou, jak plyne se souvislosti §§ 127 a 128, ani k tomu oprávněny. Dodatečné konsentování jest vyloučeno, když stav. úřady již přípustnost stavby zkoumaly a souhlas odepřely, při čemž zkoumání se neomezuje toliko na otázky technické, nýbrž i právní závady mají stejnou relevanci. Sankce §§ 127 a 128 vztahuje se jak na technické tak i právní závady a legislativní účel jakož i positivní normy cit. předpisů ve spojení s §em 122 č. 2 brání dodatečnému udělení stav. povolení stavbě, která nejenom bylo bez konsensu, nýbrž i přes opačná opatření stav. úřadů provedena. V tomto směru dovolává se stížnost nálezu Budw. A 1936/03.
Námitku tuto uznal nss bezdůvodnou. Je pravda, že podle § 27 stav. řádu pro Čechy jest ke všem novým stavbám zapotřebí povolení stav. úřadu a že podle § 40 téhož zák. může se teprve po pravoplatném udělení stav. povolení se stavbou započíti. Avšak § 127 odst. 2. pamatuje i na případ, kde proti předpisu § 40 bylo se stavbou započato resp. stavba byla provedena, a stanoví, že takovou stavbu dlužno sbořiti, když a pokud nebylo uděleno dodatečné povolení: stav. řád pro Čechy připouští tedy positivním ustanovením dodatečné povolení staveb bez předchozího konsensu provedených.
O tom, je-li stavba takto provedená přípustná nebo ne, rozhoduje stavební úřad jen podle věcných výsledků stav. řízení. Stavebník, jenž staví bez předchozího pravoplatného povolení, dopouští se sice trestného činu a vydává se po případě v nebezpečí, že na základě dodatečného řízení, v němž zůstávají všem účastníkům a sousedům vyhražena veškerá práva, tak jako kdyby šlo o stavbu teprve projektovanou, bude stavba uznána nepřípustnou, takže z tohoto důvodu bude nucen ji odstraniti, avšak nepozbývá nároku na to, aby se u stav. úřadu domáhal dodatečně jejího povolení.
Dodatečným udělením stav. povolení nesmějí ovšem býti sousedé a účastníci zkráceni v uplatňování nároků a námitek, které by byli mohli uplatniti v normálním řízení stavebním a nesmí tím jejich právní situace býti zhoršena, z čehož plyne, že jsou legitimováni brániti se proti jakémukoliv omezení této možnosti, nejsou však, ježto jsou povoláni hájiti toliko svá vlastní práva a zájmy, oprávněni hájiti zájmy veřejné, tedy zejména i autoritu stav. úřadů. Námitky v tomto směru stížností vznesené jsou tudíž nepřípustné.
Paragraf 127 stav. řádu platí pro případ, kde stavba byla bez stav. povolení podle § 27 provedena, tedy pro případ, kde stav. úřad o stavbě s hlediska její stav. přípustnosti dosud nerozhodl. Jinak se má věc, bylo-li o konkrétním stavebním projektu již pravoplatně rozhodnuto tím, že konsens proň byl odepřen. Tu ovšem by, když by projekt přes to byl býval proveden, dodatečné udělení konsensu nebylo na místě. To také jen vyslovil ss v nál. Budw. A 1936/03, stížností citovaném.
Okresní úřad v Jablonci n. N. uvedl ve svém rozhodnutí, že stav. úřadem nebylo nikdy vysloveno, že se stavba nepovoluje a že ustanovení 2. odst. § 127 stav. řádu nebylo by použíti jen tehdy, kdyby stav. úřad projektu byl odepřel souhlas, čemuž však tak není. Žal. úřad převzav toto odůvodnění dodal, že jedině stavbu, která by byla provedena proti předpisům stav. řádu a kterou by stav. úřad odepřel i dodatečně schváliti, bylo by nutno odstraniti. Vycházel tudíž žal. úřad z téhož právního názoru, jak jej nss shora uznal za správný.
Stížnost netvrdí, že tu byl výrok stav. úřadu, jímž bylo udělení stav. povolení pro spornou stavbu odepřeno resp. jímž bylo vysloveno, že projekt jest s hlediska stav. řádu nepřípustný, nýbrž dovolává se toliko zákazů dalšího provádění stavby a zákazu kolaudace a udělení povolení k užívání. Ale pak nejde zde o případ, který by podle shora řečeného jedině mohl státi v cestě dodatečnému udělení stav. povolení podle § 127 odst. 2. stav. řádu a jest stížnost v tomto směru bezdůvodná.
