Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 2
PDF

Čís. 13810.


Převodem vlastnického práva k zavazené nemovitosti nastane převzetí dluhu jen tehdy, převzal-li nabyvatel nemovitosti výslovně nebo mlčky zástavní právo na ni váznoucí.
Pro hypotekární žalobu přichází obsah dluhopisu jen potud v úvahu, pokud jest jím určen obsah a způsob věcného ručení. Dále jdoucí ujednání dluhopisu, zejména úmluva o sudišti, nemohou se týkati pouhého hypotekárního dlužníka, jenž není dlužníkem osobním.
Předpisem § 93 j. n. jest upravena jen místní, nikoliv i věcná příslušnost.
(Rozh. ze dne 29. září 1934, R I 933I/34.)
Pro žalující spořitelnu bylo na nemovitosti manželů K-ových vloženo zástavní právo pro pohledávku ze zápůjčky 20000 Kč. Podle dlužního úpisu podrobili se smluvníci příslušnosti okresního soudu v P. bez ohledu na to, zda by šlo o příslušnost okresního soudu. Zavazenou nemovitost koupila pak od manželů K-ových Marie B-ová, aniž převzala dluh 20000 Kč na nemovitosti váznoucí. Žalobou, zadanou na okresním soudě v P., domáhala se žalující spořitelna na manželích K-ových a na Marii B-ové zaplacení 20000 Kč s přísl. Námitce věcné nepříslušnosti, vznesené Marií B-ovou, soud prvé stolice vyhověl a žalobu ohledně této žalované odmítl. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti dovolaného soudu, poněvadž žalovaná knihovním vkladem práva vlastnického na zatížené nemovitosti převzala dluh dosavadního vlastníka u žalující spořitelny, a to se všemi vedlejšími ustanoveními, i s ujednáním o věcné příslušnosti okresního soudu v P. S tímto právním názorem rekursního soudu nelze souhlasiti. V souzeném případě nemá podle kupní smlouvy ze dne 7. září 1932 převzíti žalovaná knihovní pohledávku pro žalobkyni na koupené nemovitosti váznoucí. Podle § 443 obč. zák. musila sice převzíti břemena na nemovitosti v době převodu vlastnického práva knihovně vtělená, což znamená, že musí trpěti, by se věřitelka uspokojila ze zástavy, neběží však o převzetí dluhu ve smyslu technickém, jež upraveno jest §§ 1404, 1405 obč. zák. Právem odkazuje dovolací rekurentka k ustanovení § 1408 obč. zák., z něhož plyne, že převodem práva vlastnického k zatížené nemovitosti nastane převzetí dluhu jen tehdy, převzal-li nabyvatel nemovitosti výslovně nebo mlčky zástavní právo na ní váznoucí. Nemůže však nastati převzetí dluhu, když podle smlouvy mezi prodatelem a kupitělem nemovitosti nebylo ujednáno převzetí zástavního práva, nýbrž naopak dluhuprosté odevzdání nemovitosti. Ostatně vyslovuje i § 466 obč. zák., že věřitel na nabyvateli zastavené nemovitosti může žádati jen plné uspokojení ze zastavené věci. Pro žalobu hypotekární přichází obsah dluhopisu jen potud v úvahu, pokud jím jest určen obsah a způsob věcného ručení. Dále jdoucí ujednání dluhopisu, zejména úmluva o sudišti, nemohou se týkati pouhého hypotekárního dlužníka, jenž není dlužníkem osobním, ba, pokud se týče poměru obligačního, není ani singulárním sukcesorem osobního dlužníka. O ustanovení § 104 j. n. příslušnost dovolaného okresního soudu tedy opříti nelze.
Žalující strana však příslušnost dovolaného soudu odůvodňovala též ustanovením § 93 j. n., pročež jest zkoumati, zdali není příslušnost soudu prvé stolice dána podle posléz uvedeného ustanovení zákona. Tomu tak není již proto, že § 98 j. n. upravuje jen místní a nikoliv věcnou příslušnost. Není tedy opodstatněna příslušnost okresního soudu v P. ani podle § 93 j. n.
Citace:
č. 13860. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 226-228.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).