Ukradená zbraň pachatelem neoprávněně nosená neb v jeho držbě nalezená nemá býti dle § 36. zbroj. pat. prohlášena za propadlou, nýbrž má býti vydána majiteli, byl-li zjištěn. Soukromým účastníkem stane se poškozený i v tom případě, když byv slyšen jako svědek žádá toliko vrácení ukradené věci. (§ 367. tr. ř.) Prohlášení ve formě § 47. tr. ř. netřeba. C. k. nejvyšší dvůr soudní a zrušovací uznal rozsudkem ze dne 21./1. 1913 Kr III 5/13/4 na zmateční stížnost c. k. generální prokuratury na ochranu zákona, že rozsudkem c. k. kraj. soudu v Ol. ze dne 21./1. 1911, Vr X 1135/11/23, pokud jím byl prohlášen za propadlý revolver, jejž nosil obžalovaný J. M., jakož i usnesením c. k. m.-sl. vrch. zemsk. soudu v Brně ze dne 6./9. 1912, D 113/12/1, jímž byla zamítnuta dozorčí stížnost poškozeného na vrácení revolveru, byl porušen zákon v ustanoveních § 36. zbroj. pat., § 31. tr. z. a § 367. tr. ř. Důvody: Jak z trest. spisů kraj. soudu v Ol. proti J. M. pro zločin krádeže a přestupek § 36. zbroj. patentu patrno, vloupal se J. M. v noci na den 7./10. 1911 v Ol., rozbiv tabuli v okně, do výkladní skříně firmy H. a Z. a odcizil tam revolver v ceně 24 K. Odcizení dalších předmětů bylo mu překaženo blížící se stráží. J. M. byl zatčen 8./10. 1911, maje ještě v držení revolver, k němuž si mezi tím koupil patrony, a byl pak rozsudkem kraj. soudu v Ol. z 21./10. 1911, Vr X 1135/11/23, odsouzen právoplatně pro zločin dílem nedokonané krádeže dle §§ 8., 171., 174. II. c) tr. z. a přestupky dle § 468. tr. z. a dle § 36. cís. pat. z 24./10. 1852, č. 223. ř. z., do těžkého žaláře na 6 týdnů, zostřeného jedním postem týdně. Zároveň byl dle § 36. zbroj. pat. prohlášen revolver za propadlý. Již během vyšetřování žádal zástupce poškozené firmy, byv slyšen jako svědek, za vrácení odcizeného revolveru, aniž se však výslovně připojil k trest. řízení jako soukromý účastník. Dne 13./8. 1912 podala poškozená firma u soudu písemnou žádost za vrácení revolveru, která vyřízena předsedou senátu v ten smysl, že revolver se vrátiti nemůže, ježto prohlášen za propadlý. Dozorčí stížnost c. k. m.-sl. vrch. zemsk. soud v Brně usnesením ze dne 6./9. 1912, D 113/12/31, zamítl z těch důvodů, že výrok o propadnutí zbraně neoprávněně nošené jest obligatorní a že § 36. zbroj. pat. váže soud, aby vyslovil propadnutí zbraně ve všech případech, kde tato byla neoprávněně nošena. Aby toto prohlášení o propadnutí bylo činěno závislým ještě na jiných podmínkách, zvláště na vlastnictví zbraně neb svolení vlastníka k nošení téže, pro to neposkytuje prý zákon žádné opory. Propadnutí zbraně znamená prý ztrátu její, zaviněnou nositelem, a nutno propadnutí to dle § 36. zbroj. pat. považovati za nutný trest vedlejší. (Tak dosavadní praxe.) K tomu podotknuto ještě, že poškozená firma nemůže se také odvolávati na předpis § 367. tr. ř., ježto nepřipojila se k trest. řízení jako soukromá účastnice. Výrokem o propadnutí zbraně a dalšími na něm spočívajícími usneseními předsedy senátu a vrchního soud zemského porušen byl zákon v ustanoveních § 36. zbroj. pat., § 31. tr. z. a § 367. tr. ř. Názor hájený dozorčí stížností, že §u 36. zbroj. pat. bylo zde použito neprávem, ježto J. M. nenosil revolver jako zbraň, nýbrž jako kořist z krádeže, jest vyvrácen skutečností, že si J. M. koupil k revolveru patrony. Než výrok o propadnutí revolveru dotýká se osoby, jež na trestním činu nijak činně se nesúčastnila, a odporuje tudíž zásadě vycházející na jevo ze všech ustanovení trest. řádu o rozsudku (zvl. XVIII. hlava, §§ 259. a násl.), že totiž trestní rozsudek smí přece jen směřovati proti osobě obžalovaného. Ježto propadnutí zbraně jest dle § 36. zbroj. pat. nepopíratelně trestem vedlejším (§§ 36. a 47. zbroj. pat.), přichází mimo to v úvahu zásadní ustanovení § 31. tr. z., dle něhož »skutečný trest nemůže postihnouti nikoho jiného, než zločince.« Ostatně jest předpis § 36. zbroj. pat., pokud se týče výroku o trest. řízení, na nějž poukázal vrchní soud, tu v žádosti o vrácení ukradené věci, nalezené ještě v držbě pachatele, zahrnuto v podstatě připojení se k trest. řízení ohledně soukromoprávního nároku, třeba nebyla také zachována forma §u 47. tr. ř. Takto jest výrok o propadnutí v § 36. zbroj. pat., ovšem neomezeně nařízený, přípustný přece jen v těch případech, kde zbraň, neoprávněně nošená, náleží vlastnictvím buď obžalovanému samému, aneb osobě, která se súčastnila na trestním činu, ať již dobrovolným zapůjčením zbraně, neb jinak jako vinník. Pokud běží konečně o nedostatek formálního připojení se k trest. řízení ohledně soukromoprávního nároku, třebas nebyla také zachována forma §u 47. tr. ř. Takto jest výrok o propadnutí v § 36. zbroj. pat., ovšem neomezeně nařízený, přípustný přec jen v těch případech, kde zbraň, neoprávněně nošená, náleží vlastnictvím buď obžalovanému samému, aneb osobě, která se súčastnila na trestním činu, ať již dobrovolným zapůjčením zbraně, neb jinak jako vinník. Bezpodmínečná povinnost soudce k výroku o propadnutí zbraně vedla by také v případech krádeže k důsledkům, jichž zákonodárce zajisté nezamýšlel, jako na př. kdyby byl vypleněn celý sklad zbraní, neb byla vykradena veřejná sbírka. V případech, kde dle názoru zde hájeného nutno upustiti od prohlášení zbraně za propadlou, mohlo by se předpisu § 36. zbroj. pat. vyhověti cestou v § 47. zbroj. pat. naznačenou. Zmateční stížnosti, vznesené dle § 33. tr. ř. c. k. generální prokuraturou, bylo tudíž vyhověti a dle § 292. tr. ř. rozhodnouti tak, jak shora uvedeno. Vlček.