Druhou svou námitkou obrací se stížnost především proti výroku žal. úřadu, že posouzení otázky, zda průmyslová stavba — za jakou žalovaný úřad stavbu, o kterou jde, výslovně uznal — má býti postavena v isolované či neisolované poloze, je dáno výhradně do uvážení stav. úřadů, a že sousedům v té příčině nepřísluší legitimace k uplatňování námitek. Paragraf 115 stav. řádu stanoví v odst. 3., že o tom, které stavby průmyslové podle německého textu »zříditi jest« (»anzulegen sind«), podle českého »zřízeny býti mohou« v isolované poloze a jakých opatrností při tom jest šetřiti, rozhodne stav. úřad, slyšev úřad zdravotní, pokud se týče lékaře, postaveného ve veř. službě. Konstatovati jest předem, že za správný text, vystihující úmysl zákonodárcův, pokládá nss text německý, jenž jest stejně jako český autentický. To proto, že má-li stav. úřad z ohledů zdravotních možnost určiti pro konkrétní průmyslovou stavbu isolovanou polohu, nemůže jíti o poskytnutí výhody, že stavba může býti umístěna v poloze isolované, nýbrž naopak jen o uložení závazku, vyplývajícího z požadavků o zdravotní péči, že v této poloze umístěna býti musí.
Znění § 115 samého nedává dostatečného podkladu pro zodpovědění otázky, má-li při rozhodování tu zmíněném soused postavení strany, jíž náleží legitimace domáhati se úředního rozhodnutí, že pro zřízení průmyslové stavby, o níž jde, jest třeba isolované polohy. Srovná-li se však tento paragraf s §em 120, nutno dojíti k závěru, že tomu tak není. Tímto ustanovením se ponechává stav. úřadu, aby tam, kde isolovaná poloha podle § 116 není úplně zachována, přece po uvážení okolností v § 120 blíže uvedených nalezl, zda a za jakých podmínek lze od těch kterých ustanovení stav. řádu upustiti. Ponechává se tedy úřadu, aby, uváživ poměry tu vytčené, dovolil průmyslovou stavbu, pro niž zásadně by vyžadoval isolovanou polohu, i v poloze ne úplně isolované. Je-li pak do uvážení úřadu vloženo toto oprávnění, pak všem nelze § 115 vykládati tak, že by sousedu poskytoval nárok na umístění určité průmyslové stavby v isolované poloze. Opak by vedl k nesrovnatelnému rozporu v zákoně. Stížnost dále zastává oproti nař. rozhodnutí názor, že i při průmyslových budovách, které se zřizují v poloze neisolované, musí býti dodržena vzdálenost 25 resp. 10 m od hranice sousedovy. Toto tvrzení je v přímém rozporu se zněním zákona. V § 116 se determinuje, které průmyslové budovy jsou v isolované poloze; jsou to takové, jejichž každý bod je od jiných budov nebo od sousedních hranic vzdálen nejméně 25 m; hraničí-li továrny bezprostředně s továrnami stejného druhu, stačí isolační prostora 10 m široká. Obě distance — 25 m a 10 m — jsou tedy znaky, jimiž je charakterisována isolovaná poloha průmyslové budovy; 10 m vzdálenost ji charakterisuje tenkráte, jsou-li v sousedství stejnorodé továrny, 25 metrová pak ve všech ostatních případech. V neisolované poloze jsou a contrario průmyslové budovy, při kterých tyto vzdálenosti nejsou dány. Názor stížnosti, že i při těchto budovách lze podle stav. řádu požadovati dodržení zmíněných vzdáleností, znamená tedy v podstatě požadavek, že i stavby v neisolované poloze mají býti zřizovány v poloze isolované. Protimyslnost takového tvrzení je očividná. Že by z § 120 plynula potřeba, aby vždy byla zachována distance aspoň 10 metrová, je rovněž mylné. Nehledě k tomu, že případ § 120 je dán, i když vzdálenost průmyslové stavby k sousední továrně je menší než 10 m, není ani v tomto paragrafu ani v jiném předpisu stav. řádu nic, z čeho by se dalo usuzovati, že zákon předpisuje, aby při stavbách v neisolované poloze dodržena byla nějaká pevně stanovená vzdálenost od sousedních hranic, zejména snad vzdálenost 10 metrů.

Citace:

č. 9676. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 395-399.